Jak se žije s off-roadovým drsňákem? Ineos Grenadier jsme potrápili na silnici i v terénu

Krátké testovací jízdy jsou určitě užitečné na získání prvních dojmů, ale zjistit skutečné kvality jakéhokoliv auta vyžaduje delší čas. Až delším soužitím oceníte jeho přednosti nebo naopak najdete maličkosti, které vás mohou dráždit. Třeba zjistíte, že vám hrozně chybí madlo na A-sloupku, jež je jen u spolujezdce. Ale že i řidič by si rád snadněji nastoupil a cestující dozadu také, to asi zatím chlapíky v Ineosu nenapadlo. Ono nějaké líbivé nášlapy pod dveře by také nebyly na škodu.

Ergonomii se ale jinak vlastně nedá nic vytknout. Na všechny funkce tu jsou vlastní tlačítka, takže se nemusíte spoléhat na infotainment s dotykovým displejem. To oceníte zejména, když máte rukavice. Vlastní infotainment Pathfinder je krásně přehledný. Auto má dva klaksony, klasický na středu volantu a tichý na jeho pravém rameni, který nevyplaší cyklisty. Vše je navíc voděodolné (včetně protižmolkovacích sedadel Recaro), takže můžete interiér klidně spláchnout wapkou a nechat špínu odtéct výpustí v podlaze.

Zmínit musím, jak úžasně auto svítí. V noci se záře rozlévá nejen do dálky, ale i do šířky, takže se vám v přírodě neschová žádná srnka, která by vám snad chtěla vběhnout pod kola. I když je tohle lepší výbava, některých věcí se nedočkáte. Například můžete zapomenout na elektricky ovládaná sedadla. Stejně je na tom vyhřívaný volant a marně budete hledat i pulzní stahování oken. V Ineosu nechtěli dávat do auta zbytečnosti, které by se mohly akorát pokazit.

Například klasickou páku ruční brzdy místo tlačítka ale vítám. Ovládací panely připomínají kokpity ve stíhačkách a pořád hledám, kterým knoflíkem se katapultuji ven. Většina z nich je ale na elektrické vývody rozmístěné kolem celého auta. Zavazadlový prostor ukrytý za dvoukřídlými dveřmi pojme 467 litrů, sklopením zadních sedadel získáte 1 444 litrů.

Pod kapotou testované verze je kultivovaný řadový šestiválcový třílitrový diesel od BMW a osmistupňový automat od ZF. Výkon 250 koní jde samozřejmě na všechna kola, důležitější je ale u naftové verze točivý moment 550 Nm dostupný v širokém rozmezí začínající skoro u volnoběhu. Benzinová verze Grenadieru je skvělá, ale pokud chcete třeba tahat těžké přívěsy, je diesel nejlepší volbou.

Stovku pokoří naftová verze za 10 vteřin a maximální rychlost je u všech variant omezená na 160 km/h. Ineos uvádí spotřebu 9,8 litru, ale já se nakonec ustálil na dlouhodobém průměru 11,5 litru (s benzinem budete jezdit hodně podobně). Ale pořád se tu bavíme o těžkém neaerodynamickém autě s pohonem všech kol. Navíc nádrž pojme 90 litrů, a tak vám chvíli vydrží.

A pak je tu řízení, které můžete považovat za problém. Má totiž převodku s oběhovými kuličkami, a tak je vágní s pomalým převodem a obrovskou vůlí u středové polohy. Jistě, dobrodruzi to milují, protože mohou jet stovkou po zoraném poli nebo pouštní pistě a volant jim nepřerazí prsty, ale u nás na silnici občas auto v zatáčkách trochu honíte.

Dá se na to zvyknout, ale odborníci z firmy Dajbych 4×4 to umí elegantně vyřešit novým tlumičem. Měl jsem možnost vyzkoušet jiný Grenadier s tímto tlumičem a v tu chvíli již volant reaguje okamžitě a rázem je tento off-road v českých podmínkách dokonalý.

Grenadier je off-road a od těch nemám ve zvyku očekávat komfort manažerských sedanů a vlastně ani normálních rodinných kombíků. Popravdě jsem čekal, že mi během delšího testu vyprchá prvotní nadšení z takového vozu a začne mě rozčilovat svou drsnou povahou. Bál jsem se ale zbytečně, desítky tisíc kilometrů strávených laděním podvozku jsou znát a to auto na silnici prostě funguje.

Nedočkáte se obřích náklonů ani nestability v přímém směru, žádné uskakování nebo nekomfortní drncání. Když to spojíte s perfektním odhlučněním motoru a tím, že v kabině díky přidané tuhosti rámu nic neskřípe ani nevrže, najednou dostanete odpověď, v čem je Grenadier lepší a pohodlnější než jiné off-roady.

Ještě lepší však je mimo asfalt. Ze všech předchozích článků víte, že Grenadier asi v Česku nenajde terén, který by ho zastavil (ostatně ani v jeho rodné Anglii, jak jsme se přesvědčili při expedici při jeho představení). Tady potkáte bahnité koleje, zoraná pole a nějaké prudší svahy, ovšem na většině z nich nebudete muset řadit redukci ani zamykat mechanické uzávěrky diferenciálu, které má off-roadově ladený Trailmaster spolu s all-terrain pneumatikami BFGoodrich již v základní výbavě (pro Fieldmaster za příplatek 72 tisíc korun).

Na sjezdy se doporučuje zapnout asistenta, aby se vám auto vážící 2,7 tuny ovládalo snáz. Světlá výška 264 milimetrů je do terénu solidní, kraťoučký přední i zadní převis zase vylepšuje nájezdové úhly. Ani voda ho nezastaví, brodit může až 800 mm. V terénu mu to jde tak hravě, že nejspíš nenechá ve štychu ani úplného off-roadového zelenáče.

Žádné prozření plné zklamání se tak ani po týdnu soužití s Grenadierem nekonalo. Vlastně jsem se do něj zamiloval ještě víc. Kdybych si měl vybrat garáž snů se dvěma auty (jsem skromný člověk, nepotřebuji jich deset), mám jasno. V jedné bude Ferrari F40 (jak jsem říkal, jsem skromný člověk), splněný sen, v té druhé pak bude Grenadier Trailmaster s novým tlumičem řízení od Dajbych 4×4.

Ten vůz je totiž na všechno ostatní. Je dostatečně pohodlný, abych s ním jezdil nakupovat i přejel celý kontinent, a také veskrze praktický, aby se do něj vešla rodinná bagáž na dovolenou nebo abych se v něm klidně i vyspal. Jen bych potřeboval vymyslet, proč takový off-road potřebuju. Na ježdění do práce po dálničním obchvatu totiž smysl nedává, i když i to zvládne hravě. Možná bych se měl přestěhovat na Skotskou vysočinu, do deštného pralesa v Amazonii nebo africké Sahary. Sice bych to měl o trochu dál do práce, ale s Grenadierem bych si to dojíždění užil.

Za zapůjčení vozu děkujeme firmě Dajbych 4×4, která je výhradním dovozcem pro Českou republiku. Ceník Ineosu Grenadier začíná pod dvěma miliony za užitkové verze, ale za civilní station dáte 2 178 752 Kč, ať už sáhnete po civilnějším Fieldmasteru nebo drsnějším Trailmasteru. Na stejné peníze vyjde i pick-up Quatermaster.