Článek
Pro kopřivnickou automobilku je typická centrální nosná roura osmiválcové a dvanáctiválcové motory. Dvanáctiválce si moje generace pamatuje spíše z nákladních aut, své uplatnění ale nalezly i v osobních luxusních automobilech. Tím nejlepším byla Tatra 80. Její vodou chlazený motor měl objem 5,9 litru, výkon 120 koní, velkou pružnost a kultivovaný chod. Díky tomu se dokázal těžký automobil dostat až na rychlost 140 km/h. Bohužel měl také vyšší spotřebu, konkrétně okolo 20 litrů na 100 kilometrů jízdy. Čtyřstupňovou převodovku pro kopřivnický luxusní speciál vyráběla firma ZF.
I v tomhle segmentu se však hodí nějaká ta úspora, takže podvozek sdílela tahle vlajková loď s Tatrou 70. Jednotlivé automobily měly navíc zakázkové karoserie stavěné dle požadavků klientů. Právě tak mohl automobil obstát v konkurenci luxusních limuzín Mercedes-Benz a Rolls-Royce. Dnes to vypadá komicky, ale právě s těmito výrobci se Tatra typem 80 opravdu měřila. A úspěšně, protože zaujala řadu státních představitelů, šlechticů nebo prostých zbohatlíků. Běžný smrtelník si totiž auto za 195 tisíc korun opravdu dovolit nemohl, vždyť za 50 tisíc jste si mohli koupit běžný rodinný dům.
Za takové peníze před továrnou opravdu nečekaly zástupy zájemců. Nakonec se vyrobilo pouhých 22 exemplářů (podle jiných zdrojů 26). Dva byly šestimístné kabriolety, čtyři čtyřmístné kabriolety (jeden měl JUDr. Edvard Lederer, který byl dříve v muzeu v Sisheimu a dnes je v české soukromé sbírce), dvanáct šestimístných limuzín, jedna čtyřmístná limuzína, jeden Landaulet prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (dodnes vystaven v Národním technickém muzeu) a ještě dva další automobily.
