Citroën C2 VTS je řidičská učebnice pro začátečníky, co umí vyškolit i zkušené závodníky

Vzduchem vonělo jaro, psal se rok 2003, francouzský Citroën slavil první rok prodeje kompaktního modelu C3, který měl vesměs vystřídat končící a neméně úspěšné Saxo. Bývalo tehdy zvykem, že v segmentu B automobilka nabízela třídveřové i pětidveřové varianty, nicméně C3 se stále ne a ne ukázat v provedení se třemi dveřmi. Tedy pokud jsme nepočítali neobvyklý Pluriel, který se oficiálně ukázal v červenci 2003.

Paralelně s tím byla sportovní divize Citroënu na vzestupu, na závody WRC chystala Xsaru a do juniorských JWRC bylo třeba připravit nástupce za Saxo v kategorii 1600, které zejména zásluhou Sébastiena Loeba získalo poměrně solidní sbírku vítězných vavřínů.

Citroën Sport běžně pracoval s tím, co mu fabrika dodala, ovšem při zrodu třídveřového následovníka Saxa tomu bylo trochu jinak. Oddělení Sport požadovalo kratší rozvor, hranaté seříznuté tvary, obří boční dveře kvůli použití bezpečnostního rámu a špičkovou konstrukci karoserie.

Inu to se francouzským vývojářům povedlo, protože skelet těla C3/C2 využívá 55 % plechu typu HLE a 8 % typu UHLE z vysokopevnostní pamětové oceli. Laicky řečeno, užité materiály byly oproti standardu daleko odolnější vůči deformaci a zároveň pevnější v krutu s úsporou hmotnosti. Nutno dodat, že tento podíl pevnostních materiálů ve skeletu karoserie se u některých vozů konkurenčních značek objevil až v průběhu druhé dekády 21. století, tedy daleko později ve srovnání s Citroënem.

Co to znamená v praxi? Tunu a jeden kilogram vážící model C2 VTS s motorem 1,6 16V 122 koní byl oproti větší sesterské pětidveřové C3 se stejným agregátem lehčí o 88 kilogramů, což byla mj. téměř minimální hranice (1 000 kg) pro tehdejší závodní vozy kategorie S 1600.

V rámci tuzemského uvedení modelu C2 se však objevily nejprve zážehové motorizace 1,1i (60 k), 1,4i (73 k), 1,6 16V (109 k) a jedna vznětová 1,4 HDi (68 k), zatímco výbavy byly pojmenovány X, SX a VTR. Nejsportovnější VTS s motorem 1,6 16V (122 k) se objevila až později.

Francouzská automobilka tedy měla v B segmentu rovnou dvě malá auta (C2 i C3), která ovšem vypadala a jezdila naprosto odlišně. Kdekdo tvrdí, že tehdy Citroën zažíval zlaté časy…

Jak tedy oba vozy jezdí a proč pro začínající „závodníky“ doporučujeme spíše C2 VTS? Jízdní vlastnosti C3 jsou komfortní až kolíbavé. Posez je vysoký, výhled díky vybouleným A sloupkům nadstandardní. Kufr sice má vysokou nakládací hranu, ovšem šlo o ústupek kvůli torzní tuhosti karoserie a bezpečnosti při nárazu zezadu.

C2 je jiná, zejména model VTS se strmějším řízením a zadní (velmi) tuhou nápravou s vestavěným stabilizátorem, která byla použitá též u závodních speciálů C2 R2 a C2 R2 MAX. Vůz má dále snížený podvozek o 20 mm, specifické tlumiče a zkrácený rozvor na 2 315 mm. Jde o takového papírového čerta schovaného v krabičce, jehož stačí trochu pozlobit a už se začne předvádět – v dobrém slova smyslu.

Auto zároveň funguje jako jezdecká učebnice, která díky krátkému rozvoru a čtyřem kolům v rozích perfektně pasuje na klikaté silnice. C2 VTS řídíte zejména pod plynem, protože jakmile jej povolíte, „citrónek“ se začne dotáčet, případně i odskakovat, takže se jeho šofér má znovu co učit.

Pokročilé jezdce umí tento „dvoudveřák“ naučit skákat přes horizonty, případně naučit brzdit v rychlých pasážích do nájezdů až k vrcholu zatáčky – apexu. Jen pozor, zde už auto chyby neodpouští, takže pro tyto náročnější radovánky už musíte mít cit. Jen samotný vůz z vás Loeba fakt neudělá, byť jde o velmi vhodnou školní pomůcku.

Samotná pozinkovaná karoserie disponuje rovněž vysokou úrovní bezpečnosti, je pevná, její švy nepraskají. Po deseti a více letech provozu na českých cestách se však na ni podepisují náznaky koroze, nikoli však hloubkové. To víte, v Česku se hodně solí…

Pocitově VTS do čtyř tisíc otáček moc přesvědčivě netáhne, nicméně poté už je to jiná písnička, k níž sekunduje ještě přepracovaná pětirychlostní manuální převodovka se zesílenými čepy, satelity v diferenciálu a se změněným konečným převodem se sníženou maximálkou na 175 km/h.

Tato motorová myš C2 VTS je rovněž vhodná pro přestavbu na silničně-legální závoďák, kdy za použití kvalitních dílů od Citroën Racing můžete stvořit skutečně úctyhodnou a spolehlivou ostrou mašinu. Takové podobné vozy už dnes prakticky neexistují.

Co se na autech C2 všeobecně kazí a na co je třeba dát pozor? To nám prozradil Jiří Míša, specialista z kroměřížského autorizovaného servisu/prodejny Citroën M Servis.

Zajímavosti

Citroënů C2 z druhé ruky na našem trhu moc není. Základní 1,1i začínají od nějakých 25 tisíc, zatímco diesely 1,4 HDi se hýbou od 40 tisíc a výše. Za 1,4i VTR u nás dáte klidně 60 tisíc a více, zatímco pro VTS musí spíše do ciziny, kde si opět připravte nejméně 60 tisícovek. Chcete-li mladší VTS s menším nájezdem, pak budete muset z účtu vybrat klidně i 100 tisíc.

C2 VTS můžete potkat na kdejaké amatérské rally, protože jde o slušný a trvanlivý nástroj k tomu, jak se naučit pořádně řídit. Navíc konstrukce vozu ke sportovnímu vyžití doslova vybízí, takže komu nehoví houpavá C3 a chce něco malého, ale divočejšího, může zvolit daleko agilnější a tužší C2. Zábava zaručena.