Test ojetiny: Opel Meriva B by potřeboval lepší motory

Dnes už takové nové auto na trhu prakticky neseženete. Automobilky přešly houfně na nepraktické přizvednuté křížence SUV a hatchbacků s miniaturními kufry a sníženými střechami, protože o jejich budoucím směřování rozhodují bezdětní frikulíni s naprosto mizivou představou o tom, co rodiny s dětmi potřebují.

Opel Meriva druhé generace, vyráběná v letech 2010 až 2017, je tak jedno z posledních aut svého druhu. Je to vlastně malé MPV, se kterým se dá žít také ve městě. Dobře s ním zaparkujete, je z něj slušný výhled a půdorys vozu využívá vzhledem k technickým možnostem na maximum.

Můžeme se na Merivu klidně dívat jako na auto, které se inspirovalo ve Fiatu Multipla. Sice moc krásy nepobralo (to je značně subjektivní), ale primárně chce být praktické a užitečné. Už jen to, že se nám s touhle Merivou žilo tak dobře, že jsme si její zápůjčku prodloužili z obvyklého týdne na dva týdny, ukazuje na nesporné praktické přednosti tohoto chytře navrženého rodinného auta.

Jako příklad ojetiny použijeme vůz, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Opel Meriva se silnější  verzí motoru 1.4 Turbo a poměrně bohatou výbavou včetně vyhřívání volantu byl z roku 2012, najeto měl necelých 89 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 190 000 Kč.

Na inzerentním serveru sauto.cz je v současné době v nabídce zhruba osm desítek ojetých Opelů Meriva druhé generace s cenami začínajícími pod 120 000 Kč. Za nejnižší ceny koupíte skromně vybavené kusy s atmosférickou čtrnáctistovkou, nejlevnější diesely lze pořídit zhruba od 135 tisíc Kč.

Silnější verze benzinového motoru 1.4 Turbo s nájezdem do 100 000 km začíná lehce nad 160 000 Kč, faceliftovaný model s dieselem 1.6 CDTI koupíte za minimálně dvě stě tisíc. I tak je ale praktická Meriva cenově docela atraktivní. Do 250 tisíc koupíte čtyřleté auto s pěknou výbavou a docela nízkým nájezdem. Zamrzí ale velmi omezená nabídka verzí s automatem.

Už při pohledu na Merivu je jasné, že jejím primárním úkolem není bavit řidiče a poskytovat mu radost z dynamické jízdy. Je to především praktické rodinné auto. Opelu se podařilo na poměrně malou plochu vměstnat dost auta, takže uvnitř je poměrně hodně místa. Kuriozitou jsou zadní dveře otevírané proti směru jízdy. Vypadá to jako zbytečnost, ale pokud jste někdy potřebovali dostat dětskou sedačku do auta v úzké mezeře, zrovna s tímhle vozem to jde dobře.

Výhled z auta je slušný, a pokud má Meriva obstojné pneumatiky a podvozek v dobrém stavu, nezalekne se ani trochu ostřejší jízdy. Potřebuje ale kvalitní asfalt, jinak začne zadní náprava cestovat sem a tam. Když nespěcháte, vynikne spíše komfortní charakter podvozku a řízení. S motorem 1.4 Turbo jede ale obstojně a na dálnici si můžete dovolit zavítat do levého pruhu častěji.

Spíše než dynamiky si ale začnete všímat, že auto nikde nevrže, že vyhřívaný volant je ve studeném ránu moc příjemný a že ta logika ovládání na přetlačítkovaném centrálním panelu jen vyžaduje zvyk a brzy všechny funkce ovládáte po paměti, aniž byste se tam museli dívat. A to se o moderních dotykových displejích říci nedá. Jestli je něco zločinem proti bezpečnosti a ergonomii, tak jsou to právě ony.

Pokud budete mít chuť, můžete si hrát s konfigurací zadních sedaček, různě je posouvat a sklápět. Například můžete dvě boční sedačky přesunout více k sobě a vytvořit vzadu dvě opravdu velkorysá místa. Kufr je více než dostatečný a potřebám čtyřčlenné rodiny bez psa naprosto vyhoví.

A s jakým motorem máte Merivu koupit? Záleží dost na tom, na co ji budete používat. Jestli patříte mezi klidnější řidiče, kteří se na dálnici vůbec nevypravují a spíše se jen pohybují mezi obcemi v době mimo ranní a odpolední dopravní špičku, bude vám stačit základní atmosférická čtrnáctistovka. Je to v zásadě spolehlivý motor, jehož jediným rizikem může být vyšší spotřeba oleje, kterou způsobují zapečené pístní kroužky. To bývá důsledek natažených servisních intervalů na 30 000 km, kdy olej v motoru zdegradoval.

Ještě občas zlobí zapalování, což může být právě i důsledek dlouhodobého provozu motoru s vyšší spotřebou oleje. Svíčky se zalepí a tím trpí zapalovací cívky. Nejsou tu ale samostatné pro každý válec, nýbrž v jedné sadě po čtyřech. Mění se tedy pro všechny válce, ale na e-shopu koupíte slušný díl od zhruba 2 500 Kč. S řetězovými rozvody jsou problémy spíše výjimečně.

O motoru 1.4 Turbo nekolují zrovna moc veselé historky. Jednotka známá hlavně z Astry proslula vytaháváním rozvodového řetězu a praskajícími písty. Důvodů může být několik, servisáci se ale shodují na kombinaci přejížděných výměn oleje, používání nekvalitního paliva a podtáčení motoru s nadměrnými požadavky na výkon z nízkých otáček. Verze s příjemným automatem bývají v lepším stavu, neboť ten podtáčení motoru nedovolí.

V testovaném autě se ale motor v silnějším provedení 103 kW (na rozdíl od 88 kW má šestistupňovou převodovku) jevil v dobrém světle. Citelně dobře mu udělala Verva 100, se kterou motor ochotněji reagoval na plyn, a především jsme udrželi spotřebu na sedmi litrech na 100 km. Auto jsme vraceli s indikovaným průměrem 6,9 litru na 100 km, a to včetně natáčení, kdy rozhodně vůz nejede v úsporném režimu. Čekali jsme, že Meriva s vyšší stavbou a tímto motorem pojede tak za osm a půl.

Výhodou zmiňovaného turbomotoru je nepřímé vstřikování paliva, takže odpadá bolest moderních přeplňovaných motorů, a to karbonování hlavně na sacích ventilech a pístech. Nicméně zase je motor náročnější na kvalitu paliva. Vyšší oktanové číslo benzinu mu citelně dělá lépe.

Zajímavostí je tovární verze na LPG právě u slabší 88kW verze motoru 1.4 Turbo. Platí pro ni prakticky to samé, tedy vyšší citlivost na kvalitu paliva (což je zrovna s LPG u našich čerpacích stanic dost problematické) a choulostivější rozvody. Je to na zvážení a kdo chce šetřit, možná lépe udělá s dieselem.

Rovnou si ale škrtněte motor 1.3 CDTI, který je velikou pastí u neprověřeného auta či u vozu bez zcela jasné servisní historie. Trpí na zrychlenou degradaci oleje, který by se měl měnit už po 10 000 km, to ale nikdo nedělá. Odchází mu vstřikování, navíc systémově zlobí rozvodový řetěz, který často nevydrží ani 50 000 km.

Jednotka 1.7 CDTI od Isuzu je sice hlučnější, ale v zásadě je to mechanicky slušný motor. Postupem let však narazil na své konstrukční limity, a zejména ve verzích s filtry pevných částic a vytěžovaným EGR okruhem se připravte na to, že životnost těchto dílů už bude v ojetině dost omezená. Třeba čidlo diferenčních tlaků u DPF odchází pravidelně, stejně tak EGR ventil.

Nicméně dynamicky je to slušná jednotka. Doporučujeme ale verzi s automatem. U manuálu nemá podivně kalibrovaná spojka v kombinaci s dvouhmotnostním setrvačníkem zrovna dlouhou životnost. Naopak příjemný automat s hydrodynamickým měničem je trvanlivý, pokud v něm každých 60 000 km nebo čtyři roky necháte vyměnit olej. Klidní jezdi budou jezdit za zhruba 6,5 litru nafty na 100 km i s automatem.

Později s normou Euro 6 přišel motor 1.6 CDTI, který má výrazně klidnější chod, ale zamrzí, že se neprodával v Merivě s automatem. Ten k charakteru auta sedí. Šestnáctistovka ale v počátcích trpěla na řadu problémů, v mezičase je však už vyřešily záruční opravy. Nejčastěji se zadřelo turbo, docházelo i k závadám na okruhu EGR.

Takže co doporučit? Osobně bych hledal Merivu s automatem, asi motor 1.4 Turbo v silnějším provedení. Nebránil bych se ale ani dieselu 1.7 CDTI, rovněž s automatickou převodovkou. Pokud plánujete jezdit hodně, třeba přes 20 000 km ročně, už by nafta smysl dávat mohla, a především se pak bude lépe prodávat.

Podvozek je na Merivě poměrně odolný, ale připravte se na to, že po nějakých 150 000 km už na tom nebude tak jako dřív. Většinou bude nutné vyměnit také brzdy. To jsou však nezbytné investice u většiny ojetin, protože nikdo nedává do bazaru auto po tom, co utratil dvacet tisíc za spotřební materiál a nové gumy.

Problémy s elektronikou Merivu a vozy Opel téhle doby obvykle netrápí, ale už si pár majitelů stěžovalo na stávkující rádio, nefunkční zámky a další drobnosti. Prostě vše před koupí vyzkoušejte, protože pokud to bude fungovat nyní po letech, zpravidla už to bude fungovat vždy. Připravte se jen na zkrácenou životnost akumulátoru u verzí se systémem stop/start. To trápí ale snad všechna moderní auta.

Druhá generace Opelu Meriva je možná trochu nedoceněné auto. Vzhledem k rozměrům poskytuje velmi slušnou praktičnost, dopřeje vám pohodlí a nejede zase tak špatně, jak by se mohlo zdát. Vlastně ve své kategorii patří mezi ta dynamicky nadanější auta, pokud má nějaký silnější motor. Kvalita zpracování je také velmi slušná, a pokud si dáte pozor při výběru a vyhnete se vyloženě rizikovým motorům (vlastně jen jednotce 1.3 CDTI), velkou chybu s ní neuděláte.