Nejlepší škodovka skoro nestárne: Kodiaq 2.0 TDI odjíždí na odpočinek ve skvělé formě

Kodiaq je totiž podle mě autem, které ani za těch sedm let výrazně nezastaralo. Jasně, nástupce bude v některých ohledech samozřejmě modernější, už teď ostatně víme, že nabídne například elektrifikované pohony, vylepšený adaptivní podvozek nebo hodnotněji působící interiér, ale takový ten základ, to, co dělá Kodiaq Kodiaqem, zůstává u první generace i po sedmi letech na vysoké úrovni.

Vezměme si třeba praktičnost, to je typická vlastnost, kterou si auto drží bez ohledu na věk. A Kodiaq v ní exceluje. Nabízí spoustu místa na zadních sedadlech a obrovský, 835litrový zavazadelník – v testované pětimístné verzi. V nabídce je stále také varianta s dvojicí sedadel ve třetí řadě, která nabídne stále nemalých 765 litrů, když jsou sklopená, resp. 270 litrů ve vyklopeném stavu.

Štědrou nabídku prostoru navíc doplňuje spousta šikovných nápadů, například dvojice schránek před spolujezdcem (poměrně objemných), posuvná zadní lavice, možnost sklopit zadní opěradla páčkami přímo z kufru (pak auto pobere 2 065 litrů), variabilní háčky v zavazadelníku nebo odkládací přihrádky po jeho stranách. Hodí se také 230V zásuvka před zadní lavicí, 12V zásuvka v kufru a šikovné je i rezervní kolo uložené pod podlahou v zavazadlovém prostoru.

U testovaného auta navíc udělala skvělý dojem i výbava. Kodiaq k nám dorazil v provedení Style s několika příplatky a nabízel například vyhřívané čelní sklo, hezky svítící Matrix-LED přední světlomety, panoramatický kamerový systém (i když ten by mohl mít lepší obraz), automatické parkování, bezdrátové nabíjení telefonu, bezdrátové zrcadlení telefonu, 3zónovou automatickou klimatizaci, vyhřívání předních a zadních sedadel, kůží čalouněná sedadla nebo kožený vyhřívaný volant. To je za mě více než slušná komfortní výbava. Navíc bych si uměl představit snad jen sedačky s ventilací a masážní funkcí.

Přední křesla jsou mimochodem komfortní, ceník nelže, když je popisuje jako „komfortní sedadla vpředu“. Za mě jsou rozhodně lepší než sportovní sedačky, které dostanete s výbavou Sportline. Ty totiž mají integrované hlavové opěrky, jejichž polohu si nemůžete nastavit, takže neposkytují tak kvalitní oporu hlavě. A když už jsem u hlavových opěrek, pochválit musím ještě jeden sympatický nápad. Testovaný Kodiaq byl vybaven paketem pro spaní zahrnujícím výklopné části zadních hlavových opěrek, které vám při spánku za jízdy podrží hlavu. Docela maličkost, ale praktická.

Další silnou stránkou škodováckého „medvěda“ je srozumitelné a uživatelsky přívětivé ovládání. Kodiaq vznikl ještě v době, kdy bylo naprosto normální „rozsypat“ po interiéru fyzické ovladače sloužící k obsluze různých více či méně důležitých funkcí. Kodiaq tak má samostatný a „blbuvzdorný“ panel pro nastavení klimatizace, dále si prostým stiskem tlačítka můžete například zapnout vyhřívání sedadla, vypnout stop-start, přepnout jízdní režim nebo třeba aktivovat parkovací asistent. Líbí se mi také „obyčejné“ ovladače na volantu, které jsou mnohem příjemnější než dotykové plochy známé z jiných vozů koncernu Volkswagen. V Kodiaqu tak většinu úkonů zvládnete rychle a intuitivně, skoro až poslepu.

Standardní součástí výbavy Style je digitální přístrojový štít s úhlopříčkou 10,25 palce. Ten nabízí poměrně bohaté možnosti přizpůsobení vzhledu, dokáže přehledným způsobem zobrazit spoustu užitečných informací a potěší ostrou grafikou. Bojuje ale s rychlostí a plynulostí. Odezva na pokyny od tlačítek na volantu je opravdu velice letargická, mezi povelem a provedením vždy nastane citelná prodleva. Nepříjemné to je zejména při listování v nabídce a v palubním počítači, kdy musíte být trpěliví - použít ovladač na volantu, počkat, až se změna projeví na displeji, pak znovu tlačítko na volantu, zase počkat a takto pokračovat dál, až se konečně dostanete k tomu, co potřebujete.

A infotainment? Testovaný Kodiaq dostal příplatkový systém Columbus s 9,2" displejem, který je podle mě přehledný a vcelku uživatelsky přívětivý. Jen občas pomalu a dlouho najíždí po nastartování. Nejlepší na něm ale je, že díky přítomnosti fyzických tlačítek a ovladačů v kabině na něm nejste závislí a že se kvůli každé maličkosti nemusíte soustředit na dotykový displej.

V aktuálním ceníku Škody Kodiaq najdeme už jen jediný turbodiesel, dvoulitrový čtyřválec o výkonu 147 kW. Mně však dělal společnost slabší nafťák, který z nabídky nedávno zmizel. Do nového vozu si ho tedy už neobjednáte, ale najdete ho ve skladovkách a předváděčkách.

Dvoulitr poskytuje maximální výkon 110 kW mezi 3 000 až 4 200 otáčkami , nejvyšší točivý moment 360 Nm je k dispozici mezi 1 600 až 2 750 otáčkami. Motor je to příjemný, slušně kultivovaný a zvlášť ve středních otáčkách solidně silný. Dojem trošičku kazí pomalejší odezva na plyn a chvílemi poněkud lenivá sedmistupňová dvouspojková převodovka, která diesel v „nesportovních“ jízdních režimech drží v co nejnižších otáčkách a nechce se jí po každém přišlápnutí pedálu podřazovat. Musíte přitlačit důrazněji, aby zareagovala a poslala motor do vhodnějších otáček.

Když víte, že od auta budete potřebovat pohotové zrychlení, je proto lepší aktivovat sportovní režim (alespoň u převodovky), případně si rovnou pomoci manuálním podřazením, třeba prostřednictvím páček u volantu. Ve správných otáčkách pak Kodiaq akceleruje více než důstojně.

Největší předností 110kW motoru 2.0 TDI je za mě ale spotřeba. Vůz vybavený pohonem všech kol jsem po testu vracel s dlouhodobým průměrem 6,3 l/100 km, což mi na vysoké SUV připadá jako skvělá hodnota. Nejlépe si Kodiaq vedl mimo města a dálnice, takové přesuny zvládal i za 5,5 l/100 km – a nešlo o nějaké „ekocourání“. Na dálnici jezdil za 6,7 l/100 km, ve městě za 7,4 l/100 km.

Při jízdě se Kodiaq projevuje jako mimořádně pohodový automobil. Zvlášť v komfortním nastavení příplatkového adaptivního podvozku se na silnici konejšivě pohupuje a nádherně tlumí a filtruje nerovnosti. Pomáhá mu v tom rozumné obutí: 18palcová kola testovaného vozu „objímaly“ pneumatiky o rozměru 235/55. Pamatuji si, že sportovněji laděný Kodiaq Sportline s dvacítkami a gumami o rozměru 255/40 tak pěkně poddajný nebyl.

Aktuálně největší škodovácké SUV také docela ochotně zatáčí, nepůsobí přehnaně měkce nebo tupě. Ale samozřejmě - při svižnější jízdě míří k nedotáčivosti a při prudkých změnách směru se zřetelně naklání. Je to prostě rodinné SUV, nikoli sportovní auto. Na svou koncepci a rozměry ale jezdí dobře. Na solidní úrovni se pohybuje odhlučnění kabiny, uvnitř neobtěžuje hluk od podvozku ani proudění větru okolo karoserie ve vyšších rychlostech.

Škoda Kodiaq 2.0 TDI 110 kW DSG 4×4 Style stále představuje zajímavé SUV, které nabízí celou řadu kladných vlastností. Je praktická, prostorná, potěší uživatelsky přívětivým ovládáním, hezky se řídí a s testovaným naftovým motorem si vystačí se skromným přísunem paliva. V mých očích je Kodiaq dokonce nejlepší současnou škodovkou – a říkám to už oněch sedm let. Jsem proto moc zvědavý, s čím vyrukuje nástupce. Snad se povede…

V konfigurátoru už tuhle specifikaci sice nenajdete, ale mezi skladovými a předváděcími vozy se objevit dá. Naposledy Kodiaq 2.0 TDI 110 kW DSG 4×4 Style stál 1 039 900 Kč, testované provedení s příplatky by vyšlo na 1 276 500 Kč. V ceníku figuruje jediný diesel, a to dvoulitr se 147 kW spojený s dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol. Nejdostupnější je s výbavou Style Exclusive za 1 249 900 Kč.