Dlouhý Peugeot Rifter s naftovým motorem je parádní univerzál, který odveze velkou rodinu nebo objemný náklad

Ano, existují sice menší či větší sedmimístná SUV, ale u některých jsou sedadla ve třetí řadě spíše nouzová a u některých pak na sedmimístnou konfiguraci doplácí zavazadlový prostor. A ta největší, která by jinak zvládla současně oboje, bývají často drahá.

Osobní dodávky tak obecně nabízejí zřejmě nejrozumnější kompromis, co se poměru cena/využitelnost týče. Hned několik zajímavých zástupců najdeme u koncernu Stellantis, který jeden vůz „těží“ pod vícero značkami - Citroën Berlingo, Fiat Doblò, Opel Combo, Peugeot Rifter a Vauxhall Combo. A díky spolupráci s Toyotou ho najdeme navíc v nabídce japonské automobilky jako Proace City Verso. Všechna tato auta nedávno také prošla faceliftem.

Nás ale bude zajímat hlavně testovaný Peugeot Rifter, jehož omlazené provedení na první pohled poznáte podle široké přední masky a LED světel se třemi „drápy“ denního svícení.

Modernizovaný Rifter opět pořídíte ve standardní délce (4 405 mm; rozvor 2 785 mm) nebo v prodloužené variantě (4 755 mm s rozvorem prodlouženým na 2 975 mm), přičemž ta „velká“ může být vybavena třetí řadou sedadel.

Ve druhé řadě si můžete zvolit mezi lavicí (dělenou v poměru 60 : 40), nebo třemi samostatnými sedadly - nabídka se však liší podle výbav. U základní Active (kterou ovšem najdeme jen u Rifteru s homologací N1) je jen lavice, u prostřední Allure lze mít za příplatek tři samostatné sedačky a vrcholné GT dostanete jen s trojicí sedadel.

Právě tohle „top“ provedení dorazilo k nám, navíc ještě v dlouhé verzi Long se sedmi sedadly.

A je to fakt velké auto, které uvnitř nabízí spoustu místa ve všech směrech. Plnohodnotně působí i dvě samostatná sedadla ve třetí řadě, která se v případě nevyužití dají překlopit, případně je můžete jednoduše z vozu vyjmout. Velké posuvné dveře na obou stranách navíc zajišťují skvělý přístup do kabiny.

Využitelnost kufru závisí na obsazení sedadel. Pokud jich v autě budete mít jen pět, dosahuje objem pod krytem 1 050 litrů a ke stropu dokonce 1 900 litrů. Prostor pro náklad nebo zavazadla je navíc nejen objemný, ale také hodně dlouhý, hluboký a dost široký.

Velkorysý přístup zajišťuje obrovské víko, které je však současně dost těžké, takže především zavírání vyžaduje trochu víc síly. A mimochodem, stále tu zůstává možnost otevřít pouze okno, což se může hodit při rychlém nakládání drobných předmětů, když vám nejde o preciznost, ale spíš o čas. Schopnost otevřít jen prosklenou část může být praktická například i v situaci, kdy je potřeba převézt nějaký dlouhý náklad.

Po sklopení opěradel ve druhé řadě pak kapacita naroste až na 3 500 litrů, pokud budeme počítat s místem až po strop.

Při využití všech sedmi sedadel už dochází k jistému kompromisu, ale ani 209 (pod krytem) až 322 litrů (po strop) není podle mě marných - není to tak, že byste kvůli třetí řadě sedaček o kufr přišli úplně.

Rifter navíc potěší řadou různě velkých odkládacích schránek, šuplíků a přihrádek, takže menší předměty v pohodě uložíte v kabině.

Zpracování interiéru sice nezapře částečně užitkový původ, který prozrazuje zejména bohaté využití obyčejného plastu, ale že bych se cítil nějak ošizen, to opravdu nemůžu říct. Naopak vnitřek Peugeotu se mi spíš líbil. O spoustě odkládacích míst už byla řeč, dále jsem měl radost ze skvělého výhledu ven a za volantem jsem měl pocit, že je tu všechno tak nějak pěkně po ruce.

Tento dojem podtrhla vyvýšená a do prostoru vystupující středová konzola s ovládáním převodovky a prostorem na telefon s bezdrátovou nabíječkou, nad níž potěší ještě samostatný panel pro nastavení klimatizace, který je – a to pozor - vybaven fyzickými ovladači.

Kabině navíc prospěla i zmíněná modernizace, která přinesla nový multifunkční volant a velký displej trčící z palubní desky. Ve výbavě GT na 10palcové obrazovce s HD rozlišením „běhá“ moderní infotainment, jenž potěší logickým uspořádáním, hezkou grafikou i slušnou svižností. Oceňuji, že umí bezdrátové Android Auto a Apple CarPlay.

Nechybí ani digitální přístrojový panel, který Peugeot pojal klasicky po svém, ve stylu koncepce i-Cockpit. Kaplička je prostě „postavena“ výše, než je obvyklé, takže přístroje nemáte za volantem, ale nad ním. Zpravidla k tomuto řešení mívám výtky, ale v Rifteru mi tak nevadilo. Na „budíky“ jsem viděl dobře, aniž bych si musel volant „rovnat“ až do klína, jak je to nutné v některých jiných modelech značky.

Ani proti samotnému digitálnímu panelu nic nemám, je přehledný a hezky čitelný.

Docela hezky se Peugeotu povedlo vyřešit ovládání, nebo lépe řečeno vypínání, otravných asistentů a bezpečnostních systémů. Dostanete se k němu snadno po stisknutí fyzického tlačítka se symbolem auta, které se nachází hned pod displejem multimediálního systému.

S nabídkou pohonných jednotek je to aktuálně složitější. Záleží totiž, zda sáhnete po vyloženě osobní verzi (tedy s homologací M1) nebo po „malém náklaďáku“ s homologací N1.

U civilního provedení byly donedávna k dispozici vznětové verze BlueHDi 100 a BlueHDi 130, které využívají 1,5litrový turbodiesel o výkonech 75 a 96 kW, a elektromobil se 100 kW a 50kWh baterií. Jenže naftové varianty od 1. listopadu nejdou do výroby objednat - byly totiž už vyčerpány kvóty pro český trh. Zbývají však alespoň ještě skladovky…

Rifter s homologací N1 s diesely jako nový koupit můžete, jenže provoz takového „malého náklaďáku“ má samozřejmě svá specifika, takže o úplně ideální řešení nejde.

Náš Rifter Long GT každopádně spoléhal na výkonnější nafťák spojený s osmistupňovou automatickou převodovkou. A jde o příjemnou společnost.

Turbodmychadlem přeplňovaný motor s relativně skromným objemem se projevuje jako… klasický turbodmychadlem přeplňovaný motor s relativně skromným objemem - v nízkých otáčkách nepředvádí skoro nic, ve středních však potěší sympatickým zátahem, aby se ve vyšších otáčkách zase tak trochu „ztratil“.

S prázdným nebo skromně naloženým autem naftová jedna-pětka nemá větší potíže a dokáže s ním hýbat více než důstojně. V plném obsazení nebo s narvaným zavazadelníkem ale už můžete narazit na jisté limity. Ne že by se pak vysloveně trápila, ale chuť akcelerovat se přece jen sníží, takže třeba předjíždění už je potřeba si důkladněji nachystat.

Docela slušná je kultivovanost, i tak ale o vznětovém motoru po většinu času vědět budete. Sladění s automatem také funguje dobře, převodovka řadí logicky, a činí tak navíc hladce.

Spotřeba podle mě odpovídá kombinaci relativně malého turbodieselu, který se občas musí nadřít, a vysoké, hranaté karoserie. Po týdenním testu palubní počítač ukazoval dlouhodobý průměr 6,7 l / 100 km.

Na silnici Rifter sází hlavně na komfort a podvozek, opět solidně odhlučněný, dokáže odfiltrovat většinu nerovností. Řízení je lehké, takřka bez zpětné vazby a se spíše dlouhým převodem. Při změnách směru se poměrně rychle potkáte s nedotáčivostí a náklony karoserie, ale to mě vlastně ani neuráží. Mnohem důležitější je pro mě pohodlí. A toho Rifter poskytuje dost. Zmínit však musím slyšitelný aerodynamický svist ve vyšších rychlostech způsobený hlavně tvarem karoserie.

Peugeot Rifter v dlouhé verzi je z mého pohledu hodně zajímavé auto, které mě oslovilo hlavně obdivuhodnou všestranností. Dobře obstojí jako klasický osobák na každý den, ještě lépe jako rodinný přepravník (zvlášť když má vaše rodina více členů) nebo jako praktická dodávka. Jde prostě o vůz, který skvěle poslouží nejen vám, ale hlavně vašim potřebám i zájmům.

S cenami je to aktuálně zapeklité. Na začátku listopadu se objevil nový ceník, z něhož, jak už víte, kvůli vyčerpání kvót zmizely civilní verze M1 se vznětovými motory. Objednat si můžete jen elektrický Rifter, který ale stojí nejméně 925 tisíc korun a jako Long GT dokonce rovný milion. Anebo sáhnout po „užitkáči“ s homologací N1.

Přitom ještě v minulém ceníku naše provedení s dieselem a automatickou převodovkou ve výbavě GT vycházelo na mnohem rozumnějších 760 tisíc korun. Pokud tedy po naftovém Rifteru toužíte zrovna teď, budete muset hledat ve skladových zásobách. Anebo se porozhlédnout po nabídkách sourozenců jiných značek…