Test ojetiny Dacia Logan MCV: Nahradí první Octavie Combi?

Přísné emisní předpisy a požadavky na vysokou pasivní i aktivní bezpečnost kladou na výrobce velké nároky. Zvedají se také požadavky kupujících, kteří se postupem času rozmazlili a už si nová auta bez specifických prvků výbavy nedovedou představit. Nová auta jsou tak stále složitější.

Plno lidí, kteří chtějí auto jen jako nenáročný spolehlivý přepravník, ale často kvůli vlastním negativním zkušenostem s mnohdy poruchovou technikou v ojetinách moderním složitým autům nevěří – chtějí prostě něco primitivního, co si případně opraví sami a co se hlavně nebude kazit. Mnozí ve strachu doslova dojíždějí stará auta s již vražednými nájezdy a počínající korozí nosných částí.

Jenže co budou dělat, až se jim „jedničková“ Octavia Combi s atmosférickou jednašestkou rozpadne? Mají vůbec na trhu nějakou důstojnou náhradu za tohoto sympatického dělníka? Moc takových aut není, ale útěchu by mohli najít u rumunské Dacie. Současný Logan druhé generace je totiž, zejména v kombíku MCV, vlastně dobré auto.

Jako příklad ojetiny nám poslouží Logan MCV s tříválcovým přeplňovaným motorem 0.9 TCE, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz z roku 2014 ujel prozatím 83 500 km a prodejce za něj chtěl v době testu 140 000 Kč.

Nedá se říci, že by byl trh zrovna zaplaven ojetinami vozu Dacia Logan. Inzerentní server sauto.cz zobrazuje jen něco málo přes sto nabídek na druhou generaci tohoto rumunského modelu. Možná to bude do velké míry dáno i tím, že si tohle auto kupují hodně soukromníci, kteří nemají zrovna moc důvodů ho po pěti letech zase posílat do světa.

Ceny začínají už u 80 000 Kč za vozy s motorem 1,2 l a vyšším nájezdem. Kombi MCV lze pořídit od zhruba 100 000 Kč. Dobrá zpráva je, že bez klimatizace je v inzerátech už jen pár aut. Za cenu kolem 150 000 Kč lze mít auto se slušnou výbavou a nájezdem do 75 tisíc kilometrů. Nafťáků je relativně málo a kusy s rozumným nájezdem pořád stojí okolo dvou set tisíc.

Dacie dostaly různé přezdívky. „Šrot“, „pekáč“, „laciná plečka“, „rumunská míchačka“ a podobně. Ale ty jim dali zpravidla lidé, kteří si tohle auto nekoupili za vlastní, tvrdě vydělané a několikrát zdaněné peníze. Dacia cílí na specifickou skupinu zákazníků a ani nedoufá, že bude konkurovat věhlasnějším značkám.

Když pak do druhé generace Loganu usednete a jezdíte s ním, není to zas taková katastrofa, jak by mohly napovídat internetové diskuse „odborníků“. Vnímaná kvalita se výrazně zlepšila a materiály v interiéru už nepřipomínají recyklovaný kontejner na odpadky. Vlastně jedinou nepříjemností je omezené nastavení volantu, který není teleskopický. Řidič se tak po něm bude natahovat, případně bude muset sedět nekomfortně blízko.

Obhlídka testovaného vozu ukazuje, že bývalý majitel (nebo spíše uživatel) auto moc nešetřil. Odřené poklice, škrábance a ťukance kolem dokola napovídají, že tenhle Logan MCV neměl zrovna lehký život. To už tak mnohdy u služebních aut značky Dacia bývá. Plno služebních řidičů se tomu autu mstí a vybíjí si na něm vztek za to, že nenafasovali od šéfa Superba v kůži. A podle toho pak některé ojetiny po pár letech vypadají. Ale tříválec ochotně naskočil, klimatizace fouká chladný, i když trochu zatuchlý vzduch a obyčejné rádio rychle a ochotně načítá USB disk s muzikou.

Jestli čekáte, že teď budu rozebírat, jak katastrofálně se tahle Dacia na silnici chová, jak se zoufale naklání na stranu a pneumatiky skučí pod přívalem beznadějné nedotáčivosti i v nízkých rychlostech, zklamu vás. I když nenaložený kombík na horší silnici trochu drncá a z kufru se ozývá lomoz nějakého uvolněného plastu, drží se tenhle rumunský pracant silnice s takovou ochotou, o které si leckterá auta dražších značek mohou nechat jen zdát.

Svůj podíl na tom budou mít určitě pneumatiky. V daném případě někdo nešetřil a obul Logana do výborných Continentalek. V táhlých obloucích tak Dacia drží až hanebně vysoké rychlosti s naprostou jistotou, ochotně mění směr a jako příjemný bonus přenáší přes komunikativní řízení do dlaní více informací a zpětné vazby, než kolik jich dostanete ve sportovních BMW M či Mercedesech AMG. Už dlouho jsem se v bazarovce tak nebavil jako s touhle Dacií.

A ani ten přeplňovaný tříválec není žádná hrůza. Sice má trochu vlažný spodek a ospalejší reakci, než se turbo nadechne a přes dlouhé vedení vzduchu dotlačí kyslík k válcům, ale popojíždění s ním není tak uskákané a mám pocit, že nové škodovky s motorem 1.0 TSI s filtrem pevných částic a ultradlouhými kvalty mají to dávkování plynu, zejména v kopci, výrazně obtížnější. Jakmile vyjedete z města, stačí tam vrazit pětku, přičemž ta pobere vlastně všechno od 60 km/h nahoru.

Jadrný tříválec se nebojí otáček a na dálnici dovede upalovat pěkně. Jenže za 120 km/h už Logan začne ukazovat, proč je to levné auto. Uvnitř to hučí jako ve stejnosměrné lokomotivě s odporovou regulací výkonu při rozjezdu a směrová stabilita v silném větru není zrovna ukázková. Naložené auto je na tom lépe, jakmile se zadní náprava zatíží. Ale i tak leží ta komfortní hranice někde u 120 km/h, zatímco třeba Rapid dokáže upalovat stošedesátkou a ani se nehne.

Když nebudete stát tříválci na krku, spotřeba se dá udržet pod 7 litry na 100 km. Opatrnější řidiči, kterým nedělá problém udržovat sice vyšší, ale plynulé tempo, budou jezdit dlouhodobě klidně za 5,5 až 6 litrů na 100 km. A jak je na tom se spolehlivostí?

Downsizovaným motorům koncernu Renault-Nissan pořádně pošramotil pověst čtyřválec 1.2 TCE, kterému praskají písty, kolabují rozvody a olej žere jako staré bavoráky. Tohle ale není zmenšená verze téhož motoru. Tříválec 0.9 TCE má totiž jednoduché nepřímé vstřikování, primitivní turbodmychadlo, a vlastně jednodušší přeplňovaný motor dnes už snad ani udělat nejde.

Díky nepřímému vstřikování tak karbonování ventilů a pístů nikoho trápit nebude; i když motoru udělá kvalitní benzin s aditivy a vyšším oktanovým číslem samozřejmě dobře, není tady nutností. Tankovat ho tak můžete spíše jen pro dobrý pocit.

Životnost jednotky se bude hodně odvíjet od pečlivosti servisu. Hraniční je předepsaný interval 20 000 km nebo jeden rok na olej, ale určitě ho zkraťte na maximálně 15 000 km, případně na 10 000 km, pokud jezdíte často pod plným zatížením. V motoru je 4,1 l oleje a používá se specifikace 5W-40. S rozvodovým řetězem zatím problémy nebývají a nové turbo za dvacet tisíc snad ještě potřebovat nebudete.

To, že převodovky Dacií trochu skučí, je už věc, na kterou jsme si zvykli. Ale tohle je jinak spolehlivý pohon, se kterým by při dodržování servisních zásad neměly být problémy. Podvozek je odolný a levný na opravy i údržbu, ani s korozí se zatím nesetkáváme v takové míře jako dřív. Samozřejmě záleží na stavu konkrétního kusu. Neparkujte ho ve vysoké mokré trávě a zvažte aspoň jednou za čas ochranný nástřik spodku.

S ostatními motory to také není špatné. Základní atmosférická dvanáctistovka zlobívá jen těm, kteří nevymění po 90 000 km nebo šesti letech rozvody a zapomínají na seřizování ventilové vůle, s čímž mají problémy hlavně motory přestavěné na LPG. Dynamicky se ale tenhle motor hodí jen do prázdného auta mezi vesnice, případně do města. Měkký chod čtyřválce je na poskakování v kolonách o trochu příjemnější než schodovitý charakter tříválce s turbem.

Motor 1,2 l byl nahrazen tříválcem 1.0 SCE, který už má rozvodový řetěz a není potřeba u něj seřizovat ventilové vůle. Ale pozor na servisní intervaly. Ta miniaturní třílitrová náplň oleje rychle zdegraduje. Klidně měňte olej už po 10 000 km. Výhodou tříválce 1.0 SCE je to, že neměl stop/start, takže vám déle vydrží akumulátor.

Hodně diskusí se vede o výhodnosti dieselu 1.5 dCi. On je to v zásadě solidní motor, ale záleží na tom, jak se k němu kdo chová. U nafasovaných služebáků si ale neděláme o přístupu řidičů moc iluzí, takže i když se dřívější problémy se zadíráním na klice podařilo částečně eliminovat, u kusů s velkým nájezdem na natažené servisní intervaly to moc perspektivní pohon nebude.

Umí zazlobit vstřikovače (repasovaný stojí přes pět tisíc) a s normou Euro 6 přišly další emisní složitosti. Hledejte raději verzi Euro 5, ale musíte vědět, že se vám nafta vyplatí. Musíte být smířeni s tím, že najedete třeba 40 000 km za rok. A to vám tedy, s ohledem na uživatelský komfort Loganu, není co závidět.

Aspoň tedy, že jednoduchá technika a výbava znamená méně problémů okolo. Jelikož je Logan navržen do drsných podmínek rozvojových zemí s mizerným povrchem silnic, přece jen drsné zacházení snáší lépe než plno moderních aut dražších značek. Vyžaduje to jen jisté ústupky v oblasti komfortu a kultivovanosti. Ale jestli jezdíte kratší trasy, čert to vem. I do toho Chorvatska vás Logan spolehlivě odveze.

Ojeté Dacie Logan není potřeba se děsit a v bazaru ji obcházet obloukem. Na to bychom dokázali vyjmenovat jiná auta. Je to bytelný pracant, který si na nic nehraje a soustředí se na funkci a užitnou hodnotu. Pořekadlo „za málo peněz hodně muziky“ v tomto případě platí do puntíku. Spíše se jen snažte vyfiltrovat utrápené služební kusy a hledejte auto s rozumným nájezdem a aspoň nějakou komfortní výbavou. Pokud budete pečlivě přistupovat k údržbě, není důvod, aby se hned Logan rozpadl. Je to vážně slušné auto, které vydrží víc, než si mnozí lidé myslí.