Test ojetiny: Mercedes-Benz S 350 (W220) po íránské ambasádě

Vozy luxusní třídy nejsou jen pohodlné koráby pro nejvyšší management a generální ředitele nadnárodních korporací. To platí možná na trhu nových vozů, ale kdyby vás takové auto na trhu ojetin nezajímalo, tak si tento článek vůbec nečtete.

Jako nová stála tato auta několik milionů, dnes je pořídíte za jednotky procent původní ceny. Fleetový manažer korporace s obratem několika miliard dolarů nebude řešit amortizaci luxusního vozu generálního ředitele, neboť taková položka (mnohdy několik desítek korun na kilometr) se ztratí v dalších provozních nákladech jeho kanceláře.

Naopak dnes už tahle auta na ceně moc neztrácí, neboť spadla na úplné dno. Zcela bez rizik takový nákup samozřejmě není, ale pokud jste trochu dobrodružné povahy, váš rozpočet to dovolí a umíte být trpěliví, pojďme si jedno takové luxusní auto představit.

Na test ojetiny jsme si v Auto ESA půjčili velice raritní kus Mercedesu třídy S generace W220. Provedení S 350 (šestiválec M 112 o objemu 3,7 l) v prodloužené verzi původně sloužilo na íránské ambasádě a od roku 2004, kdy bylo jako nové koupeno v ČR, prozatím najelo jen něco málo přes 66 000 km. Vůz je aktuálně na prodej za 240 000 Kč. Pokud teď nadšenci žhaví telefon, nedivíme se.

Mercedesy třídy S jsou na trhu ojetin zastoupeny hojně, přeci jen je to na evropském trhu ve své třídě nejprodávanější model. I nabídka inzerátů u nás mluví za své. Mercedesů třídy S všech generací je na inzertním portálu sauto.cz v nabídce 240, BMW řady 7 se aktuálně prodává 190 a Audi A8 „jen“ 140.

Generace W220 v současné době patří mezi nejlevnější a stojí od 50 000 korun. Kolem 100 tisíc se dá pořídit osmiválcová verze S 500. Dokonce i starší generace Mercedesu třídy S bývají už dražší než tato W220.

Za nízkými cenami stojí hlavně pokažená pověst tohoto modelu, ale také celkově bídný stav většiny prodávaných ojetin, jejich nedohledatelná historie, očekávaná potřeba velmi vysokých investic a prozatím také nízký potenciál pro zhodnocení investice v budoucnu. Základní šestiválce a diesely si cenu moc nedrží, protože nelákají nadšence.

Prodávaný kus by ale jistý investiční potenciál skrývat mohl, neboť má poměrně jasnou historii, váže se k němu příběh a především má nízký nájezd. Jako investice se pak hodí minimálně osmiválcový model S 500, určitě pak verze S 55 AMG a dokonce i dvanáctiválce S 600, S 63 AMG a S 65 AMG. Pokud budete mít štěstí, seženete i nějakou zakázkovou verzi, například obrněné provedení či vůz s individuálními úpravami přímo z továrny.

Mercedes-Benz třídy S generace W220 se začal prodávat v říjnu 1998 a na trhu vydržel až do srpna 2005. V nabídce bylo několik verzí a provedení, od šestiválců po dvanáctiválce. K některým verzím šel objednat pohon všech kol, vzduchový podvozek byl standardem, některé modely měly dokonce aktivní odpružení ABC. Mercedes uměl zařídit i individuální úpravu, ať už třeba zmíněné pancéřování nebo přestavby interiéru.

Testované auto bylo unikátní spíše svým nájezdem než provedením. Nicméně třeba barevné kombinace v interiéru ve své kýčovité podobě jsou dnes už takové roztomilé retro. Ano, krémová kůže s oranžovým „dřevem“ byla opravdu v módě. Ta doba skončila s třetí generací Fordu Mondeo, kde již oranžová imitace dřeva působila křečovitě a, nutno dodat, směšně. Snad jen některé lexusy s tím vydržely do nedávna.

Další zajímavostí byly elektricky nastavitelné sedačky vzadu, které u testovaného vozu poskytovaly opravdu královský prostor a komfort. Tahle auta jsou jako nová často používána tak, že majitel sedí vpravo vzadu a za volantem sedí jeho osobní řidič. U ojetin to bude trochu jinak, vy si zřejmě budete chtít takové auto řídit už sami. Takže je otázkou, jestli nutně potřebujete prodlouženou verzi. Ovšem stejně bude rozhodovat hlavně celkový stav auta a to, jestli je prodloužené, nebo standardní, už bude jedno.

Překvapivě na auto stačil i ten šestiválec 3,7 l, který snad pořád nabízel slibovaných 180 kW. Když se pětistupňový automat prokousal rychlostmi dolů, vystřelil tenhle Mercedes velmi ochotně vpřed a rozhodně bychom ho neoznačili za pomalé auto. O slušném stavu pohonného řetězce vypovídala i překvapivě příznivá spotřeba. Průměr jsme udrželi u deseti litrů, denní průměry šlo srazit i na 8,5 litru na 100 km. Příměstský provoz zvládal Mercedes za zhruba 11 litrů na sto.

U osmiválců počítejte se spotřebou 10 až 12 litrů na 100 km, kompresorový osmiválec bere 15, dvanáctiválce reálně kolem dvaceti. Ale pokud nebudete jezdit moc, neměla by vás spotřeba tolik zajímat. To si spíše spočítejte, jestli máte na to dát každý rok 20 tisíc za běžný servis a sem tam vytáhnout z kapsy nějakou tu „desítku“ za drobné opravy, kterých bývá u podobných aut už potřeba hodně.

Dnes nebudeme rozebírat všechny technické detaily tohoto modelu, protože to by vydalo na celou knihu. Tento test ojetiny tak berte spíše jako úvod do problematiky než detailního rádce. Navíc testovaný exemplář se tomu bídnému ojetinovému průměru třídy S (W220) opravdu vymykal.

Zážehové tříventilové šestiválce generace M 112 mají solidním mechanický základ a obecně platí, že krom běžného servisu nic nepotřebují. To samé platí pro robustní osmiválce M 113 (S 430 a S 500). S věkem a nájezdem odcházejí různá těsnění a motory už budou bryndat olej, takže to sice nebude žádný zázrak, ale pokud auto nebaští olej po litrech a nemá dobastlenou elektriku, budou tyhle motory fungovat. Dvojice svíček na válec ale potřebuje pravidelně měnit, nejpozději po 60 000 km. Zapalovací cívky a zapalovací kabely vedoucí od cívek ke svíčkám normálně nezlobí.

Dvanáctiválec je trochu vyšší liga a bohužel dnes bývá ve velmi špatném stavu. Při krátkých cestách ředí olej benzinem a špatně se pak maže. Poměrně častým problémem bývají nefunkční zapalovací lišty, které stojí zhruba 35 000 korun (za jednu), pokud budete chvíli hledat na internetu a doufat, že vám prodejce pošle správný díl. V originálu u Mercedesu stojí asi 50 tisíc. Přeplňovaná verze pak přidává další potenciální rizika navíc a rozhodně to není auto, které by šlo provozovat levně. A vážně tu nejde jen o spotřebu paliva.

Naftový šestiválec S 320 CDI je ještě poslední z generací řadových naftových šestiválců a v zásadě je to velmi spolehlivý motor. „Životnost různých gumových těsnění a částí bývá maximálně tak deset let, takže počítejte s úniky oleje přes gufera,“ říká Petr Šebesta ze specializovaného pelhřimovského servisu Excar, který patří mezi jedny z mála, kde Mercedesům opravdu rozumí. Na naftových šestiválcích ještě odchází těsnění pod hlavou a problematické bývá chlazení posledního šestého válce.

Naftový osmiválec S 400 CDI vypadá zajímavě na papíře (560 Nm, 250 až 260 koní, spotřeba 9,6 l/100 km), ale realita bývá mnohem bolestivější. Všechny choulostivé věci jako EGR či turbo jsou tu dvakrát, vstřikovače jsou drahé (při provozu na horší naftu zlobí), odchází vysokotlaké palivové pumpy a hlavně má motor nespolehlivé rozvody. „Řetězové rozvody vydrží maximálně tak 100 000 km,“ doplňuje Šebesta ze servisu Excar a žertem dodává, že univerzální radou pro údržbu osmiválce 400 CDI je koupit si jiný motor.

Investovat do něj vysoké desítky (někdy i stovky) tisíc má určitý smysl třeba v SUV ML či GL, kterým chcete tahat těžké vleky, ne v relativně lehké limuzíně, které stačí benzinový motor a tříapůltunový vlek s ní tahat nebudete.

Velkým problémem Mercedesu třídy S W220 bývá koroze. To, že reznou spodky dveří a lemy blatníků, by se dalo ještě řešit, ale mnoho aut už má také prohnilé prahy takovým způsobem, že pod krycím plastem už je pouze prach a zvedák pak do auta zajede jak pověstný horký nůž do másla. Když pak shnije plech pod zadní nápravnicí, už nemá smysl to opravovat a jediné, co s tím lze dělat, je vyndat z auta použitelné věci, ty rozprodat na díly, a zbytek dát do šrotu.

Koroze napadá také trubky hydraulického aktivního podvozku ABC. Vůbec celý podvozek ABC bývá problematický, zejména i kvůli zanedbané údržbě (je potřeba v něm pravidelně měnit olej a jeho filtr). Naproti tomu standardní vzduchový podvozek AirMatic většinou potřebuje jen po 200 000 km nové měchy a pak zas jezdí.

Připravte se na to, že na mechanice podvozku budete muset udělat hodně práce, hlavně vyřešit různé vůle a vyměnit vymačkaná uložení (hlavně vzadu). Je to prostě dvacet let staré auto. Jen pak bude tahle třída S jezdit tak, jak má. Pokud nejste vyznavačem zenové jízdy, počítejte s rychlým opotřebením na komfort naladěných brzd. Velmi ojeté kusy mají také vůle v hřebeni řízení a opotřebovaná přední ložiska.

Nejhorší je, že tyhle Mercedesy bývají často šíleným způsobem stočené. Realistické nájezdy dvacetiletých aut už se pohybují spíše kolem půl milionu kilometrů, zejména tehdy, pokud mají pod kapotou diesel. Bývalé letištní či holetové VIP taxíky klidně mohly ten půlmilion najet za pět let.

Navíc jak tahle auta padají do rukou stále chudších a chudších majitelů, projevuje se to často na jejich stavu a hlavně zanedbané údržbě. To, že začíná postupem času zlobit elektroinstalace (často vinou neodborných zásahů a dodatečných úprav), je jedna věc, ale když pak ledabylý majitel ani nemění v autě základní provozní náplně, začíná to být s takovým autem rychle špatné a nezadržitelný konec je blízko.

Nemělo by vás tak překvapit, když vám servisák řekne, že auto jako prvotní investici spolkne tak sto tisíc, aby fungovalo. A to je vlastně ještě dobré, neboť spíše je ten první servis tak nákladný, že mnohdy převýší celkovou cenu auta.

Před koupí jakéhokoli Mercedesu třídy S (a vlastně každého podobně koncipovaného auta jakékoli jiné značky) nejprve oslovte specialistu, který konkrétní typ velice dobře zná, rozumí detailům, disponuje diagnostikou, zvládne auto prověřit a sestavit vám předběžný odhad investic. Vy si pak dobře rozmyslete, jestli do takového auta chcete jít, nebo budete hledat jiné.

Testovaný exemplář je svým způsobem unikátní, a i když má pod kapotou „jen“ šestiválec, určitě by mohl nadšence oslovit. Potenciál v něm je, i když bez prvotních investic se to neobejde nikdy. Jestli chcete luxusní sedan věhlasné značky na pohodové projížďky bez velkých nároků na dynamiku, určitě budete s tímhle konkrétním Mercedesem spokojeni. Jestli ale chcete jen prostorné auto s dostatkem místa vzadu, kupte si raději ojetého dvojkového Superba. Sice nebude mít tak vytříbený jízdní projev a hvězdičku na kapotě, ale první (a každý další) servis vás finančně nepoloží.