Test ojetiny: Hyundai i20 (PB) je auto bez dalších starostí

Nejčastěji dostávám dotazy typu „nějaké spolehlivé auto do 150 tisíc bez investic, na kterém se nic nerozbije“. Já naprosto chápu, že lidé nechtějí sypat do aut zbytečně peníze, ale žádná ojetina nebude zcela bez dalších investic a nutných oprav.

I když si koupíte nejméně rizikový a spolehlivý vůz, stejně do něj po koupi spadne hned tak dvacet až třicet tisíc. To máte první běžný servis, nové gumy, brzdy... Jak si ale hned ukážeme, tenhle Hyundai i20 se správným motorem už další mimořádné výdaje potřebovat nebude, aspoň tedy ne několik let.

Svět ojetin nejsou jenom škodovky. Na světě existuje plno jiných slušných aut, která v mnoha ohledech českou modlu překonávají, nebo aspoň nabídnou stejné vlastnosti za méně peněz. Tahle i20 je jedno z takových aut. Zázrak inženýrství to není, ale je to zcela dostatečné obyčejné auto.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili faceliftovaný Hyundai i20 první generace se základním motorem 1.2 16V o výkonu 63 kW. Skromně vybavený vůz se základní výbavou, ale s klimatizací, byl z roku 2014 a na začátku testu měl najeto necelých 75 000 km. Prodejce za něj chtěl 140 000 Kč.

Nedá se říci, že by nabídka ojetých i20 byla nějak široká. Rozhodně není takový výběr jako třeba mezi ojetými fabiemi. Aktuálně je na inzertním portálu Sauto.cz k dispozici jen zhruba stovka ojetých i20 s cenami startujícími už pod 50 000 Kč. Realistická nabídka začíná tak u 70 tisíc. Nejlevnější diesel jde pořídit od 80 tisíc Kč.

Na automat u nás prakticky nenarazíte (to musíte zkusit štěstí spíše za hranicemi), dieselů je v nabídce také jenom pár kusů. Absolutní převahu mají základní benzinové dvanáctistovky. Na faceliftovanou dvanáctistovku s nájezdem do 75 000 km by vám mělo stačit sto tisíc korun. Slušná auta z posledního roku s rozumným nájezdem se dají pořídit okolo 140 000 Kč.

Nepamatuji si, kdy naposled jsem měl auto s takhle skromnou výbavou. Centrální zamykání bez dálkového ovládání je ovšem jen takový malý komický detail a nijak soužití s vozem neznepříjemňuje. Stejně u všech těch bezklíčových přístupů musím lovit ovladač v kapse a raději zamykání mačkám ručně, protože po několika negativních zkušenostech s moderními auty (která zůstala odemčená celou noc) jim nevěřím.

Stejně tak vlastně neobtěžují mechanicky nastavitelná zpětná zrcátka, když člověk jezdí v autě sám. Samozřejmě pokud se pak v autě střídá více řidičů, už je neustálé nastavování zrcátek páčkou na obou stranách otrava. Klimatizace tu ale je, palubní počítač také, rádio hraje a nic víc člověk k životu vlastně nepotřebuje.

Faceliftovaný model i20 mi přišel jako lépe odhlučněný, ale ono se to těžko posuzuje, když člověk nemá obě auta na stejných pneumatikách a stejném povrchu. Motor je každopádně dostatečný a rozhodně jsem neměl pocit, že by základní dvanáctistovka na i20 nestačila. Ani ovladatelnost není špatná a řízení jen kazí takový zvláštní pocit, jako by na volantu viselo snad desetikilové závaží.

Dá se na to ale zvyknout a i20 stejně nemá být sportovní nebo snad dynamicky nadané auto. Ty důležité věci jsou v pořádku, dozadu si sednou dva dospělí a i do kufru naložíte nějaké ty věci. Na základních pneumatikách s vyšším profilem (175/70 R14) ani není auto tak uskákané a nekomfortní, jak se o něm říká. Samozřejmě je potřeba to brát s ohledem na kategorii vozu. Cestující uvyklý na soudobý Mercedes třídy S by asi tak nadšený nebyl.

Základní motor 1,2 l je v modelu Hyundai i20 nejrozšířenější. A to je vlastně dobrá zpráva, protože je to povedený a velmi spolehlivý motor. Nářky nad přidřenými či zaklepanými ventily, vyšší spotřebou oleje a výpadky zapalování se týkají hlavně prvních ročníků a po faceliftu už bylo vše vyřešeno. Poměrně dost toho řešila i záruka, ale je možné, že u prvních ročníků s velmi malými nájezdy se potíže ještě nestačily projevit.

Pokud má tedy i20 modernizovanou příď a hlavně výkon zvýšený na 63 kW (původně měla jednadvojka výkon 57 kW), už to bude dobré auto. Jen nahlédněte do servisní historie. Motor často pracuje pod plnou zátěží a je dobré, aby majitel včas měnil olej, tedy nejpozději po 15 000 km nebo jednom roce. Systém proměnného časování ventilů je na kvalitu oleje náchylný.

Nepřímé vstřikování a atmosférické sání znamenají minimum starostí a nenáročnost na kvalitu paliva, ale přesto většině starších kusů pomůže, když je prolijete kvalitnějším benzinem s aditivy a vyšším oktanovým číslem a půjdete je protáhnout po dálnici. Motor se tak obvykle rozjezdí a pak překvapuje svou pružností a chutí po otáčkách. Spíše budete mít pocit, že řídíte nějakou čtrnáctistovku.

Převodovka není vyloženě krátká, ale na dálnici už je auto přirozeně hlučnější, takže komfortní hranice leží někde u 120 km/h. Překvapující je ale spotřeba, která se dá udržet pod šesti litry na 100 km. Pokud jezdíte mimo město a snažíte se využívat setrvačnost vozu, do zatáček moc nebrzdíte a předvídáte, budete jezdit za pět i při vyšším tempu a občasném předjíždění. Tenhle motor se vážně povedl.

Větší motor 1,4 l není pocitově o moc dynamičtější, vlastně je v nižších otáčkách docela vlažný. A reálně bere o litr víc. Na počátku produkce ho také trápily problémy s vypalováním katalyzátoru, karbonováním a spotřebou oleje. Některým kusům se také vytahal rozvodový řetěz. Pohlídejte si u tohoto motoru servisní plán, auto bez historie nekupujte. Pro šestnáctistovku platí to samé, i když ta se ukázala jako mechanicky spolehlivější motor.

Benzinové jednotky 1,4 a 1,6 l, které jsou ale na našem trhu vzácné, dávají smysl vlastně jen v kombinaci s automatickou převodovkou. Dostanete sice líný čtyřstupňový automat, ale ve srovnání s drahými a rizikovými dvouspojkami je spolehlivý. V automatu je jen potřeba nejpozději po šesti letech vyměnit olej.

Ohledně dieselových motorizací se sice nekoná žádná katastrofa, ale je otázka, zda se vůbec v malém a levném autě, které už tak umí jezdit za málo i s benzinovým motorem, vůbec vyplatí. Přeci jen už je i20 poměrně starý model a bude vyžadovat nějakou údržbu a investice navíc. A ty bývají u dieselů vždycky poměrně vysoké.

Sice je mechanika naftových motorů 1.4 CRDI a 1.6 CRDI robustní a odolná, zvláště pokud se majitel o auto dobře stará a dopřává mu kvalitní naftu, ale vidina drahých oprav vstřikovačů, turbodmychadla a později i částicových filtrů nedělá z dieselů v tomto malém a levném voze zrovna lákavou možnost.

Později ještě dorazil tříválec 1.1 CRDI, který nahradil slabší verzi čtrnáctistovky, ale když už, tak berte spíše čtyřválec nejen kvůli lepší dynamice, ale i vyrovnanějšímu chodu. My bychom ale přesto doporučili benzin, který je určitě smysluplnější na nájezdy do 20 000 km za rok. A na větší nájezdy bychom zase doporučili spíše větší model i30 s lepším komfortem. Navíc u něj je nabídka velmi dobrých motorů 1.6 CRDI o dost širší.

Jinak toho u i20 moc nezlobí. V průběhu let se kvalita postupně zlepšovala a vozy po faceliftu už na tom nejsou špatně, respektive ta kvalita není tak kolísavá. Zlepšila se i antikorozní ochrana, a jestli se někde puchýřky objeví, tak typicky na pátých dveřích a velmi exponovaných částech, případně na špatně opravených místech po nehodách.

Podvozek je jednoduchý, ale samozřejmě po nějakých osmi až deseti letech už nebude v naprosto bezvadném stavu. Pozornost věnujte přednímu zavěšení, které je trochu komplikovanější (a dražší) na servis. Povrchová koroze nemusí vadit, ale pozor, ať nejsou shnilé důležité části. Pokud i20 stála celý rok někde v mokré trávě, bude zespodu shnilá jako opadaná jablka na konci září. Určitě zvažte dodatečné ošetření podvozku včetně ochranného nástřiku.

Elektronika není zlobivá, ale přeci jen prověřte, jestli všechny důležité věci fungují. Občas některým i20 zlobí přístrojový štít, stávkuje rádio či CD přehrávač nebo nefungují zásuvky na 12V. Ukazuje se ale, že problémy s elektronikou bývají spíše důsledkem neodborných zásahů, jako jsou dodatečné montáže všelijakých alarmů, hands-free sad, diodových světel, „plašiček“ kun, „generátorů vodíku“ a jiných nesmyslů.

První generace modelu Hyundai i20 nikdy nebyla stylovka nebo řidičsky atraktivní auto, ale špatná volba to rozhodně není. V těch nejběžnějších verzích, tedy s motorem 1,2 l, se jedná o velmi spolehlivé, nenáročné a vlastně po všech směrech zcela dostatečné auto, které není potřeba ze svého výběru cenově dostupné ojetiny vyškrtnout. Hledejte kusy po modernizaci a s transparentní servisní historií, pak se není čeho bát.