Test ojetiny: Kia Optima je super, chybí jí ale silný diesel

Když český zájemce o ojetinu hledá nějaké větší a „luxusnější“ auto, zpravidla automaticky uvažuje o Škodě Superb, případně Volkswagenu Passat. Další možností je třeba Mondeo, Accord nebo Mazda 6. A někteří dokonce v této cenové relaci pokukují sice po starších, ale zato prémiových vozech; BMW řady 3, Audi A4 či Mercedes třídy C se na trhu ojetin dostávají do hledáčku lidí, kteří mají na ojetinu okolo čtyř set tisíc.

Argumentací samozřejmě může být, že nic lepšího než Rapid nebo maximálně Octavii nikdo nepotřebuje, že všechna ostatní auta jsou jen zbytečným hýřením a luxusem. Ale to je, jak jistě uznáte, každého věc a někteří lidé prostě mají svoji důstojnost. Případně mají specifické požadavky, které základní verze škodovek a dacií nemohou splnit, jakkoli jsou to pro běžného spotřebitele velmi dobrá auta.

Navíc na trhu ojetin si zájemci rádi dopřejí hodnotnější auto, než které by si mohli dovolit na trhu nových vozů. Ostatně, kdyby tomu tak nebylo, tak by dobře vybavené ojetiny luxusních značek nikdo nekupoval a sedmičkové bavoráky by se po třech letech šrotovaly.

My tu dnes ale máme něco úplně jiného. V Auto ESA jsme si na test půjčili korejský sedan Kia Optima. Modernizované auto s motorem 1.7 CRDI a automatem 7DCT z roku 2016 mělo najeto 80 400 km a prodejce za něj v době testu chtěl 430 000 Kč. Zdánlivě vyšší ceně odpovídá ale doložený český původ a prakticky úplná výbava, ve které nechybí takové věci jako chlazené sedačky, adaptivní tempomat či systém samočinného parkování.

Aktálně ukazuje inzerentní server sauto.cz v nabídce zhruba padesátku vozů Optima s cenami od 270 000 korun. Nejsou výjimkou ale vozy s cenami okolo čtyř set tisíc, zejména pokud se jedná o Optimu po faceliftu. Bohužel se Korejci moc neodvázali s nabídkou verzí a motorizací. A kdo měl velmi specifické požadavky (např. dvoulitrový diesel ve čtyřkolce), toho Optima uspokojit nemohla.

Modernizace Optimě pomohla a posunula ji blíže evropské konkurenci. Zlepšil se interiér a doplněna byla komfortní a bezpečnostní výbava. První, čeho si člověk všimne, je naprosto ukázková poloha za volantem a široké možnosti nastavení. Tady si pohodlně sedne opravdu každý. Ergonomie je rovněž velmi zdařilá a Optima se drží trendu moderních vozů Kia, které v mnohém připomínají německé zvyklosti. Asi nejblíže má rozvržení interiéru značce BMW. Může o řád levnější Kia dostat větší pochvalu?

Na ovládání důležitých funkcí nechybí dostatečně velké tlačítko nebo klasický otočný ovladač, což zaručuje, že řidič poslepu nahmatá potřebnou funkci a nemusí se proklikávat dotykovým displejem a přestat tak sledovat silnici. Chlazené sedačky jsme ve studených březnových dnech moc neocenili, ale oproti tomu se nám líbil třeba vyhřívaný volant. Panoramatická střecha je věcí osobních preferencí a já osobně bych ji v autě nechtěl. Bere místo nad hlavou a jsou to zbytečná kila a složitost na tom nejhorším možném místě.

Překvapením pro nás byla funkce samočinného parkování do podélného stání. Optima sama zajede do opravdu úzkých mezer, kdy z každé strany má jen pár desítek centimetrů. Systém dobře fungoval i ve špatném počasí. Zas tak moc jsme nebyli nadšeni z adaptivního tempomatu, který byl až příliš opatrný. A systém pro udržování v jízdním pruhu fungoval dost náladově, i když překvapivě na silnici s čitelným podélným značením dokázal držet auto v pruhu několik desítek kilometrů bez nutnosti se vůbec dotýkat volantu. Sice zahlásil, že má řidič chytit volant, ale nevypnul se a dál „řídil“ sám.

Po stránce jízdních vlastností a dynamiky si také nebylo na co stěžovat – i když by asi nikdo naftovou Optimu s automatem neoznačil za sportovní auto, jede svižně a nevadí ji rychleji najetá zatáčka. Řízení je kolem středové polohy trochu umělé, ale na zatočené silnici si auto vede odhodlaně a nechá se dobře vést. Tahle Kia svým chováním hodně připomíná třeba Mazdu 6, což je asi řidičsky nejvděčnější auto v daném segmentu.

Od naftové sedmnáctistovky nelze čekat dynamické zázraky, ale dvouspojkový automat (před faceliftem zde byl automat s měničem) už nekrade motoru pocitově výkon; když si předjíždění trochu naplánujete, nedostatkem výkonu trpět nebudete. Vždycky mu můžete pomoci pádly pod volantem, ale není to moc potřeba. Převodovka řadí poměrně inteligentně. Jen při popojíždění je znát, že dvouspojka nemá tak kultivovaný projev jako klasický klouzavý měnič.

Pokud by někdo tápal, jestli náhodou není ojetá Kia Optima past na peníze, máme dobrou zprávu. Ohledně techniky se tu žádné velké nepříjemnosti nekonají. Je to zkrátka velmi spolehlivé a kvalitní auto. A nejžádanější motor 1.7 CRDI patří mezi to nejspolehlivější, co můžete na trhu dneska v této třídě najít.

Když zůstaneme u dieselu 1.7 CRDI (těch je v inzerátech nejvíc), dobrou zprávou je, že emisní normou Euro 6 ještě podlezl bez nutnosti používat AdBlue. Tím odpadá jedna starost. Mechanicky je to pak spolehlivá jednotka, která potřebuje jen kvalitní naftu, citlivé zacházení za studena a pravidelné výměny oleje. „Oleje je v motoru skoro šest litrů. Přesto u starších vozů doporučuji zkrátit interval výměny z 30 000 km na polovinu nebo jeden rok,“ doporučuje Jaroslav Novák z kolínského servisu Kia, kde se specializuje právě na motory a diagnostiku.

Korejská značka proslula poměrně závratnými cenami originálních náhradních dílů (například filtr pevných částic stojí asi 80 000 korun), ale s tím bývají problémy jen vzácně. „Pokud motor funguje správně a regenerace se při běžné jízdě povede úspěšně dokončit, vydrží DPF několik set tisíc kilometrů,“ vysvětluje specialista ze servisu.

„Samozřejmě, že na krátkých trasách jen po městě ty regenerace nemůžou nikdy proběhnout úplně. Už jsme pár takových aut v rámci servisu řešili a naštěstí šlo vždy regeneraci provést servisně přes diagnostiku. Je to ale zbytečná komplikace, stačí auto pravidelně projíždět mimo město, kde se při ustáleném tempu regenerace filtru spolehlivě dokončí,“ doplňuje kolínský specialista.

Druhou zajímavou možností by byl atmosférický dvoulitr CVVT s nepřímým vstřikováním, který na Optimu bohatě stačí, ale na trhu je takových aut velmi málo. U něj je vlastně jen potřeba dodržovat servisní interval 15 000 km nebo jeden rok, kdy se mění 4,5 litru oleje. Pak bude fungovat. Ten se kombinoval buď s šestistupňovým manuálem nebo spolehlivým šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem.

Když už jsme nakousli automatické převodovky, tak klasický měnič je samozřejmě bezriziková volba. Ovšem za předpokladu, že v něm vyměníte každých 60 000 km nebo čtyři roky olej. Náš testovaný diesel už měl ale sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku. Také není špatná a servisy s ní zatím nemají takové problémy jako třeba s malým sedmistupňovým DSG od VW, u kterého se spojky a mechatronika často nedožijí ani 100 000 km.

Převodovka 7DCT vlastní konstrukce má sice také suché spojky, ale mechatronika je spolehlivá. Ovšem výrobce doporučuje nejpozději po 120 000 km vyměnit v ozubeném soukolí malou dvoulitrovou olejovou náplň. „Výrobce uvádí, že by se mělo k výměně přistoupit při provozu ve ztížených podmínkách, ale jejich výpis prakticky odpovídá běžnému používání auta,“ doplňuje Jarda Novák z kolínského servisu.

Dvouspojku měl také motor 1.6 T-GDI, kterých je na našem trhu přece jen pár. Prozatím se tento přímovstřikový přeplňovaný motor jeví jako spolehlivý, ale opět bude záležet na pečlivosti servisu. Výměna oleje po 15 000 km nebo jednom roce je u downsizované jednotky nutnost, stejně tak adivitované palivo. Karbonování sice tento motor (a větší dvoulitr 2.0 T-GDI) zatím tolik netrápí jako třeba jednotku 1.6 THP koncernu PSA, ale jistota je jistota.

Okrajovou záležitostí je hybrid, který má sám o sobě velmi spolehlivou techniku, ale na českém trhu moc smyslu bez daňových úlev (z jakých se těší v Západní Evropě) nedává. Reálně ušetří proti atmosférickému dvoulitru tak litr, při velké snaze maximálně dva litry na 100 km. To už je zajímavější moderní plug-in hybrid s čistě elektrickým dojezdem až 50 km, ale to není auto, které by se v bazarech válelo za tři sta tisíc. U nás jsme nenašli na prodej žádný, v Německu jsme našli nejlevnější ojetý plug-in hybrid pochybného původu za asi 20 000 eur, tedy za více než půl milionu. Reálně takové auto stojí stále přes 650 000 korun a za to si český zákazník raději koupí novou Octavii v dvoulitrové naftě.

Ostatní záležitosti jsou tradičně u moderních vozů Kia spolehlivé a s elektronikou nebo podvozkem problémy nebývají. S nabývajícími kilometry a roky bude logicky auto potřebovat pečlivější údržbu, ale komu není líto každý rok nechat auto prohlédnout a případně vyměnit díly, které podléhají běžnému opotřebení, nebude mít s Optimou ještě několik let vážné problémy.

Není důvod, proč byste se měli modelu Kia Optima bát. Je to spolehlivé auto, pokud dostává odpovídající péči. Technika si na majitele žádnou velkou past nechystá a obecně platí, že s původem korejských aut se nepodvádí takovým způsobem jako třeba se škodovkami, volkswageny či luxusními vozy prémiových výrobců. Samozřejmě buďte opatrní a chtějte jen auta s jasným původem (ideálně ta, která byla koupena u nás) a úplnou servisní historií. Vlastně jedinou nevýhodou Optimy je právě absence nějakého většího dieselu. Silnější dvoulitr CRDI ze Sportage by tomuto velmi povedenému autu s dobrým podvozkem slušel.