Audi A6 v dlouhodobém testu: Může vůbec existovat lepší auto?

Samozřejmě to není automobil z plakátu, za nejlepší auto na světě pořád považuju Porsche 911, z kombíkové audiny také nevystoupím zpocený a šťastný jako ze závoďáku, ale pokud se budeme bavit o vozidle na každý den, praktickém dopravním prostředku, který vás nadto bude bavit i řídit, skutečně neznám lepší auto než Audi A6.

Je to velký kombík vyšší střední třídy, což je ta nejpraktičtější karoserie, jakou si můžete pořídit. Jak ve svém videotestu uvedl Standa Kolman, klasickému kombíku nemohou SUV zkrátka konkurovat. Chápu, že se vám SUV líbí, že se vám v nich dobře sedí, i já s postupujícím věkem dovedu ocenit snazší nástup (Stando, také tě to jednou čeká), ale nic skutečně hmatatelně přínosného od SUV čekat nelze.

Na A6 mi rovněž velmi vyhovuje její konstrukční stáří. Asi tušíte, kam mířím – A6 vám díky tomu, že se představila v roce 2018, znepříjemňuje jízdu neporovnatelně méně než nejnovější produkce. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu a osobních preferencích, jestli vám obří dotykové obrazovky, všetečné jízdní asistenty a hlasové ovládání imponují, zlobit se na vás nebudu. Ale já raději řidičsky přívětivější A6.

Ovšem pozor, nemůžu říct, že by A6 působila vyloženě zastarale. Dotykové displeje tady najdete, plejádu jízdních asistentů také, nechybí ani hlasové ovládání. Prakticky vše ale funguje nenápadně, řidiče v podstatě nic neotravuje.

Rozeberu to vše postupně, ale v rychlosti ještě pořád čerstvá zkušenost z předešlého dlouhodobého testu, z éčkového mercedesu. To bylo a je skvělé auto, pro mě nejlepší plug-in hybrid, s jakým jsem kdy jezdil. Ale to auto pořád něco chtělo, mluvilo na mě, pípalo, samo brzdilo před překážkami, které viděl jen mercedes… Pro mě exemplární příklad toho, jak skvělý základ řidiči-uživateli znechutit. Jak jsem už však napsal, třeba někdo raději novoty.

Ale jak jsem už nakousl, i tato starší audina toho z pohledu asistenčních systémů nabídne spoustu, náš bílý testovací kousek dorazil s příplatkovým balíčkem „Asistenční paket Plus“ za mohutných 107 600 Kč. Měl jsem až lehkou obavu, protože zde najdeme všechny ty asistence pro průjezd křižovatkou, jež vidí asi tak za tři rohy, asistent pro příčný provoz, vystupování z auta, odbočení, vyhýbání, nouzové zastavení… Zkrátka, na co si v tomto směru vzpomenete. Jenže na rozdíl od zmíněného mercedesu o těchto systémech nevíte, pokud tedy řídíte, jak máte. Audina mi sama od sebe zadupla brzdy jenom jednou, a to se ještě přede mnou skutečně nacházela překážka. V pohodě bych dobrzdil, ale na audi už to bylo moc těsné. Ale že bych zničehonic najednou co druhý den stál na metru a netušil, proč se tak stalo, to se naštěstí neděje. Takže to jde! Do výbavy zařadit prakticky vše bezpečnostní, co je aktuálně k dispozici, ovšem naladit to tak, aby vám samovolná aktivace a přeopatrné reakce neničily život.

Ono totiž skutečně nejde jenom o moje nervy, i když uznávám, že se o mě při samočinných brzdách bez příčiny vždy pokouší infarkt. Ale špatná (nebo příliš úzkostlivá, úzkoprsá…) kalibrace a nastavení pak často nebezpečné situace spíš vytvářejí, než aby jim předcházely.

Tohle auto má šestiválec! Poctivý vznětový třílitr s výkonem 210 kW. Za těch několik tisíc kilometrů za volantem jsem nenarazil na situaci, kdy bych hledal výkon. Šestiválec je vždy naprosto suverénní, spíš jsem si občas říkal, jestli ten mohutný zátah 620 Nm skutečně využiju. Tuhle kacířskou myšlenku jsem ale pokaždé velmi rychle zapudil a znovu si užíval úžasné pružné zrychlení. Třeba při nájezdu na dálnici. Výjezdu z obce. Nebo při výletu do Německa, kdy motor i vysoko nad českými dálničními limity stále přesvědčivě zrychloval.

Líbil se mi i zvuk, hutný, s postupujícími otáčkami a ve vyšších rychlostech přicházel o svůj vznětový podtón a pokaždé pak už jen tak temně zahučel. Je pravda, že po nastartování vždy bezpečně poznám, že jde o nafťák, po zahřátí se ale uklidní, zkultivuje.

Menší výhradu mám ke spojení s osmistupňovým automatem. Ten jako by šestiválci ne vždy věřil, že má k požadovanému zrychlení dostatek newtonmetrů a po mírném, zaváhaní podřadil. Najednou je však toho točivého momentu až moc a vy se místo plynulého zátahu dočkáte skokové akcelerace. Popravdě jsem se ani po několika tisících kilometrech nenaučil s převodovkou spolupracovat tak, abych toto zcela eliminoval, a to se na jen lehounké přidání plynu vysloveně soustředím. Škoda, šestiválec je natolik silný, že by se na osmičku bez zadýchání rozjel snad i ze 30 km/h.

Spotřebu si probereme podrobněji v samostatném článku, ale už teď vám můžu napsat, že dlouhodobě jezdím za 7,8 litru. Připomínám, že mluvíme o třílitrovém vznětovém šestiválci s výkonem 210 kW. Jde to i za víc, nejméně se „mojí“ audině líbí ve městě, tady se hodně rychle dostávám přes osm litrů a výš. Ale, tušíte správně, jde to i za míň. Pod sedm litrů se podívám při vyrovnané, klidnější jízdě mimo obce a dálnice.

Vzpomínám, jak Audi před lety uvedlo v tehdy zbrusu nové A8 koncept interiéru se dvěma dotykovými displeji. Tenkrát jsem nadšený nebyl, teď, v době, kdy digitalizace a dotykové ovládání všeho přesáhlo jakoukoliv rozumnou a bezpečnou míru, velmi chválím „audiňácké“ nadčasové a uživatelsky přívětivé řešení.

Uznávám, rozlišení horního z displejů není z nejvyšších, i parkovací kamera by mohla mít ostřejší obraz, ale za mě vše lepší než obří obrazovky zabírající půlku přístrojové desky. Apple CarPlay funguje pochopitelně bezdrátově, indukční nabíjení telefonu jsem pod loketní opěrkou také našel, tak co chtít víc? Možná ještě jeho chlazení a o něco vyšší výkon, i tady se projevuje, že A6 už svoje roky má.

Spodní displej bude v drtivé většině případů sloužit pro ovládání ventilace (je sice dotykové, ale díky haptické zpětné vazbě se tlačítkům vlastně docela blíží), i když konfigurovatelná tato obrazovka je. Já jsem si například nad klimatizaci přihodil ještě tlačítka rychlé volby pro adresu domů a hlavně vypínání hlášení překročení rychlostního limitu. Kdybych ale náhodou zapomněl, audina hlásí nadlimitní rychlost natolik decentně, že bych to snad i pár kilometrů vydržel. Deaktivace udržování v jízdním pruhu se děje tlačítkem na levé páčce pod volantem, auto v mrtvém úhlu donutí audinu pouze zablikat, pípání nechává mercedesu. Geniální.

Ovšem podobně jako u těch bezpečnostních asistentů, ani konektivita není rozhodně ošizena. Využít tak můžete třeba Wi-Fi hotspot, streamování médií, vyhrát si lze i s databází grafických motivů infotainmentu. To je oblíbená kratochvíle zlomyslného mládí Standy Kolmana, který mi moje decentní, nerušivé prostředí vyměnil třeba za kreslené postavičky. A já s tím pak půl dne jezdím, než najdu, kde se to vypíná. Stando, i tobě se jednou ti mladší budou smát. A i to hlasové ovládání zde funguje, třeba pro zadávání cílů v navigaci. Ale – když nechcete, audi na vás nemluví. Nechá vás být. Nechá vás JENOM řídit. Pokud jsem za toto ještě dostatečně nepoděkoval, děkuji ještě jednou.

Je pravda, že toto jsou dost vysoké položky, ale já bych je zaškrtl bez rozmýšlení – adaptivní pneumatický podvozek za šedesát tisíc a dynamické řízení všech kol za necelých šedesát tisíc. Díky prvnímu vás nebudou obtěžovat ani větší nerovnosti (a to náš bílý kombík obouvá obrovské nízkoprofilové jednadvacítky), druhý extra prvek vám pak v prvé řadě zjednoduší parkování. Jasně, také promluví do rychlejšího průjezdu zatáčkou, u velkého kombíku mi však přijde podstatnější benefit v podobě usnadněného manévrování v těch nejnižších rychlostech.

Je to skutečně působivé – s kombíkem dlouhým skoro pět metrů se pak třeba z podzemních garáží vymotáte jedna dvě, Audi mluví o zkrácení průměru otáčení až o metr. Jenom bacha, i když se audina otáčí skoro na fleku jak čtyřmetrový hatcback, těch pět metrů tam pořád je. Naštěstí vám pomáhají senzory, kamery…

Když už jsem u těch příplatků, zvlášť v současnosti se vyplatí sáhnout po akčním balíčku Technology. Stojí totiž jenom šest tisíc (ušetříte přes sto tisíc) a získáte mimo jiné Matrix LED světlomety. Pokud mám tendenci moderní auta kritizovat… no, spíš na ně často nadávat, dramaticky zlepšená osvětlovací technika je jeden z nejpřínosnějších pokroků za poslední dekády. Sedněte třeba z této matrixové audiny do patnáct dvacet let starého auta a budete mít pocit, že snad ani nesvítíte. A naopak – ze starého do audiny a přijde vám, že jedete ve dne. A to i na potkávačky. Dálková světla zapínám minimálně, a když už, mimo dálnice nechávám jejich aktivaci na automatice. Respektive, audina pak dálkově svítí prakticky pořád, jen objekty, které by mohla oslnit, vystínuje. Toto ne vždy funguje na dálnici, tady vás budou problikávat vysoko usazení kamioňáci. Audi si typicky přes středové dělení náklaďáku nevšimne a řidiči to pak pere do očí pořád naplno. Naproti tomu na dvouproudé komunikaci se mi nestalo, že by mě někdo problikal. A – jak už jsem napsal - v drtivé většině situací vám budou stačit nadstandardně účinné potkávačky.

… že se mi Audi A6 Avant velmi líbí. Tohle auto totiž už nemůže být lepší – prostorné, praktické, pohodlné, silné, jízdně schopné. Můžeme se bavit o detailech, které už objektivně zastaraly (grafika a rozlišení displejů, indukční nabíjení telefonu bez vyhřívání…), tohle je však pro mě naprosto zanedbatelná daň za to, že vás vůz skoro vůbec neotravuje. A že si jeho řízení můžete skutečně užít. A hlavně, jak jsem na několika příkladech ukázal (konektivita, asistenční systémy…), tento odcházející model v podstatných bodech na nejnovější konkurenci rozhodně neztrácí.

A to ani cenou, dodávám. Testovanou verzi 50 TDI quattro s výkonem 210 kW totiž aktuálně koupíte za dva miliony, bílý kousek z fotek potom přijde na 2,8 milionu. To opravdu není málo, na druhou stranu zde prémie není ještě prázdným marketingovým pojmem, ale ty peníze tady skutečně vidíte, cítíte.

Až si říkám, jestli může být nástupce lepší. Určitě to bude pokrok rozkročený do všech směrů, ale jestli se mi bude novinka takto krásně bezkonfliktně řídit, to se trochu obávám. Tak se třeba přesvědčím v dalším dlouhodobém testu!