Test ojetiny: BMW R 1150 RT je motorka na celý rok

To jsem si takhle naplánoval klasický test ojetého auta, ale souhra několika nepředvídatelných okolností způsobila, že jsem po letech neměl k dispozici žádnou testovačku. Stane se, takže si na ojetý pick-up Ford Ranger si budeme muset ještě týden počkat.

Jelikož jsem se ale před pár lety vrátil k motorkám, vlastně bychom si mohli jednu v testech ojetin představit. Zjistil jsem totiž, že na motorkách teď trávím víc a víc času. Na rozdíl od aut totiž poskytují ještě alespoň nějaký pocit osobní svobody a zároveň odpovědnosti.

Rovnou ale řeknu, že nejsem nějaký střelec, který by všude brousil stupačkami a měl na kolenou odřené slidery. Jsem spíše relaxační výletník a na motorce jezdím pomalu a opatrně. Vím totiž, že na ní moc dobře neumím. Proto tenhle „test“ nebude ani tak o dynamice a ovladatelnosti jako spíše o tom, jak se s motorkou žije.

Stejně jako před časem s testem BMW 325i E46 jsem i tentokrát sáhl pro testovací stroj do vlastní garáže. Ale moje motorka to není. Tohle BMW R 1150 RT z roku 2001 a s 65 000 km na tachometru mi doma zaparkoval kamarád s tím, že předělává dům a garáž a že teď nemá na ježdění čas a na motorku místo. Ale prý můžu na jeho motorce, aby nezahálela, bez omezení jezdit.

Rád bych touto cestou sdělil, že tohle je naprosto revoluční a hlavně bezkonkurenční koncept sdílení aut a motorek, kterému fandím. Kupte si motorku a zaparkujte mi ji doma. Já na ní pak budu jezdit. Ujalo se to, takhle u mě našel záhy azyl ještě jeden motocykl. Kdo se hlásí další? Místo pořád mám. Nějaký Harley? Ducati? Nebo snad lehké enduro?

Ale teď vážně. Představovat klasické cestovní motocykly BMW s plochými podélně umístěnými dvouválci asi moc nemusíme. Jejich historie sahá daleko do minulosti k modelu R32 z roku 1923, což byl vlastně první sériově vyráběný motocykl značky. Měl motor M2B33, který vycházel z malého motoru M2B15, určeného původně pro lehká letadla. Výrobu větších strojů totiž Německu zakazovaly poválečné mezinárodní úmluvy.

Motocykly BMW rychle získaly na popularitě a ve třicátých letech už značka vyráběla obrovské množství motorek, i díky armádním zakázkám. Legendární se stal model R75, který byl páteří Wehrmachtu při ofenzivách (a následně defenzivách) v Sovětském svazu a severní Africe. Sověti model R75 okopírovali a do roku 1960 se vyráběl jako Dněpr M-72. Kopie modelu R75 vyráběl dokonce i Harley-Davidson pro potřeby americké armády.

Základem úspěchu motocyklů BMW byla vždy nesmírně spolehlivá a robustní technika. Když to vydrželo „výlet s kamarády“ ke Stalingradu, muselo to přece vydržet i takové to ježdění „kolem komína“. BMW totiž, na rozdíl od většiny jiných výrobců, používalo až na pár výjimek pohon zadního kola kloubovou hřídelí. To je mnohem spolehlivější řešení než neustálou údržbu vyžadující řetěz.

Přeskočíme pár desítek let a zastavíme se u prvního modelu, který nesl označení RT. Byl to cestovní motocykl R 100 RT z roku 1978, který měl už tehdy pěkný výkon 70 koní, v letech 1978 až 1984 bylo vyrobeno 18 015 kusů. Moderní provedení s čtyřventilovým motorem přišlo na trh v roce 1995 jako BMW R 1100 RT a testovaný motocykl R 1150 RT na něj vlastně navazuje.

Model R 1150 RT přišel na trh v roce 2001 jako modernizace verze 1100 RT. Plochý vzduchem a olejem chlazený dvouválec zvýšil objem z 1 085 na 1 130 cm3 a výkon vzrostl z 90 na 95 koní v 7 250 otáčkách za minutu. Převodovka je nyní šestistupňová (verze 1 100 měla pět rychlostí) a na zadní kolo posílá točivý moment 100 Nm v 5 500 otáčkách za minutu. Motocykl dosáhne nejvyšší rychlosti 206 km/h a bez dodatečné výbavy má hmotnost 266 kg.

Tahle motorka byla oblíbená i mezi různými policejními sbory a model RT sloužil (a vlastně ještě stále slouží) jako oficiální policejní motocykl snad po celé Evropě, včetně Česka. U nás ho má vedle policie i hradní stráž. BMW R 1100 RT se dá pořídit od nějakých 55 tisíc korun, modernizovaná R 1150 RT od zhruba 70 tisíc. Za 100 000 Kč lze mít opravdu slušný stroj v pěkném stavu, s úplnou výbavou a rozumným nájezdem. Nový motocykl (R 1250 RT) dnes stojí přes půl milionu. Ano, velké cestovní motocykly BMW byly vždy drahé.

Navěste na motorku tři kufry, natankujte plnou pětadvacetilitrovou nádrž a rozhodně před sebou nemáte lehkonohý sporťák, se kterým je radost se proplétat městským provozem nebo řezat utažené zatáčky na silnici nižšího řádu. BMW R 1150 RT je především pohodlný cesťák, ale jakmile se rozjedete, pocit těžké motorky hned zmizí. Až do doby, kdy ji potřebujete zpomalit nebo rychle překlopit ze strany na stranu.

Plochý dvouválec má síly dost a cestovnímu pojetí motorky odpovídá i jeho ladění. Zabírá od nízkých otáček a je cítit, že za 6 000 otáček se mu už moc nechce. Šestka je dlouhá a hodí se hlavně na dálniční etapy. Při plynulé jízdě pak umí tahle motorka jezdit za 4,7 litru, běžný průměr se pohybuje mezi 5,5 a 6 litry na 100 km.

Ne každý ale potřebuje neustále jezdit s motorkou ověšenou kufry. Na malé věci jako třeba doklady, telefon a jiné drobnosti postačí praktická uzamykatelná přihrádka vedle nádrže. Ve městě se člověk na RT bez kufrů cítí přeci jen lépe, ale ono to chce zvyk. Sice se nevejdete do nejužších mezer jako třeba na malém skútru, ale čeští řidiči si na motorkáře zvykli a dělají jim v kolonách a na křižovatkách místo. Takže i s RT se dá po městě jezdit.

S chlazením motoru problémy nebývají a jen v hodně horkém počasí a hustém provozu vyleze teplota trochu výš. Mimo město se pak teplota oleje drží vždy uprostřed kolem ideálu. Komu by naopak byla zima, může si zapnout vyhřívané rukojeti, což je skvělá pomůcka například i v dešti. A to velké elektricky nastavitelné plexi je naprosto úžasné. V horní poloze na jezdce s výškou do 180 cm, který má sedlo co nejníže, prakticky vůbec nefouká.

Má to ale i jiné výhody. Když se jdete projet na nějakém „naháči“, za chvíli jste obalení mouchami. Na RT ale štítek chrání velmi dobře a i po dlouhé cestě máte většinou hledí helmy úplně čisté. Ochrana před deštěm je pak rovněž výborná. Vibrace jsou snesitelné, ale stejně po 200 km brní ruce. To je u motorek normální.

Podvozek, který využívá patentované řešení zavěšení Telelever vpředu a Paralever vzadu, je rovněž velmi pohodlný, motorka je stabilní a velice jistá. Žádné kroucení nebo vlnění se tu nekoná, ani na horší silnici. V tomhle vždycky motorky BMW s tímto řešením podvozku vynikaly.

Asi bych si dovedl představit, že by tahle motorka mohla mít účinnější brzdy, ale na pomalejší a měkčí nástup se dá zvyknout. Navíc jsou brzdy posilované, bez čehož by se takhle těžký stroj asi neobešel. R 1150 RT má také standardně ABS. No a jak je to se servisem a údržbou? A jak vlastně podobnou motorku prověřit a koupit?

Ze servisního hlediska není s BMW R 1150 RT vlastně život těžký. Důležité věci jsou dobře přístupné a spoustu běžné práce i údržby si uděláte svépomocí. Možná bychom si mohli na úvod připomenout důležitou věc: na rozdíl od většiny konvenčních motocyklů mají tyhle motorky BMW koncepci vlastně podobnou té, která se používá v autech.

Zatímco většina motorek má motor a převodovku v jednom celku s jednou olejovou náplní (a následně přenos síly na zadní kolo řetězem), BMW má podobné uspořádání jako auto. Motor a převodovka jsou oddělené, se samostatnou olejovou náplní. A následně vede z převodovky dozadu hřídel jako u auta.

Motorový olej s filtrem se mění každý rok nebo po 10 000 km, u více ojetých kusů je doporučeno zkrátit interval na 6 000 km. V motoru je 3,75 l oleje. Každé dva roky se má vyměnit olej v převodovce (0,8 l) a zadním kardanu (0,25 l).

Filtr sání se mění každý rok nebo po 10 000 km, každých 40 000 km se mění palivový filtr. Výměna palivového filtru je ale servisní úkon, který si svépomocí jen tak neuděláte. Podobně náročná je i výměna řemenu alternátoru po 60 000 km.

Na druhou stranu, seřízení ventilové vůle po 60 000 km je hračka, kterou svépomocí zvládnete, potřebujete jen vymezovací podložky. Trochu se ale možná vyvztekáte s výměnou svíček po 20 000 km, zejména pokud se už z motorky ztratilo originální nářadí. Do úzké šachty na zapalovací svíčku se totiž běžné nástrčné klíče nevejdou.

Hlavně je potřeba motorku pravidelně kontrolovat, sledovat stav oleje v motoru a převodovce a případně dolévat. Počítejte s tím, že tyhle motory si, v závislosti na stylu jízdy, vezmou tak půl litru oleje na 3 000 km. Po větších nájezdech o něco víc.

Mezi choulostivá místa patří spojkový válec s odvzdušňovacím modulem, odkud občas uniká kapalina (tahle motorka nemá spojku ovládanou lankem). Nevyrovnaný chod motoru a nezápaly často jen souvisí s nevyměněnými svíčkami, ale pozor, ať se nejedná o motor, který bere enormní množství oleje. To by ale měla odhalit testovací jízda. Motorka nesmí kouřit jako dvoutaktní Jawa.

Kdo chce, může samozřejmě také nechat změřit kompresní tlaky ve válcích. Zaměřte se i na stav zadního kloubového hřídele. Po letech a kilometrech už tam ale malá vůle bude. Hledejte stopy po úniku oleje, dvacet let stará těsnění a gufera už toho budou mít za sebou hodně.

S motorkami je to ale podobné jako s auty. Rozhodujte se především podle celkového stavu a moc nekoukejte na kilometry. Cestovní motorky toho obvykle najezdí docela dost a není výjimkou, aby mělo dvacetileté „ertéčko“ najeto třeba 150 000 km nebo i víc. Ne snad, že by se rozpadalo pod rukama, ale s velkými nájezdy se už prostě některé věci opotřebují.

Chtějte pokud možno originální kus bez dodatečných dodělávek rádia a dalších elektrických zbytečností, které ve výsledku akorát způsobí vybíjení hůře přístupného akumulátoru. Vždycky je lepší kupovat motorku už s tou výbavou, kterou chcete, ať to pak nemusíte dodělávat. Například sada tří kufrů nebyla standardem, horní třetí kufr byl za příplatek. A takové dodělávky jsou pak docela drahé.

Smiřte se i s tím, že tyhle velké motorky už budou mít sem tam nějaký šrám. Hlavní ale je, aby všechny důležité věci fungovaly. Pozorně prověřte rám stroje a další místa, která jsou hůře vidět. Hledejte stopy po velké bouračce, svařování skříně převodovky a podobně. Pokud ale motorka svítí, startuje, drží volnoběh, jede normálně a nekouří jako dvoutakt, vlastně není důvod ji nekoupit.

Určitě najdete na trhu rychlejší, obratnější a levnější motorky. Ale jestli chcete pohodlný motocykl, se kterým je radost cestovat na dlouhé vzdálenosti ve dvou (nebo klidně i samostatně), je pořád model R 1150 RT skvělá volba. Kvalita zpracování a spolehlivost jsou opravdu na vysoké úrovni, a pokud se na motorku nevykašlete, bude ještě dlouho sloužit. Asi bych ji nedoporučil pro úplného začátečníka, ale rozhodně se nejedná o stroj, ze kterého by měl jít strach.