Test ojetiny: Honda Accord 2.4 VTEC je spolehlivý zázrak

Honda Accord opustila evropský trh v roce 2015, i když prodejci doprodávali skladové či předváděcí kusy ještě další dva roky. Prozatím tenhle tradiční model nemá na evropském trhu nástupce a je otázka, jestli vůbec někdy dorazí.

Accord byl vždycky v Evropě okrajový model, zvláště pak v dobách, kdy se staly diesely velmi populární. Honda navíc měla s první sérií dieselů velké problémy a zákazníci utekli jinam. Těch pár věrných, kteří zůstali u modelu i u klasického benzinového motoru, ale poptávku na trhu ojetin moc neuspokojí.

Jelikož jsme se dieselovému Accordu věnovali již před časem v samostatném článku, tentokrát se zaměříme na benzinové motorizace a rovnou na tu nejvýkonnější a z hlediska dynamiky (a často i výbavy) nejatraktivnější.

Ojetou Hondu Accord s vrcholným benzinovým motorem 2,4 l (148 kW a 234 Nm) a automatickou převodovkou jsme si na test půjčili v Auto ESA. Velmi pěkně vybavený vůz z roku 2010 měl v době testu najeto zatím jen 98 000 km a prodejce za něj chtěl 260 000 Kč.

Poslední generace Hondy Accord není v aktuální nabídce inzertního portálu Sauto.cz zrovna hojně zastoupena. Něco málo přes dvacet aut začíná u 140 tisíc Kč, ale nejlevnější kusy pod 200 000 Kč mají pod kapotou obvykle jen diesel.

Populárnější jsou benzinové motory 2,0 a 2,4 l. Nejlevněji koupíte hodně ojetého benzinového Accorda od zhruba 170 tisíc, atraktivní nabídka ale začíná až tak u 230 tisíc. Relativně málo ojetá auta s úplnou historií a hezkou výbavou si hodnotu pěkně drží. O tom se může desetiletým dvojkovým Superbům opravdu jen zdát.

Pěkné hondy s žádanými motory se často ani v inzerátu neobjeví, neboť se mezi fanoušky prodají na doporučení. Stačí říci, že máte Accorda se stotisícovým nájezdem, „dvačtyřkou“ a manuálem a ještě to samé odpoledne budete mít garáž v obležení zájemců překřikujících nabídky jak makléři na burze. Udržovaný mladý kus s rozumným nájezdem se klidně pořád prodá za tři sta tisíc! Naproti tomu dieselu se budete zbavovat dlouho a pravděpodobně jen přes bazar, kde vás ani na výkupu moc nepotěší.

Za hranicemi je nabídka trochu širší, ale také to není žádná sláva. Portál Mobile.de ukazuje jen 250 Accordů osmé generace a to je v kontrastu mnohatisícové nabídky jiných značek a modelů opravdová bída. Ceny nechtěných dieselů začínají už pod hranicí 4 000 euro, tedy asi 100 tisíc Kč.

Každopádně benzinových aut s manuálem je v zahraničí něco přes stovku a v tom už si určitě někdo vybere. Pokud byste ale chtěli kus s udávaným nájezdem do 100 000 km, připravte si tak 10 tisíc eur, spíše o něco víc.

Accord vždycky dobře jezdil a s živými benzinovými motory jeho charakter vynikne spíše než s trochu líným dieselem. Nadšení z testovaného auta malinko kazil automat, ale když tuhle převodovku přepnete do sportovního nebo manuálního režimu, tak špatné to není. Jen to nepůsobí, že by měl motor 200 koní. Je to ale spíše vinou velice dlouhých převodů.

Honda ale kilometry polyká ochotně a ani na dálnici se neztratí. Překvapila nás spotřeba, která se držela u devíti litrů na 100 km, a denní průměr mimo město šel udržet kolem osmi. S manuálem je ale tenhle Accord o poznání svižnější, a to platí i pro dvoulitr. Kdo ale chce hlavně spolehlivou techniku a není mu líto motor občas vytočit, bude s Accordem velmi spokojený.

Jen připomeneme, že nejvíce potíží je se složitým emisním systémem, a když přímo neodejde filtr pevných částic (který už navíc nestojí dříve hrozivých 120 tisíc, ale „jen“ čtyřicet), tak často zlobí různá čidla a auto pak neustále hází chybové hlášky ohledně regenerací DPF, padá do nouzového režimu a celkově je spíše k vzteku než k užitku.

Kdo do opravy dieselu investoval, ten se ho jen tak zbavovat nebude. A i když diesel funguje, moc se s reálnou spotřebou kolem 7 litrů nevyplatí. Konkurenční naftové motory slouží lépe a mají nižší spotřebu, takže jestli chce někdo podobně velké a dynamické auto se spolehlivou naftou, ať si pořídí raději třeba Mondeo. Sice mu sem tam zastávkuje elektrika a něco odpadne, ale krom systému EGR se na dieselu 2.0 TDCI nikdy nic nerozbije.

Předmětem dnešního testu ojetiny tak budou hlavně benzinové verze, takže se na ně pojďme podívat. Základní benzinový dvoulitr nabízí v Accordu 115 kW a 192 Nm, což na verzi s krátce poskládaným šestistupňovým manuálem stačí. Jak už jsme naznačili, automat snažení tohoto motoru dost utlumí. Pocitově vlastně dvoulitr s manuálem jede zhruba stejně jako dvačtyřka s automatem. Mechanicky je motor R20A3 velice spolehlivá a servisně nenáročná jednotka.

Dvoulitr vychází z osmnáctistovky z Civicu, má stejné vrtání a jen větší zdvih. Jedna vačková hřídel, spolehlivý krátký rozvodový řetěz, nepřímé vstřikování a až primitivně jednoduché seřizování ventilové vůle představují naprostou jistotu, pokud v motoru každých 15 000 km vyměníte olej a nebudete mu stát na krku za studena. Spotřeba oleje je minimální, ale s nájezdy za 200 000 km počítejte s tím, že každých 5 000 km budete muset pár deci dolít.

Pro větší čtyřválec 2,4 l konstrukční řady K (celé označení je K24Z3) platí vlastně to samé. Má sice už dvojici vačkových hřídelí, ale stále velmi robustní mechaniku. I když by se mělo každých 100 000 km přistoupit ke kontrole a případnému seřízení ventilových vůlí, obvykle není nutné na to sahat. To spíše vozy přestavěné na LPG musí mít ventilovou vůli hlídanou častěji. Jde to ale velice jednoduše a klidně byste to doma zvládli v garáži svépomocí jak na staré škodovce.

Opět platí doporučený interval výměny oleje 15 000 km nebo jeden rok. Těch originálních předepsaných 20 000 km je možná už trochu moc. Zatímco dvoulitr normálně olej skoro nebere, více ojetá „dva-čtyřka“ mezi výměnami běžně litr zbaští, takže to hlídejte a případně dolévejte. Pokud jste střelec a rádi ženete motor do omezovače, počítejte u více jetého kusu se spotřebou oleje tak litr na 5 000 km.

S většími nájezdy a hlavně v kombinaci s oddalovanými výměnami oleje dochází k ucpávání solenoidů ovládání systému VTEC, ale vše se dá velmi snadno řešit a někdy pomůže jen vyčištění. Ani výměna není extrémně drahá a obvykle se provádí tak po 150 000 km. Někteří k ní přistupují i preventivně.

„Určitě neexperimentujte s olejem, a kvůli systému VTEC dodržujte předepsanou normu,“ nabádá Petr Dorotovič, který už právě zanesená sítka u solenoidů párkrát řešil. „Problémy s natlakováním oleje se poznají hned po startu, kdy to z motoru zachrastí, než se olej dostane všude, kam má,“ vysvětluje odborník a dodává, že právě specifikace oleje (pro Accord 2.4 je to olej 0W-30 A5/B5) je pro správnou funkci systému VTEC velmi důležitá.

Servisně nenáročná je také výměna oleje v automatické převodovce. Pokud kupujete automat, určitě v něm vyměňte olej, pokud prodávající nedoloží, že tak učinil. Právě zanedbané výměny bývají jediným důvodem, proč se poněkud komplikovaná převodovka porouchá. Výměna oleje jde ale naprosto snadno, dokonce můžete hladinu a stav oleje v automatu kontrolovat měrkou jako u motorového oleje. Není divu, že si pak někteří majitelé mění olej v převodovce co dva roky sami. Doporučený interval výměny pro automat je tak 40 000 km.

A i to je možná důvod, proč udržované automaty v hondách najedou miliony kilometrů na rozdíl od jiných automatů, které jsou pastí v prémiových ojetinách, například v Mercedesech, BMW a Audi. V nich často vůbec není výměna oleje předepsaná (a dělá se komplikovaně s demontáží celé vany) a vy si pak například po koupi pětkového bavoráku rovnou můžete dát stranou několik desítek tisíc na ganerálku převodovky. Jinak automatika Hondy jde u specialistů zgenerálkovat tak za 50 až 70 tisíc korun, nová převodovka stojí u Hondy skoro 160 tisíc.

V usnadnění údržby je benzinový Accord opravdu velice vstřícný, a když jste zvyklí se v autě pro radost hrabat, bude vás to bavit. Vlastně na tomhle autě je jednodušší si vyměnit olej v automatu než prasklou žárovku. Pokud rozumíte servisním informacím v palubním menu, snadno si můžete sami hlídat servisní plán a nulovat si správnou kombinací stisků tlačítek servisní intervaly. Na různých nadšeneckých webech určitě najdete spoustu užitečných rad, jak se do hloubky jednoduchého palubního servisního systému dostat.

Říká se, že tyhle accordy už nereznou, ale to možná platilo v době, kdy to bylo pětileté auto a mělo najeto 80 tisíc. Po takové době opravdu auta normálně nereznou, jen trojkové Fabie nebo nové Mercedesy a Mazdy. Desetileté accordy s nájezdem přes 200 000 km už začínají mít ale s korozí místy problémy. Rez se objevuje na zadních lemech blatníků, kolem prahů a napadá také jinak bytelný a odolný podvozek. Pokud je vůz po nehodě, špatně opravená místa začnou obvykle do druhého roku hned hnít.

Elektronika je tradičně v hondách spolehlivá a nebývá pravidlem, aby něco systematicky zlobilo. Pokud někdy na accordech zlobí elektroinstalace a třeba dochází k soustavnému vybíjení akumulátoru, většinou za to může nějaká neodborně provedená dodatečná montáž například nabíječek, alarmu nebo „vylepšeného“ audio systému. Snad možná jen drnčící či nefunkční originální reproduktory bývají bolístkou starších kusů.

Já vám ten diesel úplně zakázat nemůžu, protože je to mechanicky slušný motor, a když máte servisního specialistu, který ho umí správně zdiagnostikovat a starat se o něj, fungovat vám bude. Jestli ale servisům nevěříte, chcete si na autě dělat raději sami a chcete jednoduché auto s ještě poctivou mechanikou bez stopstartů a jiných eko-nesmyslů, je tenhle benzinový Accord ve své kategorii asi poslední možnost na současném trhu ojetin. Škoda jen toho, že jich je na prodej tak málo. Je to nesmírně spolehlivé auto s opravdu velice perspektivními vyhlídkami na dlouhý a spokojený vztah.