Končí auto, které umí zlepšit náladu: Audi TTS Roadster nám bude vážně chybět

TT se loučí minimálně v podobě, na kterou jsme si zvykli – jako dvoudveřové, sportovně tvarované kompaktní auto se spalovacím motorem. Nástupce se zřejmě chystá, ale spíše „symbolický“. Jezdit bude takřka stoprocentně na elektřinu, a navíc se šušká, že půjde o crossover se dvěma páry dveří. Uvidíme…

Ale zpět ke končícímu TT. U něj se to má aktuálně tak, že nový kousek už si do výroby neobjednáte, takže jestli si chcete dopřát co nejméně ojetý exemplář, jste odkázáni pouze na nabídku skladovek a předváděček. A platí to také pro TTS Roadster, dvoumístné provedení s plátěnou střechou a nejvýkonnější verzí dvoulitrového čtyřválce pod kapotou. Pro vůz, kterému se věnuje tento test.

Audi TTS spoléhá na motor 2.0 TFSI naladěný na 320 koní (235 kW) a 400 newtonmetrů. Doplňuje ho sedmistupňová dvouspojková převodovka (manuál Audi už nějaký čas pro TT nenabízí) a pohon všech kol. A celé to funguje moc hezky.

Turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr, známý z mnoha modelů koncernu Volkswagen, i v otevřeném Audi TTS potěší úžasnou všestranností a takovým sympaticky přístupným charakterem. Typické pro něj totiž je, že umí přesvědčivě zatáhnout v mimořádně širokém spektru otáček. V nízkých otáčkách se netrápí, okolo 2 000 už pracuje velice solidně a ve středních pak vyloženě zabere. A nepoleví až k omezovači. Sílu současně servíruje hezky plynule, a navíc ochotně reaguje na plynový pedál, zvlášť ve sportovním nastavení. V praxi se tak s tímto motorem žije velice snadno.

Nejde jen o to, že roadster díky němu umí být hodně rychlý (akcelerace z klidu na stovku ostatně zabere pouhé 4,8 sekundy), mně se na dvoulitru spíš líbí ona pohotovost, díky které působí ohromně živě. Prostě z něj neustále cítíte chuť a sílu.

Jen škoda, že podobně pohotově se vždy nechová dvouspojková samočinná převodovka. Ano, většinou řadí rychle a logicky, jenže občas dokáže také trochu zazmatkovat. Zejména v „nesportovních“ jízdních režimech jí občas trvá delší dobu, než pochopí, že zrovna chcete zrychlit a že by měla podřadit. Předejít se tomu dá přepnutím do sportovního módu, případně rovnou manuálním řazením.

To v TTS obstaráte buď pádly na volantu, případně prostřednictvím pákového voliče převodovky na středovém tunelu. Jen si musíte zvyknout na „otočenou“ logiku, nahoru se tu řadí od sebe, podřazuje se k sobě. Opačně by to bylo přirozenější…

A zvuk? Špatný není, ale zvlášť mě nenadchl. Na 320 koní a sportovnější motorizaci zní výfuky poměrně decentně, jejich vrcholem je práskání při přeřazení.

Spotřeba pochopitelně velice závisí na jízdním stylu. Můj dlouhodobý průměr činil 10,3 l/100 km, ale při méně ohleduplném zacházení nebyl problém dostat se nad 15 litrů, při pohodové jízdě se sluncem nad hlavou zase pod 9 na sto.

Zajímavé je, že víc času jsem s roadsterem nakonec strávil právě spíš v pohodovém tempu, k vyloženě sportovní jízdě mě otevřené TTS překvapivě nesvádělo. Ne že by se při ní trápilo, naopak, kompaktní kabriolet představuje vcelku schopné okreskové náčiní, nepůsobí ale přehnaně „našponovaně“. Není to úplně ostré sportovní auto, které by mě nutilo ždímat z něj veškerý potenciál. Vinu částečně přikládám stahovací střeše – jakmile jsem ji sundal, užíval jsem si spíš samotnou jízdu pod otevřeným nebem. Klidně i svižnou, ale nikoli ve stylu „nadoraz“.

Kompaktní kabriolet s koly v rozích karoserie a poměrně širokým postojem přitom na zakroucených silnicích funguje skvěle. Auto se ochotně stáčí za volantem, poslušně mění směr, v obloucích se přehnaně nenaklání a na výjezdech umí uplatnit pohon všech kol. Úžasná je hlavně přilnavost přední nápravy, díky níž jsem TTS Roadster mohl do zatáček vyloženě zahazovat a stejně poslechlo řízení (které umí být díky progresivnímu posilovači hezky strmé) a zatočilo přesvědčivě přesně tam, kam jsem chtěl. S nedotáčivostí jsem se potkal až při opravdu agresivním a rychlém nájezdu.

Velký podíl na parádním gripu a mrštném projevu měly široké pneumatiky Pirelli P Zero o rozměru 255/30 ZR20, auto má navíc poměrně tuhý podvozek – i s adaptivními tlumiči nastavenými do komfortu. A právě v této kombinaci spočívá jedno úskalí: zatímco na kvalitní cestě jsem spojení „utaženého“ podvozku a sportovních pneumatik s nízkým profilem ocenil, na rozbitém povrchu jsem se ho někdy skoro proklínal.

I v komfortním nastavení byla totiž každá nerovnost a změna povrchu cítit, vůz se často natřásal, občas se od kol dostavily rázy a někdy roadster dokonce lehce odskakoval – typicky v zatáčce se „srolovaným“ asfaltem. Vůz prostě působil přehnaně prkenně. Za mě by autu jednoznačně prospělo rozumnější obutí, třeba rovnou standardní 18palcová kola s pneumatikami o rozměru 245/40. I když ta by podběhy určitě nevyplňovala tak pěkně jako dvacítky…

V interiéru Audi TTS neutají svůj věk, což ale nemíním jako výtku, spíš naopak. Vzhledem k době vzniku se totiž v dvoumístné kabině nacházejí věci, jež mám rád a které z aut bohužel postupně mizí: klasický pákový volič převodovky, jenž je krásně po ruce (a navíc má hlavici tvarovanou tak, že hezky padne do dlaně), přehlednou palubní desku, a především klasické fyzické ovladače.

Výsledkem je parádní ergonomie a snadné ovládání. Skvělý je hlavně způsob ovládání klimatizace – teplota, intenzita, režim nebo vyhřívání sedadel se nastavuje přes prvky integrované do kulatých výdechů topení. Jejich součástí jsou malé displeje, takže na pohled víte, na čem jste.

Další zvláštností, kterou všechna TT sdílejí se supersportem R8, je absence dotykového displeje na středové části palubní desky. Jeho úlohu přebral digitální přístrojový panel, jehož displej s 12,3" obrazovkou musí kromě role klasických „budíků“ obstarat také infotainment – a tedy i nastavení vozu, navigaci nebo multimédia. Ovládá se prostřednictvím tlačítek na volantu a soustavy ovladačů na středovém tunelu. A i když jsem si zpočátku říkal, jestli toho není na jedno zobrazovací místo až příliš, jakmile jsem si prošel všechny nabídky a hlavně si auto nastavil podle vlastních potřeb, došlo mi, že další displej nepotřebuji. A ani v tom jediném jsem se už moc nevrtal.

Pochvalu zaslouží sportovní sedačky (jsou dostatečně komfortní, poskytují skvělou oporu v zatáčkách a díky slušným možnostem nastavení umožňují najít si ideální řidičskou pozici), příjemně tvarovaný volant (tak akorát tlustý věnec s alcantarovým potahem pěkně padne do rukou), použité materiály a zpracování. A za zmínku stojí také ohřívání krku pomocí „ofuků“ integrovaných do horní části sedadel, to je hodně milá vychytávka.

Přítomnost skládací látkové střechy ve spojení s kompaktními rozměry vozu ale samozřejmě přináší určitá negativa. V interiéru nenajdeme mnoho odkládacích prostor, zavazadelník má jen 280 litrů a i s nataženou střechou je TTS Roadster uvnitř o něco hlučnější než klasické kupé. Tohle všechno je ale snad naprosto pochopitelné.

Upřímně přiznávám, že mi po týdnu s Audi TTS bylo líto, že končí. Je to totiž sympaticky přímočaré auto, které sice není bez chyb, ale dokáže spolehlivě zlepšit náladu. A přijde mi, že takových strojů v poslední době ubývá.

Jak jsem prozradil na začátku testu, Audi TT už si v žádném provedení nemůžete objednat do výroby, takže vytahovat ceník nemá smysl. Záleží jen na tom, co najdete ve skladových zásobách nebo v nabídce předváděcích kusů. Hledat samozřejmě můžete i mezi ojetinami. Testované TTS Roadster s krásným modrým lakem a sportovními doplňky by každopádně podle posledního ceníku vycházelo na 2 084 306 Kč.