DS 4 v naftě: Francouzská buržoazie v kompaktním balení moc nežere, tichá ale moc není

Francouzská značka DS Automobiles pluje už od roku 2014 na vlnách avantgardy vodami prémiového segmentu, a to nejen cenou svých vozů, ale i jejich provedením využívajícím sdílené základy s ostatními značkami koncernu Stellantis.

Dnešní doba je totiž taková, že se výrobci všeobecně snaží očím neviditelné díly unifikovat (snížení nákladů) a ty ostatní, tedy kde to jde, si pořešit podle svého zacílení. A to je vlastně důvod, proč v levném Citroënu najdete stejnou řadicí páku jako v prémiovějším Peugeotu, ale třeba typ použitých sedadel, materiál čalounění nebo palubní deska budou spíše odlišné.

Když se v roce 2021 ukázala DS 4 poprvé, šlo vlastně o první model této mladé značky, který byl proti ostatním koncernovým sourozencům skokově a znatelně jiný. Přece jen vertikální denní svícení ve tvaru jakýchsi mamutích klů napojené na štíhlé světlomety s technologií Matrix dodnes tvoří spolu s hranatou čelní maskou poměrně jedinečný designový prvek.

Záď je poté zkosená po vzoru moderních hatchbacků, koncové svítilny opět štíhlé, vybavené animovaným blinkrem, což je móda posledních let. DS 4 poznáte i podle loga DS u zadního D-sloupku, které nám vždy evokuje vzpomínku na první a prodejně neúspěšnou generaci BMW X2.

Jakmile zaberete za výsuvnou kliku dveří, otevře se vám pohled do celkem útulného interiéru kombinujícího příjemně luxusní prvky a sice kvalitě zpracované, nicméně poměrně obyčejné nečalouněné plasty. DS 4 jinak není úplně vstupní model do světa DS (tím je crossover DS 3), ale určitě nepatří k vrcholu nabídky.

Čalounění pak volíte látkové, z alcantary nebo kůži, přičemž co je u DS kožené, to je čalouněné ručně. Proti sesterským modelům má DS 4 dva unikátní prvky, tedy pokud nepočítáme vlastní grafiku digitální přístrojovky a rozhraní infosystému.

Jde o head-up displej s jakousi ambicí o rozšířenou realitu, ovšem v praxi jde o standardní promítání na sklo, které má vyvolat dojem, že se obraz nachází asi čtyři metry před očima řidiče. A víte co? Docela se to daří.

My si „déeskový“ head-up displej rychle oblíbili hlavně kvůli navigaci, protože mapu vidíte více před sebou, takže podklady o trochu lépe korespondují s reálnou vozovkou. A to nás baví.

Za druhý unikát platí malý displej na středovém tunelu, jehož konfigurovatelné rozhraní slouží jako zkratka k aktivaci předdefinované teploty klimatizace nebo jako skok do nějakého podmenu či právě k mapě. Pakliže potřebujete zadat například adresu, lze dotykový displej využít i pro psaní prstem.

Přestože řadu funkcí výrobce přesunul do dotykového displeje, některé prvky zůstaly aktivovatelné pomocí fyzických ovladačů umístěných v linii s ručně ovládanými regulátory směru ventilace (samotné výdechy jsou skryté hlouběji v palubce).

Uvnitř pochopitelně nebude místa jako ve škodovce, ale ten kýžený nádech prémie se tu dostaví. Na druhou stranu pozor, obdobné pocity budete zažívat v podobně vybaveném Peugeotu 308, který se z hlediska francouzské „buržoazie“ dost vyšvihl.

Záměrně jsme auto vyzkoušeli s dieselovým pohonem, který se v autech velikosti nižší střední třídy už pomalu, ale bohužel postupně jistě přestává objevovat.

U DS 4 sice dominují benzinové či hybridní pohony, ovšem zastavěný diesel nabízí tradiční čtyřválcové řadové uspořádání a turbodmychadlo s variabilní geometrií, takže i s menším zdvihovým objemem 1,5 litru nabízí výkon 130,5 koně (to je spíš takový průměr) a slušný točivý moment 300 Nm.

Ten putuje výhradně na přední nápravu, a to vždy skrze odladěnou osmirychlostní automatickou převodovku.

Agregát jako celek tedy pracuje v příjemné symbióze, navíc má tah už od nízkých otáček, ale ten zvuk… Je známé, že diesely mají v povaze „chrochtání“, ovšem hlučnější traktorový projev pronikající do útulné kabiny DS 4 tak nějak nechcete poslouchat. Jasně, být to v Citroënu posazeném v žebříčku hierarchie Stellantisu níže, neřekneme ani (p)opel, ale u DS?

Rozumíme tomu, že se výrobce zaměřil spíše na technologie (DS 4 nabídne třeba noční vidění nebo tlumiče řízené kamerou skenující vozovku) a ozdobná cingrlátka, ovšem asi se pozapomněl trochu pečlivěji pověnovat právě odhlučnění vznětového motoru.

Tím neříkáme, že by v DS 4 diesel byl až nadměrný hluk, ovšem práce vznětového čtyřválce jako taková působí v autě hrajícím si na prémiovém písečku poněkud rušivě. Chápeme, na jakém principu nafta pracuje a proč hlučí, nicméně také jsme jeli třeba jedničkovým bavorákem, kde si Němci s potlačením ruchu prostě vyhráli o něco lépe.

Výhodou pod kapotou pracující motorizace spalující naftu je nicméně nízká spotřeba, která se kombinovaně s vyšším poměrem dálnic pohybuje okolo 5 litrů na sto. To znamená, že s plnou 53litrovou palivovou nádrží vás bude čekat příští zastávka na tankování za přibližně tisíc kilometrů.

S ryze benzinovým tříválcem 1,2 litru (130 k, 230 Nm) se pak spotřeba pohybuje okolo šesti litrů, takže de facto jedinou přímou alternativu k nabízenému dieselu tvoří hybridní zážehový tříválec 1,2 litru (136 k, 230 Nm), který nicméně potřebuje městský provoz / nižší rychlosti k tomu, aby mohl v rámci pohonu kol více zapojovat elektromotor a tím šetřil benzin.

Zdá se tedy, že nafta zatím přece jen nejde úplně nahradit, a to ani v kompaktních automobilech typu DS 4. Je proto škoda, že se dieselů někteří výrobci zbavili a nadále zbavují. Potažmo snižují jejich zdvihové objemy natolik, že jsou zákaznicky neatraktivní (kde jsou ty doby, kdy byl dvoulitr naftový standard).

Z uvedených technických parametrů nicméně vyplývá, že kompaktní vozidlo DS 4 1.5 BlueHDi je určené spíše pro klidnou, až ekonomickou jízdu, takže významnější spěchání s ním zažijete asi jen na dálnici.

To dokazuje i akcelerace z místa na stovku za dlouhých 10,9 sekundy, což z dieselové čtyřky dělá nejpomalejší model celé modelové řady DS 4. Za líný ovšem vůz rozhodně označit nelze, už jen kvůli jeho krouťáku, díky němuž zrychluje lineárně a konstantně.

Nakonec probereme podvozek tvořený předním nezávislým zavěšením a zadní klikovou nápravou. Ta vám zkazí radost vesměs jen na špatných cestách nebo při vymetení hlubší díry, kdy se ona jednoduchá vlečená „traverza“ lidově řečeno ozve.

Na běžné české silnici bez velkých 3D modelů děr a zvlnění dosahuje jízdní komfort očekávané úrovně. Pohodlí hraje celkový prim, posilovač řízení je variabilní, ovšem nijak sportovně přesnou zpětnou vazbu od kol do volantu také nečekejte.

Soustava řízení je podřízená tomu, aby se vám pohodlně zatáčelo a proměnlivý odpor působil spíše příjemně, až jistě, ale nikoli zcela volně (doslova jedním prstem) jako třeba v City (město) režimu posilovače řízení u ukončeného Fiatu 500.

Hatchback DS Automobiles DS 4 startuje s benzinovým tříválcem od 830 000 Kč, zatímco hybridní tříválec a naftový čtyřválec začínají shodně od 880 000 Kč. Nejdražší je pak plug-in hybrid s papírovým elektrickým dojezdem až 62 km za 1 130 000 Kč. Také pro DS 4 se aktuálně nabízí edice věnovaná spisovateli Exupérymu, a to od 1 100 000 Kč.