Test ojetiny: Ford Mondeo je ve všem lepší než Škoda Octavia

Pořád se vedou dohady o tom, jestli je Ford Mondeo vyráběný v letech 2007 až 2014 třetí nebo čtvrtá generace. V pořadí je sice čtvrtá, ale technicky vzato jde o generaci třetí. Pojďme ale raději řešit podstatné věci. Hned na úvod bych totiž rád vysvětlil ten titulek. Přestaňte už hledat poslední pěkné dvojkové Octavie, protože nejsou. Nejlepší dvojkovou Octavií je právě tohle Mondeo.

Octavia byla vždycky auto, které stálo na pomezí segmentů, a ačkoli přímou konkurencí Mondea byl spíše Superb a Passat, v bazarech je na tom podobně jako právě česká stálice. Trápí ho i podobné starosti, pokud jde o původ aut, historii a tachometry. Ale to si všechno ještě popíšeme.

Jako příklad nebudeme brát nějakou voňavku z posledního roku výroby, ale naopak Mondeo před faceliftem (ten prodělalo v roce 2010) s populárním dieselem a nižší cenovkou. Ukážeme si, že i s pár investicemi je tohle pořád skvělé ojeté auto, které odvede ještě spoustu práce za rozumné peníze.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Ford Mondeo s karoserií liftback, motorem 2.0 TDCI a šestistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2009 měl na tachometru něco málo přes 105 000 km (k tomu se ještě dostaneme) a prodejce za něj chtěl v době testu 150 000 Kč.

Ford Mondeo je v inzerátech hojně zastoupen a v současné době je na inzertním portálu Sauto.cz přes 300 nabídek, které startují už pod 50 000 Kč. Naopak nejdražší vozy z posledního ročníku už stojí pod 290 000 Kč. Rozpočet 200 tisíc zajistí opravdu solidní Mondeo s potenciálem spolehlivé služby.

Jen něco málo přes 50 nabízených aut má benzinový pohon, naprostá většina Fordů Mondeo v inzerátech má pod kapotou diesel. Automat má jen necelých 50 aut. Převažují také karoserie kombi (přes 240 inzerátů), naopak nejméně je celkem pochopitelně čtyřdveřových sedanů. Jen připomeneme, že tohle Mondeo se s pohonem všech kol nikdy nedělalo.

Novináři se vždycky rozplývali nad tím, jak dobře Mondeo jezdí. Dnes, na sjetých pneumatikách a po více než deseti letech a několika stovkách tisíc kilometrů po vymletých cestách, už nebude podvozek ani řízení v perfektním stavu a jízdní projev nebude takový jako dřív. Ale když nechcete honit staré Mondeo po okresce, je to pořád moc příjemný, tichý a kultivovaný koráb na dlouhé cesty.

Je v něm spousta místa a zejména kombík je obří stěhovák. Výhrady lze mít snad jen k barevným kombinacím interiérů prvních ročníků (dodnes si pamatuji na tu až komickou kombinaci šedivého plastu a křiklavě oranžového „dřeva“) a ke kvalitě zpracování prvních kusů. Všechno se ale zlepšovalo a zejména po faceliftu dosáhlo Mondeo kvalitativních a designových standardů moderní doby. Z dnešního pohledu je to vlastně pořád hezké a příjemné auto.

Jednoduché specifikace s klasickými analogovými budíky a obyčejným rádiem nerozčilují ergonomickými přešlapy, ale i u složitějších verzí si člověk zvykne na specifické ovládání palubního počítače či rádia. Stejně ale budete většinou řešit jen to, kolik to žere, jak to jede a jestli to vydrží. A když koupíte dobrý motor, tak to opravdu vydrží.

Problém bude najít nestočený kus se zcela jasnou historií. Ford nemá tak pečlivě vedené servisní a historické záznamy a dost informací se ztrácí, takže i když budete investovat do nějakého nezávislého prověření auta, budou ta čísla bez záruky a ne vždy spolehlivá. Nejhorší jsou dovozy, které se klidně před první českou STK stočí o čtvrt milionu dolů a nikdo nic nepozná.

Podvodníci také mají přístup k databázím a prostě najdou poslední dostupný údaj, stočí to někam k němu (plus přidají pár tisíc kilometrů, aby se neřeklo), a pak si pro vás připraví pohádku „no, von s tim pán nejezdil a nám to tady dlouho stojí, protože na tom nemáme liťáky, a tady je to trochu škráblý, ale rozhodujte se rychle, už volal jeden pán, že se na to s penězma jede podívat…“

Pokud má Mondeo prosezené sedačky, ohmataný volant, ošoupanou řadicí páku a rozvrzaný interiér, skutečně nemá najeto 130 000 km, ale spíše třikrát tolik. Rozumný prodejce ojetin vám aspoň řekne, že nemůže historii dohledat a že jsou ty kilometry bez záruky. Když vám bazarník řekne, že měl majitel jen agresivní pot na rukou, běžte raději nakupovat jinam.

Nejprve se pojďme podívat na zážehové motorizace, kde je výběr dost omezený a bude trochu obtížnější vybrat správný motor. Rovnou si škrtněte atmosférickou šestnáctistovku, která na Mondeo dynamicky prostě nestačí, vždyť i ve Focusu pracuje na hranici svých možností. Navíc umí zazlobit drahými závadami a po letech už to bude dost utrápený motor. Musí se mu také pravidelně měnit rozvody, ideálně co 6 let nebo 120 000 km.

Dynamicky zajímavější byl vždycky atmosférický benzinový dvoulitr, který má mechaniku spolehlivou, ale dnes už sotva bude fungovat jako za mlada. Nemá totiž hydraulická zdvihátka a do složitého a drahého seřizování ventilové vůle se nikomu nechce. U některých levných přestaveb na LPG se ten problém ještě více prohloubí. Mnoho dvoulitrů kleklo (nebo brzy klekne) jen na zanedbaný servis.

Pro atmosférický čtyřválec 2,3 l, který by snad dával smysl jen tehdy, pokud chce někdo Mondeo se spolehlivým automatem (s jinou převodovkou se neprodával) a nechce diesel, platí to samé. Tady nechte zkontrolovat ventilové vůle, vyměňte olej v automatu a budete spokojeni. Dynamika nic moc, ale celkově je to slušné auto, které nebude mít najeto milion kilometrů jako některé taxikářské diesely.

Přeplňovaný pětiválec 2,5 l od Volva představoval tehdejší vrchol nabídky a jel opravdu pěkně, navíc se skvělou zvukovou kulisou. Bohužel i tenhle motor už je dnes spíše riziková koupě, protože chudší a chudší majitelé kašlou na prevenci, nemění včas olej a motoru pak odcházejí turba, přehřívá se, mívá problémy se zapalováním a v některých případech i praskla stěna mezi válci. Nadšenec s ním trpělivost mít bude, protože mu dá, co potřebuje (třeba pravidelně nové rozvody, svíčky a nový olej po 10 000 km), ostatní budou nadávat, že se to sype a že to žere dvanáct. Pozor na výměnu rozvodového řemene preventivně nejpozději po šesti letech. Hranici 240 000 km za tu dobu s ojetinou asi nenajedete.

S pozdějším přeplňovaným čtyřválcem 2.0 EcoBoost to ale také není žádná sláva. Komu po opravách funguje, ten si ho nechá, protože s Mondeem hýbe pěkně a umí jezdit za 9 litrů. Ale plno motorů v bazarovkách trpí na zakarbonované sání, ventily a písty, které mohou kvůli detonačnímu spalování dokonce prasknout. Také zlobily řídicí jednotky, vypadávalo zapalování a podobně, vše však většinou souvisí s tím karbonem a následnou spotřebou oleje.

To samé platí pro motor 1.6 EcoBoost, který bývá kvůli přímému vstřikování a českým kolenovrtům také zalepený karbonovým morem. Kdo měnil olej nejpozději po 15 000 km (nebo dřív), tankoval aditivovanou osmadevadesátku a nebál se motor protahovat, aby se z něj karbon vypálil, tomu bude stále fungovat a prodávat ho nebude. Z benzinových motorů tak lze schválit jen dvě verze: 2,3 l s automatem nebo 2,5 l turbo, pokud jste ochotni jim dát, co potřebují. Ještě možná ten atmosférický dvoulitr, ale to už je na hraně. Ostatní motory raději nebrat.

Naftové motorizace jsou v Mondeu vyhledávanější a i nabídka ojetin je větší, takže je z čeho vybírat. Vlastně lze diesel doporučit, ale záleží, jaký bude. Takže si to pojďme postupně rozebrat. Už dopředu vás ale mohu uklidnit, že u dieselů se tolik katastrof nekoná…

Motor 1.6 TDCI se k nám dostával hlavně z dovozu a doporučit ho nemůžeme. Ve Focusu budiž, ale na Mondeo nestačí a málokdo mu věnoval servis, který potřebuje. Mnohem lépe uděláte s většími jednotkami.

Starší motor 1.8 TDCI sice rachtá jak traktor, ale nejede špatně, je jednoduchý a mechanicky spolehlivý. Hodí se však především na delší trasy, protože se dlouho zahřívá. Jeho výhodou je, že nikdy neměl částicový filtr. Mondea s tímto motorem ale spíše dojedou na celkovou sešlost věkem a kilometry (reálně mívají najeto přes 300 000 km) než na tenhle motor, pokud si u něj ohlídáte výměnu rozvodů. „Pozor, zapomíná se ještě na druhý spodní řemen máčený v oleji, který se také musí vyměnit,“ připomíná Libor Gut, který se v Dobřejovicích servisu Fordů věnuje a také s nimi závodí.

Motor 2.0 TDCI je nejrozšířenější a z mechanického hlediska určitě nejlepší. Přesto je potřeba dát pozor na to, jakou verzi kupujete. Před faceliftem se prodávala verze plnící Euro 4 a u té je nutné dohlédnout na to, aby raději neměla částicový filtr. Většina dovozů ho však má. Před koupí si raději vyžádejte VIN auta a v servisu ověřte, zda auto má, či nemá mít DPF.

Pozor, někteří podvodníci vám pošlou VIN auta, které DPF mít nemusí, proto ověřte, jestli kupované auto má stejný VIN. Je to pár čísel a člověk to snadno přehlédne. Jak to rychle poznat? „Čidla diferenčních tlaků ve výfuku jsou dobře vidět, případně se prostě ohněte pod auto, jestli je tam bandaska navíc,“ radí Libor Gut. Taky je tu ještě riziko, že někdo filtr před vámi vykuchal. Auto tak sice fungovat bude, ale vyhodí vás z STK.

Neříkáme, že verze s DPF je takový problém, ale regenerace se tu provádí dodatečným dostřikem nafty do pracovního cyklu motoru, takže motory provozované na krátkých trasách často ředí olej naftou a bývají dost unavené. Samotná životnost DPF také nestojí za moc, obvykle jen okolo 200 000 km. Pokud však auto DPF nemá a mít nemusí, tak to špatná koupě nebude. Jen prověřte všechny ostatní věci okolo, pořád je tu drahé vstřikování, turbo a podobně. Starší diesel nikdy nebude jezdit zadarmo, tak ať nesypete do auta zbytečné desetitisíce.

Verze Euro 5 prodávaná od faceliftu v roce 2010 už má filtr pevných částic vždy, ale jsou tu mnohem lépe vyřešené jeho regenerace. Ford totiž použil dodatečný pátý vstřikovač ve výfuku, což je spolehlivější řešení a motor pak na ředění oleje naftou netrpí. Tohle je pak vlastně jeden z nejlepších a nejspolehlivějších dieselů současnosti mezi ojetinami. Můžeme ho doporučit, ale opět si pohlídejte důležité věci okolo.

V Mondeu se ještě objevil větší diesel 2.2 TDCI, který špatný není, ale proti zejména silnější verzi dvoulitru (120 kW) nemá zas takovou převahu a trochu připomíná svým úzkým spektrem použitelných otáček náklaďák. Na tahání vleku je to super, na jízdu s manuálem je příjemnější dvoulitr. Leda byste nechtěli řadit, tento motor měl vždy poměrně spolehlivý automat s měničem točivého momentu. Znovu však prověřte celkový stav, naslepo ho určitě nekupujte. Doporučujeme také raději verzi Euro 5 se spolehlivějším regenerováním DPF.

Když už jsme nakousli automaty, tak dodejme, že motor 2.0 TDCI měl spolehlivý měničový automat před faceliftem. Po faceliftu dorazila dvouspojková převodovka, která sice řadí hezky, ale pravděpodobně nikdo v ní po předepsaných 60 000 km neměnil olej, takže vás v ojetině čekají spíše jen drahé opravy. „Lepší je připlatit si za motor 2.2 TDCI, který byl vždy s klasickým měničem. Je to spolehlivější převodovka,“ doporučuje Libor Gut.

Jinak pro všechny diesely platí, že potřebují kvalitní naftu s aditivy (šetří to vstřikovače a tolik se nezanáší EGR). Olejový interval lze u dvoulitrů tolerovat i 20 000 km, pokud se necouráte jen po městě, u 1.6 TDCI maximálně 10 000 km. U 1.8 TDCI dodržujte maximálně 15 000 km. Pozor na rozvody, které se mají měnit nejpozději po 150 000 km.

Na rozdíl od předcházejících generací už tohle Mondeo netrápí sklony ke korozi. Jistě, pokud má auto najeto milion a prodělalo několik špatně opravených nehod, budou už panely karoserie napadené oranžovým morem, ale nebouraná auta s rozumnými nájezdy opravdu nereznou. Dokonce ani na hodně exponovaných místech.

Když vynecháme spotřební materiál jako brzdy a spojky (zejména u dieselů s manuálem jsou někteří řidiči schopní odrovnat spojku po 50 000 km, běžně by měla vydržet přes 200 000 km), asi to bude chtít investovat do podvozku. Po stovkách tisíc kilometrů už budou všechny silentbloky potrhané a opravy nejsou zcela jednoduché. Navíc k seřízení geometrie se nepřistupuje moc často, takže excentrické šrouby pro její nastavení bývají zarezlé. Nové silentbloky, tlumiče a seřízená geometrie udělají i ze starého Mondea obratný, stabilní, pohodlný a hlavně tichý silniční koráb.

Navzdory pověstem elektronika u Mondea moc nezlobí a lidé spíše trpí na vybité akumulátory. Můžou za to krátké cesty se zapnutými spotřebiči včetně vyhřívání čelního okna. U některých verzí infotainmentu stávkuje navigace, ale dnes už stejně všichni jezdí podle aktualizovaných dat v mobilu a ne podle továrních navigací patnáctiletých ojetin se zastaralými mapovými podklady.

Tohle je pořád skvělé auto a dobrá ojetina. Pokud nemůžete sehnat hezkou dvojkovou Octavii, vážně si raději kupte tuhle generaci Mondea. Nerezne, dobře jezdí a má spolehlivé diesely. V kombíku je to pak výborný rodinný stěhovák. Horší to bude s hledáním nestočeného kusu s jasnou historií, ale auta českého původu, pokud ještě nezmizela za hranicemi, bývají dobrá a bezpečná koupě. Stejně spíše koukejte na celkový stav než na kilometry. Smiřte se také s tím, že realistický nájezd desetiletých dieselů je přes 250 000 km, některá auta už ale natočila přes půl milionu. Je to na nich vidět, i když pořád ještě jezdí. Dobrou zprávou je i to, že Ford pro majitele starších kusů nabízí výhodnější ceny servisu. Kvůli potřebě všemožných přípravků i na obyčejnou výměnu oleje si totiž na Mondeu moc věcí sami neuděláte. Případně si najděte šikovného nezávislého servisního specialistu.