Lancia Thesis 2.4 Emblema – Poslední opravdová Lancia?

Pro automobily Lancia mám trochu slabost, asi jako každý správný petrolhead. A platí to i pro prestižní sedan vyšší střední třídy Thesis, nástupce modelu Kappa, vyráběný mezi roky 2001 a 2009 v Turíně. Jistě, majestátní Thesis je nejnápadnější díky svému nepřehlédnutelnému designu s retro prvky od Michaela Vernona Robinsona. Ten vycházel z konceptu Diálogos, který se ukázal v roce 1998. Byl sice dost radikální, přesto se jej automobilka rozhodla převzít do sériové produkce, protože „lidé budou hledat výmluvy, proč si to auto nekoupit!“. A skutečně vedle tehdejšího Audi A6 nebo Mercedesu třídy E vypadá velký Thesis jako z jiného světa, navíc byl levnější. Přitom ale rozhodně ne ošizený, třeba zadní LED světla tehdy moc aut nemělo (podle některých zdrojů byl Thesis vůbec první s touto vychytávkou).

Přední světla jsou minimalistická a daleko od masky, jako kdyby byla samostatně na blatnících, jak to měly staré automobily okolo třicátých let. Neoriginální velmi lehká sedmnáctipalcová ATS DTC kola autu sedí skvěle. Řekněte si asi sami při pohledu na exemplář v modré metalíze z roku 2006, zda se vám líbí, ale mně rozhodně ano. Ovšem Thesis je rozhodně jedním z aut, u kterého lidé design buď milují, nebo nenávidí. Nic mezi tím a každý má na jeho vzhled názor.

Extravagantní a luxusní byl i interiér, který nabízel kvalitní materiály ve stylovém vydání, jako kdyby na něm dělal Versace. Někdy ale jako kdyby musela ergonomie ustoupit nějakému wow-efektu a ani s množstvím odkládacích ploch se neplýtvalo. Lancia používala pravé dřevo a magnesium místo plastových imitací těchto materiálů, na čalounění pak kvalitní kůži Poltrona Frau (tady v odstínu tabacco) a alcantaru. Pro vývojáře to prý bylo velmi uspokojivé užívat si práci s materiálem a ne náhražkami. Navíc se díky tomu v Thesisu cítíte jako v drahém a velmi luxusním autě a na kůži není vůbec poznat ani stáří auta, ani vyšší nájezd.

K tomu přispívá i bohatá výbava, například adaptivní tempomat Bosch nebo audiosystém Bose s měničem na 6 CD v kastlíku, příplatkové elektricky ovládané otevírací střešní okno se solárním panelem (ten v létě při teplotách nad 25°C pohání ventilátor na první rychlost, aby se v Thesisu nevytvořil dusný skleník), tempomat, multifunkční volant, ESP, třízónová klimatizace (to je výbavou Emblema, standardem byla dvouzónová) s bezprůvanovým výdechem před spolujezdcem po celé šířce palubky, dešťový senzor, elektrické ovládání všeho včetně zadní sluneční roletky, sedadlo řidiče s elektrickým odsunem pro snazší vystupování a nastupování, dvojitá zadní skla pro lepší izolaci, vyhřívání zadních sedadel s perfektním bočním vedením nebo bezklíčový přístup.

A té výbavy mohlo být ještě mnohem víc, jen cena se pak šplhala do astronomických výšin. Kufr pojme v základním uspořádání 320 litrů a v zadních sedadlech je otvor na lyže. Do zadního podběhu se vešla baterie a pod podlahou kufru je plnohodnotná rezerva. Kufr se otevírá dálkově a má i elektrické dovírání.

Lancia svůj sedan nabízela pouze s pohonem předních kol a pouze s víceválci (to je každý motor, který má více válců než obyčejné plebejské čtyři) a také s nafťákem 2.4 JTD v mnoha variacích, ale o vznětovém motoru dnes fakt mluvit nechci. Základem byl dvoulitr Turbo ECO z Fiatu Coupé (ale pouze s manuální převodovkou), vrcholem pak šestiválcové Busso z Alfy Romeo 166 o objemu 3 litrů, později také 3,2 litru (podle mnohých ideální volba), mezi nimi pak sedí tento dvacetiventilový pětiválec o objemu 2,4 litru s krásným zvukem. Je to motor Lancia a já si myslím, že právě ten se do Thesisu báječně hodí a nabízí i slušný dojezd. Chlubí se výkonem 170 koní v 6 000 otáčkách a točivým momentem 226 Nm v 3 500 otáčkách.

Na výběr byl šestistupňový manuál nebo tento pětistupňový automat Aisin. Asi bych doporučil ten, protože vůbec nepostřehnete jeho práci, řadí tak hladce a vůbec nemám tendenci mu pomáhat. Akcelerace na stovku trvá 10,9 sekundy a maximální rychlost auta je 215 km/h. Spotřeba se udává kolem 12 litrů, ale dá se dostat i lehce pod deset, když se budete snažit.

Thesis váží kolem 1,6 tuny (diesel téměř 1,8 tuny), což není úplně málo, ale velkou hmotnost auta díky silnému motoru opravdu necítíte. Navíc nepoužíval platformu Alfy Romeo jako předchůdce, ale Lancia si nový model vyvinula kompletně sama (bohužel to bylo zatím u téhle automobilky naposledy). Díky tomu se dalo použít víceprvkové zavěšení Skyhook a adaptivní tlumiče. Ty používalo i Maserati Spyder, takže Thesis má nakonec nejblíže k této italské šlechtě mezi sportovními automobily a chlubí se malými náklony v zatáčkách. Na dobrých pneumatikách (tady máme ContiSportContact 225/50) sedí krásně.

I když Thesis není lehký, tak i při rychlejší jízdě je krásně komfortní, plavný, tichý a jen díky rázům přejetí díry spíš uslyšíte, než ucítíte. Skutečný stav českých okresek dokáže tahle Lancia krásně zamaskovat. Sportovní charakter mu trochu zkazí poměrně přeposilované řízení, které zpětně považují za omyl i vývojáři. Andrew Horrell by jej dnes udělal tužší a komunikativnější, ale to už může jen říkat. A také by asi o něco víc očesal poloměr otáčení.

Thesis se nakonec s několikaletou přestávkou nástupce dočkal, byl jím model Thema, tehdy ovšem přebrandovaný Chrysler 300C. Prodeje nakonec zaostaly za očekáváním (a byly i nižší než u předchozí Kappy), design byl asi pro tehdejší zákazníky příliš extravagantní a i dnes si ji koupí jen ten, kdo ji prostě chce vlastnit. A vlastně Thesis trochu straší dodnes mezi ojetinami. Vyspělé auto je samozřejmě komplikované a elektronické systémy (sedmnáct řídicích jednotek, na které potřebujete tři různé diagnostiky) občas mohou (nebo spíš budou) stávkovat. Pokud nesvítí všechny LEDky v zadních světlech, bude otravné to řešit.

A kouzelník, který dokáže stávkující Thesis zase umravnit, opravdu nemá dílnu na každém rohu a také se prý některé specifické díly nedají sehnat ani v druhovýrobě (i když komunita majitelů prý zázraky občas umí během pár dnů) a nejsou levné. Zvláště ty podvozkové, které nesou logo Maserati. Problém ale je i se sehnáním výfuku. Až překvapivě často jsem zaznamenal důrazné rady na výměnu vzduchového filtru, jinak se prý znatelně zvyšuje spotřeba.

Thesis se u nás dostal na pomyslné cenové dno a dá se sehnat za pár desítek tisíc korun. Jeho majitel se o něj ale nejspíš dobře nestaral a takové zbídačené kousky nemá cenu zachraňovat a většinou bohužel končí jako dárci dílů, které se vždy hodí. Pokud jste se do Thesise zamilovali, tak se podívejte spíše po fórech a kupujte od majitelů, kteří jsou zkušení a jejichž auto má nejzávažnější vrtochy vyřešené. Taková kontrolka Check OK nesvítí jen tak každému. Nyní se ale zdá, že cena postupně stoupá (u slušných kusů) a za pár let bude z Thesise zajímavý youngtimer, navíc skutečně stylový.