Test ojetiny: Ford S-Max II je skvělé rodinné auto

Kategorie velkoprostorových rodinných aut, pro která se vžilo označení MPV, je nyní v Evropě velmi ohrožený druh. Dříve velice oblíbené verze dnes vyklízí pole všemožným neurčitým crossoverům a SUV, která tolik praktičnosti a prostoru neposkytují.

Možná si řeknete, že když to lidé nekupují, tak co. Ale na trhu ojetin je situace trochu jiná. Zatímco si bohatší domácnosti dnes mohou dovolit těch aut víc, rodiny s více dětmi s napnutým rozpočtem na taková auta často nedosahují - jinde, než na trhu ojetin, tak nemohou potřebné auto pořídit.

Jak klesají prodeje, klesá logicky i zásoba podobných aut mezi ojetinami. Případně je výběr mladého, málo ojetého a pěkného auta stále komplikovanější. Naštěstí Ford tento segment zcela neopustil a tradiční modely S-Max a Galaxy prodává dál. Tak se na ně pojďme podrobněji podívat.

Jako příklad nám poslouží Ford S-Max druhé generace, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Pětimístné MPV s motorem 2.0 TDCI o výkonu 110 kW a automatem bylo z roku 2015, v době testu mělo najeto necelých 140 000 km a prodejce za něj chtěl 360 000 korun.

Aktuální generace Fordu S-Max a Galaxy na trhu ojetin ještě tak početně zastoupena není. Z těch necelých dvou stovek aut v inzerátech (na větší Galaxy připadá jen asi třetina nabídek) na inzertním portálu Sauto.cz jich má naprostá většina pod kapotou naftový motor, mírnou převahu mají i automatické převodovky. Jen asi tři desítky aut mají pohon všech kol.

Ceny této generace spadly lehce pod 300 tisíc korun v případě velmi ojetých vozů, ale většina aut začíná až u 350 tisíc. Vozy s nájezdem do 100 000 km stojí ale teprve od 430 000 Kč, na sedmimístné Galaxy s dieselem, nižším nájezdem a bohatou výbavou si připravte minimálně půl milionu. Za podobná nová auta byste ale dali klidně hodně přes milion.

Než se do samotného testu pustíme, měli bychom si ovšem upřesnit pojmy a názvosloví. Pro zjednodušení budeme jak o tomto S-Maxu, tak i o příbuzném Galaxy hovořit jako o „druhé generaci“ prodávané od roku 2015. Model Galaxy se přitom prodával ještě před tím (před generací S-Maxu a Galaxy z let 2009 až 2014) na technickém základu společném s Volkswagenem a Seatem. Papírově je to tak generace třetí.

Modely S-Max a Galaxy využívají platformu Fordu Mondeo. Mají dokonce stejný rozvor náprav 2 850 mm. Shodně to měla i předchozí generace z let 2006 až 2014. Asi víte, že S-Max je o trochu menší, především je to poznat na prudce klesající střeše vzadu. I když se i tento S-Max prodával v sedmimístném provedení, nejvíce smyslu dává sedmimístná verze právě ve větším Galaxy.

„Menší“ S-Max v pětimístném uspořádání má objem kufru 700 litrů, po sklopení zadních sedadel 2 200 litrů. Sedmimístná verze S-Maxu se zvednutou třetí řadou sedadel nabídne 285 litrů v kufru, po sklopení obou zadních řad 2 020 litrů. Galaxy je trochu prostornější, i se třetí řadou má kufr objem 300 litrů, po sklopení obou zadních řad 2 339 litrů.

U Fordů S-Max a Galaxy jsme vždycky chválili jízdní vlastnosti a na tom se nic nemění ani teď. Ve srovnání s přímou konkurencí opravdu působí naladění podvozku a řízení těchto Fordů velmi dynamicky, v kategorii MPV nemá obdoby. Přesto rozhodně nejsou tyhle Fordy nepohodlné.

S rozbitou silnicí si S-Max poradí velice dobře a odhlučnění podvozku je výborné. Při dálniční rychlosti je v autě ticho a kultivovanost je opravdu na velmi vysoké úrovni. I za volantem se na poměry MPV dobře sedí, není tu takový ten nepříjemný posez, jaký známe z dodávek. Navíc se člověk po volantu nemusí natahovat jako v citroënech.

Ono se toho opravdu nedá S-Maxu moc vytknout, pokud jde o jízdní projev, dynamiku, komfort a praktičnost. Spíše mě celý týden otravoval palubní infotainment Sync2, který si žil vlastním životem. Odmítal propojit telefon a se zapojeným USB diskem s hudbou si dělal, co chtěl (to je zajímavé, že všechno tohle zvládá obyčejné rádio v Dacii za 250 tisíc, ale ne ve Fordu za milion).

Modernější systém Sync3 přišel až na konci roku 2016 a ten funguje výrazně lépe. Možná by pomohla aktualizace softwaru. Ale obávám se, že opožděné odezvy a zmatkování se prostě nikdy nezbavíte a budete se s tím muset naučit žít. No, ale tohle je tak to jediné, s čím byly problémy. Protože ani pod kapotou se neočekává, že by mělo přijít zklamání.

Logickou volbou bude do MPV S-Max a Galaxy naftový motor. Jednotka 2.0 TDCI se postupem času vypracovala ke vzorné spolehlivosti. Tenhle motor má stále ještě základ v naftovém dvoulitru z minulé generace, který známe také z peugeotů a citroënů. Je to opravdu dobrý motor a mezi ojetými naftovými dvoulitry jeden z nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší.

Mechanickou spolehlivost podporuje i poměrně velká olejová náplň (6,1 l), která nezdegraduje tak rychle (trpěl na to hlavně malý čtyřválec 1.6 TDCI, ještě s nevhodně tvarovanou olejovou vanou), takže se nestane nic hrozného, pokud olej vyměníte později, třeba po 20 000 km (plán na 30 000 km nebo dva roky je ale už moc). Každopádně doporučujeme to nepřehánět, a pokud jezdíte krátké trasy a často v plném obsazení či s těžkým vlekem, klidně ty výměny zkraťte na klasických 15 000 km.

Ford pro své diesely předepisuje olej SAE 0W-30 a specifikace Ford WSS-M2C950-A. Ta platí i pro pozdější nový diesel 2.0 EcoBlue (má o 0,3 l větší olejovou náplň), již vybavenou vstřikováním technické močoviny AdBlue. Tohoto nového dieselu se MPV od Fordu dočkala v červenci 2018 v rámci přechodu na emisní normu Euro 6d-TEMP.

Spolehlivosti naftového dvoulitru (hlavně docela drahému vstřikování) pomůžete také kvalitní naftou s aditivy. Jinak tyhle motory zvýšené servisní nároky nemají, krom výměny rozvodového řemenu po 240 000 km. Pozor na importy s nejasnou historií. I když to bude pěkné auto, je riziko, že je stočené, takže někdy je lepší rozvoďák vyměnit preventivně, ať máte jistotu. Naftové dvoulitry TDCI jinak naběhají přes půl milionu kilometrů bez problému.

Novější dvoulitrový diesel EcoBlue zcela nové konstrukce přináší sice emisní složitosti navíc (komplikovaný a drahý EGR ventil, vstřikování AdBlue), ale snad lze předpokládat, že mechanická spolehlivost na tom bude stejně dobře. Trochu bychom se báli o pohon olejového čerpadla řemenem, ale to snad nebude zlobit a Ford to má, doufejme, odzkoušené.

Ještě se do S-Maxu a Galaxy dostala bi-turbo verze naftového dvoulitru, která má opravdu pěkné parametry: nejprve 154 kW a 450 Nm, později ve verzi EcoBlue dokonce 177 kW a 500 Nm. Osobně bych dal přednost spíše modernější verzi díky osmistupňovému automatu s měničem a zkrátil si preventivně servisní plán na rok nebo 15 - 20 000 km. Šestistupňový dvouspojkový Powershift totiž umí po letech zlobit.

Powershift se šesti rychlostmi je totiž velice citlivý na kvalitu a specifikaci oleje. Navíc spousta majitelů zapomněla v 60 000 km vyměnit v převodovce olej a bohužel tady je ta citlivost větší než u koncernového 6DSG, které jde zhruba do 100 000 km ještě zachránit. Vedle spojek může v servisně zanedbaném Powershiftu odejít mechatronika a větší oprava automatu vás vyjde klidně na 50 až 70 tisíc.

Naše doporučení: naprostou jistotou je manuál, šestistupňový Powershift berte jen u aut s ověřitelnou servisní historií. Jinak si raději připlaťte za novější samočinný osmikvalt (ale i ten bude chtít výměny oleje, ale aspoň na ně nebude tak citlivý). U čtyřkolek je to se spolehlivostí dobré, ale pozor na úniky oleje ze zadního diferenciálu.

Elektromagneticky ovládaná mezinápravová spojka by měla vydržet dlouho, olejová náplň v diferenciálu by se snad měla dožít 120 000 km. Ford nepředepisuje její výměnu, ale u aut s větším nájezdem zvažte, jestli by nebylo pro jistotu lepší olej vyměnit hned.

Benzinové motory zmíníme jen okrajově. Jednotka 1.5 EcoBoost (zde čtyřválec) má dynamiku slušnou ve Focusu a ještě i v Mondeu, ale v krabici, jako je Galaxy a S-Max, už pracuje na svém limitu. Spotřeba se pod 8 litrů v reálném provozu nepodívá. Spolehlivost je ale při dodržování přísnějšího servisního plánu (olej po roce nebo 15 000 km maximálně) dobrá. To samé platí pro dvoulitr, který měl standardně klasický automat. Jede hezky, ale počítejte reálně s desetilitrovou spotřebou, ve městě klidně i 13 litrů.

Patnáctistovka s sebou vozí jen 4 litry oleje, dvoulitr 5,4 litru. Opravdu ty výměny nepodceňujte, protože v tepelně velmi namáhaných přeplňovaných motorech olej rychleji degraduje. Tankujte také aditivované palivo, ideálně s vyšším oktanovým číslem. Asi ale tušíte, že u více ojetých kusů se nedá spoléhat na to, že se tak někdo před vámi o motor staral. Opravdu berte raději ten diesel.

I když je ta mechanická spolehlivost S-Maxů a Galaxií v pořádku, pozor si dejte hlavně na původ auta. Výběru věnujte více pozornosti a raději si připlaťte za kus s naprosto transparentní historií, ideálně koupený v Česku.

Pozor na importy z jihu Evropy, kde si se servisem, údržbou a hlavně dohledem nad historií aut moc hlavu nelámou. Takové kusy bývají nejen servisně zanedbané, ale také je u nich větší riziko stočeného tachometru. Lidé si pak přivezou zanedbanou a vybydlenou stočenku s reálným půl milionem na hrbu a pak zamořují internetové diskuse tím, že se museli kvůli Fordu z dovolené vrátit vlakem. Dost o skutečném nájezdu napoví stav interiéru.

Jestli chcete nejlepší rodinné auto, vážně zapomeňte na všechna ta SUV, která jsou sice zvenku obří jako hangár na vzducholoď, ale uvnitř je méně místa než ve Fabii. S-Max (a případně větší Galaxy) od Fordu ukazuje, že takhle má jezdit a vypadat prostorné a praktické rodinné auto. A dobrou zprávou je, že spolehlivost je zatím na velmi vysoké úrovni. Když si dáte pozor s výběrem auta a postaráte se o něj, bude sloužit dlouho a udrží si hodnotu. Po zachovalých velkoprostorových rodinných vozech bude na českém trhu ojetin vždycky hlad.