Test ojetiny Kia Soul: Nechcete raději obyčejného Ceeda?

Klasické hatchbacky segmentu C dnes už tolik netáhnou, i když stále ještě mají významný tržní podíl. Lidé houfně přesedají do SUV, případně do crossoverů. Když má někdo pocit, že je pro něj lepší si koupit horší a dražší auto s větší spotřebou a horšími jízdními vlastnostmi, nebudeme jeho životnímu štěstí stát v cestě.

Na módní vlně kříženců mezi hatchbacky a SUV se chtěla svézt i značka Kia a na evropský trh (kde už prodává celkem povedenou Sportage, tedy typické moderní SUV) přišla také s modelem Soul, což je ale auto navržené spíše podle mixu asijských a severoamerických stylů.

Když ale tedy musíte nějaký ten crossover  mít, tak si pojďme jeden docela slušný (aspoň tedy po stránce spolehlivosti) představit. Každopádně se ale Soulu nedá upřít osobitý styl, který se vlastně během těch už tří generací moc nezměnil. Jednoho by tak napadlo, že se stále jedná o to samé auto.

Jako příklad nám poslouží červená Kia Soul druhé generace, kterou jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz z roku 2015, který má pod kapotou motor 1.6 GDI spojený s manuální převodovkou, měl v době testu najeto jen něco málo přes 24 000 km a prodejce za něj chtěl 260 000 Kč.

Na inzerentním serveru sauto.cz najdeme aktuálně celkem čtyřiačtyřicet nabídek, nejlevnější souly začínají pod 80 tisíci Kč za auta z roku 2009 s vyššími nájezdy. Nejvíce soulů je kolem 150 tisíc korun, ale na druhou generaci, kterou si tu dnes představíme, potřebujete stále minimálně 230 tisíc. V inzerátech je převaha benzinových verzí, dieselů je aktuálně v nabídce jen 11.

Zajímavostí soulů je, že mívají poměrně málo najeto. I po třech letech v provozu mohou mít nájezd pod 50 000 km, klidně i méně. Nízký nájezd testovaného auta tak není nic neobvyklého, i když naše testovačka přece jen má těch kilometrů velmi málo. Cena se také odvíjí od výbavy.

Kia Soul je hlavně stylovka a je to typický crossover, tedy kříženec mezi hatchbacky a SUV. Spoustě lidem se bude líbit vyvýšená pozice za volantem, ale aspoň se tu nesedí vyloženě jako na židli. Ergonomie je podle zvyklostí značky Kia velmi dobrá, ale všimnete si, že tohle auto bylo navrženo především pro Asii a Severní Ameriku. Také volba materiálů v interiéru napovídá cílové trhy. Evropané mají raději měkčené plasty, kterých je tu méně.

Ani na silnici to není žádná sláva a kdo je zvyklý na sice možná trochu nudný, ale pohotový a jízdně velmi vzorný Ceed (na jeho druhé generaci korejské verze je tento Soul založen), bude kymácením a poskakováním Soulu vysloveně zklamán. Ani řízení nemá tu přímočarost jako v ceedech. Ale Soul má jiné přednosti než jízdní dynamiku. Je to především docela prostorný interiér a nadčasový design s osobitým stylem.

Výběr motorizací se po mezigenerační modernizaci v roce 2015 poměrně výrazně zjednodušil. Všechny mají objem 1,6 l a buď můžete mít tuto atmosférickou verzi s přímým vstřikováním, nebo přeplňované provedení T-GDI, které se prodávalo výhradně se sedmistupňovým automatem. Třetí možností je diesel 1.6 CRDI dostupný s manuálem i automatem. Ve čtyřkolce se Soul nedělal a na nějaké terénní radovánky rozhodně stavěný není. I na běžné polní cestě k chatě začne brzy škrtat břichem.

Ještě bychom ale měli zmínit velmi okrajovou verzi, a to elektrické provedení Soul EV, které má výkon 81 kW a točivý moment 285 Nm. Rozjede se jen na 145 km/h, na 100 km/h zrychluje za 11,7 s a jeho 27kWh akumulátor vystačí při velké snaze na 180 km, reálně ale tak do 150 km.

V červnu 2017 přišla verze s o 3 kWh větším akumulátorem, která také o čtyři desetinky sekundy rychleji akceleruje na 100 km/h. Díky také o něco nižší spotřebě by tahle verze měla na plné nabití ujet zhruba 200 km, ale spíše počítejte tak se 170 km maximálně. Elektrických soulů je na našem trhu aktuálně v nabídce serveru sauto.cz sedm, nejlevnější začíná těsně pod 400 000 Kč. Převažují ale samozřejmě verze se spalovacími motory, kterým se dnes budeme věnovat především.

Motor 1.6 GDI, který mělo také testované auto, má slušný základ, ale systém přímého vstřikování paliva je velice citlivý na kvalitu benzinu a styl jízdy. Kdo dlouhodobě tankuje neaditivovaný benzin a auto neustále jen šolichá na krátkých trasách, brzy se mu spalovací prostor a ventily zanesou karbonem.

Služebním ceedům, které firemní řidiči prohánějí po dálnici v levém pruhu a tankují do nich kvalitní benzin, se to nestává. Ale dost aut po soukromnících má se zakarbonováním problém. Diagnostika nic nenapíše, pokud už to není katastrofální stav, kdy dochází k samozápalům. Auto prostě jen hůře jede a místo nějakých sedmi litrů bere osm a půl. Se starší šestnáctistovkou s nepřímým vstřikováním takové problémy nebyly, ale tu už v druhé generaci Soulu nekoupíte.

Motor 1.6 T-GDI je na tom dost podobně a u něj si k tomu ještě přidejte zvýšenou citlivost na kvalitu oleje. Pro oba motory platí, že více než rok nebo 15 000 km by na jednu olejovou náplň najíždět neměly. V případě jednotky GDI je tankování benzinu s vyšším oktanovým číslem doporučením, u přeplňované jednotky raději nutností.

Motor 1.6 CRDI je naopak jeden z nejlepších malých dieselů, který se v poslední době na trhu objevil. Sice může na první pohled odrazovat vysokými cenami náhradních dílů (filtr pevných částic za osmdesát tisíc prostě kupujícího ojetého korejského auta vystraší), ale naštěstí je nebude potřebovat moc často.

Mechanický základ motoru je velice slušný, a protože je v něm přes pět litrů oleje, přežije, když nebudete měnit po klasických 15 tisících, ale třeba až po 20 000 km. Jestli ale jezdíte hodně a klidněji, ten větší nájezd jednotka určitě zvládne.

Vstřikování je spolehlivé, ale také mu uděláte dobře kvalitní naftou s aditivy. S turbodmychadly problémy obvykle nejsou a i již zmíněné filtry pevných částic  vydrží. Pokud je auto provozováno spíše mimo město, bývá u motoru 1.6 CRDI i po 300 000 km částicový filtr ještě ve slušné kondici.

Jakkoli je manuální převodovka jistější volba, o dvouspojkové skříni koncernu Hyundai zatím nekolují nějaké katastrofické historky jako třeba o sedmistupňovém DSG se suchými spojkami ze škodovek a volkswagenů. Přesto bychom volili spíše kus, který má málo najeto, ať má před sebou dvouspojka ještě nějakou smysluplnou budoucnost.

Asi největší výhodou Soulu, aspoň tedy ve srovnání s přímou konkurencí, bude sedmiletá tovární záruka omezená nájezdem 150 000 km. Tomu se z většiny soulů na trhu ale přiblíží jen velmi málo kusů, takže máte slušnou šanci koupit mladé auto, které bude ještě v tovární záruce. A to je opravdu příjemný bonus. Jen v servisu Kia ověřte, jestli vaše auto ještě do programu prodloužené záruky spadá.

Druhá generace crossoveru Kia Soul není nespolehlivé či nekvalitní auto. Jen prostě musíte vědět, že ho z nějakého důvodu chcete. Proti konzervativnímu modelu Ceed nepřináší mnoho objektivních výhod, nabízí se s menším počtem motorizací a ve čtyřkolce ho stejně nekoupíte. Navíc je v inzerátu málo aut a s povedeným dieselem 1.6 CRDI opravdové minimum. Pokud se vám ale líbí, zakazovat ho nebudeme. Z čistě praktického hlediska je ale třeba Ceed v karoserii kombi určitě lepší volba. A také ho později lépe prodáte.