Hlavní obsah

Tesla chce inovovat stěrače. Jde to vůbec?

Foto: Nissan

Inovativní přístup Tesly posunul automobilový průmysl o celou dekádu dopředu. Použitelný elektrický pohon, sofistikované jízdní asistenty na prahu autonomního řízení, obrovský infotainment, online služby, vzdálený přístup přes telefon – to a další věci, které měla Tesla od začátku, nasazují ostatní značky až dnes. Nyní chce americká automobilka vylepšit stěrače.

Článek

Co není rozbité, to nespravuj – tohle omšelé heslo rozhodně platí pro techniku automobilových stěračů. Dobře, dnes už s nimi nepohybujeme ručně, nýbrž elektricky, mají cyklovače, a dokonce i automatické senzory, ale základní princip je stále stejný jako na původním patentu Mary Andersonové z roku 1903: mechanická ruka s gumovou stěrkou opisuje oblouk po skle a stírá z něj kapky. Žádná raketová věda.

Jenže ono to prostě není potřeba, protože jednoduchý princip je zárukou bezchybné funkce, což stěrače dokazují už dlouhé dekády oddanou službou. Samozřejmě tu byly pokusy o zefektivnění – třeba tehdy, když Mercedes u W201 190E použil jediné rameno se specifickým pohybem, takže pokryl 86 % plochy okna, nebo když Seat zkusil uklidit stěrače do A-sloupků; jenže žádný z těchto nápadů se neuchytil. Nyní má Tesla pocit, že by současný koncept dokázala vylepšit. Proto požádala o patent na zcela nový druh stěračů…

Tedy základ je pořád stejný – rameno s gumovou stěrkou stírá kapky, ale nově by mělo být uchycené zcela svisle a po okně by se mělo pohybovat lineárně napříč, a nikoliv tedy rotačně. O pohon se přitom bude starat elektromagnetický systém s unašečem, který je schovaný pod kapotou pod základnou okna.

Foto: Tesla

Nový systém by konečně mohl očistit opravdu celé okno. Ale dostane se do výroby?

Tato koncepce má oproti tradičnímu uspořádání dvě zásadní výhody. Tou první je zjevný fakt, že takový stěrač pokryje prakticky celou plochu okna, takže ven uvidí pohodlně i spolujezdec. Druhou by měla být energetická úspora, protože nový pohon bude minimalizovat ztráty, které jinak vznikají třením mechanických částí současných systémů. Nový pohon by také neměl tolik podléhat korozi a opotřebení.

Je to opravdu revoluce? Na hodnocení si budeme muset ještě počkat, protože ani schválený patent není zárukou skutečné realizace. Ve finále se totiž mechanismus nového pohonu může ukázat jako příliš složitý (drahý) a náchylný k zanesení nepořádkem, nebo nebude stačit rychlost jediného stěrače extrémním podmínkám. Nápad je to však zajímavý, tak si počkejme na to, zda se ujme, nebo půjde jen o další pozoruhodnou, ale slepou vývojovou uličku.

Načítám