Test ojetiny: Opel Mokka kupte raději s automatem

Evropa se zbláznila do SUV a Opel si samozřejmě nemohl nechat tuto část trhu uniknout. Ačkoli značka nezažívala zrovna veselé roky, SUV Mokka byla trefa do černého a z auta se stal prodejní hit. V letech 2015 až 2017 zvládl Opel prodávat každý rok přes 160 000 kusů. V jiných částech světa se Mokka prodávala pod obchodním označením Chevrolet Trax nebo Buick Encore, samozřejmě s pozměněnou maskou chladiče a jinými znáčky.

Podrobně se nyní podíváme na evropský Opel Mokka, který začala německá značka vyrábět v červnu 2012. Na jaře 2016 prodělala Mokka facelift a v nabídce tento model zůstává i nadále, i když se očekává příchod nástupce. Ten by měl vzniknout na společném technickém základu s vozy značek Peugeot a Citroën. Jestli bude mít i příští Mokka pohon všech kol, to zůstává otázkou.

Na trhu ojetin je Mokka poměrně žádané auto, případně spadá do hledáčku těch, kteří chtějí módní SUV kompaktních rozměrů. Jako příklad nám poslouží ojetý Opel Mokka, který jsme si na test půjčili v Auto Esa. Vůz s manuální převodovkou a pohonem všech kol z roku 2013 měl pod kapotou motor 1.4 Turbo o výkonu 103 kW. Na začátku testu měl najeto 55 400 km a prodejce za něj chtěl 340 000 Kč.

I když se i u nás řadí Opel Mokka k dobře prodávaným autům, v Evropě je to mnohem větší obchodní trhák. Logicky těch aut bude i na západ od našich hranic na výběr víc, i když ani nabídka na českém trhu není vyloženě špatná. Například inzerentní server sauto.cz aktuálně nabízí více než dvě stovky Opelů Mokka s cenami od 250 000 Kč.

Překvapivě častější motorizací je u nás benzín, především pak motor 1.4 Turbo. Naftu má pod kapotou jen asi pětina nabízených aut na českém trhu ojetin. Opel prodával i tovární verzi na LPG, ale těch je v inzerátech jen pár. Čtyřkolek je také jen pár desítek, většina aut je pouze s pohonem předních kol.

Opel nabízel různé kombinace motorů, pohonů a převodovek, avšak verzí s automatem je u nás rovněž poměrně málo. Čeští zákazníci šli hlavně po ceně, protože Opel vždycky vynikal v tom, že specifické kombinace pohonů a výbav uměl nabídnout docela levně. Pokud byste chtěli čtyřkolku s automatem, na sauto.cz jsou v nabídce jen mladé Mokky po faceliftu s cenami od více než 400 tisíc korun.

Testovací Mokka nebyl žádný „žebrák“ a v autě byla opravdu bohatá výbava. Třeba vyhřívaný volant spolu s vyhřívanými sedačkami je věc příjemná a v podobných autech té doby ne zrovna obvyklá. Dvouzónová automatická klimatizace se také hodí a Mokka potěší i tím, že se v jejích výborných sedačkách dobře sedí. Opel vůbec má jedny z nejlepších sedadel, vzhledem k cenové kategorii snad zřejmě i nejlepší.

První Mokka byla dost kritizována, spolu s dalšími Opely, za přílišnou složitost centrálního panelu s množstvím tlačítek. Když teď ale značky houfně přecházejí na sdružené dotykové displeje, najednou se ukazuje, že tlačítko s příslušnou funkcí má mnoho výhod. Především si snadno zapamatujete, kde je. A prostě ho poslepu zmáčknete. Dotykový displej vyžaduje přesun pohledu ze silnice na obrazovku a zdlouhavé proklikávání se palubním menu bez mechanické odezvy.

Na silnici od Mokky nečekejte dynamické zázraky a precizní řidičskou interakci. Auto ale nejezdí špatně (na poměry kompaktních SUV) a velmi rychlý převod řízení dává řidiči pocit, že reaguje velmi pohotově. Na hrbolaté silnici však podvozek brzy narazí na své limity. Kdo by čekal od přeplňované benzinové čtrnáctistovky o výkonu 140 koní a točivém momentu 200 Nm sportovní výkony, bude zklamán.

Motor je naladěn hlavně na spotřebu, takže má poměrně mdlý a ospalý spodek. Výkonů se dočkáte, pokud ho držíte pod krkem. Ale pak nebude jezdit za těch slušných 7 litrů na 100 km, kterých se dá dosáhnout i se čtyřkolkou mimo město a dálnice. Předokolka má trochu delší zpřevodování, což je na spotřebě znát hlavně na dlouhých cestách po dálnici. Nicméně čtyřkolka se svými kratšími převody působí trochu živěji. Kdo ale bude z motoru dolovat posledního koně často, ať se připraví na devítilitrovou spotřebu.

Ohledně spolehlivosti a motorů není potřeba varovat před nějakými katastrofami a vyloženě zakazovat některou z nabízených motorizací. Každá má něco do sebe, ale každá má také potenciální rizika. Tak si raději motory představme podrobně, ať víte, do čeho jdete.

Základem byla atmosférická benzinová šestnáctistovka o výkonu 115 koní, a i když to není špatný motor (aspoň po stránce spolehlivosti), uspokojí jen specifickou skupinu řidičů. Ze všech motorizací se ale právě tenhle hodí na krátké popojíždění, a pokud dostává každý rok nebo 15 000 km nový olej, není se čeho bát. Zcela výjimečně může selhat proměnné časování ventilů či zapalování. S Mokkou se ale motor nadře trochu víc, počítejte se spotřebou 7 až 8 litrů na 100 km. Mokky s tímto motorem také bývají chudě vybavené.

Velmi častou motorizací je přeplňovaná jednotka 1.4 Turbo, nejprve s nepřímým vstřikováním a později s přímým vstřikem. Tento motor sice proslul praskajícími písty a následnou brutální spotřebou oleje, ale často je na vině uživatel. Tato jednotka trpí na podtáčení (v extrému se vytahá rozvodový řetěz), při častých jízdách na krátké trasy ředí olej benzinem a přejížděné servisní intervaly vedou k urychlené degradaci oleje a zalepení pístních kroužků. Na pístech se hromadí karbon a nekvalitní palivo bez aditiv ho nedokáže rozpustit. Motor se pak projevuje samozápaly a škubáním po přidání plynu.

Je na to nějaký lék? Stačí měnit olej včas (po roce nebo 15 000 km nejpozději), tankovat kvalitní benzin s aditivy (díky nepřímému vstřiku by jinak motor na tvorbu karbonových úsad na ventilech a pístech netrpěl) a motor nepodtáčet. Pokud se nechcete hrabat před koupí v diagnostice a pátrat po chybách motoru, hledejte auto jen s pečlivě vedenou servisní historií, která odhalí včasné výměny oleje. Doporučujeme také verzi s automatem. Právě „automatické“ Mokky s tímto motorem bývají většinou v pořádku.

Pozdější verze s přímým vstřikováním je ještě relativně nový motor, ale už z principu fungování bude vyžadovat aditivovaný benzín. A protože se prodával jen ve čtyřkolce s automatem (což ale není vyloženě špatná kombinace, i když někdo by si chtěl vybírat), nečekejte, že proti nepřímovstřikovým předokolkám s manuálem přinese zázračnou úsporu paliva.

Pokud jde o diesely, nejprve se Mokka prodávala se starší jednotkou 1.7 CDTI, kterou známe i z jiných Opelů. V zásadě je to spolehlivý motor. Pokud dostává pravidelně nový olej (u starších kusů raději už měňte olejovou náplň po 15 000 km a ne po 20 000 km) a chováte se k němu za studena s citem, neměl by ničím hrozným zaskočit. Jen u vyšších nájezdů se může objevit únik oleje přes unavená gufera klikové a vačkové hřídele.

I tento motor ale doporučujeme spíše s automatem, neboť odpadá práce s mizerně kalibrovanou spojkou. Navíc drahá spojka spolu s dvouhmotnostním setrvačníkem nemají neomezenou životnost a u Mokky nevydrží zázračně dlouho. Ani manuální převodovky nejsou moc přesné a trvanlivé. A protože se i u manuálů doporučuje pravidelně měnit olej (u šestistupňového automatu je to každé čtyři roky nebo 60 000 km nutnost), vychází i ze servisního hlediska automat jako lepší volba. Klasický automat s měničem je navíc velmi spolehlivý a celé auto přežije.

Modernější motor 1.6 CDTI přidal na kultivovanosti, ale také na rizicích. Protože se Opel snažil podlézt emisní normu Euro 6 bez AdBlue, má Mokka velmi namáhaný EGR ventil. Ten bude „první na ráně“, až začnou naskakovat kilometry. Kvalitní aditivovaná nafta bude jen malý lék, protože vysoká Mokka s mizernou aerodynamikou bude EGR vytěžovat výrazně víc než třeba lehčí Astra s tímto motorem. A ani v Astře nejsou závady EGR u tohoto motoru neobvyklé.

Aspoň, že s filtry pevných částic u Opelů problémy nebývají, pokud je jinak motor v pořádku a jejich spolehlivé regeneraci nic nebrání. Ani na podvozku nebudete řešit nic hrozného, ale samozřejmě, že s přibývajícími kilometry už budou investice potřeba. Životnost brzd pak hodně závisí na stylu jízdy.

Jinak ale není nic, čím by měl Opel Mokka vystrašit. S elektronikou problémy nebývají, maximálně vás zaskočí s první zimou slabý akumulátor. Potřebu čtyřkolky si musí každý rozmyslet, ale Mokka není terénní auto. Možná i proto věnujte stavu podvozku a spodku auta zvýšenou pozornost. Někteří majitelé se na polních cestách nechají unést a Mokka pak snadno škrtá břichem.

Opel Mokka není špičkové auto, protože na trhu je plno klasických hatchbacků, které nabídnou lepší jízdní vlastnosti, lepší praktičnost a nižší spotřebu. Nemusíme chodit daleko, třeba Astra zvládá všechno lépe. Ale pokud chcete kompaktní SUV, najednou dává Mokka docela dost smyslu. Je spolehlivá, na svou kategorii dobře jezdí a lze ji mít se zajímavými kombinacemi motorů a převodovek. Pokud jste zarytí odpůrci automatů, je manuál vaše rozhodnutí, ale kdo nemá k samočinnému řazení odpor, určitě pro něj bude Mokka v automatu velmi dobrá volba.