Dacia Jogger Hybrid spojuje úspornost s praktičností. Není ale pro každého, má totiž jednu větší slabinu

Samotné řešení hybridního pohonu nepředstavuje velkou novinku, jde totiž o techniku, kterou už známe z modelů značky Renault. Základ tedy představuje atmosféricky plněný zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru s nepřímým vstřikováním. Spalovacímu motoru pomáhá ještě elektromotor (čerpající energii z malé baterie s kapacitou 1,2 kWh), díky němuž kombinovaný výkon soustavy dosahuje 104 kW, tedy 141 koní, a maximální točivý moment činí 250 Nm. Činnost obou motorů spojuje multimódová samočinná převodovka se čtyřmi převody pro benzinový motor a dvěma stupni pro elektromotor.

Hybridní Jogger v testované sedmimístné verzi akceleruje z klidu na stovku za 10 sekund, pětimístná varianta je ještě o dvě desetiny lepší. V obou případech ale platí, že svižnější motorizaci Dacia pro Jogger nenabízí.

Zato nejvyšší rychlost je v případě hybridu nejslabší, elektrifikovaný model se rozjede nejvýše na 167 km/h. Jedním dechem však dodávám, že jsem během testu stejně neměl ani trochu chuť se tímto tempem pohybovat. Hybridní Jogger se totiž na podobné rychlostní disciplíny nehodí. A je to z něj hodně cítit.

Částečně to souvisí právě s použitým druhem pohonu, částečně pak s konstrukcí samotného auta. Hybrid ve vysokých rychlostech spoléhá na oba motory, hlavní úlohu však nese ten silnější, spalovací. A protože jde o nepříliš výkonnou atmosféru spojenou vlastně jen se čtyřstupňovou převodovkou, musí se šestnáctistovka hodně snažit.

V praxi to znamená, že často pracuje ve vyšších otáčkách, v nichž působí tak trochu utrápeně, ale hlavně je dost hlučná. A tím se dostávám k té konstrukci: Jogger představuje pokus o dostupné velké rodinné auto a šetřilo se u něj na izolaci a odhlučnění.

Takže jízda na dálnici probíhá zjednodušeně tak, že hybridní Dacia vcelku důstojně zrychlí na 130, na 140 a ještě snad i na 150 km/h, jenže vás u toho bude obtěžovat nepříliš zvučným řvaním vytočeného čtyřválce, doprovázeným zřetelným svistem vzduchu okolo hranaté karoserie.

V dálničních rychlostech se navíc vytrácí hlavní výhoda (full)hybridů v podobě schopnosti pohybovat se na elektřinu, což se projevuje na spotřebě. Ta proto na dálnici není „hybridní“, ale spíš klasicky „benzinová“ – klidně nad 7 l / 100 km.

S dynamikou Dacie Jogger souvisí ještě jedno nepěkné poznání. Protože je multimódová převodovka bez synchronizace, řazení jí někdy trvá sakra dlouho. A poznáte to samozřejmě hlavně v situacích, kdy se to vyloženě nehodí – při snaze o co nejdůraznější akceleraci.

Pomalé řazení je nepříjemné především při předjíždění. Jogger sice na sešlápnutí plynového pedálu zprvu i díky elektrické výpomoci zareaguje poměrně ochotně a hezky zrychlí, ale pak najednou v půlce manévru, když máte objížděné auto vedle vás, se převodovka pustí do řazení. A vám pak vůz klidně sekundu až dvě najednou netáhne. Vůbec. Probere se trochu až po přeřazení.

Hybridní Jogger tedy nebyl stvořen pro silniční závodění, a bude tak vyhovovat spíše klidnějším řidičům. Těm ale přinese řadu výhod. Díky okamžitému nástupu elektromotoru v nižších rychlostech působí docela bezprostředně a zvlášť v městském či příměstském provozu dokáže být sympaticky živý, když to po něm budete chtít. V těchto podmínkách navíc vyniknou další přednosti hybridního pohonu, zejména umění jezdit na elektřinu. Jogger se na ni rozjíždí a i za jízdy se z ní snaží vytěžit co nejvíc. Dacia ostatně tvrdí, že vůz zvládne na elektřinu až 80 procent času cestování v městském provozu.

A když budete mít lehkou nohu na okreskách, zjistíte, že Jogger na elektřinu dokáže také udržovat docela slušné tempo - nemá problém jet bez spalováku i 90 km/h. To má samozřejmě opět pozitivní vliv na spotřebu. Ve městě zvládnete jezdit se spotřebou okolo 4 až 5 l / 100 km, na okreskách jste v tom za pět až šest litrů a na dálnici se pohybujete mezi šesti a osmi podle toho, jak máte těžkou nohu.

Až na hlučnější hybridní pohonné ústrojí, které v této Dacii nepůsobilo tak kultivovaně jako ve vozech značky Renault, a aerodynamický hluk ve vysokých rychlostech, je Jogger mile pohodlné auto. Podvozek ve spolupráci s rozumně velkými koly dobře tlumí nerovnosti, auto nedrncá, neposkakuje, nebouchá. Zkrátka i na českých tankodromech působí docela pohodlně.

Jogger má specifický jízdní projev, který se kvůli pomalému převodu řízení a dlouhému rozvoru už trochu blíží dodávce. Na pokyny od řízení reaguje s drobným zpožděním a na zakroucené silnici není při snaze o spěch těžké setkat se s nedotáčivostí a náklony karoserie. Jogger v sobě prostě nemá mnoho sportovnosti, ale to snad od podobného auta ani očekávat nemůžeme. Důležitější je pohodlí.

Komfortní charakter mají podtrhnout měkká sedadla, jenže na můj vkus jsou měkká už příliš, především v oblasti beder. A k sedadlům ještě jeden povzdech… Ve zkoušené nejvyšší výbavě Extreme jsou sedačky částečně čalouněné materiálem MicroCloud, který má být snadno omyvatelný, protože v podstatě odpuzuje vodu. Jenže kvůli tomu je také neprodyšný a až moc hřeje, takže se mi v Joggeru regulérně potila záda.

Přítomnost hybridního pohonu nemá vliv na variabilitu ani velikost zavazadlového prostoru. Jediným negativním dopadem na praktičnost je absence rezervního kola.

Připomeňme si tedy objemy kufru. V případě sedmimístné verze je jich totiž hned několik. S využitím všech sedadel máte na zavazadla k dispozici 160 litrů. Sedačky ve třetí řadě můžete ale sklopit, nebo je rovnou vyjmout – každá přitom váží asi 8 kg. V pětimístné konfiguraci pak objem zavazadlového prostoru činí 708 litrů. A když sklopíte ještě opěradla druhé řady, uveze Jogger až 1 819 litrů.

V kabině je celkově dost místa v prvních řadách, sedadla ve třetí jsou spíše nouzová, případně pro děti a malé pasažéry.

Provedení interiéru odpovídá dostupnému vozu, takže mezi materiály drtivě převažují plasty. Nevypadají ale nudně ani lacině, Dacii se totiž povedlo přijít s několika zajímavými detaily, které atmosféru výrazně zlepšují.

V případě nejvyšší specifikace Extreme navíc Jogger přidává hodně slušnou výbavu. Zahrnuje například LED denní a potkávací světlomety, 8palcovou dotykovou obrazovku infotainmentu (který je přehledný, svižný a umí Apple CarPlay a Android Auto), bezklíčový přístup a startování, šikovný odnímatelný držák telefonu, automatickou klimatizaci, zadní parkovací kameru (která však nepřináší moc kvalitní obraz) nebo praktické modulární střešní lišty. Z „must-have“ prvků chybí snad jen vyhřívaná přední sedadla, která jsou za příplatek 5 000 Kč. Hybrid navíc standardně nabízí 7palcový digitální přístrojový panel s jednoduchým a dobře čitelným prostředím.

Speciální pochvalu si pak Jogger zaslouží za elegantně jednoduchý způsob vypínání otravných bezpečnostních systémů a asistentů. Stačí dvakrát zmáčknout jedno tlačítko na levé straně palubní desky a aktivujete si svoje vlastní nastavení – to si samozřejmě nejprve musíte sami navolit a uložit.

Dacia Jogger s hybridním pohonem je zajímavé auto, které dokáže propojit velkou praktičnost se sympatickou úsporností. Jen té úspornosti musíte jít naproti způsobem používání, hybrid totiž funguje nejefektivněji ve městě a v klidnějším provozu. Jestli se často pohybujete po dálnici, pak bych vám doporučil elektrifikovaný pohon spíš vynechat.

Právě projev ve vysokých rychlostech ve mně znovu vyvolal stesk po vznětových motorech, které Dacia ještě nedávno nabízela – i když zrovna v případě Joggeru nebyl k dispozici nikdy, s dieselem automobilka nepočítala od počátku. Přitom by se podle mě k tomu šikovnému kříženci kombíku, MPV a trochu i SUV vznětová motorizace skvěle hodila.

Hybridní pohon, který mimochodem představuje jedinou cestu k automatické převodovce, doplnil už dříve dostupné zážehové tříválce ECO-G 100 (ten umí spalovat i LPG) a TCe 110, ve srovnání s nimi je ale výrazně dražší. Dostupný je od výbavy Expression a s pěti sedadly stojí 569 000 korun, se sedmi pak 599 000 Kč. Dvoupalivové provedení ve stejné specifikaci vyjde na 445 000 Kč, respektive 475 000 Kč, verze TCe 110 na 467 500 Kč v pětimístné variantě a na 497 500 Kč v sedmimístné.

Testovaný Jogger Hybrid Extreme startuje na 624 500 Kč.