Test ojetiny: Lancia Voyager – Když je vám i VW Sharan malý

V testech ojetin jsme se poslední dobou častěji věnovali vozům kategorie MPV. Velkoprostorová rodinná auta jsou ohrožený druh, ale o tom jsme psali už v minulém testu ojetého Opelu Zafira. Každopádně teď ještě u MPV jednou zůstaneme a podíváme se na auto, které nemá ve vnitřním prostoru konkurenci.

Náš miniseriál o MPV tak zakončíme opravdu pořádným „autobusem“. Lancia Voyager (anebo také Chrysler Grand Voyager) je totiž asi to největší, co se v téhle kategorii u nás dá pořídit. Pak už jsou jen osobní verze dodávek. Tohle auto je větší a prostornější než třeba Ford Galaxy či VW Sharan/Seat Alhambra. Blíže má spíše k Multivanu než klasickému MPV.

Ale věříme, že plno zájemců dokáže obří prostor Voyageru využít, například pro povinnosti spojené s rodinou a podnikáním. Jestli někdo potřebuje hodně místa, měl by rozhodně o Voyageru uvažovat. Tak si ho pojďme v dnešním testu ojetiny podrobněji představit.

Na test ojetiny jsme si v Auto ESA půjčili Lancii Voyager s motorem 2.8 CRDI a s automatickou převodovkou. Sedmimístný a prakticky plně vybavený vůz z roku 2011 měl na tachometru údaj 125 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 340 000 Kč.

Lancií Voyager (a příbuzných Chryslerů Grand Voyager) je u nás na prodej velmi málo a nabídka se počítá v jednotkách kusů. Nejlevnější exempláře začínají u 150 000 Kč. Mají diesel a opravdu vysoký udávaný nájezd kolem 300 tisíc kilometrů. Takový ten slušný průměr začíná zhruba u 280 tisíců korun. Vzácný benzinový šestiválec 3,6 l pod 400 tisíc seženete jen obtížně.

Ani za hranicemi není nabídka moc velká a z těch několika desítek vozů na prodej jich má naprostá většina právě diesel. Zajímavý benzinový šestiválec je opravdu obtížně k sehnání. Jinak za hranicemi realistická nabídka začíná u 10 tisíc eur, na vozy s nájezdem do 100 000 km si připravte tak 15 000 eur (400 tisíc Kč).

Omezená nabídka ojetin tak znamená, že zkrátka budete muset brát to, co váš rozpočet dovolí. Že jste si chtěli vybrat barvu, výbavu a další drobnosti? Tak to máte smůlu. Na druhou stranu s výbavou si moc lámat hlavu nemusíte, protože tahle auta mají většinou všechno. Naše testovací mělo třeba palubní zábavní systém s televizí a dálkovým ovládáním pro obě řady sedadel vzadu. Chyběla vlastně jen ventilovaná sedadla. A pak už jen bazén a heliport.

Povaze a zaměření Voyageru odpovídají i jízdní vlastnosti. Pokud budete tohle auto posuzovat optikou Fordu S-Max, asi pro něj moc pozitivních ohlasů nezískáte. Na druhou stranu, když se na něj podíváte optikou osobní dodávky (což je férovější srovnání), vlastně to tak špatné není. Naopak.

Americké geny jsou tu ale znát, takže Lancia Voyager má ráda klidné tempo a jízdu pokud možno rovně. S pohotovostní hmotností zhruba 2,2 tuny má pak naftový čtyřválec docela dost práce. Když ale potřebujete, přeci jen se Lancia hne dopředu důstojně a zvládne udržovat rychlejší tempo.

Přirozeným prostředím jsou dálnice a je pravda, že když na tempomatu nastavíte 120 km/h, je na palubě vlastně klid a pohoda. Auto je velmi slušně odhlučněné, a když není motor pod zátěží, skoro o něm nevíte. Podvozek velice dobře filtruje běžné nerovnosti českých silnici a s takovouto mírou kultivovanosti se běžně dostupné osobní dodávky opravdu rovnat nemohou.

Co by mohlo leckoho zklamat, je kvalita zpracování detailů, ale bavíme se o autě, která pochází z amerického trhu, kde hraje roli levného velkoprostorového vozu, tedy něco jako u nás Dacia Lodgy. Přes všechen ten „plastový chrom“ tedy nečekejte prémiovou kvalitu. Aspoň že ty podstatné věci obvykle fungují a vrzající plasty vám budou ukradené. Navíc, za tyhle peníze pěkného Multivana nebo Mercedes Viano opravdu neseženete.

Naftový čtyřválec 2.8 CRDI je vlastně dnešním pohledem velice slušný motor. Základní mechanika je dobrá a zajímavé je, že v souvislosti s tímto MPV nekoluje tolik špatných historek o motorech RA 428 zadřených na klice jako u vozů značky Jeep.

Částečně to bude tím, že Lancia má snížené točivé momenty (z 440 na 360 Nm kvůli převodovce) a také delší převody, takže se motor netrápí ve zbytečně vysokých otáčkách. I tak mu ale dopřejte nový olej včas. Těch 6,6 l oleje 5W-30 sice nezdegraduje tak rychle, ale interval 20 000 km je už hodně hraniční.

Od roku 2013, kdy motor posílil ze 120 na 130 kW, navíc došlo k prodloužení intervalu na 25 000 km, i když zůstala pevná hranice jednoho roku. Každopádně servisní historii ověřte. Sami pak zkraťte interval výměny na maximálně 15 000 km. Když jsme u intervalů, pamatujte na řemenové rozvody po 120 000 km nebo šesti letech. Pokud nelze zjistit, kdy se dělaly naposledy, vyměňte je hned po koupi.

Méně riziková bude koupě ojetiny s logem Chrysler, protože do roku 2010 se ještě dal tenhle diesel sehnat bez filtru pevných částic. Ten sice u správně fungujícího motoru obvykle do 300 000 km regeneruje správně, ale nový stojí více než 100 tisíc korun. A to je opravdu hodně.

Z choulostivých věcí zmiňme ještě draze opravitelné piezoelektrické vstřikovače (potřebují kvalitní naftu s aditivy), silentbloky motoru a s dieselem související závady automatické převodovky. S manuálem se tohle auto neprodávalo, takže na výběr nemáte.

Šestistupňový automat 62TE z dílny Chrysleru se hodí spíše k vyrovnanému chodu sametových šestiválců, ve kterých takové problémy nemá. Ale ono to může být dáno i tím, že historie spousty dieselových Voyagerů nelze pořádně ověřit, takže mohou mít reálně najeto třikrát tolik, než je udáváno.

Výměnu oleje v automatu provádějte často a smiřte se s tím, že jednou se prostě rozsype. Na opravu si buď najděte specialistu, který ví, co má dělat, nebo sežeňte funkční jetý automat. Ale to bude tak trochu loterie, jestli vydrží dostatečně dlouho.

Benzinový šestiválec by byl velice atraktivní pohon, zejména v pozdější verzi 3.6 Pentastar, která má pěkných 280 koní a s Voyagerem umí hezky pohnout. Ano, pokud na to budete šlapat, benzin bude v motoru mizet jako výčepní pivo v dělníkovi po šichtě, ale jinak je to prakticky bezrizikový motor.

Kdo chce jezdit hodně, určitě uvažuje o přestavbě na LPG a zakázat ji nemůžeme. Smysl dává, ale nechte ji udělat někoho, kdo to opravdu umí. Zfušovaná přestavba znamená, že auto nepojede a bude se kazit. Reálná spotřeba benzinu je okolo 12 litrů, což ale ve srovnání s dieselem, který jezdí tak za devět, není zas tak závratný rozdíl.

Motor má spolehlivé řetězové rozvody, a pokud se staráte, najede stovky tisíc kilometrů. Chce jen každých 12 000 km nový olej. Ano, americké motory mají servisní intervaly výrazně kratší. Od roku 2013 byl interval prodloužen na 15 000 km nebo jeden rok. Pro oba ve ztížených podmínkách platí interval poloviční (6 000, resp. 7 500 km nebo půl roku). V motoru je 5,6 l oleje.

Ještě před tímto motorem (a jen v modelu označeném logem Chrysler) se prodával krátce šestiválec 3,8 l, ale ten s parametry 147 kW a 312 Nm moc velké divadlo nepředvede. Brát bude kolem 13 litrů, ale zase je spolehlivý. Jestli jezdíte krátké trasy v okolí města (například vozíte děti známých na různé kroužky či za sportem), šlo by to. Ale na dlouhé trase se smiřte s velmi omezenou dynamikou a vyšší spotřebou. V těch nejlevnějších kusech by ale mohl být méně rizikový (a levněji opravitelný) než neprověřený diesel.

Podvozek je jinak docela odolný, ale bude hodně záležet na stavu konkrétního kusu. Vše se dá řešit a díly na americká auta jsou docela dostupné. Někdy ale budete muset déle čekat. Smiřte se s nízkou životností brzd, protože tohle auto je těžké a klade na brzdovou soustavu opravdu mimořádné nároky. Jestli jezdíte pravidelně na dlouhou dovolenou, stav brzd nepodceňujte a přistupujte k opravám a výměnám i preventivně. Sjíždět alpské průsmyky s naloženým autem může být jinak vysloveně o život.

Také před koupí dobře vyzkoušejte, jestli fungují všechny ty elektrické vymoženosti na palubě. Mechanismus elektrických posuvných dveří se draze opravuje (mění se celý systém včetně lanek a přijde na skoro dvacet tisíc), občas stávkuje klimatizace a ventilace. Všechno vyzkoušejte, včetně funkce mechanismu variabilních zadních sedadel.

Pak už jsou tu jen drobnosti, na které si budete muset zvyknout. Velká nádrž na 76 litrů je užitečná, ale pro evropský trh dobastlený zámek (americká verze nemá zamykací nádrž) se špatně obsluhuje a pár lidí už ve stresu i zlomilo v nádrži klíček. A rezerva je schovaná vpředu a spouští se složitě skrze palubní desku. Poměrně dost evropských majitelů na ni zcela rezignovalo a raději si připlatilo za připojištění asistenční služby.

Zcela upřímně: pokud potřebujete nutně tolik prostoru a máte omezený rozpočet, těch zhruba 270 až 350 tisíc korun vám v téhle třídě moc lepších možností nedává. Ojetý Multivan je drahý a rizikový, Galaxy nebo Sharan nebudou za ty peníze v zázračném stavu a hlavně v nich není tolik místa. Z ojeté Lancie Voyager (či Chrysleru Grand Voyager) se tak vlastně stává jediná možnost. Naštěstí není tak špatná, jak by se mohlo zdát. Jenom se snažte najít auto s transparentní historií a v dobrém stavu.