Dacia Sandero je příklad ojetiny, která neztrácí na své ceně

Poslední evropskou automobilkou, která se zarputile drží konceptu lidového vozu, je rumunská Dacia. Ve skutečnosti se vyrábí nejen ve své domovině, ale i na mnoha místech po světě, a její produkce dnes dosahuje opravdu vysokých čísel. Jen Dacií Sandero se v jejich třech generacích od představení v září 2007 prodalo po Evropě výrazně přes milion kusů, Na světě existuje pořád obrovská poptávka po levném, snadno udržovatelném voze, který sice nemusí nadchnout, ale svůj primární úkol splní do puntíku.

Dacia není značka, která by u mě osobně kdy získala nějaké sympatie. Ale to vůbec nevadí, protože vždy, když do interiéru nějaké starší ojetiny usednu, uvědomím si, že jejím smyslem není potěšit autíčkářskou duši, ale přepravit levně z místa A do místa B. Naposledy jsem testoval modrý praktický minivan Dacia Dokker a nemohl říci křivého slova. Za dané peníze nabízí hromadu prostoru a zpracováním i kvalitou jízdy se ani výrazně neodlišuje od lehce dražšího Renaultu Kangoo. A podobné je to i se Sanderem.

Základem je platforma, kterou používá aliance automobilek Nissan-Renault a spousta věcí vám bude velmi povědomá, pokud jste někdy v minulosti jezdívali staršími Renaulty Clio. Volant, pozice za volantem, rozmístění pedálů, přístrojová deska, přepínače a mnoho dalšího, to vše starší Renaulty připomíná přímo dokonale. Řazení jde u těchto aut zpočátku velmi přesně a ztuha, ale jakmile se po letech uložení řadicí kulisy různě vymačkají, naleznete ono typické francouzské řazení ve stylu kvedlání těsta vařečkou v díži. Ve skutečnosti to celé není vyloženě špatně, protože pokud jste si Dacii jako svůj vůz denních potřeb vybrali, beztak svým založením neholdujete zrovna všemu nejmodernějšímu, co lze na trhu koupit. Konzervativní hodnoty Dacií, které fungují jako auta vyvíjená někdy ve druhé půlce devadesátých let, jsou mnohými právě dnes cíleně vyhledávány.

Když už překousnete vyloženě vysokou cenovku ojetiny, která činila v případě šestileté Dacie Sandero II. generace rovných 159 000 Kč, dostanete ryze bezproblémový stroj. Vůz, který mi k testu zapůjčilo AAA Auto, měl velmi malý kilometrový nájezd, ale poměrně drahé jsou i pěti, šestileté Dacie s více než sto tisíci km na hrbu. Zkrátka trh dnes funguje tak, že jednoduchá auta na benzin či naftu najdou své nové majitele, kteří jsou za ně ochotni zaplatit více než před rokem či dvěma, velmi rychle.

Kouzlo Dacie tkví ve vyloženě nízkých provozních nákladech. Drtivá většina náhradních dílů stojí zlomek toho, na co vyjdou díly na běžné a zavedené značky. Cokoli vás napadne, stojí typicky jen pár stovek, a v tom spočívá kouzlo celé Dacie. Ostatně kolega Dalibor podobnou Dacii rozebral v testu ojetiny do detailů už před nějakým časem. Motory jsou osvědčené pohonné jednotky od Renaultu, nyní již výhradně přeplňované litrové tříválce, shodné s motorem, který poháněl například mnou nedávno zkoušený Smart ForFour. Pod kapotou konkrétního kousku z roku 2014 však vrčí ještě zcela jednoduché a ryze bezproblémové čtyřválcové srdce. Motor o objemu 1,2 litru s čtyřventilovou technikou nabízí 55 kW výkonu a velmi příjemný chod.

Nejpozoruhodnější věcí je na Daciích Sandero druhé generace s benzinovými čtyřválci jejich zůstatková hodnota na trhu. V roce 2014 se dalo zbrusu nové Sandero s testovaným motorem koupit v základní výbavě za 159 900 korun. V námi testované výbavě „Arctica“ s manuální klimatizací, centrálním zámkem na dálku a elektrickými okny byla cena o třicet tisíc vyšší. A to je přesně pouze celý pokles hodnoty vozu dnes, za šest let provozu. Nahlédnutím do Sauto.cz naleznete mnohé stejně drahé Dacie Sandero. Podle slov prodejců ojetých vozů se však přesto rychle prodávají. S nadsázkou by se skoro dalo říci, že kdo si koupil novou Dacii před pěti, šesti lety, získal tak „investiční vůz“.

Tuto otázku jsem si přesně položil v momentě, kdy jsem s onou vínovou Dacií Sandero jezdil a pořád si opakoval, že tolik peněz bych přeci za ojetinu takto základního a až spartánského auta nedal. Pojďme se podívat na pár aktuálních alternativ, které by mohl zájemce o menší, servisně nenáročný rodinný vůz v ceně do dvou set tisíc korun koupit.

Prvním typem by byl vůz ze stejné korporátní „líhně“, a tím by byl Renault Fluence. V letech 2014–2016 se ještě jako nový vůz prodával s motorem 1,6 16V o výkonu 80 kW s pětistupňovou manuální převodovkou a poměrně slušnou výbavou, o které se Sanderu může nechat leda tak zdát. V roce 2014 stálo zbrusu nové 294 900 Kč a v „akci“ šlo koupit ještě o tři desítky tisíc levněji. Dnes se dají ojeté sedany Renault Fluence koupit v podobném cenovém spektru jako pětiletá Sandera, tedy od 150 000–200 000 Kč. Pár kousků na výběr v české inzerci aktuálně je.

Dalším horkým kandidátem by byl opět vůz klasické karoserie sedan, a to italský vůz Fiat Tipo s motorem 1,4 litru o maximálním výkonu 70 kW. Opět se jedná o spolehlivou atmosférickou pohonnou jednotku bez přímého vstřikování paliva a dalších technických složitostí, které ve svém levném a nenáročném voze nechcete. Výhodou oproti vozu Renault Fluence jsou daleko jistější jízdní vlastnosti v zatáčkách, protože Fluence je opravdu „francouzsky“ měkce odpérované, zejména v šestistupňové převodovce, která je samozřejmě lepší pro delší jízdy po dálnicích. Mnoho aut v aktuální inzerci nenaleznete, ale pětileté Tipo se kolem mnou vytyčeného cenového spektra koupit dá.

Mým posledním dnešním tipem bude vůz velikostně podobný jako Sandero, pětidveřový hatchback Ford Fiesta s benzinovým atmosférickým motorem 1,25i o výkonu 44 nebo 60 kW. To je vůz, který nabízí z celého myslitelného výběru nenáročných a levných vozů nejlepší jízdní vlastnosti a velmi dobré zpracování. Za pěti až šestiletý exemplář s nízkým nájezdem zaplatíte podobnou cifru jako za Sandero druhé generace a získáte auto na podstatně lepší technické úrovni. Podvozky i řízení jsou na Fiestách fenomenální, přičemž motory a celková spolehlivost velmi dobrá. Ostatně shodnou techniku sdílí i Mazda 2, kterou už mnoho let v rodině provozujeme a ukázala se být provozně zcela nenáročná.

Když celou situaci na trhu nenáročných a levných ojetin shrnu, Dacia Sandero druhé generace je vůz, po kterém je velká poptávka, ale jeho cena je z mého pohledu příliš vysoká. Neznamená to, že by Sandero bylo špatné auto. Je zkrátka jen příliš zastaralé, málo vybavené a nevhodné pro delší jízdy po dálnicích díky velmi krátkému zpřevodování i nadměrnému hluku. Kdyby bylo o nějakých třicet až padesát tisíc korun levnější než ony tři výše zmíněné alternativy, nebylo by Dacii vlastně co vytknout.

Za co nejlevnější peníze by splnila do puntíku, co se od ní primárně žádá. Když se ovšem prodávají ojeté kusy za skoro stejné peníze jako tehdy nové, ztrácí favorizace Dacie při výběru ojetiny svůj smysl. Jen jako doplnění dodám, že zbrusu nové Sandero koupíte dnes se slabším litrovým motorem (49 kW) ve výbavě Comfort za 279 900 Kč a silnější TCe s výkonem 67 kW o dalších dvacet tisíc dráž. Ceny nových vozů se zkrátka oproti situaci před pěti lety navýšily a v segmentu levných vozů je onen nárůst procentuálně nejmarkantnější. Vždyť u Dacie Sandero vzrostly ceny nových vozů takřka na dvojnásobek!