Článek
Také občas přemýšlíte, kam vyrazit o nějakém volném víkendu na výlet, ať už ve dvou či s dětmi? Je přece tisíce možností, ovšem jedna zajímavá leží asi 4 hodiny jízdy od Prahy, jmenuje se Zoo Berlín a má otevřeno denně od 9:00 hodin a dle sezony do 16:30 (zima), 18:00 (podzim, brzké jaro) či do 18:30 hodin.
Jde o nejstarší a nejvíce navštěvovanou zoo v Německu, která se navíc pyšní celosvětovým prvenstvím v zastoupení zvířecích druhů, chovem vzácné pandy velké a významným evropským akváriem. Navíc nejde o nepříjemně roztahanou zoo s dlouhými přechody, takže návštěvu zvládnou i ti, kteří neradi chodí.
Každopádně do Berlína se dostanete pohodlně po dálnici, přičemž nejrychlejší je jet přes Prahu směrem na sever a okolo Drážďan. Jako odpočinkový bod doporučujeme opodál ležící město Thiendorf, kde je pumpa, supermarket, dvě rychlá občerstvení a nabíječka elektromobilů.
Palivo je na německých dálnicích dražší a také zde není tak hustá síť stanic jako u nás. Mějte proto dostatek pohonných hmot.
Pokud nebudete vybaveni palivem z Česka, jehož ceny už přesahují 40 Kč za litr, pak můžete natankovat na německých dálničních pumpách za cirka 44 Kč za litr základní naftu, potažmo za 48 Kč za litr základního benzinu E10. Pakliže jezdíte na LPG, tak zde 1 dm3 stojí okolo 27 Kč. Ceny nejsou příznivé hlavně proto, že je mizerný kurz koruny vůči euru, kdy je naše měna prostě slabá.
Na německých dálnicích stále nepotřebujete dálniční známku a ještě pořád jsou zde úseky s neomezenou rychlostí, avšak s doporučenou 130 km/h. Na cestu do Zoo Berlín byste ovšem měli mít jednu důležitou věc, a to emisní plaketu.
Vjezd do spousty nízkoemisních zón už vyžaduje zelenou plaketu s číslem 4.
Zoo totiž leží v nízkoemisní „Umwelt“ zóně, proto doporučujeme vybavit svoje auto touto kulatou samolepkou. Seženete ji na stanicích Dekra, stojí asi 300 až 500 Kč a pro její získání si sebou musíte přinést buď malý techničák (ORV) a kopii (!) velkého techničáku, potažmo nový typ rozšířeného osvědčení o registaci.
Pozor, plaketa se barevně liší podle euronormy a paliva, přičemž do většiny nízkoemisních zón se dostanete už jen se zelenou plaketou s číslem 4, tj. diesely plnicí alespoň EURO 4 a benziny alespoň EURO 1. Pokud byste to chtěli risknout bez plakety (musí ji mít i elektromobily), tak je ve hře pokuta okolo 2 000 Kč.
V BIKINI Berlin chtějí za denní stání asi pětistovku, vedlejší parkhaus tisícovku.
Až dorazíte do zoo, mohlo by vás čekat další překvapení, a to absence parkoviště. Tato zahrada vlastní stání nemá a na svých webových stránkách doporučuje příjezd hromadnou dopravou, z čehož máme jakožto zarytí motoristé poněkud nepěkný pocit.
Naštěstí se v bezprostřední blízkosti jižního vstupu do zoo nachází několik parkovacích domů (parkhaus), takže si stačí jen vybrat podle ceny, protože ty se liší klidně o 100 %. My zvolili parkoviště napojené na obchodní centrum jménem BIKINI Berlin, kde jsme parkovali za 20 eur (500 Kč) na celý den.
Černobílí medvídci
Z parkingu to pak bylo ke vstupní bráně příjemně blízko, takže nás vítala fronta u kasy, které jsme se díky výhodnějšímu nákupu lístků online vyhnuli. Stačilo tedy pár pípnutí QR kódu a obsluha nás pustila dovnitř a věnovala nám mapu.
Mapa! V berlínské zoo přítel člověka. Mimochodem se psem do této zoo nesmíte.
Když jsme u těch lístků, tak jejich cena se mění podle toho, kdy na místo jdete, nicméně většinu z vás zajímá víkend, kdy dospělí (od 16 let) zaplatí za vstup do zoo v přepočtu asi pětistovku a cirka osm stovek za kombinovaný lístek i do akvária. Děti od čtyř do šestnácti let to pak budou mít za necelé tři stovky za zoo a za bezmála čtyři stovky i s akváriem. Pozor, toto jsou online ceny, na místě jsou lístky klidně o třetinu dražší.
Jižní vstup, kterým jsme šli i my, má tu výhodu, že vás ihned navede k největší lokální atrakci, kterou jsou pandy. Mimochodem, tihle roztomilí, avšak poměrně líní medvídci zde mají stylový pavilon, kde se dají nejenže vidět, ale rovněž se o nich dočtete pár zajímavostí. Třeba to, že samice pandy má šanci otěhotnět pouze v období 72 hodin za rok, a to na jaře. Nebo to, že dospělí jedinci denně zkonzumují několik kilo bambusu.
Pandy rády jedí a rády se schovávají. Chápeme, také bychom chtěli jíst v klidu.
Od černobílých medvídků se nabízí vzít to do pavilonu primátů, kde najdete různé makaky, gibony, kotuly, šimpanzy a další druhy primátů včetně těch malých a legračních. Nejhojněji jsou zde zastoupeny opice, přičemž některé předvádí doslova akrobatickou show a visí za ocas, zatímco jiné jen líně sedí a nic nedělají, třeba orangutani.
Za takovou zoo klasiku lze považovat slony indické, jejichž vnitřní a venkovní výběh je v Berlíně poměrně prostorný. Nejstarší slon z chovu se mimochodem narodil v 70. letech, takže kdoví, třeba to bude váš vrstevník.
Věděli jste, že jedna z přezdívek Jeremyho Clarksona je právě orangutan (na snímku)?
Kousek dál od tvorů se skvělou pamětí žijí elegantní žirafy, co si rády pochutnávají na obsahu ve vysoko zavěšených krmítkách, zatímco opodál bydlící nosorožci si užívají krásného a čistého výběhu plného zeleně. Nechybí ani hroši, kteří milují plavání a pod vodu snadno schovají celé své mohutné tělo. Mimochodem ačkoli se hroch může zdát jako roztomilý a neškodný, tak dospělý jedinec člověka usmrtí klidně za pár sekund.
Jste-li spíše na ptáky, pak vás zaujme jejich pavilon, kde najdete tyto létavce z Austrálie, Afriky, ale i Asie. Zajisté se k nim do voliéry dostane i malý vrabec, nicméně to je de facto ilegální migrant z venku. Máte-li ovšem v oblibě papoušky, pěnkavy, holuby, špačky, andulky, zoborožce a další různé letce, tak tohle je to pravé pro vás.
Hroch sice vypadá roztomile, ale ve skutečnosti může jít o nebezpečné zvíře.
Jestliže nemáte dost ptáků, vyplatí se mrknout do vedlejší bažantnice, naproti níž mají výběh vlci. Pakliže se trefíte do času krmení, můžete vidět, jak vlk během pár sekund doslova sešrotuje vzrostlé (již usmrcené) krmné kuře.
Kočičí mánie
Každý má rád tučňáky, kteří zde sice nemají kdovíjak rozsáhlý prostor, ovšem vzhledem k jejich aktivitě typu stání a nicnedělání jde asi o adekvátní bydlení. Jestliže s sebou máte své potomky, pak se vyplatí si na čas sednout k vodní nádrži s lachtany, kteří jsou hraví jako Abarth 500. Zkrátka radost pohledět.
Klokani při naší návštěvě „neklokali“, ale jen tak lenošili.
A až se vodních savců nabažíte a projdete kolem koní v pyžamu (zebry), najdete za mostem vedoucím přes vodní kanál výběhy pro klokany, kudu, pštrosy, emu či lamy. Nicméně během naší návštěvy tato zvířata nebyla příliš aktivní a spíše lenošila.
Kočkaři, pozor! Pro vás je jako stvořený pavilon pojmenovaný Impérium koček, kde bydlí kočkovité šelmy. Nečekejte od nich ovšem kočičí kusy, kočkovité šelmy rády odpočívají. Obvykle tak tyhle různé „mikešky“ najdete někde rozvalené, ležící, spící.
Co dělá kočka většinu dne? Spí…
Každopádně na místě uvidíte lva, tygra, jaguára (to zvíře, ne auto), leoparda, pouštní kočku, galidii nebo třeba ocelota, což je de facto leopard vypraný na 90 stupňů Celsia.
Pod Kočičím impériem žijí v temných prostorech ještě noční tvorové, tedy kupříkladu netopýři, opice, myši, ale i pouštní lišky (fenek).
Patří sice do zoo, ale vstup má samostatný. Jde o akvárium, jedno z nejvýznamnějších v Evropě, které uvnitř nabídne podívanou na všemožné ryby různých velikostí, paryby včetně žraloků, mořské koníky, rejnoky, hvězdice, korály, želvy, ale i na divotvorné medúzy. V patře akvária pak mají své místo žáby, želvy, hadi, krokodýli a další plazi. Zkrátka tohle všechno, co má berlínská zoo v chovu, nikde v Česku neuvidíte, proto sem stojí za to jet.
Solidní cestovní parťák
A co náš motorizovaný parťák? Jeli jsme SsangYongem Tivoli, což je vlastně základní model této jihokorejské značky, jehož design přídě je zejména kvůli plné masce a trikoloře poměrně nevšední, takže si jej s ničím nespletete. O co je příď poutavější, o to obyčejnější je záď.
Fyzickým ovladačům říkáme ano!
Každopádně tohle kompaktní SUV působí bytelně, takže vás asi nepřekvapí, že ani jeho interiér není k zahození. Místo pro cestující je solidní, design a provedení klasika SsangYong, opět se záplavou černých lesklých klavírních plastů, na kterých usazený prach září jako hvězdy na nebi. Na druhou stranu tu výrobce zachoval spoustu fyzických ovladačů, což považujeme za velké plus.
Dále je tu základní infosystém, který nic neumí, takže obrazovku využijete pro Apple CarPlay / Android Auto, čímž máte multimédia vyřešena. Většinu nastavení pak provedete tradičně v budících, v naší specifikaci plně digitálních s proměnlivou grafikou. Škoda jen, že si zde nejde pustit obraz (navigaci) z Car Play do přístrojovky, což umí větší Korando.
Díky motoru je Tivoli svižné, ale na dálnicích má vysoký apetit.
Motorem Tivoli je tradiční benzinová patnáctistovka s turbem o 163 koních, která má s šestirychlostním manuálem točivý moment 280 Nm, zatímco s testovaným šestirychlostním automatem Aisin o 20 Nm méně.
To nejsou nijak oslnivá čísla, nicméně auto je nejlehčí z rodiny, protože váží bez řidiče lehce přes 1,2 tuny, takže je ve srovnání třeba s Korandem nebo Torresem překvapivě svižné. Příjemně vás překvapí, jak je model hbitý ve městě i při vyšších rychlostech.
Zastavěný agregát, tedy čtyřválcový motor s automatickou převodovkou Aisin, už dnes ovšem patří spíše do „staré školy“, což je vykoupeno vyšší spotřebou na dálnicích.
Na druhou stranu tohle Tivoli snadno odpustíte, protože jde označit za normální auto pro normální lidi, co stojí od skvělých 439 000 Kč (automat +35 900 Kč), nabídne solidní prostor, příjemný design, snadné řízení, překvapující dynamiku, a pokud potřebujete, tak za 39 900 Kč navíc i pohon 4 × 4, který je v segmentu SUV-B méně hojný.