Test ojetiny: Volkswagen Up! je spolehlivý pracant do města

Máte problém s parkováním? Štve vás, že se vždycky vedle nacpe někdo s velkým autem a že jsou parkovací místa úzká? Tak nejezděte po městě v SUV a kupte si malé auto. Stejně obvykle vozíte jen malou kabelku nebo jednu tašku. Ale malé auto má také spoustu jiných výhod. Je třeba levné na provoz a má velmi jednoduchý (a tedy levný) servis.

Nicméně poslední dobou se nabídka velmi malých a jednoduchých aut na trhu tenčí. Zaprvé chtějí bohatší zákazníci větší (honosnější) auta. A zadruhé je dnes s přísnými normami na bezpečnost velmi těžké vyrobit opravdu levné malé auto. VW Up! se tak prosadil spíše na západních trzích díky nízkým daním z emisí, u nás případně jako třetí nebo čtvrté auto do bohatší rodiny.

Jako příklad ojetiny nám poslouží VW Up! se základním provedením tříválce 1.0 MPI, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz z roku 2012 měl na tachometru něco málo přes 61 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 144 000 korun. Je zvláštní, že auto má sice odnímatelný centrální dotykový displej s navigací a palubním počítačem, ale také mechanické nastavování zrcátek, které jsme v ojetině viděli naposledy u Felicie. Na druhou stranu je to omezující spíše jen v autech, ve kterých se střídají řidiči.

Na českém trhu ojetin je nabídka vozů Volkswagen Up! trochu omezená, ale to je dáno především vyšší pořizovací cenou nových vozů. Tenhle malý Volkswagen přece jen cílil na cenově velice sensitivní klientelu a ta moc dobře věděla, že u škodovky nebo seatu dostanou o deset až dvacet tisíc levněji úplně stejné auto. Němečtí zákazníci byli větší patrioti a za hranicemi jsou vozítek Up! tisíce.

Takže zatímco přibuzných vozů Škoda Citigo nabízí inzerentní server sauto.cz více než čtyři stovky, Up! je na prodej ani ne v šedesáti kusech. Ceny začínají u 120 000 Kč, kousky s nájezdem do 30 000 km startují někde u 140 000 Kč, za vozy s lepší výbavou si stále trochu připlatíte. Z hlediska ojetiny a dalšího prodeje je určitě lepší volit praktičtější pětidveřové provedení. Maximálně tříletý Up! s nájezdem do třiceti tisíc a pěti dveřmi se pořád prodává za minimálně 180 tisíc. Verzí s automatem je velmi málo, v inzerátech jsou jen tři. Škodovek se samočinným řazením je na sauto.cz přes dvacet.

Možná si řeknete, že litrový tříválec s výkonem 44 kW je slabý, ale na lehký Up! naprosto stačí. Vůz ukáže na váze jen 929 kg a malý motor tak vážně nemá problém rozdovádět tuhle nákupní tašku ke slušné dynamice. Omezujícím faktorem ale zůstává trochu dlouhé odstupňování převodovky. Nicméně pokud si myslíte, že je lepší silnější verze o výkonu 55 kW, není to tak horké, aspoň tedy ne v reálném provozu. Silnější verze má totiž do 4 300 otáček stejný průběh točivého momentu, který vrcholí hodnotou 95 Nm. Teprve ve vyšších otáčkách má převahu, což oceníte prakticky jen na dálnici.

Jak se Volkswagen snažil navrhnout levné auto, místy narazíte na vskutku komické detaily, které působí jako by uměle a lacině. Celkový dojem kvality je totiž na poměry téhle kategorie velmi dobrý a potěší především zdařilá ergonomie. Na rozdíl od jiných malých aut se ve vozu Up! dobře sedí, je relativně pohodlný a vpředu najdou dostatek místa i dva vzrostlí dospělí. Vzadu je to ale reálně spíše pro děti. Do malého kufru však běžný nákup uložíte s naprostým přehledem.

Techniku a její spolehlivost moc rozebírat nemusíme, protože naprostá většina aut na trhu má jen jeden motor, a to atmosférický tříválec 1.0 MPI s nepřímým vstřikováním. Jednotka z řady EA 211 má poměrně robustní řemenové rozvody a ty se jen kontrolují. Případná výměna, která bývá spíše preventivní, se provádí až někde u 200 000 km. Na karbonování tenhle motor netrpí a nemá žádné mimořádné servisní nároky. Chce jen každý rok nebo 15 000 km nový olej. Pokud toho najedete málo, třeba jen 6 000 km za rok, přesto olej vyměňte. V motoru ho jsou tři litry, což vás finančně nepoloží.

Vlastně největším problémem vozů Up! není technika, ale uživatelé. Nezkušení řidiči často rychle odrovnají spojku, protože projev tříválce je nutí dávat zbytečně moc plynu při rozjezdech. A necitlivé zacházení odnáší převodovka. Výrobce dokonce musel několikrát během životního cyklu převodovku, spojku a setrvačník modifikovat. U vozů s vyšším nájezdem často převodovka drhne a skučí.

Verze se samočinným řazením používá robotizovanou mechanickou převodovku, která vyžaduje zvyk, ale na rozdíl od CVT nebo měničového automatu nekrade motoru výkon. Řadí i docela rychle a komfortně (na poměry robotů), možná je pocitově o trochu lepší než ospalý Easytronic u opelů. Řídicí jednotka ale řazení upravuje s až příliš velkým důrazem na spotřebu, takže pro svižné přesuny je potřeba si přehazovat rychlosti ručně. Ovšem sekvenční volba rychlostí bez nutnosti sundavat nohu z plynu je vlastně docela zábavná.

Přeplňovaný tříválec 1.0 TSI je na našem trhu spíše vzácnost, protože se jednalo o poměrně drahé auto. Když už, tak snad jen rychlá verze GTI s výkonem 85 kW by mohla být docela zajímavá. Nicméně o tomto motoru zatím žádné katastrofické historky nekolují, navíc v případě vozu Up! bude mít zpravidla zatím velmi malý nájezd. Stejně tak bude i elektrická verze spíše kuriozitou než vyhledávaným provedením. Čtvrt tuny těžký akumulátor má kapacitu jen 18 kWh a na to více než 130 km neujedete. V Německu je elektrických vozítek Up! v nabídce docela dost s cenami od zhruba 12 000 eur.

Další okrajovou verzí je provedení na CNG. Jeho nevýhodou je malá dojezdová nádrž na benzín (má objem 10 l), takže má smysl jen pro toho, kdo se pohybuje kolem plnicích stanic (což ale zrovna u velkých měst problém není). Do tlakových lahví se vejde jen 11 kg plynu (stačí reálně na 300 km dojezdu), navíc je celé auto o 100 kg těžší, což už je na dynamice znát.

Pokud jde o pohon, žádná velká rizika tu nejsou. Přesto nahlédněte do servisní historie, ať má za sebou Up! aspoň předepsané výměny oleje a kontroly. Snažte se hledat auto, které nesloužilo k rozvozu pizzy a podobně, taková jsou opravdu dost unavená. Ale dražší Up! si kupovali spíše soukromníci a pizzu rozváží hlavně Škoda Citigo a Seat Mii, neboť to byla levnější auta.

Jediným vyloženě choulostivým místem tak zůstává převodovka, ale jak už jsme zmínili, na vině jsou často uživatelé a jejich styl jízdy. S antikorozní ochranou je to zatím otázka. Reznou kusy po špatně opravených nehodách, ale pokud pečlivě prohlédnete vozy s vyšším nájezdem, už začínají mít od kamínků oťukaný lak a místy pod větším povrchovým poškozením začíná auto kvést. A jak asi víte, na vnější mechanické poškození se antikorozní záruka nevztahuje.

Malý Volkswagen, stejně jako příbuzná Škoda Citigo nebo Seat Mii, jsou vlastně velmi dobrá auta na pohyb po městě a blízkém okolí. Reálná spotřeba litrového tříválce se dá udržet okolo pěti litrů, opatrnější a plynuleji jezdící řidič se klidně dostane na čtyři a půl. Výhodou je především to, že jako nový byl Up! dražší a pro rozvážkové služby nebyl cenově tak atraktivní. Dobře vybavené auto po soukromníkovi nebude mít moc najeto, a pokud má úplnou servisní historii, není důvod se takového kusu bát.