Test ojetiny: Hyundai i20 je zdatný soupeř Fabie

Škoda Fabia má na našem trhu v segmentu B dominantní postavení. Nejen, že je kupovaná firmami, ale volí ji také soukromníci, kteří jinak promlouvají do statistik na českém trhu necelou čtvrtinou registrací nových aut. Konkurenční značky se sice snaží, seč jim síly stačí, ale výsostného postavení české značky nedosahují. Mezi ty úspěšnější konkureční produkty pak patří třeba Hyundai i20.

Druhá generace kompaktního modelu Hyundai i20 mi prozatím unikala. Když tento vůz přišel v prosinci roce 2014 na trh, zastoupení automobilky mi ho odmítalo zapůjčit, protože jsem kvůli některým svým upřímným recenzím jiných modelů upadl v nemilost. Podobně jsem dopadl také u Mercedesu a u Volva, ale tím vás zatěžovat nebudu.

Sobecky jsem si tak na test ojetiny vybral právě Hyundai i20 druhé generace, abych se s tímto autem také konečně seznámil. Jako příklad ojetiny nám tak poslouží modrošedá i20, kterou jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz z roku 2015 měl pod kapotou naftový tříválec 1.1 CRDI a prozatím ujel něco přes 56 000 km. Prodejce za něj chtěl 185 000 Kč.

Po čtyřech letech na trhu už nastala doba, kdy prvním majitelům končí leasingy či splátky a vozy se začnou dostávat na trh ojetin. Nabídka na českém trhu je ale prozatím docela skromná, protože Hyundai poskytoval na vůz záruku na pět let a 100 000 km (což je nájezd, kterým byla záruka omezena) ještě mnoho lidí s i20 nenajelo. Nárůst počtu ojetých i20 na trhu tak očekáváme až po pěti letech, tedy spíše až příští rok a dál.

Inzerentní server sauto.cz prozatím ukazuje okolo stovky vozů Hyundai i20, jejichž ceny začínají u 140 tisíc korun. Na samém cenovém dně nabídky ojetin jsou základní verze s motorem 1,25 l. Benzinovou čtrnáctistovku u nás skoro nenajdete, ani nafťák 1.4 CRDI. Menších naftových tříválců je jen pár. Na nový tříválec 1.0 T-GDI s přeplňováním také na trhu ojetin zatím zapomeňte, leda byste někde u dealera narazili na předváděčku.

Hyundai i20 druhé generace znamená proti předchozímu modelu značky posun v kvalitě jízdy a vnímané kvalitě zpracování. I když jsme k testu dostali vůz s poměrně skromnou výbavou a třeba plastový volant ukazoval na opravdu základní provedení „cena již od“, nebyl důvod si stěžovat na zpracování, kvalitu zvolených materiálů či nějaké pazvuky.

Tahle testovaná i20 ukázala, že malý Hyundai působil kvalitně nejen v showroomu u prodejce s nájezdem 0 km, ale i jako čtyřletá ojetina, byť s poměrně skromným nájezdem. V autě nic nevrže a pořád působí jako nové. Potěšitelná je velmi nízká úroveň hluku v kabině a velice slušná kultivovanost jízdy.

Nějaké řidičské nadšení se od i20 čekat nedá a od naftového tříválce už vůbec ne, ale celkově působí tohle auto dospěle a důstojně. Jezdí prostě dobře. Samozřejmě je cenové relaci (a výbavě) poplatná třeba kvalita audio soustavy, ale například přípojku na USB disk auto má a na tu pochybnou kvalitu pirátsky stahovaných MP3 to stejně stačí. Jestli chcete jezdit v koncertní síni, kupte si Lexuse s příplatkovým audiem za čtvrt milionu.

Překvapivě kultivovaný je také motor. Od naftového tříválce se sice kabina dočká zvýšeného přísunu vibrací a charakteristického cinkavého zvuku na volnoběh, ale jakmile se vůz rozjede, rachtání zmizí. Navíc má motor proti očekávání poměrně vyrovnaný průběh výkonu a nepůsobí tak schodovitě jako třeba jednotka 1.4 TDI ve Fabii, se kterou byl vždycky problém se citlivě rozjet.

Výkon 55 kW a točivý moment 180 Nm možná nepůsobí zázračně, ale ani na dálnici se tahle i20 neztratí a legálních rychlostí dosahuje přesvědčivě. Pružnost motoru je i díky krátce poskládané šestistupňové převodovce slušná. Se spotřebou je to ale závislé na stylu jízdy, a pokud nechcete být v provozu za brzdu, pojedete za pět litrů. Okolo 4,5 litru na 100 km se budou pohybovat ti, kteří moc nezávodí. A pod čtyři pojede jen člověk, kterému je jedno, že se za ním tvoří štrůdl nervózních řidičů ve služebních Octaviích.

Ale teď k motorům. Pro český trh budou relevantní vlastně jen dvě motorizace, a sice základní benzinový čtyřválec 1,25 l a právě tříválcový diesel 1.1 CRDI. Začněme ale benzinovou jednotkou.

Tuhle motorizaci můžete znát i pod označením 1.25 CVVT z příbuzných vozů značky Kia. A pokud jde o prozatímní zkušenosti, je to jeden z nejlepších malých motorů na trhu ojetin, který si dnes můžete pořídit. Nepotřebuje nic extra, vlastně mu stačí jen pravidelný servis po roce s výměnou oleje, nejpozději po 15 000 km. Je dobře, že výrobce stanovil tento zkrácený interval povinně.

Pokud jde o další servisní intervaly, nezapomeňte na výměnu svíček nejpozději po čtyřech letech nebo 60 000 km. Filtry měňte nejpozději každé dva roky. A doporučením je vyměnit také olej v mechanické převodovce nejpozději každých šest let.

Motor 1,25 l také nemá specifické nároky na palivo, protože díky nepřímému vstřikování netrpí na karbonování. Samozřejmě mu aditivovaným benzinem uděláte dobře, ale když nechcete, nemusíte. Řetězové rozvody tu zatím nezlobí (aspoň ne u aut se současnými nájezdy) a nedá se předpokládat, že by někdy zlobit měly.

K motoru 1,4 l toho asi moc vědět nemusíte, protože na českém trhu se stejně skoro nevyskytuje. Dřívější potíže s katalyzátory už by měly být minulostí, ale servisní intervaly po dvou letech nebo 30 000 km nevěstí nic dobrého. Když už někde na tento motor narazíte, chtějte jen ten, u kterého majitel doloží, že olej měnil po roce a nějakém rozumném nájezdu. Pozor na přestavby na LPG, není na ně vhodný.

Snad jediným důvodem, proč by tento motor mohl dávat smysl, je primitivní a spolehlivý automat, se kterým se prodával. U nás na takové auto asi nenarazíte, ale třeba v Německu jich pár bude. Vymeňte v automatu každých 60 000 km olej a přežije celé auto. Rozhodně bychom v něm viděli větší potenciál než v sedmistupňové dvouspojce, kterou od června 2018 nabízí Hyundai k motoru 1.0 T-GDI. Jakkoli je dvouspojka Korejců spolehlivá, pro kupce ojetiny vždy představuje výrazně větší riziko než klasický automat s měničem.

A teď k dieselům. Motor 1.1 CRDI představuje rovněž spolehlivé řešení, neboť od pevného setrvačníku, turba s pevnými lopatkami a jednoduchých a snadno opravitelných vstřikovačů se nedočkáte žádných záludností. Motoru ale uděláte dobře aditivovanou naftou a nebojte se auto pravidelně protahovat ustálenými delšími jízdami, ať se vám dobře regeneruje filtr pevných částic. Dosavadní zkušenosti ukazují, že pokud motor funguje správně a řidič jezdí delší trasy, vydrží DPF u vozů Kia a Hyundai přes 300 000 km. Pro čtyřválec 1.4 CRDI platí prakticky ty samé poučky.

Oba diesely z nabídky sice už vypadly, ale není důvod se jich v i20 bát. Ve své kategorii patří k těm nejspolehlivějším motorům a jediné, co je může v reálném světě ohrozit, je necitlivý řidič a flákač, který šetří na servisu a dojí traktor. Vyměňte v nich každý rok nebo po 15 000 km olej, chovejte se k nim za studena s citem, tankujte kvalitní naftu s aditivy a budou sloužit na věky.

Malý naftový tříválec vlastně není taková katastrofa, jak by se podle tabulkových údajů mohlo zdát. Pokud prostě chcete naftu, vyloženě zakazovat vám tohle auto a tuto motorizaci nebudeme. Spotřeba se dá udržet na 4,5 l/100 km, což při současných cenách paliv dělá nákladovou položku zhruba 1,50 Kč na kilometr. Benzinová 1,25 l bude jezdit o padesátník na kilometr dráž, tak si to spočítejte sami, jestli se vám to vyplatí. Každopádně i20 je spolehlivé a kvalitně vyrobené auto. Hledejte kus s nějakou rozumnou výbavou a servisní historií. Sami si pak pečlivě veďte záznamy o údržbě, což pomůže vozu udržovat hodnotu.