Test ojetiny: Renault Latitude jezdí mizerně, ale spolehlivě

I po několika starších propadácích si Renault se svým snažením v segmentu luxusnějších aut nedal pokoj a rozhodl se do vyšší třídy přijít s dalším zástupcem, tentokrát poněkud konzervativním sedanem. Model Latitude využívá platformu D koncernu Renault-Nissan, stejnou má i třetí generace Laguny. Ovšem o Renaultu Latitude se mluvilo hlavně jako o klonu korejského Samsungu SM5. A to mu dali kritici pořádně „sežrat“.

V prvním celém roce prodeje, tedy v roce 2011, si Renault Latitude našel na celém evropském trhu jen slabých 10 718 zákazníků. Nijak úspěšná Laguna ve stejném roce oslovila 50 tisíc lidí. Pro srovnání: konkurenční VW Passat si našel přes 158 000 kupců, Opel Insignia přes 153 tisíc.

Vozu moc nepomohly ani dost kritické recenze prestižních evropských magazínů a hned v dalším roce Renault udal už jen 2 338 kusů. V to v celé Evropě! Automobilka tak model z prodeje rychle stáhla a už pak jen doprodávala skladové kusy. Těch se zbavovala až do roku 2016, kdy byl v EU registrován poslední nový Latitude. Celkem se na trzích EU prodalo jen 14 547 modelů Renault Latitude.

Jako příklad ojetého Renaultu Latitude použijeme testovaný exemplář, který jsme si půjčili v Auto Esa. Vůz s motorem 2.0 dCi, automatickou převodovkou a s velmi bohatou výbavou z roku 2011 prozatím ujel jen 95 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 185 000 Kč.

Na českém trhu ojetin toho na výběr moc není, aktuálně je v nabídce inzertního serveru sauto.cz pouze šest aut. Nejlevnější se aktuálně prodává pod 150 000 Kč, za nejdražší s naftovým šestiválcem chce nyní prodejce 239 tisíc. Za hranicemi ale o moc lepší výběr mít nebudete, protože na celém mobile.de, asi nejpoužívanějším zahraničním portálu s ojetinami, je aktuálně jen 13 inzerátů.

Z Renaultu Latitude se tedy prodejní trhák nestal, což má mnoho důvodů. Renault prostě velká luxusnější auta nikdy neuměl. Nebo aspoň ne v poslední době. Značka si ale hlavně zkazila pověst poruchovou druhou generací Laguny a ani nástupnická třetí generace (která byla o poznání lepší a dnes je mezi ojetinami tajným tipem, neboť je to vlastně docela spolehlivé auto) nebo slušný Espace situaci nezlepšily.

Navíc Latitude není žádný řidičský zázrak, a jestli nějaké auto nemá rádo zatáčky, nerovnosti a dynamickou jízdu, je to právě tohle. Celé to působí dojmem, jako by bylo auto smontované jen pomocí lepicí pásky. A to prosím není záležitost konkrétní bazarovky. Takhle jezdil Latitude i jako úplně nový.

Na každé nerovnosti se auto rozklepe jako drahý pes, řízení vyvolává dojem, že jedete po náledí, a po každém přidání plynu se musí jít nejprve řídicí jednotka automatické převodovky někam zeptat, zda může snížit rychlost o jeden stupeň dolů. Když se pak do auta vrátí s tím, že tedy o jednu rychlost podřadit může, za tu dobu se situace už dávno změnila a elektronický „mozek“ auta si uvědomí, že by to vlastně chtělo podřadit ještě o jednu rychlost. A zase se musí jít někam zeptat a trvá věčnost, než přijde s definitivním rozhodnutím.

Čili ano, nějaké bleskurychlé reakce nečekejte. Přitom samotný motor 2.0 dCi vlastně špatný není, a když pomůžete automatu v rozhodování manuální volbou převodů, umí tomuhle autu udělit slušnou dynamiku. Těch 173 koní a 360 Nm naprosto stačí k tomu, aby delší cesta po dálnici nebyla takové utrpení. Jen počítejte s trochu horší spotřebou mezi 7 a 8 litry na 100 km.

Věřím ale, že kdyby se v šestistupňovém automatu Jatco vyměnil olej (na což má po těch 95 000 km nárok) a resetovaly se jeho adaptace přes diagnostiku, zase by se naučil řadit rozumně. Ovšem co si tak pamatuji, tohle auto bylo podobně ospalé i jako nové, takže pohotovost dvouspojkového DSG či moderních automatů nečekejte.

Z hlediska spolehlivosti tu ale naštěstí žádné špatné zprávy nejsou, protože se Renault po několika velkých přešlapech poučil. Motor 2.0 dCi vychoval ke vzorné spolehlivosti a ani elektroinstalace kupodivu moc nezlobí. Spíše se jen připravte na to, že robustnosti zástavba luxusních prvků výbavy moc neprobrala. Čím více toho na palubě bude, tím je větší šance, že to přestane fungovat. Ale to mnozí znají z luxusních mercedesů a bavoráků také. Každopádně bez masážních sedadel se určitě obejdete, to radši hledejte kus s vyhříváním předních sedaček.

Na rozdíl od passatů a superbů navíc můžete mít štěstí, že koupíte diesel s opravdu nízkým nájezdem. Zatímco u škodovky by byl osmiletý diesel s hodnotou 95 000 km na tachometru krajně podezřelý, tady to může odpovídat.

Vzácně můžete narazit na verzi motoru 2.0 dCi s manuální převodovkou. Má 150 koní a špatná volba to není. Jen po letech hrozí nutnost výměny spojky s dvouhmotnostním setrvačníkem. Časem se také zanese EGR ventil a pozor na regenerace částicového filtru (u francouzských aut označovaný jako FAP). Poslední bolístkou motoru 2.0 dCi je roztržený tlumič torzních kmitů. Dříve diskutované přidírání na klice už by se tohoto modelu týkat nemělo, leda by někdo v motoru tři roky nevyměnil olej.

To jsou ale všechno obvyklé dieselové věci, které se zpravidla řeší až po vyšším nájezdu. Pokud motor neutrápíte opožděnými výměnami oleje (měňte po roce či maximálně 20 000 km, raději ale dříve) a nekvalitní naftou (používejte výhradně aditivovanou pro lepší kondici vstřikovačů), měl by vydržet. O rozvodovém řetězu neuslyšíte, zejména u verze s automatem, která motor podtáčet nenechá. Když už jsme u automatu, šestistupňová skříň Jatco potřebuje novou náplň nejpozději po 60 000 km, u silného šestiválce raději ještě dříve.

Naftový šestiválec je zajímavý pohon, ale v Renaultu Latitude je seškrcený kvůli malému automatu, navíc mu nestačí podvozek. Po letech bychom se také báli velmi drahých oprav (repasované turbo za třicet tisíc, palivové čerpadlo za čtyřiadvacet tisíc či drahé piezovstřikovače). Jediné místo, kde tenhle motor vynikne, je rovná dálnice s kvalitním povrchem, ale i tak proti dvoulitrovému dieselu nepřináší reálné výhody. Berte raději dvoulitr dCi s automatem, který navíc nezatěžuje tolik už tak dost namáhanou přední nápravu.

Alternativou pak může být atmosférický benzinový dvoulitr, který při dodržování servisních zásad vydrží navěky. Navíc ho můžete provozovat na palivo E85 bez dalších úprav, ale v inzerátech se tenhle motor prakticky nevyskytuje. Každopádně dvoulitr berte raději s manuálem, o automatu CVT (a jeho životnosti) nemáme valného mínění.

Povrzávání interiéru není znakem špatně opravené nehody, Latitude vrzal už jako nový. Prodřená „kůže“ na sedačkách zase nenaznačuje reálný půlmilionový nájezd, ale je důkazem šetření, kde se dalo. A palubní systém s vestavěnou navigací je spíše za trest, než aby byla radost s ním pracovat. Ale aspoň tu všechno funguje a nezdá se, že by tomuhle Renaultu měla kolabovat elektronika. Dřívější běžné nemoci Renaultů jsou tak snad už opravdu definitivně pryč.

Z řidičského pohledu sice Renault Latitude nikoho nenadchne, ale se čtyřválci je to aspoň spolehlivé a vlastně docela nenáročné auto. Prozatím nerezne a ani by neměl brzy začít, elektroinstalace je spolehlivá a opravy se dají řešit v rozumných finančních mezích (mimo motor 3.0 dCi, to je naopak drahá past). Nepočítejte ale s tím, že něco seženete v druhovýrobě, a ani nezávislí servisáci bez specializace na renaulty nebudou mít s těmito vozy dostatek praxe. Pro všechny díly budete muset do Renaultu, ale aspoň tak, že nejsou ceny dílů a práce přemrštěné.