Další levná Čína je tady a nejezdí zle. Aeolus Shine je líbivý sedan velikosti Octavie za cenu Dacie

Ačkoli u nás čínský Dongfeng pod taktovkou Bidli Auto nezačal vůbec slavně, zdá se, že letošní restart značce pomohl nabrat ten správný směr. Mimo standardních modelů typu Fengon 5 či Glory 500 začal tuzemský import do Česka dovážet také odvážné SUV T5 EVO vypadající jako čínské Porsche, případně přestrojenou Navaru pojmenovanou DF 6.

Ani poslední kvartál ovšem nebyl na novinky skoupý, jelikož se do takřka mrtvého segmentu MPV dostal jeden spalovací hráč jménem U-Tour a kategorii cenově dostupných vozů obohatil právě sedan Aeolus Shine, jehož jsme ve formě schvalovacího prototypu exkluzivně otestovali.

S vnějšími rozměry 4 660 × 1 812 × 1 490 mm je tento východní nováček podobný Octavii od Škodovky, která se v provedení liftback pyšní rozměry 4 689 × 1 829 × 1 470 mm. Rozvor náprav má Shine dokonce 2 680 mm, zatímco škodovka 2 669 mm. Tím ovšem příbuznost s mladoboleslavskou ikonou končí.

Už jen na designu je poznat, že jde o osobité provedení. Příď tvoří prakticky jen extra široká maska chladiče, na niž navazuje pár halogenových světlometů s LED denním svícením. Mezi lampami je pak průhledná lišta s nápisem Aeolus, kde bychom si uměli představit třeba podsvícení, nic takového tam u tohoto provedení ale není.

Boční siluetu není třeba zvlášť popisovat, pouze se hodí zmínit, že auto má zajímavý aerodynamický koeficient Cx 0,25 (dle materiálů od importu), což je například lepší než čtvrtá Fabia (Cx 0,28), ale horší než čtvrtá Octavia liftback (Cx 0,24). Každopádně z boku vozidlo působí, jako by šlo o liftbackovou karoserii, ovšem až zvednuté víko kufru kryjící objem 454 litrů prozradí, že se díváte na sedan.

Mimochodem, víko kufru lze otevřít pouze tlačítkem zevnitř nebo stisknutím voliče na klíči, jinak ne. Ačkoli tuto úsporu moc nechápeme a bereme ji jako zločin proti ergonomii, musíme na druhou stranu uznat, že takto nešťastné řešení má i pátá Toyota Supra.

Ani zadní část nevypadá kdovíjak umírněně. Vyvýšené lampy auto opticky zvětšují, čemuž pomáhá i masivní zadní nárazník s ozdobnými koncovkami výfuku. Zadní sklo je pak standardně vyhřívané, bez zadního stěrače, jak bývá u sedanů (mimo vybraných japonských) zvykem.

Celkový dojem z vozu není špatný, ale už na první pohled poznáte, že divoké tvary a různé záhyby jsou jenom obyčejně působící formované plasty, co mají evokovat daleko honosnější design, než který auto ve skutečnosti má. Je to zkrátka daň za nízkou cenu, což vlastně lze pochopit.

Pokud byste uvnitř čekali samý plast, dáváme vám za pravdu, nicméně na rozdíl od Dacie zde výrobce nešetřil čalouněním z umělé kůže nebo barevnými dekory. Pravda, že kombinace černé, oranžové a světle bílé nesedne úplně každému, zvlášť když jsou některé komponenty ozdobené karbonovým potiskem.

Špatný dojem na nás nezanechala ani umělou kůží čalouněná sedadla laděná do sportovna, tedy bez nastavitelné hlavové opěrky. Celkově na vás zde kouká umělina odevšad, nicméně díky důkladné kamufláži kabina nepůsobí tolik „levně“ jako plastové království z Rumunska (Dacia).

Specificky tvarovaný je i (něco jako) pěnový volant, který na omak není nikterak tvrdý. Výrobce při jeho tvorbě myslel i na ergonomii, takže přidal dva smysluplné bicepsy nahoru, které brání sklouzávání palců, zatímco ty dva dolní jsou zde asi jen na parádu.

Na ramenech volantu najdeme ovládací tlačítka, přičemž levá část řeší tempomat, jehož piktogramy až na ten aktivační najdete na přístrojovém štítu. Pravá část zase přidává na hlasitosti nebo přepíná skladby, spodním tlačítkem pak přepínáte čtyři funkce palubního počítače. Dále je tu jeden ze dvou airbagů a klakson. Víc toho volant neumí.

Načali jsme i přístrojovku, ke které krátce odbočíme. Jednak lze pochválit její čitelnost i snadné nastavení jasu a také si můžete zvolit buď modré, nebo červené grafické rozhraní. Digitální otáčkoměr má své místo uprostřed dole, a pokud se blížíte k omezovači, čísla rotací za minutu zčervenají.

Centrem všeho dění je níže umístěný 13palcový vertikálně orientovaný dotykový displej, který v sobě krom pár nastavení má ještě rádio, hudební přehrávač, bluetooth konektivitu k mobilu a funkci zrcadlení telefonu skrze aplikaci CarbitLink-EasyConnection.

Z praxe víme, že tato appka spíš nefunguje, než funguje. A pokud funguje, tak zrcadlí obrazovku vašeho mobilu se vším všudy. Tedy otočíte mobilem, otočí se displej. Zhasnete displej mobilu, zhasne displej v autě. Piktogram šipky umístěný vlevo evokuje navigaci, nicméně ta v tomto základním schvalovacím prototypu nebyla dostupná a ani v oficiálním výčtu výbavy není k nalezení.

Spodní část obrazovky pak patří automatické klimatizaci, kde haníme výrobce za neumístění piktogramu vyhřívání zadního skla + zrcátek na hlavní plochu. Pro aktivaci této funkce musíte stisknout nejprve piktogram sedačky a směru proudění, což vás dostane do klimatizačního podmenu (zlatá tlačítka!).

Zde si budete muset navyknout na vyšší teploty. Totiž, aby z výdechů šel příjemný vlažný vzduch hodící se do podzimního počasí, musíte nastavit teplotu na displeji na 26 stupňů Celsia. Tepelné vnímání mají Evropané a Číňané patrně trochu jiné.

Nakonec zmíníme ještě základní výbavu, která je poměrně slušná a krom příplatkové metalízy neměnná. Standardem tedy jsou prvky typu bezklíčový vstup i start, světelný senzor, 2× airbag, parkovací kamera, tempomat, elektrická parkovací brzda, automatická klimatizace, digitální přístrojový štít, centrál s dálkou, elektricky ovládaná okna i zrcátka s výhřevem nebo třeba litá kola a kotoučové brzdy na obou nápravách.

Jistě si sami řeknete, že byste některé prvky vyměnili třeba za vyhřívané sedačky, nicméně věřte nám, že pro výrobce už je dnes daleko levnější použít umělou kůži proti látce, případně digitální přístrojovku namísto analogové. Uvnitř se tak leckde šetřilo, ale také se to zčásti úspěšně kamufluje.

Pohonným srdcem modelu je nově vyvinutý atmosférický zážehový čtyřválec 1,5 litru, který konstrukčně vychází ze své přeplňované varianty. Pokud se už radujete, že půjde o vhodný motor pro krátké městské trasy, trochu vás přibrzdíme. Motorizace totiž využívá přímého vstřiku paliva, což je technologie moderní a úsporná, ovšem nikoli dlouhodobě určená na velmi krátké jízdy.

Každopádně motor dosahuje nejvyššího výkonu 86 kW, což je necelých 117 koní. Točivý moment 158 Nm poté putuje skrze pětirychlostní manuál výhradně na přední nápravu. Ta využívá nezávislého zavěšení, zatímco ta zadní je (nečekaně) vlečená.

Vzhledem k tomu, že výrobce vsadil na pneu 205/55 R16, nejde o žádné nízkoprofily, takže se Shine nejeví jako nekomfortní. Ani karoserie či plasty nevržou, což je známka toho, že výrobní proces, torzní tuhost skeletu i výstupní kontrolu má automobilka podchycené.

Samotný posilovač řízení je nastavený na poměrně komfortní režim, takže otáčení volantem i na místě jde jako po másle. Na druhou stranu to znamená menší odezvu od kol, nicméně to asi není nic, co by vás u cenově dostupného sedanu úplně trápilo. Přece jen tenhle auťák budete využívat na jízdu z A do B, než abyste s ním závodili nebo dělali jiné brykule.

Celkově nejde Aeolus Shine označit za lenocha, byť papírové hodnoty nejsou kdovíjak hitparádní. V potaz však musíte vzít jednak nižší hmotnost vozu 1,2 tuny a také slušně nastavené zpřevodování, které není uzpůsobené primárně do města. Jednotlivé kvalty jsou naopak navrženy tak, že se počítá, že s autem budete uskutečňovat i přejezdy po okreskách, sem tam po dálnicích. Kombinovaná (námi naměřená) spotřeba se pak pohybovala okolo sedmi litrů na sto.

Celkový jízdní dojem je tak vesměs kladný v souladu s cenou, čemuž vlastně odpovídá celý vůz. Byť se někomu může zdát provedení kýčovité, my na druhou stranu vidíme snahu výrobce nešetřit za každou cenu úplně na všem, co je vidět.

Každopádně Dongfeng Aeolus Shine už lze objednávat a stojí do konce letošního roku 419 900 Kč s DPH, přičemž jediným možným příplatkem z oficiálního ceníku je metalíza za 16 490 Kč s daní. Model je pak krytý tříletou garancí. Nakonec musíme zmínit, že jsme testovali schvalovací prototyp, tj. hotové auto, ovšem dosud neschválené (proto značky typu F). Je tedy možné, že se v budoucnu složení výbavy může změnit či postupně vylepšovat.