Test ojetiny: Suzuki Swift je spolehlivé a nerezne

Ve třídě malých aut segmentu B u nás dominuje Škoda Fabia. Neotřesitelnou pozici škodovky se snaží dlouhodobě napadat všechny značky, ale, jak tak koukáme na statistiku prodejů, ne moc úspěšně. A na rozdíl od větší Octavie, která parkuje hlavně ve firemních flotilách, Fabii si kupují ve velkém i soukromníci.

Suzuki Swift v minulosti patřilo k nejprodávanějším modelům značky, ale jak se začaly měnit preference kupujících, postupně přešli k větším modelům. Oblíbené začaly být crossovery jako Suzuki SX4 či S-Cross, dobře se také prodává přizvednutý Ignis. Starším lidem se do výše položené sedačky zkrátka lépe nastupuje (respektive se z ní pak lépe vysedá).

Ale i tak si kompaktní Swift udržel dobré postavení – v posledních letech také Suzuki každý rok prodá na našem trhu několik set aut. Škoda, že statistiky Svazu dovozců automobilů jednotlivé modely sledují teprve od roku 2018, takže nemáme k dispozici přesná čísla za uplynulé roky.

Jako příklad ojetého Suzuki Swift páté generace nám poslouží vrcholné provedení Swift Sport, které jsme si na test půjčili v Auto ESA. Prakticky plně vybavený vůz s xenony a automatickou klimatizací z roku 2012 měl v době testu najeto necelých 62 000 km a prodejce za něj chtěl 230 000 Kč.

Suzuki Swift není zrovna auto, které by bylo v českých bazarech a inzerátech zastoupeno ve velkém počtu. Na serveru sauto.cz je swiftů páté generace v nabídce aktuálně necelých padesát. Naprostá většina z nich má pod kapotou zážehový motor, diesely se počítají na jednotky kusů. Jen pár aut má pohon všech kol a s automatem jsme našli pouze jeden kus. Pro čtyřkolky a automaty musíte do Německa, Rakouska a Švýcarska.

Ceny začínají u 110 000 Kč za hodně ojeté diesely z prvních let výroby. Benzinové dvanáctistovky stojí od 120 tisíc, pokud mají najeto hodně přes sto tisíc kilometrů. Vozy s nájezdem do 75 000 km se většinou pohybují od 170 000 Kč nahoru. Swift Sport začíná lehce pod 200 000 Kč, ale pokud má méně najeto a není vytuněný, dáte za něj přes dvě stě tisíc.

Ačkoli je Swift relativně malý (tahle generace má ale už o 50 mm delší rozvor) a s celkovou délkou 3 850 mm se řadí mezi nejmenší auta ve své třídě, je vnitřní prostor řešený velmi dobře a v lépe využitelném pětidveřovém provedení nebudou nijak strádat ani čtyři dospělí. Osobně bych uvítal lépe nastavitelný volant a sedačku, která by šla spustit níže, ale na japonské poměry se ve Swiftu sedí slušně a je z něj také dobře vidět.

I kultivovanost je velice slušná a i když zrovna tahle verze Sport na průměrné české silnici trochu drncá, lze Swift používat i jako auto na občasné dálniční přesuny. Při nich překvapivě nevadí ani základní motor 1,2 l, který s parametry 69 kW a 118 Nm naprosto stačí na to, aby udržoval slušné tempo i v táhlém kopci a s plným obsazením. Pružnost malého motoru je také velmi překvapující.

Samozřejmě, že motor 1,6 l ve verzi Sport má dynamickou převahu a vlastně je na tohle malé a lehké auto naprosto dostatečný. Nebojí se otáček, ale zároveň je velmi pružný. Když se hlídáte, umí jezdit za 5,5 litru na 100 km. I když budete motoru často „stát na krku“, vejdete se s přehledem do osmi. Krátce poskládaná šestistupňová převodovka pak dovolí dostat z motoru maximum a i taková Mazda MX-5 bude mít problémy udržet se vás na zatočené okresce.

Dost bude ale záležet na pneumatikách a stavu podvozku. Právě verze Sport už toho mohou mít za sebou hodně. Investice do nových tlumičů, seřízení zavěšení, a hlavně kvalitních pneumatik pak často auto úplně promění. Samozřejmě k lepšímu. Brzdy budou u verze Sport také podléhat rychlejšímu opotřebení. Záleží prostě na stylu jízdy a způsobu používání.

Vlastně jediným trochu omezujícím faktorem testovaného auta je třídveřové provedení, ale to spíše zmenšuje okruh případných zájemců při dalším prodeji. Kdo nepotřebuje praktické auto, ten bude jistě s tímto třídveřovým Swiftem spokojený, neboť i prostor na zadních sedadlech a kufr se dá celkem dobře využít.

Pokud jde o spolehlivost techniky, je na tom tahle generace Suzuki Swift velice dobře. Základní benzinová dvanáctistovka je spolehlivý a odolný motor. Prověřte ale, jestli má pečlivě vedenou servisní historii a majitel se nevykašlal na pravidelné výměny oleje maximálně po roce nebo 15 000 km. Přece jen je tu složitější technika, například nastavovače časování ventilů na obou vačkách nebo hydraulický napínák rozvodového řetězu. A to jsou věci, které prostě potřebují dobrý olej. Šlemy kalů ze zdegradované olejové náplně pak dokážou v motoru nadělat pořádnou paseku.

Díky nepřímému vstřikování motor na karbonování netrpí – jediným problémem mohou být zlobivé zapalovací cívky. Většinou odchází u aut, u kterých majitel nemění svíčky. Ty je dobré vyměnit nejpozději po 45 000 km, klidně ale i dřív, třeba jednou za dva roky.

Pro šestnáctistovku ve verzi Sport platí to samé s tím, že jí lépe dělá benzin s vyšším oktanovým číslem, zejména pokud se často využívá dynamický potenciál motoru. Opět pohlídejte servisní historii, protože s těmito auty se jezdí častěji ostře. Pokud někdo používá Swift Sport na občasné projížďky po okruhu, motoru to nevadí, ale měl by tomu odpovídat servisní plán a zkrácené intervaly výměn oleje.

Menším strašákem je pak ale diesel 1.3 DDiS, jehož vstřikování je poměrně choulostivé a dost motorů dojelo na vytahaný rozvodový řetěz. V malém Swiftu také dost rachtá, nemá moc kultivovaný chod, pocitově jede hůř než živá benzinová dvanáctistovka a reálně se s ním nic neušetří. Sice umí jezdit za čtyři litry, ale za to riziko drahých oprav to nestojí.

Naopak systém pohonu všech kol, který se dodával k dvanáctistovce, je jednoduchý a spolehlivý, stejně tak čtyřstupňový automat. V automatu nechte každých 60 000 km vyměnit olej a pak bude sloužit na věky, ale nečekejte od něj, že bude řadit jako moderní DSG. Na druhou stranu se do něj ale po pěti letech nevysypete za padesát tisíc, jako právě do DSG ve Fabii, Ibize nebo Polu.

Antikorozní ochrana je velmi slušná a spíše jen zvažte jednou za pár let ošetření podvozku ochranným nástřikem jako prevenci, nikoli jako nutnost. Nutné je to jen u aut, která parkují neustále v trávě. Pokud už na Swiftu někde raší puchýřky, je to spíše důkaz špatně opravené bouračky.

Pátá generace Suzuki Swift prodávaná v letech 2010 až 2017 je velmi spolehlivé a uživatelsky příjemné auto. S benzinovými motory nemá žádné speciální servisní nároky a představuje tak velice zdařilou alternativu nudným koncernovým vozům nebo ergonomicky nepovedeným francouzským značkám. Obliba u soukromých kupujících a jejich obecná spokojenost s tímto autem je ale horší zprávou pro ty, kteří by měli chuť na třeba dvou nebo tříleté auto s malým nájezdem. Soukromníci si své Swifty drží, protože nemají důvod se jich zbavovat.