Nabíjíme plug-in hybrid: Nejnovější modely zvládnou příměstské pendlování plně elektricky, možností nabíjení je hodně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Samozřejmě, do excelu se naměřené hodnoty podle WLTP Mercedesu velice hodí, za náš dlouhodobě testovaný plug-in hybrid totiž zapisuje v průměru 16 až 22 gramů CO2 na sto kilometrů. Podstatným rozdílem proti dřívějším plug-inům, které nabíjecí kabel často jenom vozily v kufru, je však jeho reálná schopnost fungovat jako elektromobil. Stovky kilometrů čistě elektricky pochopitelně nezvládne, stovku však ano a nekapituluje ani před dálnicí (v rámci českých limitů).

Ještě než se vrhneme na naše redakční zkušenosti a vhled do nabíjecích možností, připomeňme si, co je vlastně ten náš kombík zač. Řekli jsme si, že jde o plug-in hybrid, ten kombinuje vznětový dvoulitrový čtyřválec s výkonem 145 kW, elektromotor přihazuje dalších 95 kW, výsledkem je potom systémových 230 kW. Baterka má kapacitu 25,4 kWh, což má stačit na elektrický dojezd v rozmezí 86 až 103 kilometrů. To je naprosto férový a odpovídající údaj.

Respektive, v zimním a jarním období spíše jeho dolní hranice. I v teplotách kolem nuly jsem se mohl na dojezd kolem osmdesáti kilometrů naprosto spolehnout, v „letních“ dubnových dnech, kdy se teploty blížily třicítkám, se úměrně zvyšoval i deklarovaný dojezd, který začal atakovat stovku. To už však předbíhám k reálným zkušenostem.

Nejdřív čísla. Aktuálně máme najeto zhruba 9 300 kilometrů, průměrná spotřeba nafty činí 5,5 litru. A teď si řekneme, jak jsme k tomuto výsledku došli.

Z výše zmíněných celkových kilometrů najel Mercedes čistě elektricky 3 431 kilometrů. Nejčastěji se pohybuje v režimu dojíždění do Prahy, za typický den to znamená necelých devadesát kilometrů v prakticky rovnoměrném podílu dálnice/město. V redakčních garážích se mu pak pravidelně dostává dávky z běžné zásuvky, která potřebuje z nuly na sto procent kapacity necelých šestnáct hodin.

Během pracovní doby se tak Mercedes nejčastěji nabije na nějakých čtyřicet kilometrů, což přibližně odpovídá dennímu přídělu městských kilometrů. Prahu tak Mercedes v drtivé většině případů absolvuje čistě elektricky, od ledna do začátku jara se průměrná spotřeba v čistě elektrickém režimu pohybovala mezi 25 až 30 kWh. S rostoucími teplotami došlo na předpokládáné snížení, začínáme se blížit k Mercedesem udávaným 22,4 až 24,9 kWh.

Spotřeba jen na naftu? Úplně přesně vám to neřeknu, protože plug-in hybrid přepíná na elektřinu i tehdy, když stav akumulátoru hlásí nulu. Spalovací motor má i v těchto vybitých případech utrum v nízké zátěži, typicky při odstavení plynu, jízdě z kopce nebo i ustálené rychlosti ve městě a také parkovacích manévrech.

Vidíte, parkování. Zde by mělo být vše růžové, centimetrové popojíždění bývá s elektromobilem paráda, jenom opatrně uvolňujete brzdu a auto se plynule sune (závidí a těžko si představují hlavně majitelé některých modelů s dvouspojkovou převodovkou). Mercedes však přišel s vychytávkou, která tuto chvályhodnou vlastnost důsledně potírá.

Jakmile totiž senzory, kamery a bůhví co ještě nad vámi bdí, zjistí, že se pohybujete ve velmi omezeném prostoru (vzhledem k takřka pětimetrové délce jde prakticky o všechny jen trochu těsnější parkovací manévry), přepne do režimu „výrazně omezené rychlosti“. Pro řidiče to v ten moment znamená, že mu Mercedes stojí na brzdě a aby ji přepral, musí často lehce na plyn. A tím máme po plynulosti v momentech, kdy je nejvíc potřeba. Naštěstí lze funkci deaktivovat, stačí odkliknout položku na displeji infotainmentu. Jenže - se změnou jízdního režimu (přepnete z déčka na zpátečku nebo naopak) se Mercedes opět rozhodne pro sichr znovu aktivovat rychlostně omezený mód a vy musíte opět odklikávat.

To jsem však poněkud odběhl od probíraného tématu pouze naftové spotřeby. Jak jsme si tedy vysvětlili, tato se stanovuje obtížně, ale vezměme za příklad delší cestu, kde akumulátor vyždímáme do nuly a Mercedes jen občas a za příhodných podmínek přepíná na elektřinu. Zde hovoříme o průměrech nejčastěji od šesti litrů výš, s výraznějším zapojením dálnice se pak blížíme k sedmi.

Když jsme u těch delších cest, měl bych jednu krásnou ilustrační. Z rakouského Söldenu jsem to měl namířeno kousek za Prahu směrem na východ, což máme celkových přibližně 670 kilometrů, které jsem rychlostním průměrem 115 km/h zvládl za necelých šest hodin. Nutno ještě připočíst výrazné převýšení, které hlavně na začátku znamenalo pro pohonnou soustavu minimální zátěž, a také fakt, že navzdory celkem vysokému rychlostnímu průměru jsem na německých dálnicích nevyužíval jejich místy stále neomezené benevolence. Zde jsem se pohyboval rychlostmi do 150 km/h, všude jinde limity spíše dodržoval, a pokud, tak překračoval jen minimálně.

Na cestu jsem vyrážel s kompletně nabitou baterií a docela se věnoval plug-in hybridnímu jízdnímu managementu. Abyste mi rozuměli, jestliže Mercedes může, pohybuje se na elektřinu. A vzhledem k tomu, že elektromotor disponuje výkonem 95 kW, zvládá i stoupání a dálniční jízdu i lehce nad českým limitem. To ovšem nejsou podmínky stavěné pro elektřinu, jak dobře víme, elektromobily se nejlépe cítí ve městě. S vyšší zátěží jsem tedy jízdní režim přepínal na B, tedy „battery hold“. Určitě jste si přeložili, že jde o „udržení baterky“, což znamená, že si auto samo hlídá, aby mu neklesala kapacita akumulátoru. A ano, správě, jede hlavně na naftu. Spalovací motor jsem se tak tímto přepínám snažil využívat v náročnějších úsecích a elektřinu si schovával na města, klesání a dálniční úseky se sníženou rychlostí.

Takto jsem se za těch výše zmíněných 670 kilometrů rychlostním průměrem 115 km/h dostal na spotřebu nafty 4,8 litru, čistě elektricky jsem absolvoval lehce přes 180 kilometrů. Pokud vám to nesedí s maximálním udávaným stokilometrovým dojezdem, připomínám, že auto na elektřinu přejde při nízké zátěži i s komplet vybitou baterkou.

Už jsme si řekli, že nabíjení z klasické domácí zásuvky zabere nemalých šestnáct hodin (nula až sto kapacity), přece jen plug-in hybridní éčko disponuje už docela velkou baterkou – připomínám 25,4 kWh.

Jenže tato nová generace plug-in hybridů zvládá za příplatek patnáct tisíc i rychlé nabíjení, v případě našeho éčka se bavíme o střídavém proudu s maximálním výkonem 55 kW. A to pak máte nabito z deseti procent na osmdesát za pouhých dvacet minut. Naprosto ideální třeba během nákupu – před obchoďákem píchnete éčko do nabíječky a domů vyrážíte s elektrickým dojezdem klidně sto kilometrů (už jsme si rovněž napsali, že záleží na podmínkách).

Velmi šikovný je také tzv. chytrý kabel, který lze využívat třeba pro třífázové dobíjení. Za mě asi nejlepší cesta k rychlejšímu nabíjení plug-in hybridu. Třífázová zásuvka na baráku/v garáži, chytrý kabel (stojí něco přes dvacet tisíc a zvládne výkon až 22 kW) a z nuly na stovku se dostanete za tři a čtvrt hodinky. Paráda. Samozřejmě si můžete koupit i wallbox, zde počítejte se zhruba třicetitisícovou investicí, ale pokud disponujete třífází, zůstal bych u chytrého kabelu.

Možná bych zapřemýšlel o kartě Mercedes me Charge, která je nezbytností až pro stoprocentní elektromobily, velký smysl však bude dávat už v našem plug-in hybridu. Viz příklad s nákupem. Ono totiž, pokud jste někdo absolvoval delší výlet s elektromobilem a byli jste odkázáni na veřejné nabíječky, určitě jste zažili (kromě jiného) také obrovský rozptyl cen za kilowatthodinu. Tyhle cenové zuby umí karta od Mercedesu velice účinně vyhlazovat, samozřejmě záleží na tarifu, jaký si zvolíte. Garantované ceny poskytuje Mercedes od prostředního ze tří tarifů, ten přijde na 150 korun měsíčně. Střídavým proudem pak budete na veřejných stanicích nabíjet za osm korun, stejnosměrným za 14,38 koruny. Vrcholný tarif za 315 Kč ceny stlačí na sedm korun a 12,60 Kč.

K zahození nemusí být ani samotná karta bez tarifu, s níž sice získáte jen přístup k nabíječkám (ovšem bez garantovaných cen), konkrétní částku za kilowatthodinu však zjistíte v aplikaci nebo na webových stránkách. Obrovsky důležitá věc. Jak jsem už napsal, ceny se podle provozovatelů diametrálně liší a zvlášť s plug-inem, který se nespoléhá výhradně na elektrický pohon, si tak můžete rozmyslet/vybrat, u jaké nabíječky nakonec zakotvíte.

Karta není pochopitelně omezená jen na území České republiky, Mercedes se chlubí, že po celé Evropě můžete využít víc než sedm set tisíc nabíjecích bodů. Pokud zůstaneme u nás, vybírat můžete z více než čtyř a půl tisíce míst.

Nejnovější generace plug-in hybridů konečně nabízejí vítaný benefit v podobě skutečně dlouhodoběji využitelného čistě elektrického provozu, aniž byste přišli o tradiční spalovací hodnoty, reprezentované stále nedostižným a hlavně nekolísajícím dojezdem.

Alespoň tedy v případě našeho dlouhodobého éčka, které na elektřinu ujede osmdesát až sto kilometrů, což může být pro každodenní dojíždění/popojíždění pro nejednoho majitele dostatečný akční rádius. A potom přepnete na naftu a máte k dispozici (s plnou padesátilitrovou nádrží) ještě nějakých osm set kilometrů.

Za tohle všechno po vás v Mercedesu budou chtít minimálně necelé dva miliony, konkrétní testovaný kousek pak vyjde na 2,4 milionu. Díky takzvané Power prémii však ušetříte sto padesát tisíc.