Finále dlouhodobého testu: Audi A6 v kombíku a se silným šestiválcem je v mnohém absolutní ideál. Taková auta nebudou

Samozřejmě jsem už v tom věku, kdy se mi zdá, že většina věcí byla před X lety lepších, levnějších, holky byly hezčí, fotbalisté méně simulovali… teď se ale zkusím od počínající stařecké trudomyslnosti odstřihnout a zkusit vám vysvětlit, proč je Audi A6 Avant 55 TDI quattro tak dobré. A proč tak dobré auto už nejspíš nikdy nevznikne.

Tohle nepovažuju za hořekování typu „tráva byla zelenější“, ale skutečné bezpečnostní riziko. Soustředit veškeré ovládání do dotykových televizí je bezprecedentní ergonomický hřích, který odvádí pozornost řidiče dosud nebývalým způsobem. Kolikrát já už slyšel argumenty o hlasovém ovládání, že to je ta budoucnost a že to máme v autě používat především. Když vám ale poněkolikáté odpoví auto na váš dotaz/příkaz mlčením nebo vám jednoduše nerozumí, nic jiného, než ťukat do displeje, vám nezbude.

I v A6 se prakticky jen ťuká do displeje. Respektive displejů, což je podstatný rozdíl. Na ten spodní, konfigurovatelný, si bezpochyby prakticky každý šoupne ovládání ventilace a u toho zůstane. Pro rychlou změnu teploty tak nemusíte nikde brouzdat, ovládání máte stále při ruce. A díky haptické odezvě nejen vidíte, ale i cítíte, že jste na displej ťukli správně. Tohle se od klasických a nedostižných tlačítek zase tak neliší.

Od nejnovější konkurence se zase i díky aktualizacím systému nijak zásadně neliší rozsah služeb infotainmentu. Pokud vám tak nebude stačit bezdrátové Apple CarPlay (nechápu, proč by někdo měl po autě chtít víc, ale budiž, tohle už věkovité remcání trochu je), připraveno je třeba streamování médií, Wi-Fi hotspot nebo třeba databáze nejrůznějších grafických motivů. Občas i „neaudiňácky“ divokých, barevných…

Konstrukční stáří vozu (dosluhující generace se představila už v roce 2018) tak prozradí až dost neprémiové rozlišení parkovací kamery nebo pomalé indukční dobíjení bez chlazení. V tomto ohledu je i mainstreamová konkurence mnohem dál.

Teď se mi to zase stalo. Jinak parádní nejnovější Superb (test napíšu, to auto je vážně až nečekaně dobré) mi to zadupl takovým způsobem, že mě málem sroloval autobus. Situace – auto proti mně odbočuje vpravo, já vlevo, za mnou autobus plánuje pokračovat rovně. Tedy se chci plynule zařadit za odbočující vůz, ne bezprostředně a nalepený na něj, natolik už současné bezpečnostní systémy znám. Protijedoucí vůz tedy opustí prostor křižovatky, já pokračuji za ním a najednou plné brzdy. Do absolutní nuly. Autobusák naštěstí nebyl metr za mnou, takže ještě stačil zareagovat, ale dovedu si představit, kolik hezkých slovíček za mnou poslal. Kdybych se na odbočující auto agresivně tlačil, prudce přidal plyn, pak chápu. Ale tohle byl naprosto plynulý manévr a Superb dupl na brzdy v moment, kdy tam to protijedoucí auto už prostě NEBYLO.

V audi se mi něco podobného stalo za těch sedm měsíců jednou. A bylo to podobné jen vzdáleně. Chtěl jsem se rozjet HNED za autem, které mě právě míjelo, a to mi audina nedovolila. Ano, bylo tam ještě dost místa, ale toto jsou už ty situace, které jsou i na nejlépe kalibrované asistenty zkrátka moc. Zde to ještě pochopím, akceptuji. Ale zadupnutí výše? O několik let jsem zestárl.

A to jsem přitom nenarazil na asistent, který by mi v audi chyběl. Ne tedy přímo mně, já bych se kromě pomoci před čelní kolizí (ovšem správně nastavené) velice rád obešel bez všech dalších asistentů, ale i tahle odcházející audina zkrátka nabídne snad vše, co je v tomto žánru k dispozici. I díky stotisícovému příplatku za „Asistenční paket Plus“ tak bílému kombíku nechyběl třeba asistent pro průjezd křižovatkou, pro příčný provoz, vystupování z auta, nouzové zastavení, vyhýbání, odbočení… Jenže když neděláte za volantem blbosti, tak o pomocném balíčku nevíte.

Tohoto jsem si vážil na testované audině ze všeho nejvíc. Že mě díky rozumné digitalizaci a skvěle nastaveným asistenčním systémům nechávala být. A já mohl zase jednou normálně a v klidu řídit.

Byly doby, kdy jste šestiválec koupili i v mainstreamové střední a vyšší střední třídě, v posledních letech však zůstávají vyhrazené prakticky jen prémiovým značkám. Ostatně, jako vyšší střední třída obecně…

I v Audi A6 si tak stále můžete pořídit vznětový třílitrový šestiválec, který zde poskytuje výkon 210 kW a točivý moment 620 Nm. S dynamikou tak není problém v žádné situaci, pokud bych měl být úplně upřímný, ono těch situací, kdy byste potenciál šestiválce využili naplno, v normálním provozu a se slušným řidičem za volantem zase tolik nebude. Ani při těsnějších předjížděcích manévrech jsem nemusel sešlápnout naplno plyn, i hodně rychlé zařazení na dálnici bylo otázkou jen lehce intenzivnějšího tlaku na pravý pedál.

Zde bych měl ovšem jednu připomínku – osmistupňový automat jako by si nebyl vědom točivého momentu 620 Nm a často zbytečně podřazoval, čímž se akcelerace stala skokovější, než jsem zamýšlel. Jinak je změna převodů hladká, plynulá…

Takže, je tedy šestiválec pod kapotou zbytečný? Já prostě nemůžu napsat, že to tak je… ona je totiž jízda s tímto motorem tak příjemná! Vědomí nadbytku síly přispívá k celkovému pocitu bezpečí a jistoty, velká strojovna je navíc krásně kultivovaná. Je pravda, že po nastartování jde slyšet víc a naftu skrýt nedokáže, postupem času se však uklidní, ztiší.

Šestiválec tedy za mě jednoznačně ano, jenom pokud se budete častěji vyskytovat ve městě, tak bych o menším motoru zapřemýšlel. V permanentně neprůjezdné Praze se totiž spotřeba přibližovala deseti litrům, což nakonec ovlivnilo mých celkových a konečných 7,8 litru. Já se totiž v Praze vyskytoval dost často, k tomu přidejte ještě velké procento dálnic a těch necelých osm litrů je vlastně docela zázrak. Zcela vážně, k výše zmíněným výkonům a automatu totiž ještě musíte přidat pohon všech kol. A pořád jsem se udržel – i v zimě - pod osmi litry.

Že to jde výrazně níž, o tom jsme se přesvědčili v testu spotřeby. Dálnici jsem zde absolvoval v pohodě kolem sedmi litrů, mezi městy jsem jezdil za 6,5 litru. Ano, s třílitrovým šestiválcem o výkonu 210 kW pod kapotou. Stačí před sebou netlačit tunu vzduchu jako v SUV a i s takto disponovaným motorem lze v pohodě jezdit za sedm. Mimo město ovšem, jak jsme si řekli.

Ještě jednu věc zmíním. Těch konečných 7,8 litru dejte do kontextu 73litrové nádrže a bude vás hřát dojezd spolehlivě nad 900 kilometry.

Chápu, že když se svezete s nějakými menšími předokolkami prémiové značky (hlavně BMW a mercedes zde umí, řekněme, překvapit…), bude pro vás označení „prémie“ prázdným pojmem. Větší modely klasické koncepce s podélně uloženými motory už jinak – lépe - skutečně jezdí, tady si prémiové značky s pověstí zahrávají znatelně méně.

Příkladem je pochopitelně i dlouhodobě testovaný bílý kombík. Zvlášť, když si připlatíte šedesát tisíc za adaptivní vzduchový podvozek. To se vás pak ani větší nerovnosti nebudou týkat, byť si vyberete jednadvacetipalcová kola, jaké si pořídila naše audina. Ve spojení s nízkoprofilovými pneumatikami je toto už rozměr, který opodstatněné obavy vyvolává, v A6 jsem si však i v několikrát zmíněné Praze užíval nebývalý komfort. Audina zároveň není ani náhodou vyměklá, v zatáčkách působí naopak vysloveně přesvědčivě, vzhledem k nabízenému pohodlí až překvapivě stabilně.

Zde jistě pomáhá další zhruba šedesátitisícový příplatek, tentokrát za dynamické řízení všech kol. Natáčení zadních kol je pro průjezd zatáčkou nepochybně fajn, troufnu si však říct, že naprostá většina řidičů (včetně mě) jej ocení hlavně při parkovacích a podobných manévrech, těšit se totiž můžete na zkrácení průměru otáčení až o metr. Číslo asi hezké, já bych pro lepší představu doplnil, že s takřka pětimetrovým kombíkem se pak manipuluje podobně jako s octavií v kombíku (délka necelých 4,7 metru).

Tak co? Povedlo se mi vás přesvědčit, že Audi A6 Avant se šestiválcovým vznětovým třílitrem je naprosto skvělé auto? Když si to sesumírujeme, máme tady velmi silný, ale zároveň úsporný motor, skvělé jízdní vlastnosti (komfort i na jednadvacítkách, jistota v oblouku), praktický a prostorný interiér (nic lepšího než velký kombík neexistuje) a jistá a velmi vítaná starosvětskost v ovládání. Konstrukční stáří se přitom absencí důležitých a moderních prvků výbavy (ani té bezpečnostní) neprojevuje, rok 2018 poznáte jen v detailech jako třeba slabší indukční dobíjení telefonu nebo horší rozlišení parkovací kamery.

Špatnou zprávu mám vlastně jenom jednu, a tou je dle předpokladů vyšší, prémiová cenovka. Na druhou stranu, díky výše popsanému si troufám říct, že ty dva miliony v základu jsou adekvátní cenovkou za takto skvěle fungující celek. Respektive, 2,8 milionu v konkrétním bílém exempláři. Není to málo peněz, to rozhodně ne, ale pokud se je rozhodnete investovat do odcházející Audi A6 Avant se šestiválcovým nafťákem, litovat nebudete.

Až mám chuť se vsadit, že je to jedno z posledních opravdu nekonfliktních aut, které se nesnaží vám řízení vyloženě zprotivit. Ale třeba se pletu.