Hlavní obsah

Testování odolnosti? Akrapović používá moto-robota!

Foto: Akrapović

Testování odolnosti výfuku za pomoci robota

Možná jste si podobného trendu všimli třeba v nejmenovaném obchodě se švédským nábytkem. Aby všichni zákazníci viděli, kolik otevření a zavření vydrží dvířka kuchyňské skříňky, případně kolikrát si lze sednout na křeslo bez prosezení polstrování, jsou tyto věci „opotřebovávány“ šikovnými roboty. Jeden takový robot sedí ve Slovinsku na motorce a jede na místě až do zblbnutí.

Článek

Jak asi všichni vědí, Akrapović je uznávaná slovinská společnost, která stojí hlavně za vývojem a produkcí špičkových výfukových systémů, mnohdy nabízených coby originální příslušenství i samotnými výrobci aut a motorek. Každému nově vznikajícímu výfuku, ať už se jedná o koncovku, či o kompletní systém včetně svodů, se nejenom ladí zvuk, ale také se na něm testuje životnost. Asi by bylo poněkud mrzuté, kdybyste po pár tisících kilometrech zjistili, že se vašemu krásnému novému výfuku rozpadla špatně navržená vložka tlumiče.

Až dosud bylo testování dlouhověkosti výfuků výsadou běžných lidí. Parta testovacích jezdců se prostě sešla někde na trati či na silnici a jezdilo se tak dlouho, dokud nebylo možné prohlásit výfuk za dostatečně spolehlivý. Tento systém testování se ovšem časem ukázal jako poněkud nepraktický. Je zde lidský faktor (lidé se příležitostně unaví a navíc chtějí za svou práci zaplatit), ale také faktor počasí. Nedá se prostě jezdit pořád.

Jenže jakmile se na testovací proceduru připraví speciální laboratoř a za řídítka se místo jezdce z masa a kostí posadí robot, náhle je vše o chlup jednodušší. Ve větrané místnosti zaručující dostatek vzduchu na chlazení motoru a odtah spalin pryč může jet robot v zásadě nonstop a na libovolném stroji. Modulárnímu robotu se vždy pouze nastaví „ruce“ na řídítka, aby mohl speciálními nástavci mačkat spojku a otáčet plynem a taky „nohy“ na stupačky, aby mohl ovládat řazení a zadní brzdu. Zlatým hřebem je ještě systém automatického tankování paliva, aby mohlo testování probíhat zcela bez obsluhy.

Robot pak absolvuje na místě několik tisíc kilometrů podle přednastaveného programu. Sám řadí všechny rychlosti, mění otáčky, akceleruje, či naopak zpomaluje, aby co nejlépe napodobil běžnou jízdu ve všech režimech. Na videu, kde se testuje výfuk na Kawasaki Z900 RS, robot chvílemi jede na pohodu, chvílemi naopak tahá za heft a simuluje svižnou jízdu. V zásadě jediné, co nám malinko chybí, je simulace nerovností silnice. Koneckonců i ty mohou mít na životnost výfuku do jisté míry vliv – takový uklepaný poddimenzovaný svár není nic žádoucího.

Pohled na robota jedoucího na motocyklu je svým způsobem bizarní, ale zároveň docela fascinující. Celý proces testování byl každopádně výrazně zjednodušen - a tak se vlastně vůbec nedivíme, že na podobná „robotická“ řešení přechází čím dál víc firem a výrobců všeho možného.

Související témata:
Načítám