Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ford uvedl model Transit poprvé v roce 1965 jako nástupce modelů Thames 400E ve Velké Británii a Taunus Transit v Německu a vyrábí jej dodnes. Tohle je oficiálně jeho druhá generace VE6 (vývoj běžel pod jménem Triton), i když někdy se můžete setkat i s označením mk3 a mk4. Různé zdroje totiž různě počítají facelifty.
Tato generace s designem Uwe Bahnsena se začala vyrábět v lednu 1986. Konkrétní auto pochází z roku 1996, tedy dva roky po faceliftu, který proběhl v roce 1994. Tehdy Ford začal názvem oddělovat osobní minibusy Tourneo. Později se z nich vyvinuly spíše konkurenti pro Volkswagen Multivan.
Konkrétní obytné auto Rimor Korsaro z roku 1996 je ve velmi hezké barevné kombinaci, ta jemná modrá mu opravdu sluší. Facelift přinesl nejen novou masku, ale také interiér a dvoulitr z modelu Scorpio. Navíc se výrazně rozrostla nabídka příplatkových prvků o klimatizaci, elektrická okna a zrcátka, centrální zamykání a airbagy. Kastlík před spolujezdcem je obrovský a je tu i další spousta odkládacích prostor.
Řidič má před sebou volant s tlustým věncem. Stížnosti na špatně podsvícené přístroje ale zůstaly. Naopak výhled vpřed je skvělý. Dozadu se, pokud to ještě tedy neumíte, musíte naučit jezdit na zrcátka.
Na koupališti u lesíka je hned příjemněji, když si dovezete vlastní zázemí.
Tento Transit má motor pod přední šikmou kapotou a pohon zadních kol. Ford ale nabízel i předokolky a čtyřkolky a také velkou paletu motorů. Na výběr byly benzinové čtyřválce a šestiválce, ale nejpopulárnější byl tento řadový čtyřválcový turbodiesel o objemu 2,5 litru. Ten jste mohli mít s výkonem 85, 100, nebo dokonce 115 koní.
Tento kousek pohání ten prostřední z nich s elektronickým palivovým čerpadlem a prakticky nulovým odhlučněním, takže je klapot nafťáku v kabině dost slyšet. Ideální cestovní rychlost je ale stejně kolem 110 km/h, což mi na obytný automobil přijde svižné až dost. Navíc díky točivému momentu 270 Nm autu nevadí ani táhlá stoupání. K motoru je připojený pětistupňový manuál s velmi dlouhou pákou, která jde za studena trochu ztuha.
Transit zkrátka jezdí skvěle
Vpředu je nezávislé zavěšení a vinuté pružiny a musím pochválit jízdní vlastnosti. Transit vždy patřil k nejpohodlnějším dodávkám a býval o míle před svými konkurenty. Platí to i o téhle generaci. Peugeot Boxer z té doby jsem v jedné ze svých předchozích prací nenáviděl a z každé delší jízdy jsem si odnášel bolavá záda. Navíc mě iritovalo věčné poskakování a jméno Jumper pro jeho druhé francouzské dvojče jsem považoval za velmi trefné. Ale když na mě v práci zbyl Transit, to byl vždycky svátek. Byl totiž pohodlnější než moje tehdejší Felicia, kterou jsem měl jako soukromé auto.
Interiér nezapře devadesátá léta, ale bivakuje se tu příjemně.
Auto má spotřebu kolem 11 až 12 litrů podle toho, kolik si toho na dovolenou nabalíte. Slušná světlá výška znamená, že se nemusíte bát sjet mimo asfalt. Ale také je kvůli tomu obytná kabina docela vysoko, takže tu máme vyklápěcí schůdky, aby se dovnitř dalo dostat snadněji. V nástavbě je místo pro spaní až pro pět osob, i když výrobce počítal s tím, že půjde o dva dospělé a tři děti. Dvě místa jsou v alkovně nad kabinou, jedno lůžko u zadního čela a dvě kratší získáte rozložením sezení. Pro větší soběstačnost je v autě prostor na dvě plynové bomby. Naopak objem originální nádrže na vodu pouhých 100 litrů se jeví jako nedostatečný.
Možná už má svoje roky, ale na dovolenou je to ještě spolehlivý parťák
Transit je bezpochyby úspěšný model, který byl čtyřicet let nejprodávanější dodávkou v Evropě, a jeho jméno se dokonce pro mnohé stalo synonymem označení dodávky. Já mám z dětství nejvíc v paměti právě tuto generaci, která se k nám jako první dovážela a prodávala až do roku 2000 a nástupu dalšího modelu třetí generace s designem New Edge. V Číně ale její výroba pod značkou Ford běžela až do roku 2016 a od té doby se pod názvem JMC Teshun vyrábí až dodnes, jen s pozměněným designem. U nás už je přitom od roku 2014 na trhu čtvrtá generace. Tu doplnil menší Transit Custom, nástupce modelů Tourneo.
Konkrétní varianta pak patřila k těm nejspolehlivějším parťákům a odcházejí na ní většinou jen spotřební věci kvůli vyššímu nájezdu. Dokonce ani se spotřebou oleje se majitelé nesetkávají. Některé šoféry trápily zaseklé zámky dveří a kapoty. Problémem je ale samozřejmě koroze, která starší transity (nebo spíš dodávky obecně) trápí.
Obytné automobily jsou ale většinou mnohem lépe zachovalé. Ceny dílů jsou rozumné. Rozhodně ale doporučuji přeplňovaný turbodiesel, atmosférické varianty jsou dost líné. Obytné verze budou mít zachovalý interiér, zatímco transity dodávky jsou mnohdy zhuntované až hanba.
Ostatně i tento byl současným majitelem zakoupen kvůli stavu a takřka nulové přítomnosti koroze a už s ním najezdil přes 15 tisíc kilometrů (z toho většinu po česku, jen jednou byl v Chorvatsku). A i dnes by takový obytný Transit stál kolem 350 tisíc korun. Mimochodem, prý bude na prodej, takže pokud vám padl do oka, třeba se nakonec objeví právě ve vaší garáži.