Test ojetiny: Škoda Octavia III 1.4 TSI po 209 000 km

Teprve když má auto najeto nějakou reprezentativní porci kilometrů, dá se z jeho stavu po takovém nájezdu definitivně usuzovat, jak spolehlivé a kvalitní vlastně je. Škodu Octavia třetí generace jsme testovali už párkrát. Věnovali jsme se verzi na CNG a také populárnímu dieselu 2.0 TDI. Dnes si ale podrobně představíme velmi zajímavý motor 1.4 TSI.

Když jsme tu měli před časem Hyundai i30 1.6 CRDI s nájezdem 320 000 km, někteří jste nám vyčítali, že jsme nechávali auto prověřit v autorizovaném servisu Hyundai, což prý dost snižovalo objektivitu takového hodnocení.

Tak to u téhle Octavie vezmeme za jiný konec. Jelikož nedisponujeme kapacitami, abychom auto na konci testu rozebrali do šroubku (navíc musíme ojetinu po týdnu testování zase vrátit zpátky do bazaru pokud možno v původním stavu), pokusíme se přiblížit, co všechno lze u ojetiny před koupí prověřit.

Testovaná ojetá Octavia 1.4 TSI, kterou jsme si opět půjčili v Auto ESA, byla z roku 2013 a už měla najeto slušných 209 600 km. Prodejce za ni chtěl 210 000 Kč, což je spíše v tom nižším cenovém spektru za podobně vybavené Octavie. Jistě, svůj díl na nižší ceně bude mít ten nájezd, ale je to skutečně už tak závratná porce kilometrů? To si hned ukážeme.

Octavii tedy nebudeme rozebírat na prvočinitele. Prostě zkusíme prověřit vše, co se dá běžně dostupnými „nedestruktivními“ metodami zjistit před koupí auta. Jen díky tomu si můžete udělat opravdu ucelený obrázek o celkovém stavu auta.

S testovanou Octavií 1.4 TSI jsme tak opět zajeli na dílnu k Petrovi Dorotovičovi z Kolína. On se specializuje hlavně na vozy BMW (ostatně z našich testů ojetých bavoráků jeho mnohdy velmi zajímavé poznatky ze servisní praxe už znáte), ale po chvíli přemlouvání nakonec souhlasil, že si čas udělá i na Octavi a v rychlosti nám ji prověří.

To, že má motor s označením 1.4 TSI v Octavii III zcela jinou konstrukci než u předchozí (největším rozdílem je asi nahrazení řetězových rozvodů řemenovými), snad už víte všichni. V zásadě se jedná o velice slušný a spolehlivý motor, ale i tady se objevilo pár chybiček. Zhruba do poloviny roku 2014 mohl mít motor vadná vodítka ventilů už z výroby, která způsobovala šílenou spotřebu oleje.

Ovšem to se zpravidla podchytilo v záruce, zejména pokud auto jezdilo hodně. U více ojetých kusů byste na takto postižený motor narazit už neměli. Pozor ale na uloženky od důchodců, kteří najedou za rok do 5000 km. Je riziko, že takové motory nebyly na záruku opravovány.

To všechno už ale víte z dřívějších testů ojeté Octavie. Když tu diskutovaný motor 1.4 TSI máme, tak se pojďme podívat na to, v jakém stavu po více než 200 000 km je.

Jedním z hlavních indikátorů stavu zážehového motoru jsou zapalovací svíčky. Ovšem dostat se k těm u motoru 1.4 TSI není moc jednoduché. Jistě, kdo to dělá denně v servisu, problém s tím mít nebude, ale tady nejsou klasické cívky, které jen vytáhnete ven. Je to zkrátka malá servisní komplikace, ale s trochou cviku se dají cívky vyndat a následně vymontujete i svíčky.

Kontrola ukazuje, že elektrody jsou v pořádku a čisté, nejsou na nich stopy zapečeného oleje. Svíčky ale zároveň nevypadají jako nové, což bývá trik některých prodávajících ojetin, jak maskovat spotřebu oleje. Dají autu nové svíčky a vy si jen tak něčeho nevšimnete. Tyhle svíčky v testované Octavii by ale nebylo od věci při příští servisní prohlídce vyměnit. U motorů TSI se obecně doporučuje měnit svíčky nejpozději po 45 000 km nebo třech letech.

Když už jsou svíčky venku, změříme také kompresní tlaky ve válcích. Pocitově sice auto jede dobře, ale chceme se přesvědčit, jak jsou na tom všechny válce. U turbomotorů sice není statická komprese tak významný ukazatel jako u atmosféricky plněných jednotek, ale přesto ukáže, jak na tom jednotlivé válce jsou. Výraznější pokles komprese může ukazovat na netěsníci pístní kroužky, vydřené stěny válce a také problém s těsností ventilů.

Výrobce udává jako minimum hodnotu tlaku 7 barů a maximální možný rozptyl mezi jednotlivými válci 3 bary. Stav nového vozu je někde mezi 13 a 14 bary. My jsme ale změřili na všech válcích prakticky totožnou hodnotu 11,5 baru, což svědčí o opravdu dobré kondici tohoto konkrétního motoru a rozhodně to překonalo naše očekávání. Čekali jsme nižší hodnotu a hlavně větší rozptyl.

Kondici motoru ověří také měření na válcové zkušebně, které jsme rovněž provedli, ale o tom připravujeme samostatný článek, který si přečtete již tento čtvrtek, tak vydrže. Zatím můžete hádat, kolik z původních 140 koní a 250 Nm téhle Octavii zbylo.

Pohled na podvozek na zvedáku neodhalil nějaké významené opotřebení a komponenty v havarijním stavu. Samozřejmě, že stav spotřebních věcí jako třeba brzd hodně závisí na způsobu používání a liší se auto od auta, ale třeba celkový stav podvozku ukázal, že Octavia III je udělaná pořádně.

Snad jen tyčky stabilizátoru by bylo dobré vyměnit, to jsou stovkové položky a u vytěžovaných aut se na českých silnicích mění snad každý rok. Silentbloky vpředu už také mají něco za sebou, ale jejich stav rovněž nebyl na výměnu a ještě tak dva roky na autě vydrží. Bonusem je, že kulový čep ramene vpředu lze vyměnit samostatně a není potřeba měnit celé rameno, pokud to bude potřeba.

Hlavní prvky zavěšení jsou ale v pořádku, nejsou tu žádné významné provozní vůle. Zadní vlečená náprava je pevná jako skála a pozornost nebude vyžadovat dalších několik let. Kdo by chtěl, může na celém autě vyměnit tlumiče pro lepší pocit, ale u tohoto vozu to nebylo akutně potřeba.

Když už je auto nahoře na zvedáku, samozřejmě kontrolujeme stopy po úniku provozních kapalin, především oleje. Tady je ale pod motorem a převodovkou sucho. A povrchová koroze plechových podvozkových dílů je naprosto běžná a tady rozhodně není nijak katastrofální.

Takhle zevrubnou prohlídku ale plno kupců ojetin prostě nedělá, což bývá chyba. Může jim totiž utéct jinak opravdu dobré auto jen proto, že se jim nezdá nějaká kosmetická drobnost. Tak třeba na osahaném volantu a řadící páce a také na lehce prosezené bočnici sedačky poznáte, že se s tímhle autem hodně jezdilo. Zajímavé ale je, že přesně takhle vypadají všechny ty Octavie dovezené odněkud z jihu Itálie či Španělska, které sice nemají servisní knížku nebo nějaké jiné průkazné historické záznamy, ale na tachometru jim po pěti letech svítí 48 000 km...

Stopy po počínající korozi karoserie jsme nikde nenašli. Ale pozor! Některé hodně ojeté Octavie po špatně opravených nehodách už reznout začínají. Choulostivé místo je tady asi jen kapota, která je vystavena odletujícímu štěrku a některé větší kamínky odštípnou lak až na holý kov, takže pak začne plech rychle oranžovět. I tohle je indikátor skutečného nájezdu auta. Omlácenou kapotu auto s 30 000 km na tachometru mít nebude. Ani se 100 000 km.

Pokud jde o pohonnou jednotku, nic akutního tu není. Z doporučených úkonů lze jmenovat provedení základní servisní prohlídky s výměnou motorového oleje a vzduchového filtru. Kdo chce být pečlivější, nechť provede proplach motoru sadou pro dekarbonizaci, která rozpustí úsady v motoru. Výměna zapalovacích svíček je dalším doporučením. Na zvážení je výměna oleje v mechanické převodovce.

Když už bude auto v servisu, vyměnili bychom také palivový filtr a hlavně filtr kabinový a připlatili si i za dezinfekci klimatizace, která u Octavií často nepříjemně zapáchá. Na podvozku rovněž není nic v havarijním stavu, ale výměnou tyček stabilizátoru se nic nezkazí a kdo by chtěl mít jistotu, může dát autu nové tlumiče. Celkově by se první doporučený větší servis vešel do nějakých patnácti tisíc korun.

Vlastně jedinou vážnější věcí na tomto autě byla silně poškrábaná okna, když někdo necitlivě při očišťování skel od námrazy použil nevhodný nástroj a do oken vyryl rýhy. Čert to vem na bočních oknech vzadu a okně zadním, ale škrábance přes čelní okno a přední boční okna značně zhoršovaly výhled hlavně za horšího počasí a v noci. Na Octavii stojí přední boční okno zhruba 1500 korun, čelní sklo asi čtyři tisíce.

Jak ale vidíte, žádná katastrofa se tady nekoná. Tahle konkrétní Octavia III 1.4 TSI je vzhledem k těm kilometrům ve velmi dobrém stavu, a když započítáme všechny nutné a doporučeníhodné opravy a servisní úkony, vejdete se s první investicí do zhruba 25 000 korun. A pak už bude stačit jen běžná údržba.

Hlavně to ukazuje na jednu věc. Takováhle Octavia má sice najeto přes dvě stě tisíc kilometrů, ale je vidět, že dostávala pravidelný servis. Kupující pak ví, do čeho jde, a díky reálnému nájezdu může nutné investice a opravy lépe naplánovat. Hlavně pak nebude překvapen, když ve 300 000 km nějaký díl dojde na konec své životnosti.

Není důvod, aby se někdo sám před sebou styděl, že si kupuje takhle ojeté auto. Jsou to poctivé kilometry a tahle Octavia s prstem v nose najede to samé znovu, pokud se majitel na auto nevykašle a bude se o něj starat. Rozhodně je to lepší scénář, než si přitáhnout neprověřené auto bez historie ze zahraničí s několikrát stočeným tachometrem, a pak v internetových diskuzích nadávat, jaké jsou ty škodovky nespolehlivé krámy, když nemají najeto ani sto tisíc a už se sypou. To, že mají těch sto tisíc najeto už počtvrté, ale zhrzený majitel neví. Nebo jen nechce vědět.