Ford Kuga HEV AWD – Hybrid není nepřítel

Kuga jako taková patří mezi poměrně oblíbené modely od severoamerického Fordu, což se odráží rovněž na prodejních statistikách. V Česku totiž vůz vloni dosáhl 925 prvních registrací a zaujal 12. příčku ze 78 v segmentu SUV-C. To je oproti roku 2020 nárůst o 228 registrovaných vozů a poskočení z 15. místa.

Jde tedy o poměrně robustní SUV kulatých tvarů, které zaujme spíše konzervativce, protože neoplývá žádnými konstrukčními divočinami. Za vyzdvihnutí pak stojí přední adaptivní diodové lampy, prostorný kufr o objemu 581 litrů a boční ochrana proti otlučení dveří, známá také ze škodovek.

Obavu nemusíte mít ani z dobře odhlučněného interiéru, který se z větší části stále drží osvědčených dedikovaných tlačítek, obsluhujících jednotlivé funkce vozu. Jejich rozmístění je celkem příjemné, intuitivní a ocení jej rovněž starší osoby – zkrátka žádné zbytečné laborování nad tím, kde a co najít. Ostatně stačí mrknout na volant či středový panel, to asi napoví nejvíc.

Každý výbavový stupeň Kugy nabídne digitální přístrojový štít a také klasický multimediální systém, jehož grafika i rychlost však příliš neodpovídá modernímu vozu pro dvacátá léta 21. století. Ne že by technika SYNC 3 nezvládala třeba konektivitu, kompatibilitu Apple CarPlay či Android Auto nebo jiné pokročilé funkce, jen onen konečný výsledek není tak uspokojivý jako třeba u Mustangu Mach-E.

Jsme ochotni pochopit ne úplně svižně pracující multimédia u cenově dostupné Fiesty, Pumy či třeba předfaceliftovaného Focusu, jenže u Kugy za minimálně téměř 700 000 Kč bychom zvláště ve výbavách za milion očekávali něco trochu lepšího. Na druhou stranu jsou lidé, kteří dotykovým obrazovkám moc neholdují, auto si nastaví jednou a pak je středový displej zajímá vesměs jen kvůli navigaci či telefonování skrze handsfree.

Je však jisté, že upgrade předmětného infotainmentu dorazí buď s modernizací současné třetí generace (podobně jako u Focusu), nebo až s generačním modelem číslo čtyři.

V celkovém hodnocení vnějšku i vnitřku pak už více méně nenacházíme dalších výtek, jelikož auto plní to, co slibuje, a nenahraje si na kdovíjaké hogo fogo super sport vozidlo. Jde zkrátka o slušné, prostorné a uhlazené SUV, které zatím ještě nepodlehlo době dotykové.

Neméně podstatným prvkem každého automobilu je zajisté jeho pohonný agregát, což platí rovněž pro Kugu. Námi testovaná 190koňová hybridní verze (HEV) s automatem je však trochu jiná a nepracuje stejně jako běžné vozy.

Základ soustavy tvoří dva elektromotory a zážehový 2,5litrový čtyřválec běžící v Atkinsonově cyklu, což samo o sobě nevěstí nijak vysoký výkon, ale spíše nízkou spotřebu. Do toho všeho je auto spárováno s eCVT převodovkou, což prosím není variátor, ale planetová převodovka. Neplaťte si tedy CVT (běžné označení pro variátor) s eCVT, jde o zcela jiné skříně.

Možná vám pojem e-CVT (se spojovníkem) něco říká. Tuto planetovou převodovku totiž dlouhodobě používá především japonská Toyota, v současnosti například u hybridní RAV4 a dalších modelů. Správně tedy tipujete, že pracovní princip e-CVT a eCVT je velmi podobný.

Ford ovšem nevsadil na zcela totožný hardware, jako má Toyota. Jeho automatická eCVT převodovka HF45 užitá u Kugy vychází z eCVT převodovky hybridního Mondea (HF 35), přičemž pro Kugu je upravená a zesílená. Při jízdě sice máte pocit, jako by SUV mělo variátor (CVT), ale nemá. Skutečně jde o planetový systém.

Princip fungování sice zní složitě, ale v konečném důsledku jde o poměrně jednoduché ústrojí, které v různých (minulých) provedeních spolehlivě funguje už řadu let. Za zmínku stojí ještě zpětný chod, který je vždy řešen elektromotorem, zatímco pohon zadní nápravy zde obstarává jednotka přenosu výkonu (PTU) se zubovou spojkou, kardanová hřídel a jednotka RDU (diferenciál + elektronicky řízené lamely).

Samotné cestování je příjemně komfortní, volant dobře padne do ruky a ani za výhled z vozu byste nikoho nevytahali za uši. Při jízdě à la lechtání plynu se spalovací jednotka nijak zvlášť hlasitě neprojevuje, ačkoli to se změní hned, jakmile dáte požadavek na vyšší výkon/akceleraci, případně na silnější regenerativní brzdění v nižších rychlostech.

Tehdy otáčky motoru vystoupají do (pro auto) optima, což může být některými šoféry vnímáno až negativně. Jde o princip, na který si tak nějak musíte zvyknout, stejně jako si většina světa zvykla třeba na dotykové mobilní telefony. U Fordu je však dobré, že onen zvýšený běh netrvá příliš dlouho a vůz se následně brzy vrací do standardního provozního režimu.

Velmi praktickým a pro defenzivní řidiče obzvláště atraktivním je poté jízdní režim L, který zvýší účinnost rekuperace, takže elektromotor začne suplovat brzdy. S trochou předvídavosti a odstupu tak budete muset na brzdový pedál šlapat vesměs jen kvůli zastavení nebo v krizi.

Jízda na čistě elektrický pohon je zajisté možná, ovšem vesměs jen v nižších/nízkých rychlostech a po omezenou dobu. Na rovině mluvíme o pár set metrech až dvou kilometrech, s pomocí mírného klesání se lze dostat klidně až na tři a více pomalejších (do 50 km/h) bezemisních kilometrů.

Tedy kdy elektropohon obvykle využijete? Zejména během jízdy ve městech, při dojezdech na semafory/křižovatku, v rámci couravých přejezdů (např. mezi obcemi) nebo třeba při hledání parkovacího místa.

Hybridní synergie se podepisuje taktéž na výkonu, jelikož při požadavku na akceleraci – z místa či během jízdy – nastupuje do akce nejen „benziňák“, ale též trakční elektromotory. To má za následek svižnější, avšak plynulejší rozjezdy, tedy opět více klidu a míru při řízení.

A čím že vás ještě kombinovaný pohon odmění? Inu zajímavou dlouhodobou průměrnou spotřebou, v našem případě činící slušných zimních 6,3 litru na sto, respektive 6,6 litru na sto po započtení výletu ve dvou lidech na severní okraj Berlínu a zpět, tedy trasy s vyšším podílem dálnic.

Ford Kuga lze označit za SUV vhodné pro masy, které sice nekypí nijak zvláštními emocemi, ale zase komfortně poslouží na většině typů silnic, a díky čtyřkolce potenciálně podrží i na kluzkých/nezpevněných površích.

Mimo sofistikovaného hybridního pohonu, jenž tu není nijak na obtíž (spíš naopak), můžeme Kugu zařadit do sekce „normálních“ dospěláckých aut. Tahle fordka totiž netrpí na nějaké konstrukční výstřelky či sliby o interdimenzionálním řidičském zážitku, prostě vás odveze na místo určení v pohodlí a za (takřka) každého počasí.