Test ojetiny: Fiat Ducato 2.3 MultiJet najede milion km

Testovat ojetou dodávku, která bude primárně sloužit nějakému živnostníkovi či menší firmě, je v této v době, kdy drobní podnikatelé i malé společnosti zavírají jako na běžícím páse, nošením dříví do lesa. Takový živnostník má teď asi jiné starosti než kupování auta.

Ale třeba zase brzy přijde doba, kdy lidé budou potřebovat dodávky a jiná užitková auta k práci. Bez nich se některé druhy podnikání prostě neobejdou. Původně tady měl být Volkswagen Crafter, ale než jsme stačili zápůjčku finalizovat, prodal se, takže jsme sáhli po populárním Fiatu Ducato.

Byznys s lehkými užitkovými auty je opravdu veliký a konkurence je obrovská. Také na trhu ojetin je nabídka velice široká a v té záplavě modelů a verzí si vybere každý. Na dodávky je pak navázána spousta dalších služeb, například různé zakázkové přestavby. A zrovna Fiat Ducato je díky veliké variabilitě a spolehlivým motorům vyhledávaný základ třeba pro obytná auta. Tak se pojďme na ojeté Ducato podívat.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili snad to největší Ducato, které se vyrábí. Dodávka z roku 2016 měla pod kapotou žádaný motor 2,3 l o výkonu 96 kW spojený s šestistupňovým manuálem. Na tachometru užitkového vozu svítila hodnota něco málo přes 72 200 km a prodejce za něj chtěl v době testu 405 000 Kč včetně daně.

Ojetých Fiatů Ducato (a příbuzných Citroënů Jumper a Peugeotů Boxer) vyráběných od roku 2006 je opravdu hodně. V současné době lze na inzertním portálu Sauto.cz vybírat ze skoro dvanácti set nabídek, ojetých Fiatů Ducato je z toho zhruba třetina. A levné rozhodně nejsou.

Úplný spodek nabídky verzí vyráběných od roku 2006 začíná někde u 90 tisíc korun, ale počítejte s tím, že na solidní kus budete potřebovat minimálně 160 000 Kč. Modernizované verze po posledním faceliftu startují u 200 tisíc Kč. Vzácných devítimístných verzí je málo a jsou docela drahé, stojí klidně pořád přes 300 tisíc.

Jak už v úvodu zaznělo, Fiat Ducato má dva příbuzné: francouzské varianty Peugeot Boxer a Citroën Jumper. Vozy sdílejí technický základ, ale třeba motory nejsou ve všech provedeních stejné. Fiat sází hlavně na jednotky od Iveca, francouzské klony pak na jednotky HDI. Ale to si všechno ještě napíšeme.

Výrobu velkých dodávek má na starosti továrna Sevel Sud Atessa v Itálii (Sevel je zkratka Società Europea Veicoli Leggeri) už od první generace v roce 1981. Druhá část společného podniku Italů a Francouzů se jmenuje Sevel Nord Valenciennes a je ve Francii. Tam se vyrábí menší dodávky a v minulosti se tu montovaly třeba MPV Fiat Ulysee, Citroën Evasion a Peugeot 806/807.

Asi víte, že se vyrábějí různé verze velkých dodávek. Jsou krátké, dlouhé, nízké, vysoké, s bočními okny i bez nich, se sedačkami vzadu nebo jen s úložným prostorem... To ale musíte vědět vy, co přesně potřebujete a na co budete auto používat. Tady je jen potřeba připomenout, že pokud máte pouze řidičský průkaz kategorie B, můžete jezdit osobní verzí s uspořádáním maximálně 8+1. Fiat rozlišuje délky označením L1 až L4 a výšky H1 až H3. Maximem je tak provedení L4H3, my jsme testovali verzi L4H2 s více než čtyřmetrovým rozvorem a celkovou délkou 6 363 mm.

Na rozměry velké dodávky si člověk rychle zvykne a manévrování usnadňují pořádná boční zrcátka a v našem případě i zadní parkovací senzory. Modernizované verze mívají i couvací kameru. Přesto přesednutí z běžných osobáků vyžaduje zvyk, ale když pak s dodávkou jezdíte každý den, už vám to ani nepřijde. Ve skutečnosti ty menší verze nezabírají na silnici víc místa než kdejaké velké SUV.

Motor 2.3 MultiJet je docela silák a i na plně naloženou dodávku naprosto stačí ve verzi 96 kW. Na dálnici dáte šestku a není problém udržovat rychlosti přes 120 km/h, ačkoli komfortní hranice je někde u 110 km/h. Pak už motor docela hlučí a v autě je pořádný kravál. Stabilita dodávky také není nejlepší, zejména když pak není aspoň trochu zatížená. Ale to si zvyknete.

Nejprve si řekněme něco o motorech. Čtyřválec 2.3 MultiJet od Iveca patří mezi ty nejspolehlivější motory na světě vůbec. Všechny důležité komponenty včetně vstřikování a turbodmychadla zvládají obrovské nájezdy a vlastně první půl milionu kilometrů stačí dodržovat jen běžný servisní plán. Verze Euro 4 měla olejovou náplň 6,5 l, verze Euro 5 a Euro 6 už jen 5,9 l. Interval výměny je ale nastaven až na 40 000 km, ovšem maximem je vždy jeden rok. V obtížnějších provozních podmínkách se má měnit olej po 20 000 km.

Stejný interval má i větší motor 3.0 MultiJet, který má dokonce devítilitrovou olejovou náplň. U ní degradace oleje nebude tak rychlá, takže typické natahování servisních intervalů na maximum snese lépe. Oba motory jsou ale velmi spolehlivé a jsou zřejmě důvodem, proč dát Ducatu přednost před Citroënem nebo Peugeotem s motory 2.0 a 2.2 HDI. Jen provedení 3.0 HDI je převzatý třílitr od Iveca.

U jednotky 2,3 l hrozí jen to, že se vám přetrhne rozvodový řemen (interval výměny doporučujeme po 150 000 km, u ojetin bez 100% spolehlivé servisní a kilometrové historie vyměňte hned preventivně po koupi). Motor 3,0 l má rozvodový řetěz, který je nesmrtelný.

Ducato mohlo mít ještě motor 2.0 MultiJet, což byl dvoulitr vlastní konstrukce (85 kW a 280 Nm). V zásadě je to spolehlivý motor, ale hodí se spíše na popojíždění kolem města, ne na dlouhé dálniční přesuny. Trpí totiž na přehřívání a zhoršené mazání při nadměrném vytěžování.

V Ducatu se také objevil motor 2,2 l (verze MultiJet 100, výkon 74 kW), který plnil roli základní motorizace. Je to jednotka od Fordu (motor řady Puma, dostal se třeba do Transitu nebo Mondea druhé generace), a ačkoli má mechaniku docela spolehlivou, ve verzi Euro 4 bez filtru pevných částic má problematické vstřikování. Verze Euro 5 je vylepšená a spolehlivější, ale zase má navíc částicový filtr.

Vzácná je verze na CNG se zážehovým třílitrem. Těch v bazarech moc není a hůře hledá nového majitele. Omezující je totiž dojezd (na plyn ujede v reálném provozu maximálně 300 km a záložní nádrž na benzin má objem pouze 14 litrů) a firmy raději braly diesel, který byl levnější. Ducato na CNG se hodí jen do města.

Z mechanických věcí je ještě potřeba zmínit převodovky. Tyhle dodávky mají reálně obrovské nájezdy a zejména u silnějších motorů (hlavně 3.0 MultiJet a 2.3 MultiJet BiTurbo) pracují převodovky už blízko limitních točivých momentů. Od věci nebude preventivní výměna oleje v převodovkách, ale smiřte se s tím, že s nájezdy za 400 000 km (což tyhle dodávky najezdí klidně za pět, šest let) už půjde řazení hůře. Pokud bude vypadávat pětka a šestka, čeká vás generálka nebo výměna převodovky.

Jestli je u běžných osobáků stočený tachometr takové menší riziko, tak u dodávek je to naprostá klasika. Ani u relativně mladých aut se nedá údajům na tachometru moc věřit. Podvádí s nimi totiž i první majitelé, kteří mají auta na operativní leasing s omezeným kilometrovým nájezdem. Dnes, se sledováním pomocí GPS a automatickým zapisováním nájezdů, už se tahle praxe omezuje, ale stočených čtyřletých ojetin je dost.

Musíte si prostě uvědomit, že dodávky neslouží k tomu, aby se s nimi jednou týdně jelo do obchoďáku a pak o víkendu na chatu. Tahle auta začnou makat ve čtyři ráno u rozvážkové služby nebo jako taxíky někde u letiště a zastaví se obvykle až pozdě večer, pokud vůbec. Některé dodávky jedou v třísměnném provozu 365/24/7. Účelem auta pro podnikání není stát ve vyhřívané garáži, ale jezdit a vydělávat.

Ono stačí jednoduše počítat. Dodávka sloužící u rozvážkové služby klidně nacuká 500 kilometrů denně. To máte zhruba 200 aktivních pracovních dní v roce. A to dělá přibližně 100 000 km za rok. Ano, běžná dodávka najede 300 000 km za tři roky. Nebo letištní taxíky v těch devítimístných verzích, které svážejí cestující ze záchytných parkovišť. U nich je situace podobná. Když se otočí z nejbližšího záchytného parkoviště na letiště čtyřikrát za hodinu, najedou například 600 km denně. Vynásobte si to číslem 365 a máte jejich přibližný roční nájezd.

Neříkáme, že všechny dodávky jsou stočené. Vy se ale rozhodujte spíše podle celkového stavu auta, a ne podle toho, jaké číslo svítí na tachometru. A když nemáte naprostou jistotu, preventivně nechte provést větší servis s výměnou oleje, filtrů a případně i rozvodů na motoru. Pak si to pište a hlídejte si servisní intervaly, ať se vám auto nerozsype. I když jsou motory od Iveca velmi spolehlivé, servis prostě potřebují jako každé jiné auto.

Další záležitostí, se kterou musíte počítat, je poměrně velký výskyt kosmetických vad. Hlavně nákladní verze dodávek mají ten úložný prostor po pár letech odřený a obouchaný. Když ale do dodávky denně nakládáte palety zboží, chodíte v něm v zablácených botách a sem tam vám něco upadne, prostě to tak bude. Znovu opakujeme, že tohle nejsou žádné leštěnky a k životu těchto aut to patří.

Majitelé si také vnitřní prostor dodatečně upravují. Domontovávají například další držáky, osvětlení, případně různé poličky a jiné vybavení, které jim usnadňuje práci. Vy jako kupec ojetiny jen prověřte, zda ta poškození nejsou nadměrná. Ducato a příbuzné modely Citroën a Peugeot mají docela dobrou antikorozní ochranu, ale velké škrábance a poškozené plechy zvenku začnou brzy reznout, tak se to snažte opravit.

Prověřte také, jak fungují zámky, panty dveří a hlavně pojezdy bočních posuvných dveří. Všechno se dá opravit, ale jsou to komplikace. A třeba poškozené boční dveře stojí skoro třicet tisíc. Pár škrábanců ale není žádná katastrofa, a pokud všechny důležité věci fungují teď, zřejmě už budou fungovat vždycky. Jen se snažte o choulostivá místa pečovat, panty čas od času namažte a pojezdy bočních dveří udržujte v čistotě.

Vlastně jediné místo, kde se ukáže, že Ducato je Fiat, jsou až komické nedodělky a kolísavá kvalita zpracování interiéru. Laciné plasty tady nikdo neřeší, hlavně když to jde rychle otřít hadrem. Ale třeba páčky pod volantem si žijou vlastním životem (pustíte dálková světla a současně se vám zapnou blinkry), občas nefunguje osvětlení interiéru či úložného prostoru (žárovka je v pořádku, ale spínače nefungují) a často selže elektrické ovládání zrcátek. Poměrně pracné je také provádět běžné úkony údržby jako třeba výměny žárovek či doplňování provozních kapalin. Do ostřikovačů si náplň bez nějakého trychtýře nenalijete.

Fiat Ducato (a příbuzné dodávky Citroën Jumper a Peugeot Boxer) je opravdu velmi spolehlivý pracant, zejména pokud má pod kapotou motory od Iveca. Záleží na vašem rozpočtu, kam až můžete jít, ale samozřejmě je vždycky lepší, koupit si co nejmladší auto ideálně se zcela kompletní servisní historií. Provozní náklady nejsou katastrofální, vlastně se zas až tak neliší od velkých MPV či SUV. A díky spolehlivé a jednoduché technice dodávek jsou možná vlastně nižší. Je otázka, jestli pro vás jako pro soukromníka dává takováto dodávka smysl, ale pokud potřebujete praktické auto do firmy či pro svoje podnikání, je Ducato s motory 2.3 a 3.0 MultiJet asi to nejlepší, co můžete koupit.