Test ojetiny: Volkswagen Sharan je drahé, ale dobré MPV

Automobilová kategorie MPV, tedy velkoprostorové rodinné vozy, jsou ohrožený druh. Pryč je totiž doba, kdy celé rodiny vyrážely na velké výlety společně. Lidé chtějí jiná auta a prostor pro posádku a zavazadla už není tak důležitý. Zrodila se podivná SUV, která leckdy kombinují to nejhorší – vyšší spotřebu, horší jízdní vlastnosti a menší prostor uvnitř.

Ale když je lidé kupují, těžko se tomu bránit. Kdo však nadále touží po opravdu prostorném MPV pro rodinu, které odveze sedm lidí, má najednou dost omezený výběr. V současné době je na trhu velice málo opravdu velkých sedmimístných MPV a vlastně z té zavedené klasiky přežívá už jen Ford Galaxy, Citroën Grand C4 Picasso, Seat Alhambra a právě Volkswagen Sharan, kterému se nyní budeme věnovat. Navíc poslední dva jmenované vozy jsou technicky víceméně shodné.

Jako příklad ojetiny nám poslouží černý Sharan s motorem 2.0 TDI, pohonem všech kol a manuální převodovkou, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz z roku 2011 urazil už docela slušnou porci, a to přes 225 000 km.

Když se podíváme do inzerátů na sauto.cz, Sharanů aktuální druhé generace je na trhu poměrně dost, ale ve větší míře se jedná o importy. Nabídka čítá něco přes 200 aut na prodej, ale k tomu si přičtěte ještě více než stovku Seatů Alhambra, což je vlastně totožné auto s prakticky stejnou technikou.

Z těch více než tří stovek aut na prodej má drtivá většina pod kapotou diesel 2.0 TDI. Benzinové motorizace jsou vzácnost a v současnosti se nabídka ojetin se zážehovým motorem počítá na jednotky kusů. Navíc není velký důvod po nich toužit, ale to si za chvíli vysvětlíme.

Ceny začínají u 200 000 Kč za vozy z prvních let s nájezdy přes 200 000 km. Pětileté vozy začínají někde u 250 000 korun, ale pokud byste chtěli vůz s nájezdem do 100 000 km, budete na něj pořád potřebovat skoro čtyři sta tisíc. Poměrně dost aut, skoro polovina z nabídky, má automat (tradičně jde o dvouspojku DSG). Asi padesát aut v inzerátech má pak pohon všech čtyř kol. Kombinace čtyřkolky a automatu je pak nesmírně vzácná a také drahá, objevila se v nabídce až později.

Asi nikdo neočekává, že budou Sharan a Alhambra jezdit nějak dynamicky nebo snad sportovně. Takové vlastnosti nikdo u velkých sedmimístných MPV nehledá. Jistě, třeba Ford Galaxy posouvá dynamické schopnosti trochu dál, ale u velkého MPV je nejdůležitější prostor, funkčnost a komfort.

A to všechno Sharan i Alhambra zvládají dobře. Zajímavostí jsou například velké posuvné boční dveře, které usnadňují přístup na zadní sedačky a zjednodušují nakládání velkých předmětů. Mohou být taky plně elektrické (stejně tak páté dveře), ale jak asi tušíte, u starší a více použité ojetiny bude taková věc spíše zdrojem problémů.

Prostřední plně variabilní řada sedadel pojme bez problémů tři dospělé a také tři velké dětské sedačky. Dokonce i dozadu se posadí dva dospělí, ale podle předpokladů tu nebudou mít zrovna moc místa. Omezující pak nebude ani tak prostor, jako spíše poloha skrčených nohou bez dostatečné opory stehen.

Překvapením testovaného Sharanu byl stav interiéru, jenž překračoval očekávání u auta, které má najeto přes 225 000 km. V tomhle koncernové vozy vynikají, a kdybyste tohle auto stočili na 60 000 km, nikoho by nenapadlo po prohlídce interiéru pochybovat. Ani stavu podvozku nebo jízdnímu projevu testovaného auta nebylo co vytknout. Je pohodlné, komfortní a poměrně kultivované.

Od dvoulitrového tédéíčka o výkonu 103 kW se samozřejmě nedají v tak velkém a těžkém autě očekávat dynamické zázraky. Na dálnici se nejlépe cítí ve 120 km/h, kdy ještě odpor vzduchu nevzroste natolik, aby se krabicovitý Sharan trápil. I tak ale počítejte s cestovní spotřebou blízkou 8 litrům na 100 km. Tahle tvárnice přirozeně nebude po dálnici vzduchem proudit stejně hladce jako třeba nízký Passat nebo Octavia.

Asi nemá smysl se věnovat jinému motoru než turbodieselu 2.0 TDI. Ten je nejen nejrozšířenější motorizací ojetých Sharanů a Seatů Alhambra, ale také nejrozumnější. Netrápí ho nějaké zásadní technické závady a při správném servisu slibuje dlouhověkost. Jistě, filtr pevných částic se jednou ozve (obvykle po 300 000 km), ale kdo dá motoru péči, jakou potřebuje, tomu vydrží pohonná jednotka klidně půl milionu kilometrů. Možná i víc.

Přesto se pod kapotou objevilo několik různých verzí. Do července 2015 se Sharan (Alhambra do května 2015) prodával se starší generací motoru 2.0 TDI označovanou jako EA 189. Dřívější potíže s pohonem olejového čerpadla přes unašeč vyvažovací hřídele by už tady měly být zažehnány.

Stejně tak už mají motory TDI zjednodušenou konstrukci, takže odpadají vířivé klapky v sání či složitější piezoelektrické vstřikovače. Ty nahradily jednodušší a hlavně levnější elektromagnetické. Přesto vstřikovačům pomůžete kvalitní aditivovanou naftou, lépe se pak mažou a nebudou se zalepovat.

Motoru tak zůstává vlastně jen jeden zdroj starostí, a to EGR ventil. Trápí ho úniky chladicího média a také mechanické závady. Rovněž se umí zalepit sazemi. Koncern na to svolávací akci nedělal, jen provedl několik servisních opatření. V servisu si tak zjistěte, jestli se vašeho vozu nějaké servisní akce týkaly a jestli byly provedeny. Nový díl stojí přes sedm tisíc.

Další starosti mohou být se systémem SCR, tedy se vstřikováním močoviny AdBlue, kterou už má Sharan a Alhambra i u jednotek s normou Euro 5. To máme dávkovací modul za šest tisíc, podávací modul za patnáct, tankovací jednotku za deset tisíc a řídicí jednotku za dva tisíce. Ne snad, že by se to rozbíjelo jako na běžícím pásu, ale přece jen je to technika navíc, která může zazlobit. A samozřejmě musíte AdBlue doplňovat, Sharan spotřebuje více než litr močoviny na 1 000 km.

Pozdější generace motoru 2.0 TDI označená jako EA 288 už má systém EGR o poznání spolehlivější. Především si v běžném jízdním režimu bere plyny až za filtrem pevných částic, takže jsou čisté (samozřejmě záleží na správné funkci DPF) a ventil neucpávají. I ohledně mechaniky se jedná o mimořádně povedený motor, takže tédéíčko EA 288 montované od srpna 2015 už bude bez velkých starostí. Nicméně takové auto bude pořád velmi drahé.

I tady je systém SCR, ale přece jen jsou nové jednotky EA 288 na jeho zástavbu připraveny lépe než minulá generace. Z dlouhodobého hlediska by tak mohlo být s novějšími motory 2.0 TDI méně starostí.

Jen si dejte pozor na auta po čiptuningu. Složité periferie moderních dieselů jsou přesně uzpůsobené na zvolený výkon, takže systémy SCR, EGR a DPF pak začnou zlobit. A hlavně čtyřkolky a automaty nejsou na výrazné zvýšení výkonu a točivého momentu připravené. Takže jakkoli by mechanika motoru zvýšení výkonu zvládla, zbytek auta na ně připraven není.

Ohledně benzínů to pojmeme jen ve zkratce. Jednotka 1.4 TSI Twin Charger je moc složitá, stejně tak dvoulitr TSI. Ty neberte ani zadarmo. To raději hledejte motor 1.4 TSI novější generace EA 211, který má řemenové rozvody a od modelového roku 2016 už by měl být zbaven všech drobností a neduhů. Jenže nečekejte, že ve velkém MPV bude tenhle motor předvádět to, co umí třeba v Golfu nebo Octavii. Bude se trápit a bude brát devět litrů.

Na rozdíl od menších koncernových aut má Sharan spolehlivější šestistupňové DSG i k menším motorům. Nicméně vy stejně hledáte diesel a motor 2.0 TDI má automat 6DSG s mokrými spojkami vždy. Jen v něm nezapomeňte vyměnit každých 60 000 km nebo nejpozději po třech letech olej. Stejný interval platí i pro systém Haldex u čtyřkolek. Pokud jezdíte často v plném obsazení, zkraťte interval klidně na 40 000 km.

Pro motory pak platí interval výměny oleje spojený s prohlídkou vozu ideálně 15 000 km, dvacetitisícový nájezd mezi prohlídkami a výměnami už je hodně hraniční. Zejména u více jetých kusů se nedoporučuje ho překračovat.

Z drobností pak budete maximálně řešit vůle v podvozku po velkých nájezdech a potíže s nastavením geometrie vzadu, jakmile zareznou šrouby pro její seřízení. Radši s nimi nechte odborníka při každé servisní prohlídce jednou za rok pohnout. Vozy s adaptivním podvozkem pak mohou potrápit opotřebované tlumiče DCC, které stojí 4 500 Kč za kus na zadní a 5 500 Kč za kus na přední nápravu. Standardní podvozek má tlumiče citelně levnější, vejdete se do patnácti set za kus.

Mezi velkými MPV je ten výběr dost omezený, ale s prověřeným Sharanem nebo Alhambrou s doloženou servisní historií velkou chybu neuděláte. Je to vlastně slušné auto, i když bez investic a oprav se to časem prostě neobejde, zvláště pokud už se nájezd blíží 300 000 km. Každopádně platí, že mezi lidmi bude po velkých MPV vždycky poptávka, takže jak se bude nabídka nových aut na trhu tenčit, ojetiny si začnou dobře držet hodnotu. Na cenách v bazarech je to vidět už teď.