Test ojetiny: Honda Accord s dieselem je zbytečné riziko

Honda nikdy neprodávala v Evropě velké počty aut a Accord patřil spíše k okrajovým modelům. Přesto měl, i přes výhradně zážehové motorizace, věrnou základnu fanoušků. Jenže jak se měnila legislativa a kvůli daním z emisí CO2 začala hlavně v západní Evropě dieselová mánie, byla i Honda nucená v tomto modelu střední třídy přijít s naftovým motorem.

Poslední v Evropě prodávaný Accord přišel na trh v roce 2008 a skončil v roce 2015 právě s novými emisními normami. Už ani naftový Accord neplnil Euro 6 a Hondě chyběla hybridní alternativa s nízkými tabulkovými emisemi CO2 (a tedy nízkými daněmi z provozu vozidla), případně nějaký downsizovaný benzinový motor. Accord tak bez přímého nástupce skončil.

Jako příklad ojetého auta k testu nám poslouží naftový Accord 2.2 i-DTEC o výkonu 110 kW ve verzi sedan z roku 2008, který jsme si půjčili v Auto ESA. Vůz s manuální převodovkou měl na začátku testu najeto necelých 160 000 km.

Situace na trhu ojetin poměrně věrně kopíruje trend prodeje nových vozů. Accordů je prostě málo. Zatímco mezi Superby a Passaty je výběr obrovský z několika stovek až tisíců aut, inzerntní server sauto.cz v současné době ukazuje jen asi třicet Accordů poslední generace na prodej. Jen třetina má pod kapotou benzinový motor, zbytek jsou diesely. Auta s dieselem a nájezdem hodně přes 200 000 km se prodávají od 150 000 Kč, benzinové verze jsou dražší a začínají u 190 000 Kč. Na silnější benzinovou verzi o objemu 2,4 l a s nižším nájezdem si připravte aspoň tři sta tisíc.

Fakt, že Accordy nejsou v inzerátech, ještě neznamená, že nejsou vůbec. Zejména málo ojeté benzinové verze s manuální převodovkou ze soukromých rukou jsou totiž tak žádané, že majitelé přes známé či různé fanouškovské kluby ihned seženou kupce. A to za velice dobrých podmínek. Skutečnost je bohužel taková, že v inzerátech se dlouho vyskytují často jen neprodejná auta s nějakou technickou vadou. Pěkný Accord najde kupce hned. Není to pravidlo, ale přes známého seženete dobrý kus s větší pravděpodobností než přes inzerát s podbízivou cenou. Výběr každopádně bude velice obtížný a bez specialisty se neobejdete, pokud nechcete koupit příslovečného zajíce v pytli.

Než se pustíme do techniky, asi bychom si měli připomenout, že Honda Accord velice dobře jezdí. Není to sice bavorák nebo Mazda 6, ale za jeho volantem si nebudete připadat nepatřičně. Pozice za volantem je na poměry japonských aut skvělá, a i když se ještě jedná o auto z doby, kdy byly v módě interiéry se spoustou tlačítek, ergonomie je příjemná a na ovládání si člověk rychle zvykne. Archaická obrazovka navigace a palubního infotainmentu dnes už vypadá spíše komicky, ale ve své době to byl vrchol v neprémiovém segmentu.

Jízdní vlastnosti ale hodně závisí na stavu podvozku a řízení. Pokud budete mít pocit, že vás Accord při jízdě po rovině na ne úplně hladké silnici tahá za volant, bude pravděpodobně na vině vadný posilovač „kecající“ do řízení falešnými odpory. Je to otravné a hlavně nebezpečné. A také drahé, oprava se pohybuje v řádu desítek tisíc korun. Podvozek je sám o sobě bytelný, ale průměrná vymlácená česká silnice je i pro Hondu velmi náročná prověrka. Seřízení geometrie by se mělo provádět často, jinak bude Accord špatně sjíždět pneumatiky a nebude jezdit tak, jak má.

Ohledně časté kritiky s prostorem na zadních sedadlech by spíše bylo dobré podívat se na to, jak dotyční za volantem sedí (nebo spíše leží). Pokud si 180 cm vysoký jedinec nastaví sedadlo i volant správně a nelehne si do auta jako u zubaře, bude i na zadních sedadlech za ním dost místa. Z praktického hlediska je samozřejmě lepší kombi, protože sedan, ač má velký kufr, nenabídne tak velký vstupní otvor.

Češi jsou úplně posedlí diesely a tím, jak „to táhne od spodu“ a „jezdí sto šedesát do kopce za pět litrů“. Tak toho se od naftového motoru v Hondě nedočkáte. Sice má jednotka slušný nástup výkonu a velice dobrou dynamiku, ale reálnou spotřebu sotva srazíte pod šest litrů, spíše počítejte se sedmi u více ojetých kusů. Celkově není naftový motor pro zájemce o ojetinu bezpečná a dobrá volba.

Filtr pevných částic, který je v jednom celku s oxydačním katalyzátorem (ten slouží k dohoření nespálené nafty a tedy ke zvýšení teploty na úroveň potřebnou k regeneraci filtru), stojí lehce přes 50 000 Kč a jeho reálná životnost je necelých 200 000 km. K jeho zaplnění dochází vinou nedokončených regenerací a nevhodným provozem, ale také opožděnými výměnami oleje a tedy zvýšenou tvorbou nespalitelného popílku.

Začátek problémů odhalí zrychlené přibývání oleje, neboť řídicí jednotka se snaží regenerovat dodatečným dostřikem nafty do výfukové fáze. Občas pomohou servisní regenerace, které lze spustit přes diagnostiku, ale je to spíše jen dočasné řešení. U naftových Accordů také odchází čidlo diferenčních tlaků za necelých patnáct tisíc. Zatímco filtr by se měl přihlásit kontrolkou, kterou vyzve k servisní regeneraci nebo delší jízdě, vadné čidlo diferenčních tlaků hned vyhodí chybovou hlášku a přepne auto do nouzového režimu s omezeným výkonem. Jednotka si totiž začne myslet, že je filtr najednou zaplněný. Nejčastěji se to stane při předjíždění na plný plyn, což nás shodou okolností při testu bohužel potkalo při předjíždění dvou kamionů u Kolína. Restart auta nepomůže a Accord byl rád, že se v nouzovém režimu dobelhal zpět do Prahy.

Mnoho majitelů to vyřešilo po svém a filtr u Accordu prostě nechali vykuchat, provrtat nebo nějakým jiným způsobem „očurat“, jen aby to jezdilo a přestalo vyhazovat chybové hlášky a nouzové režimy. S takovým autem vás ale od STK vyrazí. Proti tomu všemu jsou potíže s EGR ventilem způsobené prasklou přívodní hadicí maličkost (většina Accordů už ji má opravenou), stejně tak klasika v podobě unavených vstřikovačů. Ty na celé auto stojí asi třicet tisíc, ale šikovný mechanik je umí zrepasovat.

Není tedy divu, že více ojetý naftový Accord je i za dvě stě tisíc prakticky neprodejný, zatímco jeho benzinový bráška s vyšší spotřebou a ne tak údernou dynamikou v nízkých otáčkách stojí klidně o sto tisíc víc. Honda Accord s atmosférickým benzinovým motorem je totiž jinak naprosto spolehlivé auto, které žádnou past neskrývá, jen pár drobností. A ty se dají řešit poměrně snadno a šikovný kutil si často poradí i svépomocí.

Dvoulitr je mechanicky spolehlivý, ale s parametry 115 kW a 192 Nm nad 4000 min-1 uspokojí spíše velice rozvážné řidiče (nebo ty, kteří se nebojí auto ždímat). Pozor na auta bez historie, která za sebou mohou mít velmi těžký život. Accord normálně olej nebere, tak vyndejte ještě před koupí svíčky a podívejte se, jestli nejsou zalepené olejem. To by svědčilo o nevratných škodách a takové auto vás bude jen trápit.

Mnohem atraktivnější je silnější motor 2,4 l, který má výkon 148 kW a točivý moment 238 Nm. Uděluje Accordu velmi přesvědčivou dynamiku, má hezký zvuk a s manuální převodovkou umí jezdit za osm a půl litru na sto. I dynamicky jezdící řidič se vejde do deseti. Honda sice nepředepisuje speciální palivo, ale doporučujeme tankovat osmadevadesátku, zvláště pokud jezdíte často dynamicky. Nebojte se také dolévat čistící aditivum, aspoň ze začátku, než si motor „zajedete“, respektive vyčistíte po předchozím majiteli. Většině lidí je totiž zatěžko tankovat aditivovanou stovku za čtyřicet korun litr...

U motoru 2,4 l platí prakticky to samé, v základu je to nesmírně spolehlivá jednotka. Počítejte s tím, že starší a více ojeté kusy už budou brát trochu oleje, ale na 1000 km by neměla Honda „zbaštit“ víc než deci. Setkat se můžete se selháním nastavovače vačkové hřídele na straně sání, ale často mu stačí jen vyčistit sítko přívodu oleje, což zvládne každý šikovný mechanik. Odejít může ale jeho solenoidový ventil, což prověří test. Problémy poznáte podle chrčivého zvuku od motoru během startování, ale není to katastrofa a ve srovnání se skoro stotisícovými opravami u dieselu je něco takového zanedbatelný výdaj.

Rady a tipy při koupi:

Co tedy dělat, když se jedete podívat na ojetého Accorda a o konkrétním autě nic moc nevíte? „První pohled by měl jít pod kliky dveří, hrany dveří, lemy blatníků a prahy, jestli se nezačíná objevovat koroze,“ nabádá Roman Velinov, který se dovozu ojetých vozů Honda ze zahraničí věnuje už pár desítek let. „Po špatně opravené bouračce začne Accord brzy reznout a po ráně na předek mívá poškozené řízení,“ doplňuje. Nejrizikovější jsou podle něj auta bez servisní historie, která vypadla na několik let z oficiálního servisního plánu a automobilka o nich nemá vůbec žádné záznamy. Pokud jde o elektroniku, patří Accord mezi vůbec nejspolehlivější auta. „Elektroinstalace Accordů je velice spolehlivá a zlobí jen tehdy, pokud se v ní někdo vrtal a například dodělával alarm, audio soustavu a podobně,“ říká dále Roman Velinov. Jinak se ale na Accordu neobjevují nějaké stále se opakující problémy, je to prostě kvalitní auto. „Tyčky stabilizátoru a uložení stabilizátoru jsou snad tím jediným, co bude většina kupovaných aut potřebovat hned vyměnit,“ radí Velinov. „Při zkušební jízdě se ještě mohou projevit vibrace v tahu, což značí na opotřebované vnitřní klouby poloos,“ dodává.

Sehnat „dvačtyřku“ s manuálem ale bude boj. Hodně aut, i na západ od našich hranic, má už u silnějšího motoru automat. Není špatný, ale je nesmírně komplikovaný. Je to takový zvláštní mix automatické a manuální převodovky, kdy má sice kapalinový měnič, ale také sadu spojkových lamel mezi jednotlivými převodovými stupni. Honda místo toho, aby vzala nějakou klasiku třeba od Aisinu, prostě musela znovu „vymyslet kolo“. Časem se tak připravte na investice především kvůli tomu, že v převodovce nikdo nemění olej. A když už, tak jen necelé tři litry a nikdy nevypustí celou náplň, které je asi šest a půl litru. Ve zbytku staré náplně tak zůstávají kaly a časem už i kovové piliny.

K výměně oleje v automatu by se mělo přistoupit každých 60 000 km. Hrozí hlavně vydírání ložisek v obalu převodovky a u Hondy po vás budou chtít za novou skříň přes sto padesát tisíc. Specialisté dovedou, podle rozsahu poškození a nutných prací, převodovku repasovat v relacích od 20 do 80 000 korun. Prostě záleží na rozsahu práce a potřebném materiálu. Pokud jde o motory, přistupte opět ke konzervativnímu plánu „po roce nebo po patnácti tisících“. Pokud jezdíte hodně dynamicky, nebojte se u benzinových motorů s vyšším nájezdem ten interval ještě zkrátit, klidně na 10 000 km.

Diesel raději nechte ležet. Pokud potřebujete jezdit dlouhé trasy a nechcete živit benzinový motor (přestavbám na LPG se u Accordu vyhněte obloukem), kupte si prostě jiné auto s dieselem. Třeba Mondeo 2.2 TDCi, které jezdí velice dobře a jeho motor a DPF nehrozí tak brutálními investicemi. Honda Accord poslední osmé generace (z pohledu evropského trhu, v USA se prodává už desátá) dává opravdu smysl jen s povedeným zážehovým motorem, ideálně s větším o objemu 2,4 l ve spojení s manuální převodovkou. Pokud najdete málo jetý kus a dáte mu odpovídající péči a servis, bude mezi fanoušky takové auto nesmírně ceněné a na hodnotě už moc ztrácet nebude. Dieselů v Accordu se lidé z pochopitelných důvodů bojí, a i když ho udržíte v dobré kondici, nikdy nebude mít takovou hodnotu.