Honda SH 125i Vetro je jeden z nejlepších skútrů, na který vám stačí řidičák na auto. A jezdí skoro zadarmo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ano, já vím, nedávno Hondu SH 125i testoval ve své videorecenzi Honza Koubek. A já se upřímně přiznám, že jsem si tuto Hondu půjčil z naprosto sobeckého důvodu. Chci nějaký malý skútr na to kodrcání se na krátkých trasách, ráno pro rohlíky a do druhé vsi na návštěvu ke známým. Zjistil jsem totiž, že cyklistika má jistá omezení a člověk i to jedno pivo oželí, jen aby nemusel šlapat do kopce a celý den pak upocený páchnout jako orangutan v říji. Ono dojet někam na kole ještě jde, ale když to pak člověk musí celé hamtat zpátky… Ne, děkuji, raději knihu. V tomto případě raději skútr!

Skútr totiž jezdí také skoro zadarmo, navíc moderní motorky jsou neuvěřitelně spolehlivé a prakticky bezproblémové stroje. Logo Honda je pak už dlouhá léta symbolem spolehlivosti absolutní, takže snad nikdo nečeká, že ho skútr této renomované japonské značky někde nechá. Model SH 125i pokračuje v úspěšné tradici tohoto „mopedu“ od roku 2001, kdy vstoupil na evropský trh. A vůbec poprvé se Honda s označením SH objevila už v roce 1984. Letos tak slaví vlastně 40 let.

Ačkoli se na první pohled může zdát, že se testovaná verze Vetro nijak od standardní SH 125i neliší, tak její zajímavostí jsou průsvitné zelené plasty, jejichž výroba podle Hondy produkuje méně emisí CO2. Kdo se modlí denně ke svaté Grétě a uctívá toto globálně-oteplovací náboženství, tak z toho určitě bude mít radost. Ale někdo takový si asi nepořídí motocykl, a už vůbec ne se spalovacím motorem.

Každopádně průsvitné plasty jsou zajímavý stylový detail. Já osobně bych se bez nich asi obešel, protože mi přijde, že se snadno poškrábou a působí na první pohled zhruba stejně hodnotně jako plast z nějaké čínské hračky. A to je u motorky vyrobené v italském závodě Hondy trochu nedůstojné. Jestli vám se to líbí, prosím. Je to subjektivní a nutno říci, že si tohoto detailu lidé všimnou a myslí si, že je to nějaký vtipný zakázkový tuning. Prý nikdy nic takového na motorce neviděli. Na sluníčku opravdu motorka prosvítá a jsou vidět její „vnitřnosti“.

Docela mě překvapilo, že jsem od zástupce Hondy dostal do ruky jen elektronický „klíček“ a ne klasický mechanický, kterým jsem zvyklý všechny motorky startovat. Ale když se vžiju do role někoho, kdo z té motorky dvacetkrát denně potřebuje seskočit a zase za dvě minuty letět jinam, tak naprosto chápu, že je lepší si klíček „bezklíčového“ přístupu nechat jen v kapse, otočit ovladač, zmáčknout startér a drandit.

V tomto bezklíčovém přístupu je i kouzlo horního „smart“ kufru, kdy jen stačí mít klíček v kapse a stisknout malé tlačítko pod nosičem. Kufr se otevře, vyndáte helmu (vejde se do něj velká vyklápěcí cestovní i s vysílačkou a ještě zbyde dost místa kolem na drobnosti), hodíte do něj nákup nebo batoh s notebookem, zabouchnete, naskočíte na moped a jedete. Než bych u své motorky kufry pootevíral chatrným klíčkem a poskládal to do nich, tak vy už budete na skútru dávno pryč. Jinak samozřejmě je tu i možnost nouzového mechanického odemčení. Pochybuji ale, že zrovna u Hondy bude bezklíčový přístup vůbec někdy zlobit. Japonské motorky prostě v tomhle vždycky fungují a je na ně spoleh.

Honda SH 125i se odlišuje od běžných skútrů 16″ koly. Díky větší setrvačné hmotě těchto kol je motorka stabilnější, hlavně ve vyšších rychlostech, a chová se přirozeně. Člověk se nebojí větších náklonů, jízdy po kostkách nebo tramvajových kolejí. Ty si ale pořád musíte trochu najet, protože úzké gumy tramvajová kolejnice snadno „sežere“ a neopatrný jezdec skončí na zemi, ani neví jak.

Celkově mají větší kola na skútru spíše výhody, pokud jde o ovladatelnost a komfort. A protože Honda upravila rám tohoto modelu, nijak zvlášť se velká kola neprojevila na omezení prostoru. Na nohy je místa dost (pokud nemáte dva metry) a pod sedadlo se vejde skútrová přilba bez brady (integrální helmu sem už nedáte, ale tu v pohodě pojme zadní kufr). Malý detail v podobě háčku na malou tašku pod řídítky je fajn, ale osobně mi to nepřijde jako dobrý nápad mít tam pověšenou naloženou těžkou tašku, která se pak v zatáčkách mele sem a tam. Spousta lidí určitě uvítá USB nabíječku pod sedlem, takže si můžete nabíjet telefon nebo další příslušenství.

Jak asi tušíte, proplétání se městem je na lehkém a úzkém skútru hračka. Čtyřventilový vodou chlazený jednoválec také skútr pěkně „vykopne“ od semaforu, takže když včas zareagujete, autům ujedete hned. Jen se nesmíte bát za ten plyn pořádně vzít. Na padesátce je Honda za chvilku a ochotně zrychluje až někam k 80 km/h, kdy už pak začne rezerva výkonu docházet a každý další kilometr za hodinu si už musíte zasloužit. Více než 100 km/h ukáže, ale už to trochu trvá, než se k trojciferné hodnotě rychlosti doškrábete. Ve vzpřímené poloze to skoro nejde. Na Jižní spojce ale můžete v pravém pruhu pohodlně upalovat osmdesátkou s ostatním provozem.

Jediné, kdy výkon citelně chybí, je pro možnost svižného předjetí někoho, kdo jede na rovné silnici mezi vesnicemi prostředkem šedesátkou. Na to už prostě skútr 125 cm3 nemá dostatečnou rezervu, takže se pak často za takovým šnekem ve čtyřkovém Golfu s mobilem u hlavy a se sedačkou položenou jak u zubaře, který není schopen dát ani blinkr, táhnete z Unhoště až do Rudné.

Mimo město nebo ve vyšší rychlosti oceníte právě ta větší kola a také pevnou konstrukci a dobrý podvozek. Je sice spíše komfortní, ale motorka se nevlní a nekroutí, chová se velmi dospěle. Také tu není příliš cítit to charakteristické pružení většiny laciných a starších skútrů bez středového rámu a s rovnou podlahou. Jistě, před časem testovaná Aprilia je v tomhle ještě lepší, ale ta má uprostřed výztuhu a je to spíše „sportovní“ skútr. Honda SH je vzhledem ke své koncepci opravdu dobře ovladatelná a ani větší postavy nebudou mít pocit, že sedí jako vosa na bonbonu, čehož se člověk na malém skútru s nestabilními 12″ koly nikdy nezbaví.

Překvapila mě spotřeba paliva. Výrobci často udávají, že tyto skútry jezdí za 2 až 2,5 litru na 100 km, ale reálně berou spíše tak tři litry na sto. Jenže Honda celou dobu ukazovala 2,1 litru i ve městě, až pak po rychlejším kalupu vylezla indikovaná spotřeba na 2,5 l / 100 km, aby pak zase postupně padala k 2,1 l / 100 km. Výrobce udává spotřebu 2,2 l / 100 km. S takovou spotřebou tedy jezdíte za zhruba 80 haléřů na kilometr, tedy ještě o něco levněji než elektromobil. Dojezd na sedmilitrovou nádrž tak může být přes 300 km. Někdo, kdo najezdí jen do 10 km denně, tak bude tankovat jednou za měsíc. Při současných cenách paliv obvykle budete tankovat skoro vyjetou nádrž za maximálně 250 korun.

Samozřejmě když budete mít rukojeť plynu otevřenou neustále nadoraz, tak v tom budete tak za 3,5 až 4 litry na 100 km. Ale tak asi nikdo se skútrem nejezdí a na delší mimoměstské trasy si spíše už koupíte větší skútr nebo motorku. Třeba nějaký z těch tříkolových skútrů se silnějším motorem, na které také stačí jen řidičák na auto.

Když se pak dá tahle Honda používat i ve dvou celkem pohodlně, začne člověk tápat, jestli se tu vůbec dá něco kritizovat. Ty průsvitné plasty jsou otázkou vkusu a hlavně tuhle motorku můžete mít i bez nich, takže si vyberte. Praktické doplňky usnadňují soužití někomu, kdo potřebuje často někam odbíhat, a i když tato Honda nemá plných 11 kW, co dovoluje zákon, jede velmi slušně a na svižné přesuny po městě i kolem něj úplně stačí.

Osobně bych měl radši klasický ručičkový ukazatel rychlosti, displej je na přímém sluníčku hůře čitelný. Měla by jít ale nastavit intenzita jeho podsvícení. Uvítal bych i klasickou nožní „nakopávačku“, ale to je spíše jen můj zvyk z doby, kdy oživit motorku po zimní přestávce byla vždycky práce na celé odpoledne, kdy člověk nakonec v zoufalství, za doprovodu hlasitého klení, půl motorky rozebral, aby mu pak jen zbyla hromádka šroubků, podložek a kousků vzteky rozlámaných plastů.

Věřím, že s nabitou baterkou tahle Honda chytne hned, jako každá jiná moderní japonská motorka s elektronickým vstřikováním paliva. A malá drobnost - moc rád bych měl něco na způsob nožní brzdy (abych měl volné ruce a motorku si přidržel jen nohou), parkovací brzdy (pro stání v prudkém kopci) a kdyby nemuselo být potřeba brzdu jako bezpečnostní pojistku při startování mačkat tak silně. Ale jsou to drobnosti a člověk si zvykne. Tohle je vážně povedený skútr a jestli se vám líbí, můžu ho s klidem doporučit.

Nic extra po vás motorka chtít nebude, jen běžnou údržbu a ta je poměrně jednoduchá. První servis se dělá po zajetí 1000 km, kdy se mění olej. V motoru je jen necelý litr oleje, používá se olej SAE 10W-30 vyhovující normě API SG nebo vyšší. Pak je základní olejový interval s inspekcí každých 6 000 km nebo jeden rok. Zapalovací svíčka NGK LMAR8L-9 se mění po 12 000 km nebo dvou letech, vzduchový filtr po 18 000 km nebo třech letech. Po třech letech by se také měla vyměnit chladicí kapalina. Samozřejmě je potřeba hladinu náplní hlídat. Hnací řemen variátoru se mění po 24 000 km, každé dva roky se mění olej ve variátoru a brzdová kapalina. Hodně lidí si asi po záruce bude dělat údržbu svépomocí, ale je dobré vědět, že i kupci ojetých motorek koukají na servisní historii. Razítka v servisní knížce jsou vždycky bonus při dalším prodeji.

Honda SH 125i v sadě se „smart“ horním kufrem stojí 95 900 Kč, připlatit si můžete ještě 3 890 Kč za větší plexi a kryty rukojetí, které asi oceníte, pokud jezdíte téměř celoročně a v létě naskakujete na motorku bez rukavic a jen v tričku, šortkách a pantoflích. Větší Forza 125 s kufrem stojí 144 tisíc, základní PCX s trochu slabším motorem 81 900 korun. Absolutní budgetový základ má Honda ve skútru Vision 110, který přijde na 59 900 Kč.

Kdo není omezen kategorií řidičského průkazu, může si na městské popojíždění koupit rovnou verzi 150i (12,4 kW a 15 Nm) za nijak masivní příplatek 4 000 Kč, případně silnější SH350i s výkonem 21,5 kW za pořád zajímavých 143 900 Kč. Ten už pojede opravdu pěkně, vytáhne to až na 134 km/h, takže se s ním nemusíte bát ani na dálnici. Na druhou stranu je potřeba říci, že verze 125 se pak někdy mnohem lépe prodá, protože ji budou chtít i lidé jen s řidičákem na auto. Tedy, pokud vůbec budete chtít SH 125i prodávat, protože ne nadarmo Honda o tomto skútru říká, že je to „motorka na celý život“.

Průsvitné „ekologické“ plasty jsou spíše jen taková kuriozita a nijak nemění vlastnosti tohoto povedeného skútru od Hondy. Díky velkým kolům se skvěle ovládá, má dostatečný výkon na svižné přesuny po městě i blízkém okolí a spoustu užitečných drobností, které soužití s motorkou zjednodušují.

V kategorii skútrů do 125 cm3, na které vám stačí řidičák na auto, je ale obrovský výběr, takže nakonec bude rozhodovat spíše rozpočet zájemce a také osobní preference.

Honda ale na model SH 125i nastavila celkem rozumnou cenu pod sto tisíc korun. Ano, je to dost, ale některé konkurenční skútry jsou ještě mnohem dražší a rozhodně nejezdí tak dobře.