Nové MINI Cooper S je stylovka, která moc hezky jezdí. A může stát překvapivě hodně peněz

Nové MINI si totiž ponechalo takový ten klasický „vykulený“ výraz, který tvoří výrazná přední maska a nápadné kulaté světlomety. Největší designovou změnu proti předchůdci tak představují jen odlišně tvarované zadní svítilny, u nichž si dokonce můžete vybrat z několika druhů grafiky svícení.

K dalším prvkům, které zdůrazňují zaměření na styl, patří atraktivní odstíny karoserie, dvoubarevné lakování nebo paleta ráfků s neobvyklým vzhledem.

Pro úplnost dodávám, že čtvrtá generace moderního MINI je k dispozici nejen jako třídveřový hatchback, ale také jako „hatch“ pětidveřový a jako kabriolet. Kromě toho existuje trochu odlišné elektrické provedení, které je pouze třídveřové.

Nápady designéři nešetřili ani v interiéru. Velice zajímavě vypadá například textilie použitá na palubní desce a výplních dveří, jež zaujme nejen strukturou, ale také skutečností, že doplňuje ambientní osvětlení. To totiž skrz látku prosvítá, a působí tak příjemně jemně, jakoby rozptýleně. Barvy si můžete nastavit podle chuti, případně nechat výběr na autě. Vliv na podobu může mít také zvolený jízdní režim.

Nejnápadnějším prvkem v interiéru je ale obrovský kulatý displej, který představuje středobod ovládání vozu. Tlačítek je v kabině poskrovnu, takže na obrazovku budete muset sahat docela často. A není to vždy pohodlné.

Ťukat na obrazovku je totiž třeba dokonce i kvůli nastavení teploty nebo vyhřívání sedadel. A někdy je potřeba trefit se na opravdu malou plochu. Práci neusnadňuje ani samotný palubní systém, který sice ohromí množstvím funkcí a řadou věcí, jež si můžete různě měnit a upravovat, jenže tato bohatost nabídek současně způsobuje jistou nepřehlednost. A hlavně zpočátku hodně hledání.

Samotný displej je po technologické stránce skvělý, jde ostatně o panel typu OLED, který nabízí skvělé podání černé, výborný kontrast, jemnou grafiku a syté barvy. Na pohled je tedy kulatá obrazovka hezká, ale použitelnost – alespoň podle mě - trochu pokulhává.

Nepomáhá ani další zvláštní rozhodnutí konstruktérů. MINI se vydalo ve stopách Tesly a ve standardní výbavě nabízí jediný displej – ten kulatý uprostřed, o němž už byla řeč. Řidič je pak odkázán na informace a údaje zobrazující se na něm. Přitom by měl během řízení koukat jiným směrem…

Testovaný exemplář byl naštěstí vybaven head-up displejem, takže jsem měl alespoň nejdůležitější hodnoty (zejména aktuální rychlost) před očima. Překvapilo mě však, že výrobce prémiových automobilů vsadil na řešení v podobě plastového štítku, na který se údaje promítají. Čekal bych moderní a elegantnější zobrazení přímo na čelním skle.

Jinak je ale zpracování perfektní, odpovídá prémiové značce. A to samé platí o výběru materiálů, jen se podívejte například na sedadla nebo provedení volantu. Takhle má vypadat útulný interiér - alespoň mně se líbí a připadá mi, že ideálně balancuje na hranici luxusu a hravosti, aniž by přešel do kýče.

A když už takhle chválím, musím ještě vyzdvihnout ukázkově snadné vypínání otravného upozornění na překročení povolené rychlosti – stejně jako u BMW (kterému MINI patří) stačí chvíli přidržet tlačítko Set na volantu a je hotovo.

Vnitřní prostor pak odpovídá poměrně skromným rozměrům malého třídveřového hatchbacku a proporcím stylové karoserie, na níž je vidět, že designérům o místo v kabině až tak nešlo - všimněte si, že MINI má na tak drobné auto docela dlouhou přední kapotu a kabinu posunutou docela dozadu (a to ještě trochu mate čelní sklo, volant a přední sedadla začínají daleko za ním). Kdyby tvůrci chtěli z rozměrů „vytřískat“ prostornější interiér, kabinu by umístili více dopředu.

Výsledkem je tak auto, které poskytuje slušné místo na sedadlech vpředu, ale vzadu má prostor spíš jen pro děti. Také kufr je tak pro dva - a to ještě jen na víkendová zavazadla. Objem činí 210 litrů, po sklopení zadních opěradel pak třídveřové MINI uveze až 725 litrů.

Čtvrtá generace MINI dorazila s přehlednou nabídkou zážehových motorů. Třídvířko můžete mít s 1,5litrovým tříválcem (Cooper C) a dvěma verzemi dvoulitrového čtyřválce o výkonech 150 (Cooper S) a 170 kW (John Cooper Works / JCW).

Mně společnost dělala prostřední specifikace Cooper S, kterou pohání turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr poskytující nejvyšší výkon 150 kW. Točivý moment dosahuje 300 Nm. Motor je vždy spojený se sedmistupňovou automatickou dvouspojkovou převodovkou - manuál mimochodem MINI pro novou generaci nenabízí vůbec.

Musím říct, že testovaný Cooper S docela klame tělem. Pod roztomilou fasádou tvořenou skromnými rozměry, vykuleným kukučem a hravým metalickým lakem Ocean Wave Green se ukrývá auto, které po jízdní a dynamické stránce rozhodně není ořezávátko.

Foukaný čtyřválec totiž tohle vozítko dokáže rozpohybovat velice zajímavým způsobem, což ostatně naznačuje už pohled do technických údajů na číslo u akcelerace z 0 na 100 km/h - 6,6 sekundy.

Motor nabízí především hodně silné střední pásmo otáček, ale potěší i projevem před omezovačem. Takže když budete chtít nebo to budete potřebovat, dokáže MINI Cooper S zrychlit hodně ochotně a důrazně.

Dvoulitr si také dobře rozumí s dvouspojkovou převodovkou, která umí řadit rychle a dostatečně hladce. Jen nesmíte mít aktivovaný ekonomický jízdní režim, v němž celé pohonné ústrojí působí dost ospale. Může za to hlavně převodovka, která se snaží držet co nejnižší otáčky a nechce se jí moc podřazovat. A motor, sám o sobě trochu „otupělý“ eko módem, se z nejnižších otáček moc ochotně nesbírá, takže v tomto „setupu“ se po standardním tlaku na akcelerátor mnoho neděje. Převodovku k podřazení donutíte až výraznějším dupnutím na plyn.

V ostatních jízdních módech je ale dojem mnohem lepší a zvlášť ve sportovním nastavení Cooper S jede opravdu moc hezky. I tak mi ale chyběla možnost ručního řazení, která by prodlevy ústrojí, byť třeba drobné, odstranila takřka úplně. Motor byste si totiž mohli pro nejbližší metry připravit sami. Jenže nové MINI postrádá klasický pákový volič převodovky a pádla pro manuální řazení jsou jen za příplatek jako součást sportovní automatické převodovky.

Jestli řídíte rádi a po Cooperu S pokukujete, asi bych si za pádla připlatil. Tohle MINI má totiž nejen povedený motor, ale také docela hravý a zábavný charakter, k němuž se ruční řazení hodí. Drobné auto s koly téměř v rozích karoserie nadšeně poslouchá pokyny od volantu, ochotně se stáčí do zatáček, pěkně se drží zvolené stopy a je hezky předvídatelné. Skvělý dojem podtrhuje ještě strmé a přesné řízení.

Podvozek je přesně takový, jaký od nejmenšího MINI očekávám - krásně tuhý, jistý, ale současně dostatečně komfortní pro každodenní používání, které vás v naší zemi nutně zavede i na silnice s opravdu ošklivým povrchem.

A špatná není ani spotřeba. Můj průměr se po týdenním testu zaokrouhlil na 7 l / 100 km. Jestli vám to na malé auto připadá hodně, přečtěte si, prosím, znovu předchozí odstavce o tom, jak hezky se MINI Cooper S se 204koňovým dvoulitrovým motorem řídí. Najdete v nich snad odpověď - mrk mrk.

Čtvrtá generace novodobého MINI v nejdůležitějších oblastech jasně navazuje na svého předchůdce. Stále jde o stylovku s nápaditě zpracovaným a kvalitním interiérem, který jasně cílí maximálně na páry. Ano, k ergonomii mám sice výhrady, ale na druhou stranu musím pochválit bohatou technologickou výbavu.

Nejlepší dojem na mě ale stejně udělal jízdní projev, hlavně díky výkonnému motoru a sympaticky naladěnému podvozku.

Třídveřové MINI začíná na částce 670 800 Kč, testovaný Cooper S ale stojí už 780 000 korun. Jenže to jsou opravdu jen základní ceny. MINI totiž představuje spíše prémiové, až luxusní zboží, takže v ceníku najdeme mnoho způsobů, jak utratit další peníze. Seznam příplatků je tak bohatý, že pořizovací cena našeho exempláře se dostala až nad milion korun. Testovaná specifikace pak vychází přesně na 1 040 264 Kč.