Švédské masové koule - Volvo V70 BSR

Ladičská společnost BSR se rozhodla postavit nový Project car. Ten starý jedničkový bavorák, na kterém se hodně podepsali, nebyl špatný. Dokonce dokázal spálit nové bridgestonky na plátno dřív, než bys řekl Ikea. Ale byla to nafta a nafta patří kam? Do kamen. Před cestou s tím novým projectcarem dělali v BSR tajnosti. Dokonce nám jeho identitu nechtěli prozradit ani večer, když jsme dorazili do Väjxo. Na Martina Háka z českého zastoupení BSR jsme pod tíhou několika švédských plzní tak naléhali, že nám to nakonec prozradil. Cože, stará V70? A s předním pohonem? Moje nadšení povadlo jako měsíc nezalitá kytka. Ráno jsme se znuděným výrazem stáli v dílnách a kolem černého zázraku ošlapovali. Koutky u pusy mi začínaly pomalu povolovat.

BSR chtělo ukázat, že nezapomíná ani na majitele starších aut. I oni mohou být frajery, když investují nějakou částku do stále dobře fungujícího Volva. Nejdříve mi bylo vysvětleno, proč BSR vsadilo na přední pohon. Budete překvapeni, ale čtyřkolková mánie je výsadou naší země, kde je pořádná zima tak jeden měsíc v roce. Ve Švédsku má většina modelů Volvo pohon předních kol. Kluci z BSR chtěli navíc vzpomenout na motorsportový středověk a zjevení v BTCC v podobě Volva 850 Estate. Ha, už jsem se začal usmívat. Moji dobrou náladu ještě zlepšila informace o tom, že má nový Project Car 420 koní. Na první pohled bylo zřejmé, že je výrazně nižší, předním nárazníkem se snaží připomenout superturisma z poloviny devadesátek a pozornost přitahuje až neskonale krásnými koly. BBSka Motorsport jsou totiž asi ta nejkrásnější, co kdy kdo udělal.

Dál už jsem to mlžení nemohl vydržet a vrhnul jsem se na Niklase, testovacího jezdce BSR, zjišťovat, co se skrývá pod černo-oranžovou pojízdnou rakví. Smál se, protože už přesně ví, co mám rád za auta. Začali jsme podvozkem. Ten je kompletně převzat od zelené závodní S60, kterou můžete vidět o čtyři stránky dříve, se kterou si majitel BSR jezdí čistit hlavu na okruhy. Takže, máme tu změněné odklony pro lepší grip, uložení kompletního zavěšení v unibalech, tvrdší stabilizátory, možnost nastavení geometrie, třícestné plně nastavitelné tlumiče, strmější řízení a spuštění o 40 mm k zemi. Uvnitř jsou jen dvě závodní sedačky, pro větší tuhost karoserie zadní a přední vzpěra mezi tlumiči, a samozřejmě závodní volant, šestibodové pásy a po levé straně charakteristický modrý budík, který měl ještě dostat hlavní roli. Vpředu trůní přeplňovaný dvaapůllitrový pětiválec. Kromě otevřeného sání na něm není nic zvláštního. Velké turbo doprovází vylepšená elektronika, kompletní výfukový systém a pár závodních vnitřností jako ojnice, písty a upravená hlava. Solidní základ, ale pořád jsem nechápal dvě věci. Jak přemístí těch 420 koní jen přes přední kola na asfalt a jak se tenhle těžký jezevčík bude chovat v zatáčkách?

Ještě jsem zapomněl na pár drobností, ale to je tím, jak se těším za volant. Jako malý prcek. Dostávám možnost dopravit ultimativní Volvo po vlastní ose z centrály na uzavřený okruh v Emmabodě, kde to důvěrně známe. Hmm, po nastartování mnou projede příjemné mravenčení. Zní to hodně zdravě. Hluboký, ale řízný bariton se projevuje už na volnoběh. S prvním sešlápnutím spojky zjišťuji, že i tady se měnilo. Rozjíždím se a první kilometry jsou jako mé první krůčky v životě. Jen jemně našlapuji kolem pedálu plynu. Je trošku mokro. Do třech tisíc se vůbec nic neděje. Volvo V70 BSR zrychluje asi jako Toyota GT86 ve stejných otáčkách. Pomaličku se osměluji na tři a půl. Už slyším, že se začíná nadechovat turbo. Ještě to posunu dále a… rychle sundávám nohu z plynu. To bude brutální. Turbo se nadechlo, Volvo na chviličku vystřelilo směrem vpřed, a jak jsem sundal nohu z plynu, pekelně zasvištělo. Vašek sedí vedle mě a už vidí ten můj potutelný úsměv. Přesně ví, že něco chystám. Pravou nohu mačkám až do podlahy. Volvo je zase shrbené, čeká na povel. Jakmile se otáčky přehoupnou přes tři a půl, někdo nás kopne do zadku. Tentokrát se toho neleknu a nepustím. Kola začnou hrabat, motor ječí a díky samosvoru kopíruje předek nejmenší detaily křivé silnice a cestuje ze strany na stranu. Ubírám a z přední části nám tentokrát šíleně zasyčí. Podívám se na Vaška. I z výrazu ví, co bude následovat za slova. To si děláš pr…

Přijíždíme na okruh Emmaboda a Niklas už vystupuje z auta rozesmátý jako hurvínek. Tak co, ptá se mě. Slova hledám marně. A to si s tím ještě nejel pořádně rychle. Vlastně si úplně první člověk mimo BSR, který s tím má možnost jet. Teď mám k dispozici celé letiště předělané na provizorní okruh s jednou zatáčkou a slalomem. Vypínám stabilizaci, vyhazuji Vaška z auta a jdu na to. Dámy a pánové, teď výstřik do textilu. Tohle je nejdokonaleji ovladatelné Volvo, které jsem kdy řídil. Představuje mix dokonalé ovladatelnosti s motorem z béčkových bestií. Úplně přesně mi připomíná hrozivost pětiválce z Audi S1 quattro a podvozkově právě zmiňovanou 850 Estate z BTCC. Nebo si ji alespoň takhle představuji.

Když se konečně probudím z toho návalu výkonu, který nestíhá pobírat ani ručička plnícího tlaku turba po mé levé ruce, začínám se věnovat tomu lahodně vyváženému podvozku. Fantastické ovladatelnosti, na kterou stačí jen konečky mých prstů. Přichází pravá rychlá zatáčka. Jen pouštím plyn. To není možný. Povel volantem je v řádech milimetrů. Zbytek udělá zadek. Mírně se odlehčí a jde do slajdu. Volvo se vůbec nenakloní. Ale ne do přetáčivého - jen kopíruje zatáčku. Dávám za tři a přibližuji se k prvnímu slalomu. A zase. Snažím se maximálně agresivně jít na volant. Ten reaguje superrychle. Ale vlastně jen udávám první směr, protože to auto zatáčíííííí zadkem! V70 se opře o hranu vnější gumy, vyhodí zadním kopýtkem a zatočí. Občas, když už přeženu nájezd nebo příliš neopatrně změním směr jízdy, jde do přetáčivého smyku. Ale přistihuji se, že to dělám záměrně, protože mě dostává, jak snadno se tohle kontroluje. Nemůžu se nabažit těch přesných reakcí. Podvozkově Volvo V70 od BSR funguje přesně jako závodní auto. Nevěřil jsem tomu, že v konfiguraci kombi s předním pohonem to může takhle fungovat, ale přesně se ukazuje důvod, proč si Volvo vybralo pro závodění právě 850 Estate a proč jim další rok s ní zatrhli závodit. Má prostě ještě lepší rozložení hmotnosti než sedan.

Ještě se musím vrátit k motoru. Jeho projev byl jako z osmdesátých let. Spousty točivého momentu, ale až od určitých otáček. Jen těžko se dávkoval a jeho přísun byl až neočekávaně omračující. Vzhledem k tomu, že trať nebyla úplně suchá, měla přední kola na jedničku a na dvojku problém pobrat všechen ten nával, který na ně šel. Osobně si myslím, že kdyby byla k dispozici ještě o něco kratší skříň, bylo by to dokonalé. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl podržet ho až do nějakých šesti tisíc, aby otáčky nespadly pod tři a půl tisíce. Pak jsem musel čekat, než se velké turbo naplno nafouká. Ale akustické představení bylo neskutečné. Klidně bych ho přirovnal k brutální 911 StreetGT od Techartu, jen s tím rozdílem, že tam tak veřejně neodfukovala turba.

Musím uznat, že kluci z BSR nám ukázali, že mají opravdové koule. Překonali se. Asi vteřinu po vystoupení z auta se mi kouřilo z hlavy a já začal vymýšlet, jak jim dám celoroční inzerci zdarma, abych si tohle Volvo mohl přivézt domů. Protože tohle auto by bylo jasným králem všech srazů sportovních aut, a většina nagelovaných a vystajlovaných frajírků se supersporty by hledali svoji čelist na zemi po tom, co by jim tohle volvo ukázalo svůj “ošklivý” hranatý zadek s jednou tlustou koncovkou ohnutou směrem dolů.

Švdsk firma BSR začnala s vvojem a pravou řdcch jednotek pro švdsk vozy značek Volvo a Saab. Specializovali se tak na pravu softwaru pro vozy spalujc bioethanol. BSR zvoreň pomhalos vvojem elektroniky pro extrmnsupersportovnKoenigsegg. Teď už se však program vrazně změnil a orientoval na masovějš skupinu, jezdc s koncernovmi vozy. I přesto je v srdci lid z BSR, Volvo a Saab hodně hluboko zakořeněno.