Test ojetiny: Ford Mondeo Hybrid je alternativa k dieselu

Ta doba, kdy bylo auto s hybridním pohonem podivínskou kuriozitou, je dávno pryč. Sice se u nás prodeje hybridů bez výrazných daňových úlev a pobídek nepočítají na desítky tisíc kusů, ale některé značky (hlavně Lexus, luxusní odnož automobilky Toyota) si na nich postavily image a konkurence nemůže zůstat pozadu.

A protože dnešní doba dieselům moc nepřeje, někteří zájemci o auto s nízkou spotřebou najednou začínají vidět v hybridech potenciál. Zatímco hrozí, že různí nazelenalí politici prosadí další a další zákazy (případně vyšší zdanění či jiné omezení) vozidel se vznětovými motory, prozatím není reálné, že by se něco takového v dohledných desetiletích dotklo hybridů. Naopak.

My si tedy dnes jednu hybridní ojetinu představíme. A nebudeme se věnovat žádné kuriozitě, nýbrž se podíváme na naprosto normální a v našich podmínkách poměrně běžné auto. V Auto ESA jsme si půjčili hybridní Ford Mondeo čtvrté generace (ano, čtvrté, nikoli páté). Auto vyrobené v březnu 2015 mělo v době testu najeto už hezkých 194 000 km. Porce skoro 50 000 km na rok tak opravdu využila možnosti hybridní soustavy na maximum.

V současné době je takových aut na trhu velmi málo a inzerentní server sauto.cz ukazuje aktuálně jen pár Fordů Mondeo s hybridním pohonem. Na našem trhu ojetin logicky převažují diesely. Mnohem zajímavější je nabídka v západních evropských zemích, kde mohli kupující těžit z poměrně velkých výhod (hlavně nižší daně a další povinné poplatky a odvody).

Například na německém serveru mobile.de je těch hybridních Fordů daleko víc a z přibližně dvou stovek aut můžete už vybírat. Ceny začínají někde u 17 000 eur, tedy u zhruba 440 000 korun. Samozřejmě si k tomu ale přičtěte náklady (a také rizika) spojené s individuálním dovozem ojetiny ze zahraničí.

Nicméně u okrajového modelu, jako Mondeo HEV, se nedá očekávat, že by někdo s velmi kreativními metodami přistupoval k počítadlu ujeté vzdálenosti, jako se to velmi často děje u dieselů, a hlavně aut koncernu VW. Věděli jste, že v Německu jezdí skoro třetina aut se stočeným tachometrem? Ale to by bylo na jiný článek...

Po technické stránce hybridní Mondeo nic radikálního nepřináší a koncepcí pohonu se velice podobá osvědčenému systému, který používá u svých hybridů dlouhá léta automobilka Toyota. K zážehovému spalovacímu motoru pracujícímu v upraveném Atkinsonově cyklu (vyšší termální účinnost, ale nižší špičkový výkon) je připojena planetová převodovka, které asistuje trakční elektromotor. Přídavný generátor slouží zároveň jako startér a v celém systému nenajdete jedinou třecí spojku.

Hybridní Mondeo ukáže na váze přes 1 500 kg, ale celkový výkon hybridní soustavy dosahuje na 138 kW (187 k) v 6 000 min-1 a celkový točivý moment má hodnotu 300 Nm v rozmezí 1 750 až 4 500 min-1. Dynamikou tak hybridní Ford dost připomíná dvoulitrový diesel a rozhodně se nemusíte bát, že byste v provozu byli za brzdu.

Ve skutečnosti je pružnost tohoto vozu pozoruhodná a předjetí je otázkou volby, nikoli důkladného plánování. Také se vůbec nemusíte zabývat přemýšlením o tom, jakou máte zařadit rychlost. A díky okamžité reakci elektrické soustavy s planetovou převodovkou máte prakticky ihned k dispozici maximálním výkon. Na 100 km/h akceleruje hybrid za hezkých devět sekund a vlastně jediným omezením je nejvyšší rychlost elektronicky omezená na 187 km/h. To vás ale u nás stejně nemusí moc trápit. Těch tachometrových 160, kolik tak běžně spěchající člověk jezdí, udržuje Mondeo zcela bez problémů i v dlouhém kopci.

Zvyk vyžaduje akustický projev motoru s planetovou převodovkou, kdy podobně jako u vozů s třecím CVT řídicí jednotka vytočí motor do optimálních otáček a narůstající rychlost auta nekoresponduje se stálými otáčkami. Zní to jako skútr. Naštěstí je motor slušně odhlučněný a nepůsobí to rušivě. Brzy si člověk zvykne a nad systémem a jeho funkcí přestane přemýšlet.

Určitě se také ptáte na spotřebu paliva. Ta samozřejmě závisí na stylu jízdy, ale když se budete snažit, lze dosáhnout vskutku pozoruhodných výsledků. Díky výkonnému elektromotoru zvládne Mondeo upalovat jen na elektřinu rychlostí více než 100 km/h, takže při příměstském přibližování nevozíte baterie a elektrický pohon jen tak na nic.

Když budete pečlivě využívat setrvačnost vozu, soustředíte se na plynulost jízdy, brzdit budete jen s využitím účinné rekuperace a využijete poměrně zdařilou infografiku palubního počítače k modulování akcelerace tak, abyste co nejvíce využívali nahromaděnou elektrickou energii, vůbec vám nebude činit problém jezdit za 4 litry na 100 km.

Náš dlouhodobý průměr se ustálil na moc pěkné hodnotě 4,7 litru na 100 km, což je na velké Mondeo opravdu krásné číslo. Při velké snaze, mimo dálnice a při slabém provozu, jsme pak dosáhli rekordní hodnoty 3,3 litru na 100 km. Jedna jízda s delším klesáním pak ukázala dokonce spotřebu 2,5 l/100 km, ale to už je nereálná hodnota pro skutečný provoz.

Systém funguje opravdu účinně a nebojí se využívat rekuperovanou elektrickou energii tak často, jak to jen jde. Věříme, že i řidiči, kterým plynulost jízdy moc neříká a často upalují po dálnici stočtyřicítkou, budou jezdit dlouhodobě do šesti litrů. Za osm pojede jen řidičský dobytek. Přesto právě dálnice není místo, kde by tenhle hybrid dával smysl. Jeho přirozeným prostředím je provoz, ve kterém se často zpomaluje a akceleruje a nedosahuje se trvale vysokých rychlostních průměrů.

Ohledně spolehlivosti nelze mít k hybridnímu Fordu Mondeo velké výhrady a taky testované auto s velmi reprezentativním nájezdem ukázalo, že je aktuální Mondeo solidní produkt. Atmosférický motor s nepřímým vstřikem je příkladem jednoduchosti, a pokud dodržíte servisní plán (olej po roce nebo 20 000 km, ale raději už po 15 000 km u starších kusů s vyšším nájezdem), není se čeho bát.

Stejně tak panetová převodovka bez třecích dílů představuje nesmírně spolehlivé řešení. Podle Fordu se v ní má jen zkontrolovat a případně po 12 letech nebo 240 000 km vyměnit olejová náplň. A to je z těch důležitých věcí vlastně všechno, pak jen řešíte běžnou údržbu (každé dva roky vyměnit brzdovou kapalinu, po deseti letech nebo 200 000 km provést proplach chladící soustavy a po šesti letech nebo po 160 000 km, a pak každé tři roky nebo 80 000 km, je nutné vyměnit chladící médium elektrického systému pohonu).

Nejvíce otázek ale asi bude vznikat kolem spolehlivosti elektrického pohonu a životnosti akumulátoru. Ford dával na pohon záruku 5 let nebo 100 000 km, ale z technického hlediska tu vlastně není nic, co by se mělo rozbít. Koncepce planetové převodovky s elektromotorem je nesmírně robustní řešení a například v taxikářských Priusech tyhle systémy najedou klidně dva miliony kilometrů. Akumulátor umístěný v kufru (a značně tak snižující jeho využitelnost) se musí měnit jen tehdy, pokud dojde k jeho poškození. A to se může reálně stát jen při nehodě, po které stejně odepíšete celé auto.

Přirozeně bude kapacita malého li-ion akumulátoru (1,4 kWh) časem klesat. Neznamená to ale, že by auto pak nemělo výkon, jen prostě nebude mít takový dojezd čistě na elektřinu, který stejně nestojí za moc. Reálně ujede Mondeo po rovině na proud maximálně dva kilometry.

Akumulátor hybridního systému pohonu lze samostatně vyměnit a zkušenosti od amerických majitelů technicky prakticky totožného Fordu Fusion Hybrid (Mondeo se v USA jmenuje Fusion) naznačují, že je výměna stála od zhruba 50 do 70 000 korun v přepočtu za díly a práci. Je to hodně? Padesát tisíc vás může stát nový DPF, EGR ventil na diesel stojí 12 tisíc, jeden vstřikovač skoro osm. Spojka s dvouhmotou vyjde na třicet. Oprava dvouspojky Powershift klidně na pětapadesát.

Ale k výměně drahého akumulátoru hybridu se přistupuje jen v tom případě, že je mechanicky poškozený. Jinak je jen nutné počítat s přirozeným poklesem kapacity a sníženým asistenčním výkonem, takže po čase prostě bude Mondeo se slabší baterií mít trochu vyšší spotřebu paliva, jak ta asistence elektromotorem už nebude tak trvalá a účinná. Ale to jsou rozdíly v desetinkách a jestli najedete za rok do 20 000 km, těžko vůbec na účtech za palivo někdy zaplatíte novou baterii. Řídicí jednotka také nenechává akumulátor zcela vybít, takže i po větších nájezdech a s přibývajícími roky nelze očekávat, že by kapacita akumulátoru poklesla pod 70 % původní hodnoty. Reálně lze tak počítat, že původní akumulátor přežije celé auto.

Jak se ze současné generace Fordu Mondeo vytratilo to původní řidičské nadšení, vlastně v ní hybrid nepůsobí nepatřičně a na takové to každodenní dojíždění je to naopak velice příjemný pohon. Nechci nikomu vnucovat, co si má koupit, ale osobně mi právě hybridní Mondeo přijde po zkušenostech s ostatními verzemi jako nejpříjemnější motorizace. Jeho největším nedostatkem je však omezená praktičnost, protože jako kombi se hybrid dělá teprve od letošního února. Sedan tak osloví jen ty, kteří jezdí bez objemných zavazadel.

Mechanická spolehlivost a reálně nízká spotřeba paliva ovšem dělají z hybridního Fordu Mondeo velice zajímavou bazarovou volbu. Vedle všech těch drahých strašáků moderních dieselů, které se ukrývají pod zkratkami SCR, EGR a DPF, je tak hybrid se svými drahými bateriemi vlastně velmi bezpečná koupě.