Test ojetiny: Citroën Grand C4 Picasso je skvělé MPV

Automobilky se nás neustále snaží přesvědčit, že všichni potřebujeme SUV. Ne, nepotřebujeme. Spousta rodin potřebuje pořád tradiční velkoprostorové auto, do kterého dají s přehledem tři dětské sedačky vedle sebe. Je až na pováženou, jak malý výběr dnes na trhu je.

Těch aut v kategorii prostorných rodinných MPV je stále méně a méně a na trhu nových vozů bude zanedlouho ještě hůř. Opel přestane dělat populární Zafiru a Ford podle všeho vyškrtne z nabídky Galaxy a S-Maxe. A ani osud VW Sharan není zcela zřejmý. Zůstane nám tak jen Citroën C4 Picasso a Grand Picasso?

Dost možná, tak si pojďme tenhle francouzský rodinný přepravník představit v pravidelném testu ojetiny. Zaměříme se tentokrát na druhou generaci, která navazuje na předchozí, velmi úspěšný a dodnes žádaný model i na trhu ojetých vozů.

Jako příklad nám poslouží červené Grand Picasso, které jsme si na test půjčili v Auto ESA. Vůz s dvoulitrovým dieselem a automatem zatím ujel jen 83 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 320 000 Kč. Vzhledem ke kilometrům, motorizaci a výbavě je to velmi lákavá cena, i když se jedná jen o pětimístné provedení.

V současné době ukazuje inzerentní server sauto.cz více než 400 nabídek na modely C4 Picasso a Grand Picasso. Když omezíme výběr na vozy uvedené do provozu od roku 2014, stále můžeme vybírat ze zhruba 140 nabídek. Naprostá většina aut má pod kapotou diesel, benzin je spíše vzácností. Ceny začínají u 160 000 Kč za motorizace 1.6 HDI s nájezdem hodně přes 100 000 km.

Počítejte s tím, že levnější vozy budou mít vyšší nájezd. Na kusy s nájezdem do 50 000 km potřebujete pořád minimálně 300 tisíc korun. Až na pár výjimek se dvoulitrový diesel pod 250 000 korun zatím pořídit nedá, dvoulitr s automatem se obvykle pohybuje nad 300 tisíci, a pokud má malý nájezd, klidně se cena může blížit půl milionu. Levné tohle auto rozhodně nebývá, zejména v žádané sedmimístné verzi.

Tradicí francouzských aut je, že se zaměřují na komfort. A Citroën není výjimkou. Dynamická jízda mu nesvědčí, trpí mizernou směrovou stabilitou a celkově ho budete spíše honit od čáry k čáře. Nasaďte klidné tempo a budete s tímhle autem spokojeni.

Jeho přednosti jsou jinde, především v opravdu velkém vnitřním prostoru a reálné využitelnosti pěticí dospělých, které se ani sebevětší tradiční kombíky nemohou rovnat. Dozadu dáte tři dětské sedačky vedle sebe a v případě sedmimístné verze odvezete sedm lidí. Na sedačkách ve třetí řadě to pak přetrpí chvíli i dospělí, dětem tam bude dobře. A pokud si vystačíte s pětimístným uspořádáním, čeká na vás doslova gigantický kufr.

A jaký motor vybrat? Asi jste pochopili už z úvodu, že nejlepší je právě dvoulitrový diesel, ideálně kombinovaný s automatem. Silnější verze 120 kW ho má vždy, slabší 110 kW se dala pořídit i s manuálem. Dokonce tenhle dvoulitr stojí i za mírná rizika spojená s nutností dolévat aditivum AdBlue.

Právě potíže s dávkováním AdBlue jsou zhruba tak to jediné, co vás na tomhle autě může z mechanických věcí potkat za předpokladu, že se vykašlete na servis. Olejový servis po 30 000 km je lepší zkrátit, hraniční bude pro diesel 20 000 km, pokud jezdíte delší trasy klidným tempem. Jinak emisní „zbytečnost“ jménem AdBlue, bez které by se motor technicky samozřejmě obešel, umí vysát z peněženky majitele víc než dvacet tisíc.

Jinak je ale motor 2.0 HDI vzorem mechanické odolnosti a zejména v kombinaci s automatem (vyměňte u něj olej každých 60 000 km) se bude jednat o věčný a spolehlivý pohon. Jen počítejte s tím, že kolem 200 000 km přijde na řadu výměna filtru pevných částic. Diagnostika kupované ojetiny vám pomůže odhalit, jaká je zhruba zbývající životnost filtru.

Menší šestnáctistovka také není špatný motor, ale v MPV Picasso už nemá takovou výkonovou rezervu jako v menších modelech. Verze Euro 5 se ještě obešla bez AdBlue, což je výhoda. Nutnost doplňování speciálního aditiva pro regeneraci DPF tu ale je pořád. Starší diesel 1.6 HDI však berte s manuálem, neboť alternativní robotizovaná převodovka je řidičské peklo.

V řijnu 2014 dorazil modernizovaný motor označený jako 1.6 BlueHDI 100 a 120 podle výkonu. Plní Euro 6 a už potřebuje AdBlue, ale aspoň se k verzi 88 kW začal dávat solidní automat s hydrodynamickým měničem, který je rozhodně komfortnější než dřívější ucukaný robot s prachbídnou spolehlivostí.

Pro všechny naftové šestnáctistovky platí, že mají nevhodně tvarovanou olejovou vanu. Nejde z ní vypustit celá náplň, doporučujeme si ji nechat upravit. Ohněte se pod auto a pokud uvidíte, že má vana šroub vystrčený ven, majitel věděl, co dělá, a mohl by to být dobrý kup. U vozů s vysokým nájezdem a dlouhými servisními intervaly je riziko, že už budou mít nejlepší léta za sebou a kaly zdegradovaného starého oleje kolující motorem už napáchaly dost škod.

Z benzinových motorů to není v případě C4 Picasso/Grand Picasso žádná sláva. Starší šestnáctistovky prosluly řadou problémů, zejména s rozvody. Přeplňovaná 1.6 THP pak ráda karbonuje a pochybujeme, že s ní někdo jezdil pro nový olej po 10 000 km a tankoval jen aditivovaný stooktan.

Paradoxně tak představuje nejlepší benzinovou volbu až pozdější tříválec 1.2 PureTec. S malým nájezdem by mohl být slušný, ale potřebuje pravidelné delší trasy, nový olej opravdu nejpozději po 15 000 km nebo jednom roce, a hlavně mu dělá dobře benzin s vyšším oktanovým číslem a aditivy. V kombinaci s automatem to ale není tak beznadějný pohon, jak by se mohlo zdát. I tak je ale diesel asi lepší volba, zejména z hlediska dalšího prodeje.

Z ostatních věcí je u prvních ročníků poměrně běžné, že jim zlobí centrální přístrojový displej. Všechno pořádně vyzkoušejte, protože nový není nic levného (stojí přes dvacet tisíc). Stejně tak ověřte funkci infotainmentu a komfortních prvků, jako je vyhřívání sedadel či klimatizace. Je to francouzské auto s typicky kolísavou kvalitou zpracování podle toho, jak se zrovna stávkovalo a jak dopadl fotbal.

Vyzkoušejte si pár vozů a uvidíte, že zatímco jednomu nejde klimatizace a drnčí výplň dveří, jinému zase doslova „blbnou“ sdružené přístroje a nejde hýbat zadními sedačkami. I tak byste se ale měli rozhodovat podle toho, jak dobře zmapovaná je servisní historie a jakého původu vůz je. Neprověřené importy z operativních leasingů z Belgie a Francie představují nepoměrně větší riziko než auta koupená u nás, u kterých se ten původ ověřuje přece jen lépe.

Počítejte také s tím, že jak C4 Picasso slouží jako rodinný přepravník, bývá vzadu dost zrychtovaný. Děti dají zadním sedačkám, plastovému obložení a vůbec všemu v dosahu zabrat. Jestli budete potřebovat variabilitu, vyzkoušejte, jestli jde dobře a volně hýbat všemi sedadly a jestli jdou sklápět. Zaseknutý mechanismus nebo ulámané páčky se pak velmi špatně opravují.

Když vynecháme „obligátní“ rýpnutí do kolísavé kvality zpracování a typického jízdního projevu této francouzské značky, lze brát model C4 Picasso vlastně jako velmi slušné a atraktivní rodinné MPV. Bez debat se s Opelem Zafira, VW Sharan nebo Fordem Galaxy jezdí lépe už jen díky tomu, že po silnici tahle MPV neplavou jak drobná dívenka na vodítku za splašeným rotvajlerem. Picasso má ale velmi solidní diesely, je v něm opravdu hodně místa, a především stojí výrazně méně než zmínění konkurenti. Jestli vám na jízdním projevu nesejde, rozhodně budete s tímhle Citroënem spokojeni. Kupte si ho ale s automatem, soužití s ním je pak mnohem snesitelnější.