520 koní a mimořádné jízdní vlastnosti. Alfa Romeo Stelvio Quadrifoglio posouvá schopnosti SUV na úplně jinou úroveň

Quadrifoglio totiž představuje sportovní verzi středně velkého italského „es-ú-véčka“, které je s námi už od roku 2016. Jde mimochodem, a určitě to víte, o tradiční označení vrcholných alf. Jeho symbolem je zelený čtyřlístek – quadrifoglio v italštině označuje právě „abnormální dlanitě složený list jetele“ (tak píše Wikipedia), který má přinášet štěstí.

Čtyřlístek je sice hlavním poznávacím znamením provedení Quadrifoglio (najdeme ho jako obvykle na obou předních blatnících), ale ostré Stelvio se od toho standardního na pohled liší i dalšími záležitostmi, například jinými nárazníky, přední kapotou s funkčními otvory nebo čtyřmi velkými koncovkami výfuku – v případě našeho auta dokonce příplatkové soustavy Akrapovič, která stojí 175 tisíc korun.

A ještě připomenu, že Stelvio nedávno prošlo modernizací, jež přinesla zejména adaptivní Matrix LED lampy s novým světelným podpisem. Nová světelná technika vozu prospěla, funguje skvěle a jiná signatura podle mě přídi vyloženě sluší.

Další zajímavou novinku představuje navýšení výkonu, Stelvio Quadrifoglio po omlazení zesílilo o 10 koní. Na 520!

Pod kapotou samozřejmě zůstává dvěma turbodmychadly přeplňovaný vidlicový šestiválec, jehož kořeny sahají až k Ferrari. Pohonná jednotka, kterou stvořil Gianluca Pivetti, má blízko k motoru Ferrari F154, známému například z modelu 488 Pista. Má jen o dva válce méně a logicky menší objem – 2,9 litru.

A věřte mi, že je to mistrovské dílo.

Nejde jen o ohromný výkon nebo masivní točivý moment, který dosahuje 600 Nm, ale především o jeho projev, charakter. Šestiválec ohromí bezprostřední odezvou na plyn, úžasnou pružností, vydatným zátahem a hlavně chutí po otáčkách. Navíc přidává fantastický zvuk podpořený výfukovou soustavou Akrapovič.

Chování motoru se sice liší v různých jízdních režimech, ale sympaticky pohotový je v každém z nich. Stačí kdykoli přitlačit na plynový pedál a V6 s radostí zabere. Co zabere, vyloženě vás kopne.

Nejostřeji se pohonná jednotka projevuje v módech Dynamic a Race, v nichž ji ještě podporuje změna v jednání osmistupňového automatu. Zatímco v civilních režimech převodovka klade důraz na jemnost řazení (ne vždy se jí to daří, ale o tom až později), a když může, drží motor v nízkých otáčkách, ve sportovních set-upech nechává V6 více dýchat a dopřeje jí vyšší otáčky. I proto pak Stelvio zrychluje výrazně ochotněji, nečeká se nutně na podřazení. A abyste měli sportovní zážitek úplný, převodovka najednou začne řadit ostřeji a se zřetelnými kopanci.

Stejně se chová i v manuálním režimu, v němž ji ovládáte prostřednictvím nádherně tvarovaných pádel za volantem. Přeřazení navíc doprovází líbivé prskání výfuku.

Akcelerace pod plným plynem je brutální a těžko popsatelná. Pod náporem fyzikálních sil vás nemilosrdně zatlačí do skvělých, sportovně tvarovaných sedadel, a když nejste připraveni, možná se vám při zrychlení lehce zamotá hlava. Nebo pocítíte takové to zvláštní zašimrání v břiše.

Šestiválec se ochotně nechá vytočit až k sedmi tisícům otáček, kde vás, pokud si řadíte sami, v rozletu zastaví omezovač. Tady je manuální režim skutečně manuální, když se zapomenete, což vzhledem k hladovému projevu motoru v červeném poli otáčkoměru není těžké, převodovka vám sama nepomůže.

Stelvio Quadrifoglio prostě jede jako blázen. A než nadšením (nebo nervozitou) polknete a dvakrát mrknete, snadno se stane, že letíte tempem, které je až nepříjemně rychlou zkratkou ke ztrátě řidičáku.

Motor je sice důležitý, ale jeho síla by byla skoro k ničemu, kdyby ho nedoplňoval schopný podvozek. S radostí hlásím, že Stelvio Quadrifoglio překvapí i v tomto ohledu. Přestože jde o poměrně velké SUV.

Machrům v Alfě Romeo se povedlo zkonstruovat a vyladit podvozek tak pečlivě, že jsem občas nevěřícně kroutil hlavou, jak tohle skoro 1,9 tuny těžké a 1,7 metru vysoké auto na docela vysokém podvozku jezdí.

Ve sportovním režimu je podvozek hodně tuhý, ale přitom není prkenný. Naopak nerovnosti filtruje solidně, ale hlavně se jimi nenechá rozhodit. Neustále drží kola v kontaktu s povrchem, auto na rozbité silnici neodskakuje a karoserie nekmitá. Stelvio Quadrifoglio se prostě chová jako sportovní vůz.

Konstruktéři navíc dbali i na další důležité věci, jako na rozložení hmotnosti, nastavení mechanického samosvorného diferenciálu, chování pohonu všech kol nebo naladění řízení. Ke všemu přistupovali s cílem, aby vrcholná verze tohoto SUV jezdila, jak nejlépe je to možné.

Povedlo se jim to skvěle, zpoza volantu čtyřlístkové Stelvio působí nesmírně ostře a hbitě. Řízení je rychlé, strmé a přesné. Alfa i proto s lehkostí mění směr a ochotně se vrhá do zatáček.

Tuhé tlumiče drží karoserii pod kontrolou a pohon všech kol, který upřednostňuje zadní nápravu, společně se samosvorem umožňuje auto v oblouku řídit i plynem – a pak jako by vám najednou „něco“ pomáhalo zatáčku utáhnout a stočit vůz přesně tam, kam chcete jet. Stelvio se dokonce velice snadno nechá přemluvit k přetáčivosti, takže jestli patříte k lidem, kteří vyhledávají situace, kdy je v zatáčce předbíhá záď auta, bude se vám tohle SUV líbit. Zvlášť když umožňuje úplné vypnutí stabilizace a prokluzu.

Výhrady nemám k fungování brzd, které mají poměrně silný nástup účinku a vůz krotí dobře.

Dosud jsme na Stelvio Quadrifoglio koukali hlavně jako na ostré sportovní auto, jak ale obstojí jeho civilní stránka? No… špatné to není. V „nesportovních“ jízdních režimech šestiválec utichne a projevuje se spíše decentním bručením, pouze naznačujícím, že nehledíte na obyčejné SUV.

Také komfort je solidní, přestože kombinace tužšího podvozku a velkých kol občas přinese tlumené bouchnutí po trefení hluboké nebo ostré nerovnosti. Nejméně spokojený jsem byl s prací automatické převodovky, která bohužel při popojíždění ve městě cuká víc, než bych si přál. Není to nic hrozného, nic, kvůli čemu bych v tomto autě nechtěl denně jezdit, ale lepší to být prostě může. Zvlášť když vím, jak stejná převodovka od ZF funguje ve vozech BMW.

V souvislosti s každodenním používáním musím zmínit také spotřebu. Určitě znáte pořekadlo o opicích a banánech. V případě ostrého Stelvia platí stoprocentně, 520koňový šestiválec má často velký hlad.

Ano, při jemném zacházení Alfa umí jezdit za nějakých 12 litrů na sto, jenže třeba v hustém pražském provozu se snadno dostane nad 14 l / 100 km, a když na okreskách podlehnete kouzlu mistrovského motoru pod kapotou a jízdním schopnostem vozu, snadno se dostanete i nad 20 l / 100 km. Já jsem Stelvio po týdnu vracel s průměrem 17,5 l / 100 km.

Interiér poskytuje slušný prostor, solidní nabídku odkládacích míst a je docela dobře zpracovaný. Ani kufr není špatný, v základním uspořádání má objem 525 litrů.

Výrazně tvarovaná přední sedadla už jsem chválil, podobně jako pádla manuálního řazení. Mezi pozitiva musím přidat i do rukou hezky padnoucí věnec volantu a výhled z vozu. Líbil se mi také digitální přístrojový panel, zvlášť v zobrazení Heritage, které sází na retro atmosféru. Připomíná totiž analogové budíky původního typu Giulia z šedesátých let.

Zvláštní je infotainment. Ani trochu mi nevadí, že běhá na poměrně malém displeji, i na něm je přehledný, ale měl by být jednoznačně svižnější. Prodleva na pokyny je prostě občas až moc dlouhá. Systém se mimochodem ovládá dotykově nebo přes otočný ovladač na středovém tunelu – což je skvělé řešení, které od řidiče nevyžaduje tolik pozornosti a soustředění jako trefování se prstem do displeje.

Alfa Romeo Stelvio Quadrifoglio je svým způsobem okouzlující vůz, který za tvary středně velkého SUV ukrývá zábavný a skvěle fungující sportovní automobil. I když budu asi až do smrti tvrdit, že mi koncept ostrého sportovního „es-ú-véčka“ připadá zbytečný, musím italské značce přiznat, že se jí povedlo postavit mimořádné, fascinující auto.

A cena? Vrcholné Stelvio s 520koňovým šestiválcem začíná na částce 2 399 000 Kč, což je na první pohled hodně, na ten druhý se ale nemohu zbavit dojmu, že to za tak schopné auto vlastně tak moc není. Co myslíte?