Test ojetiny: Dacia Duster dře spolehlivě jako otrok

Dacia Duster. Tenhle pojem mezi lidmi, kteří se aspoň trochu zajímají o auta, stále vzbuzuje plno emocí. A to nejen negativních, ale spíše pozitivních. Jelikož se v loňském roce začala prodávat výrazně modernizovaná druhá generace, je na čase si prvního Dustera představit jako ojetinu. O tohle auto je, a v budoucnu určitě stále bude, velký zájem.

Asi víte, že automobilka Dacia cílí především na šetřivou klientelu, takže má prakticky v každé kategorii trhu nejlevnějšího zástupce. Vždyť model Logan začíná s cenou o 30 000 korun níž, než kde začíná nejlevnější (ale také o třídu menší) škodovka. Aktuálně stojí nový model Duster necelých 260 000 korun, což z něj dělá bezkonkurenčně nejlevnější SUV na trhu. Jenže na trhu ojetin je to paradoxně obráceně a jednoduché Dacie cenu ztrácí velice pomalu. Důvodem může být i to, že plno těchto vozů má rozšířenou tovární záruku.

Původně jsme chtěli na test nějakého více ojetého Dustera z prvních let výroby, ale tohle auto je horké zboží. Prakticky všechny pro recenzi zajímavé kusy s velkými nájezdy za nižší ceny měly zájemce, takže nám nezbylo nic jiného, než si v Auto ESA nakonec půjčit prakticky nové auto. Modernizovaný Duster z roku 2017 s benzinovou šestnáctistovkou a pohonem všech kol měl totiž najeto jen něco málo přes 20 000 km. Přesto si myslíme, že tento prakticky nový kousek s pěknou výbavou se v bazaru dlouho neohřeje. S ohledem na nájezd, rok a výbavu se i přes cenu 350 000 korun jednalo o jeden z nejlevnějších kusů v nabídce u nás.

Aktuálně ukazuje inzerentní server sauto.cz skoro tři stovky Dusterů na prodej s cenami začínajícími pod 130 000 Kč za kusy s velikým nájezdem. Zhruba stovka nabízených aut má pod kapotou diesel, zbytek jsou benziny, případně verze na LPG. Čtyřkolek je přibližně čtvrtina. Dacia Duster s nájezdem do 50 000 km je pořád k mání za minimálně 190 tisíc s benzinovým motorem, diesel bude zhruba o dvacet tisíc dražší. Čtyřkolky s malým nájezdem do 50 000 km stojí pořád přes čtvrt milionu.

Ukazuje to, jak dobře si tyhle Dacie drží cenu. I když byl Duster jako nový poměrně dostupný, jako ojetina na ceně ztrácí velmi pomalu, pokud není v zuboženém stavu. Vlastně by se dalo říct, že žádné obyčejné auto neztrácí hodnotu tak pomalu jako Duster. Vždyť po osmi letech může být auto k mání pořád za více než polovinu původní hodnoty.

My novináři, co si vozíme každý týden zadky v luxusních nových autech za několik milionů a jsme schopní kritizovat komfort sedaček v Mercedesu nebo akustickou izolaci ve voze Bentley, často ztrácíme styk s realitou. Ostatně, v popisu naší práce je auto zhodnotit, což nemusí vždy dopadnout úplně dobře.

V oblasti ojetých aut ale mají kupující jiné priority. A i když si občas rýpnutí do některých aut neodpustím (a u recenze Mitsubishi ASX jste mi mé hodnocení jeho jízdních vlastností a komfortu dali pořádně sežrat), je potřeba se na ně zkrátka dívat jinak.

Takže ano. Dacia Duster nevyhraje disciplínu „jízdní komfort“. Nebude kralovat ani v kategorii „dynamika a ovladatelnost“. Ale bude vůbec někdo soudný přistupovat k Dacii Duster s tím, že si jde koupit sportovní off-road, aby s ním na okreskách zesměšňoval méně pozorné řidiče sportovních aut? Těžko. Duster si někdo kupuje proto, že chce, aby jeho auto nerezignovalo na první blátivou louži na polní cestě k chatě a udělalo také nějakou těžší práci.

Takže v Dusteru se možná nesedí tak dobře a pohodlně jako v Opelu Mokka nebo nejede tak dynamicky jako Škoda Yeti 2.0 TDI. Ale pokud se nechcete pouštět do dálničních etap dlouhých několik set kilometrů, těžko budete Dusteru něco vyčítat. Je to prostě jednoduché a levné auto, ve kterém je sice trochu více hluku, ale jinak dělá všechno, co od něj čekáte. Jede dopředu, zatáčí, brzdí, couvá a odveze spoustu zablácených krámů, které byste do zavazadlového prostoru nějakého luxusního SUV velkoryse čalouněného výběrovou kůží cpát nechtěli.

Přesto si nelze nevšimnout, že modernizace, kterou tohle auto prodělalo v roce 2013, modelu pomohla. Ovladače důležitých věcí se přesunuly na obvyklá místa (stahování oken tak nehledáte někde v útrobách palubní desky, ale je na madle dveří) a testovaný vůz měl třeba novější infotainment s dotykovou obrazovkou a čtečkou na USB, což je rozhodně modernější řešení, než na jaké jsme u Dacií zvyklí. Překvapivě se v tom primitivním a na první pohled laciném dotykovém displeji člověk ihned zorientuje a nerozčiluje se u něj jako u honosně se tvářících systémů některých dražších značek.

Na druhou stranu tohle testované auto nebylo ve zcela typické výbavě, kterou mívají různé firemní kusy, které dělníci trápí někde v polích a na stavbě. Podobná auta si většinou kupují lidé pro sebe a klidně to může být relativně bohatý člověk, který jen nechce v náročnějším terénu trápit svého Range Rovera nebo BMW X5. My Češi jsme stále specifičtí v tom, že i vysoce postavený manažer s nadprůměrným příjmem jezdí o víkendech dřít v montérkách na chatu. A na takovou práci je Duster přímo ideální.

A tím se dostáváme k asi nejčastějšímu problému tohoto jinak velice upřímného a vlastně celkově dobrého auta. Velký počet Dusterů trpí na ne zrovna vybíravé zacházení a zanedbaný servis. Neberte to, prosím, jako zobecnění, protože určitě si spousta soukromníků své Dustery, koupené za poslední našetřené a několikrát zdaněné peníze, hýčká.

Mnoho uživatelů také tato auta fasuje a není nic horšího než zaměstnanec, který se na nebohém Dusteru mstí svému zaměstnavateli za to, že nedostal Yetiho v plné náloži a dvoulitrové naftě s automatem. A pak jsou tu také majitelé, kteří Dustera berou jako spotřební věc, něco jako sekačku na zahradu. Koupí se to, neinvestuje se do toho ani koruna a až to doslouží, prostě se to vyhodí a koupí se zase něco jiného, třeba další Duster.

Takže než se dostaneme k motorům, o kterých bude vlastně poměrně krátké povídání, měli bychom si sestavit stručný návod, na co se u Dusteru zaměřit, než ho koupíte.

1. Opravdu důkladně auto prověřte na zvedáku

Větší autobazary, ale i každý solidní prodávající ojetého vozu by měl umožnit nezávislé prověření vozu s odborníkem. Protože Duster často slouží jako pracovní auto, je dost dobře možné, že zrovna konkrétní kus má za sebou náročnější život. Právě kontrola spodku auta odhalí, jestli se s autem jezdilo v náročném terénu. On by ho Duster zvládl, ale jízda mimo asfalt má určitá specifika. A aby někdo s Dusterem skákal přes kamenité říční dno a drhnul břichem o skálu, na to není vážně stavěný. Ověřte proto stav zavěšení, motor, převodovku a systém pohonu všech kol, pokud kupujete čtyřkolku. Hodně napoví výfuk. Je vedený nešťastně spodem a jako první obvykle dostane ránu. Pokud má starší Duster úplně nový výfuk, může to být signál, že prodávající ten původní někde doslova urval.

2. Chtějte znát servisní historii

Některé Dustery neviděly servis ani na obrázku v prospektu. Každé auto potřebuje údržbu, a zejména pak to, které má za sebou těžší práci. Servisní intervaly jsou navíc poměrně optimistické, tak si dejte velký pozor na přejížděné intervaly výměn oleje. Pro nový olej je potřeba jezdit nejpozději po 15 000 km, raději dříve (zejména s diesely). Rozvody se u benzinové jednašestky mění po 120 000 km, u dieselu po 180 000 km. Pečlivě vedené servisní záznamy, ideálně podepřené schovanými fakturami provedených oprav, jsou velice dobrou vizitkou konkrétního auta. Opak je proti tomu varováním.

3. Neváhejte připlatit si za lepší kus

Možná dojdete k závěru, že konkrétní Duster bude prostě už moc unavený a nezbude než hledat hezčí, ale dražší kus. Případně se budete muset smířit s chudší výbavou, pokud máte svůj rozpočet na nákup pevně ohraničený. Myslete ale na to, že kupujete ojeté auto. A i když je Dacia Duster ze své podstaty vlastně docela bytelné a servisně nepříliš náročné SUV, nějaké investice chtít bude. Raději si stranou nechte minimálně dvacet tisíc na první větší servis a nutné opravy.

Tak a teď už k motorům. Testovaný Duster měl jednoduchou benzinovou šestnáctistovku s atmosférickým sáním. A pokud se nechcete budit s představou, jaké pasti si na vás ojetý diesel přichystal, je to rozhodně dobrý motor. Pokud se nevykašlete na běžný servis, celý Duster přežije. To se dříve odporoučí pětistupňový manuál u předokolek. Čtyřkolky mají bytelnější šestikvalt.

Olej měňte nejpozději po 15 000 km a buďte trpěliví, zejména pokud je motor studený. Duster má krátké převody a jednička spíše připomíná redukční převod. Nenaložený Duster se rozjede bezpečně i na dvojku. Krátké převody ale znamenají také vyšší provozní otáčky, takže na dálniční etapy tenhle motor moc není. Hranice akustického komfortu je někde u 110 km/h, pak už je znát, že se motoru dál nechce, i když by měla jednašestka s Dusterem upalovat aspoň sto šedesát.

Také to ale znamená, že si Duster řekne o svůj příděl paliva. Počítejte s tím, že Duster 1.6 s čtyřkolkou si vezme klidně devět litrů na 100 km, pokud jezdíte často po dálnici. Na druhou stranu tenhle motor už nic jiného kromě běžných věcí a rozvodů po 120 000 km nepotřebuje. Zlobivý přesuvník časování ventilů, který trápí starší Renaulty s atmosférickými motory 1,6 l, tu totiž není.

Druhou benzinovou možností je downsizovaná dvanáctistovka, ale ta proslula karbonováním zejména po oddalování výměn oleje a kvůli nekvalitnímu palivu. Už se objevily i případy prasklých pístů. Jestli se vám chce měnit olej po 10 000 km a tankovat jen aditivovaný benzín, šlo by to, ale u kusů s vyšším nájezdem moc perspektivy v tomto motoru nevidíme. Není o nic méně rizikovější než diesely. Ještě se sluší dodat, že Duster se dělal v originální úpravě na LPG. Pokud kupujete Dustera na plyn, ujistěte se, že se aspoň jedná o tuto tovární úpravu. Pokud už chcete šetřit na palivu, raději bychom ale hledali udržovaný diesel.

Jestli chcete naftu, neboť motor 1.5 dCi přece jen s naloženým Dusterem pracuje ochotněji, hledejte raději modernější verzi po faceliftu, neboť obě verze o výkonu 66 a 81 kW už mají odolnější ojniční ložiska. Ta byla choulostivým místem motorů 1.5 dCi a problémy s nimi neměli jen velmi pečliví majitelé, kterým nebylo líto měnit olej třeba už po 10 000 km nebo i dříve. Ovšem předepsaný interval 20 000 km je opravdu moc, zejména když jsou v motoru jen necelé čtyři litry oleje. Ten rychle zdegraduje.

Modernější verze má sice vždy filtr pevných částic, ale s jeho regenerací problémy nebývají. Navíc u Dacie je regenerace řešena externím pátým vstřikovačem do výfuku, takže odpadá riziko ředění oleje naftou. Vstřikování už je u modernizované verze motoru také spolehlivější, ale tankováním kvalitní nafty s aditivy zlepšujícími její mazivost rozhodně nic nezkazíte. Smiřte se s tím, že i diesel bude kvůli krátkým převodům brát reálně sedm litrů nafty na 100 km.

Přesto není naftová patnáctistovka ani ve starších provedeních před modernizací zcela špatná volba. Jen jsou tu ale prostě drahá rizika, která nemohou (respektive nechtějí) zájemci s velmi napnutým rozpočtem nést. Pokud vám přijde, že ten potenciální výdaj okolo dvaceti tisíc za výměnu ojničních ložisek přežijete, klidně kupujte. Vedle toho je repase vstřikovačů Delphi (verze s výkony 63 a 66 kW do října 2010) za asi 3 500 Kč za kus ještě snesitelná investice. Silnější verze měly spolehlivější, ale také dražší vstřikování Continental. Po modernizaci už ho mají všechny.

Ještě bychom měli připomenout, že pohon všech kol obstarává u Dusteru docela spolehlivá elektromagnetická spojka. Je to řešení převzaté od Nissanu, a dokonce si můžete zvolit, jestli chcete mít jen přední pohon, nebo jestli chcete zadní kola spojit napevno (v rychlosti nad 40 km/h se spojka stejně rozdělí). Z hlediska ojetiny je to určitě výhodnější řešení než konkurenční systém s elektrohydraulickou mezinápravovou spojkou, kterou známe třeba z vozů koncernu VW, a tedy i škodovek. Systém Dacie nepotřebuje, na rozdíl od koncernového Haldexu, pravidelné výměny olejové náplně. Po letech s ním problémy nebývají, pokud není mechanicky poškozen.

Jinak budete na Dusteru řešit hlavně drobnosti. Podvozek je poměrně bytelný, protože byl navržený hlavně na rumunské cesty. Takže si poradí i s těmi u nás. Bude ale hodně záležet na stavu konkrétního kusu, takže znovu připomínáme, abyste auto důkladně nechali prohlédnout na zvedáku mechanikem, který vám také sestaví předběžný plán oprav a investic. Naštěstí se nabídka levnějších druhovýrobních dílů začíná utěšitelně plnit.

Tohle rumunské SUV je hlavně bytelný pracant. Jednoduchá technika slibuje relativně snadno řešitelné opravy za rozumné peníze, ale naštěstí nebude nutné se v tomto autě neustále hrabat. Je spolehlivé a spíše než vrozené vady ho potkají problémy spojené s nadměrným opotřebením od původních majitelů. Udržovaná auta ale zlobit nebudou. Nicméně smiřte se s tím, že antikorozní ochrana není valná a spousta kovových dílů je značně exponovaná. A je pravda, že některé otlučené osmileté Dustery už začínají „kvést“.