BMW i3 60 Ah: Futuristické auto po sedmi letech

Automobil, který funguje čistě na elektrický pohon, je koncept, který mezi motoristickou veřejností vyvolal zatím nejvíc vášní i rozbrojů ze všech. Já se snažím zůstávat v myšlenkách při zemi. Obdivuji všechny vývojáře, designery a další plejádu inženýrů, kteří na projektech vozů kategorie EV pracují.

Některé z nich se navíc tváří jako konvenční auta. Třeba Renault Zoe, Nissan Leaf, Hyundai Ioniq anebo nová Škoda Enyaq, to jsou auta, která nevypadají příliš odlišně od svých benzin či naftu spalujících sourozenců. Tesla a BMW šly poměrně odlišnou cestou. Tesla byla průkopníkem, BMW zase vědělo jak stavět auta tak, aby vypadala uvnitř kvalitně, byla ergonomická a jejich podvozky vážně fungovaly. BMW i3 byl nepochybně z technického i designového pohledu veleúspěšný projekt.

Automobilky by rády elektrovozy prodávaly ve velkém, protože je nutno miliardové vývojové náklady něčím zaplatit. Jenže realita je taková, že si je rozhodně nemůžeme pořídit všichni. Pro drtivou většinu motoristů totiž nedávají smysl ani ekonomicky ani šíří schopností, kterých dosahují. Nejde totiž jen o dojezd, ten se u mnoha modelů během let postupně prodlužuje, jde o síť dobíjecích stanic, která není ani zdaleka celoplošná.

A aby toho nebylo málo, ani způsob platby za nabíjení není zdaleka sjednocený. U většiny poskytovatelů musíte mít registraci, čipovou kartu, provozovatelů nabíjecích stanic je celá řada. Ze zákaznických karet nechcete mít v peněžence vějíř, ale jednotný systém plateb neexistuje. Výjimečně ještě najdete možnosti dobíjet svůj elektromobil zdarma u nákupních středisek. Často se vám však stane, že budete čekat ve frontě, než se dobije elektromobil, který se připojil před vámi.

Podnikat dálkové cesty elektromobilem, zejména v zimě, je stále více záležitost z říše dobrodružných výprav než komfortní cestování. Elektromobilita je tedy povětšinou kratochvíle pro nadšence, kteří si mohou zatím užívat situace, kdy nejsou tyto vozy na silnicích ještě příliš vidět, a těžit z několika zvýhodnění, která pro ně zatím plynou. Na druhou stranu urazil vývoj elektromobilů obrovský kus cesty kupředu a to jen za jednu jedinou dekádu. Minimálně nad tímto faktem smekám osobně pomyslný klobouk.

Zatím jsem měl možnost vyzkoušet několik různých aut na elektřinu, spíše však jen ty z říše „lidových“ vozů. Ampéry a kilowatty nadopované Tesly či zbrusu nové Porsche Taycan jsem zatím ještě neřídil. Majitelé těchto vozů často tvrdí, že jejich schopnosti jsou již dnes tak dobré, že se s nimi dá fungovat bez omezení jako s běžným autem spalujícím naftu nebo benzin. Já strávil v minulosti pouze čtrnáct dní s čistě elektrickým Hyundai Ioniq, který měl reálný dojezd jen něco málo přes dvě stě kilometrů, a pak týden s Nissanem Leaf úplně té první generace. Takový vůz dnes se zbytkovou kapacitou baterie neujede ani sto kilometrů bez nutnosti dobíjení. BMW i3 v nejlehčím provedení s baterií o celkové kapacitě 18,2 kWh a bez spalovacího dvouválcového motoru, který funguje jako generátor, zvládne rádius o zhruba stotřiceti kilometrech. Vozy s větší kapacitou baterie či se systémem REx najedou i dvakrát tolik.

Je zajímavé, že pro většinu jízd by mi i malý dojezd základní verze stačil. Pracuji z domova, má žena to má do práce jen pár kilometrů. Nutné jízdy jsou skutečně jen lokálního charakteru a současně bydlíme v rodinném domě, kde by bylo možné vždy večer auto napojit na domácí nabíjecí stanici či úplně jednoduše do obyčejné zásuvky. Tu a tam bych využil rychlodobíjení zdarma u obchodních center, dokud to jde.

Pro mou oblast Prahy-západ je jedna možnost na Barrandově a druhá nově asi deset kilometrů od mého bydliště v Unhošti, obojí u Lidlu. Na druhou stranu je tak trochu legrační jezdit do deset kilometrů vzdálené Unhoště jen kvůli rychlonabíjení zdarma, které lze provést během typické nákupní půlhodinky, když jiný a úplně stejný obchod mám vlastně „za rohem“, jen zatím bez stanice.

A to jsou právě ta specifika života s elektromobilem. V okolí se snadno a rychle zorientujete a naleznete nějaký rozumný režim fungování. Jenže jednou za týden nebo někdy i častěji potřebujete jet jinam, dál, a začnete přemýšlet, počítat dojezd. Tohle s autem s běžným spalovacím motorem či s hybridním ústrojím řešit nemusíte. Vyrazíte, je jedno, kterým směrem, víte, že kdekoli palivo snadno a rychle doplníte. Na dlouhé jízdy druhé auto, které spaluje benzin či naftu, zkrátka zatím potřebujete.

Úhlů pohledu na elektromobilitu je v dnešních časech celá řada. Spousta lidí s těmito auty ještě vůbec zkušenosti nemá. Ti, co si je už pořídili, bývají naopak nejčastěji nekritičtí nadšenci. Na mě osobně působí BMW i3 jako velmi dobré a technicky dotažené auto, se kterým je svým způsobem radost jezdit. Navzdory úzkým pneumatikám na ráfcích o dvacetipalcovém průměru není na nerovnostech příliš uskákané a nosná konstrukce z kompozitního materiálu s příměsí karbonových vláken je fantasticky tuhá. Baví mě celý futuristický design, moc se mi líbí ergonomie auta i jeho celkový vzhled. V reálu si však neumím koupi takového auta zatím sám před sebou obhájit. Doporučuji však zhlédnout krátké video od BMW, které odhaluje nevšední a promyšlenou konstrukci celého vozu.

Společnost AAA Auto, která nám vůz z roku výroby 2014 k testu zapůjčila, si za sedmileté auto s nájezdem 62 000 km účtuje 389 000 Kč, kupní cena byla 900 000 Kč bez příplatkové výbavy, která u konkrétního auta čítala zhruba dalších 80 000 Kč navíc za paket Comfort a LED světlomety. Zní to jako dobrý obchod, ale je nutné mít na paměti, že záruka výrobce platí už jen pouhý další rok (u BMW byla poskytována osmiletá na hlavní funkční části vozu i3) a využitelná kapacita baterie se za ony roky snížila z původních 18,2 kWh na 15,8 kWh, což mi prozradil údaj z diagnostiky vozu.

Není to příliš velký úbytek z hlediska stáří vozu, ale na druhou stranu, nájezd šedesát tisíc km je pořád velmi malý. Běžná auta najezdí tuto porci za dva roky. Byť s BMW i3 reklamace týkající se jednotlivých článků baterií nebývají, je přeci jen otázkou, zda její další degradace bude probíhat lineárním způsobem, anebo se za tři, čtyři roky ohlásí definitivní konec a majitel bude odkázán na kompletní či částečnou výměnu bateriových článků v hodnotě rovnající se zhruba předpokládané zbytkové hodnotě vozu. Koupě ojetého elektromobilu je stále docela risk.

BMW i3 je jednoznačně jednou z nejlepších možností jak okusit elektromobilitu v podobě příměstského auta, které však bez potíží pojme čtyři osoby a má i rozumně velký kufr. Díky protisměrnému otvírání zadních dveří je k zadním sedadlům skvělý přístup, pokud zrovna neparkujete příliš blízko vedle dalšího podélně stojícího auta.

Materiály i design interiéru jsou velmi dobré a hlavně nápadité. Je to věc osobního vkusu a vím, že se budou lidem buď velmi líbit, anebo vůbec ne. V autě po letech nic nevrže, neskřípe, podvozek je odolný a zůstal bez vůlí. Vyšší náklad představují pouze specifické pneumatiky v rozměru, který se vyrábí pouze pro toto auto, a vyjdou vás zhruba na čtyři tisíce korun za kus. Ovládání je nesmírně jednoduché a intuitivní. Po chvilce se vám bude i líbit v podstatě jednopedálové ovládání auta, kdy BMW při úplném ubrání plynu regeneruje a zpomaluje natolik citelně, že se rozsvěcují dokonce i brzdové svítilny. Kotoučové brzdy použijete vážně jen minimálně často.

Spotřeba energie se mi za celý test pohybovala na krásných 12,5 kWh/100 km. Bylo ale relativně teplo, nepoužíval jsem klimatizaci a plnou dynamiku vozu využil jen občas. Auto podává krátkodobě až 125 kW výkonu, a protože je díky unikátní konstrukci lehké, má úžasnou pružnou akceleraci v rychlostech do 100 km/h. Jednoduše řečeno, je to velmi povedené auto. Jenže ono velké „ale“ znamená celá koncepce pohonu a život s ní. V mnoha regionech ještě není infrastruktura na život s elektromobilem připravena vůbec, v okolí velkých měst jen s výhradami.

Bude se to jistě lepšit, ale jen s dalšími prodanými automobily typu EV. A obávám se, že čím víc takových aut bude na našich silnicích jezdit, tím citelněji bude vidět onen nedostatek infrastruktury, která by umožnila, že běžná česká rodina bude moci podobné auto používat jako své hlavní, rodinné. Zatím je BMW i3 jen krásným a vkusným doplňkem rodinného vozového parku a rozhodnutí, zda takový vůz dnes chcete zkusit koupit (klidně i takto ojetý za výrazně zajímavější cenu), je už čistě závislé na tom, zda si sami před sebou takový výdaj dokážete obhájit. Celkovou úsporu nákladů proti automobilu s konvenčním pohonem totiž nehledejte.