Článek
Řada lidí si myslí, že GAZ-67 je pouhou kopií Jeepu Willys, nicméně podle vojenského historika Františka Kocha to není úplně pravda. Koch upozorňuje, že první modely tehdy nazvané GAZ-64 nastoupily do služby už v roce 1939 (Willys až 1941), přičemž GAZ-67 byl pouhou modernizací čtyřiašedesátky.
GAZ-69 (nástupce 67) se stal ikonou, nicméně namísto něj mohla být slavná naše škodovka.
Přece jen o poznání mohutnější GAZ-67 má licenční motor Ford 3,3 litru, jiné odpružení a krátkou jedničku čtyřrychlostní převodovky namísto redukce. Willys se zase drží motoru 2,2 litru, manuálního tříkvaltu a redukce.
To u nástupce 67, modelu GAZ-69, se už můžeme o inspiraci Willysem bavit, jelikož populární východní off-road vsadil především na čtyřválec 2,12 litru, tříkvalt a redukci.
GAZ-69 lze sice považovat za nástupce modelu 67, nicméně koncepčně jde o jiný vůz spíše inspirovaný Willysem.
Geneze Škody 973 vlastně není nijak zajímavá. Škodovácké čtyřkolky se ve formě prototypů (autobusy) začaly objevovat už koncem 30. let, nicméně zajímavým modelem se pak stala až Škoda 903 6 × 4.
Škoda 973 se prvně narodila jako prototyp, ale dotáhla to až na ověřovací sérii.
Během druhé světové války se toho na poli vývoje českých čtyřkolek moc nedělo, snad jen vznikl Superb 3000 typu 956. Další práce započaly v podstatě až v 50. letech produkcí Tatry 805 v závodech AZNP, což dalo pomalu vzniknout obrněnému typu 971 Jarmila, obojživelným prototypům 972, ale také modelům 973 Babeta, které to dotáhly až na 30kusovou ověřovací sérii.
Simply Clever už v 50. letech
V rámci hledání centrálního vozu pro vojska Varšavské smlouvy se v 50. letech nedaleko Drážďan utkalo několik kandidátů, mezi nimiž krom Tatry 803 nechyběla ani škodovácká Babeta či sovětský GAZ-69.
GAZ 69 a Škoda 973 se spolu utkaly ve výběrovém řízení o hlavní vozidlo vojsk Varšavské smlouvy.
V terénních testech vyšla Škoda ze všech nejlépe a rovněž na ní bylo znát, jak si s ní konstruktéři vyhráli. GAZ-69 byl v podstatě nepohodlný žebřinový vůz na tuhých nápravách s malým nástupním prostorem pro řidiče (kvůli rezervě). Pokud byste zde chtěli hledat aplikovanou ergonomii, důmysl nebo snad historické „Simply Clever“ prvky, nenašli byste zhola nic.
Babeta na snímku je ve vzácném provedení radiovůz.
To Babeta byla ve své době konstrukční špičkou mezi východními vojenskými modely. Už jenom její zadní odpružení pomocí vinutých pružin a vlečená ramena, která umožňovala souosé pérování kol, byly na svou dobu vysoce funkční prvky. Navíc auto zvládalo stoupání až 58 %, překonalo svislou překážku o výšce čtvrt metru a dokázalo brodit až 60 cm hlubokou vodou.
Škoda 973 patřila svého času mezi špičkové vojenské vozy.
A to nebylo vše, co zajímavého jste na Babetě mohli najít. V rámci přímého porovnání vozů v areálu Muzea na demarkační linii v Rokycanech jsme byli překvapeni, jak je Škoda 973 – na fotkách ve vzácném provedení radiovůz – vychytaná. Její specifika jsou následující:
- výfuk je vedený karoserií
- víčko nádrže je uvnitř vozu (stejně jako víčko přídavné nádrže GAZ-69)
- blatníky jsou specificky tvarované pro jízdu v terénu
- čelní maska je odnímatelná pro lepší přístup ke světlům
- úložné přihrádky modelu jsou přístupné zvenčí
- boční dveře auta jsou otevíratelné do úhlu 180 stupňů
- rychloměr obsahuje rádce pro řazení optimální rychlosti
- vzadu má auto vinuté pružiny
Našla se však i jedna slabina čtyřkvaltového modelu 973, kterou byl motor 1,5 litru, vycházející z původní dvanáctistovky. Konstruktéři sice zvýšili objem jednotky, nicméně nechali na klikovém hřídeli jen tři ložiska, což bylo málo a vedlo k praskání klikovky.
Některé babety proto dostaly jako náhradu motoru Fiat 1,5 litru nebo pod kapotu putovala osvědčená dvanáctistovka.
Kvantita vs. kvalita
Co se tedy stalo, že i když Škoda excelovala, byla nakonec upozaděna a hlavním vojenským automobilem vojsk Varšavské smlouvy se stal méně schopný GAZ-69? Odpověď je snadná – výrobní kapacity. Zatímco Babetu byly schopny naše závody vyprodukovat v řádech desítek kusů měsíčně, modely GAZ-69 zvládaly výrobníky linky GAZu chrlit v počtech desítek tisíc kusů měsíčně.
Interiér modelu GAZ-69 je rovněž velmi prostý.
A to rozhodlo. Škoda, podobně jako s modelem 903, vojensky opět ostrouhala. Na počátku 60. let se automobilka pokusila ještě prorazit s typem 998 Agromobil vyvíjeným s ČZ Strakonice, později dokonce s typem 990, nicméně vznikly pouhé jednotky kusů.
Poslední myšlenky se ještě vztahovaly k raným 70. létům a úvahám nad modernizací Škody 1203, která se mohla potenciálně narodit v hospodářské variantě 4 × 4 (typ 779), nicméně nestalo se.
Všimněte si rozdílu délky dveří u GAZ-69.
Novodobou historii vozů s pohonem 4 × 4 pak začala Škodovka psát až v roce 1999 modelem Octavia Combi 4 × 4. Ale to už je trochu jiný příběh.
To GAZ-69 měl svoji bohatou historii daleko jednodušší. V 50. letech se produkce modelu 69 přesunula z města Nižnij Novgorod do „modernější“ fabriky v Uljanovsku. Tam model nahradil začátkem 70. let typ UAZ-469, který se svého nástupce v podobě modelu 3151 Hunter dočkal až v roce 2003. Před rokem 2020 Hunter dostal modernizaci poslední, kde největší změnou bylo přetypování vozu na náklaďák do 3,5 tuny a číselné označení 2924.
Tak, či onak souboj Babety 973 a typu GAZ-69 odráží historický fakt, kdy masová kvantita zvítězila nad povedenou kvalitou. Přestože jsou oba modely už minulostí, můžete se na ně zajet podívat právě do Muzea na demarkační linii v Rokycanech, kde máte šanci potkat i historika-ředitele Františka Kocha a jeho další ocelové děti, které v tamním areálu našly svůj domov.
Muzeum má otevřeno od května do září, a to o víkendech od 9:00 do 17:00 hodin s výjimkou školních prázdnin, kdy se sem dostanete ve stejný čas, avšak denně. Základní vstupné činí 190 Kč, snížené 120 Kč, rodinné 450 Kč. Focení a parkování je poté bez poplatku.