Článek
Sedačky jsou důležité pro pohodu řidiče. Jejich vhodná konstrukce nejenom že tolik lidem neničí záda, ale ve finále dobrá sedačka přispívá i k větší aktivní bezpečnosti. Moderní sedačka má už samozřejmě hlavovou opěrku, kterou v šedesátých a sedmdesátých letech mnoho aut nemělo.
Celkem běžné (a v zimě velmi příjemné) je nyní vyhřívání, které obvykle bývá třístupňové (dříve bývalo i pětistupňové, ale to nám přijde přehnané). Druhým extrémem je pouze jednostupňové vyhřívání sedaček (mají to některé Opely), v takovém případě je generovaný výkon příliš velký a vy se cítíte, jako byste seděli na zapnutém sporáku.
Sedačky se dodávají buď s integrovanou hlavovou opěrkou (sportovní deriváty Škodovek), nebo se samostatně výsuvnou podpěrou, což bývá příjemnější. Ale sto lidí, sto chutí. Velice rádi vzpomínáme například na sportovní sedačky pro první generaci Fabie. Ty byly naprosto vynikající s tak akorát tuhou výplní a skvělým tvarováním; dokoupit se daly i do běžných verzí. Takhle dobré sedačky pro levný model už Škodovka nikdy nenabídla.
Další prvek, který byl ještě nedávno vyhrazený jen těm nejluxusnějším autům, je odvětrávání sedaček (Mercedes třídy S a podobně), které v létě zařídí, že se vám nebudou potit záda. Tato funkce se už pomalu dostává i do nižších segmentů, odvětrávání sedaček si lze v případě modelů od Škody dokoupit pro Superb a Kodiaq.
Takhle vypadaly sedačky ve Škodě MBX
Dalším příjemným prvkem jsou masážní sedačky, obvykle nabízené jen pro sedalo řidiče. Je ale nutné rozlišit nejlevnější typy, které se jenom trochu nadzvedají pod opěrkou (třeba od Peugeotu a Citroënu) a desítky polštářků s vyhříváním, které v Mercedesu třídy S dovedou navodit pocit, jako když odcházíte z dobrého salonu po masáži lávovými kameny).
Moderní sedačky se skládají ze zhruba stovky dílů. Takové křeslo v nové Octavii váží 22 kilogramů. Součástí předních sedaček je například i airbagový modul na boku.
Sedačky obsahují i modul airbagu, vyhřívání, někdy i odvětrávání či masážní funkci
Konstruktéři sedaček nemají lehký úkol. Sedadlo musí být pohodlné, musí dobře vypadat, mít výše uvedené funkce, nesmí být ani tvrdé ani měkké a ještě musí „sednout“ lidem malým, tlustým, hubeným nebo vysokým (včetně všech kombinací). Trendem je pak použití nejrůznějších recyklovaných materiálů.
„Není až tak těžké skloubit požadavky na komfort a bezpečnost,“ naznačuje Miroslav Hradil, jeden z konstruktérů ve Škoda Auto. „Co však může jít trochu proti sobě, je vzhled a komfort. Extrémní boční vedení nebo i některé švy by nemusely být pohodlné, při vývoji sedačky na to s designéry dáváme pozor,“ vysvětluje koordinátor konstrukce sedaček. „Ušít čalounění koženého sportovního sedadla je samozřejmě časově daleko náročnější než u látkového sedadla v základní výbavě,“ dodává Hradil.
Sedačky ze Škody Enyaq iV
Než sedadla zamíří do sériové výroby, kterou pro mladoboleslavskou automobilku zajišťuje externí firma Adient, je nutné je důkladně otestovat – zkoušky zahrnují teplotní testy, nárazové zkoušky a tak podobně. „Zkoušíme barevnou stálost materiálu potahu při dlouhodobém vystavení slunci, testujeme oděr a vytahání potahu, testuje se životnost mechanismů sedadla, například odjištění posuvu či sklápění,“ uvádí Hradil.
Podle něj zabere vývoj sedadel prakticky stejný čas jako vývoj celého vozu, tedy tři až čtyři roky. Samostatnou kapitolou pak budou sedačky pro samořiditelné vozy, ale to je hudba budoucnosti tak vzdálené, že to zatím nemá moc smysl řešit.