Suzuki Vitara – ten poctivější crossover

Vlastně ani moc ne. Současnou Vitaru, která je na trhu od roku 2015, změnil letošní facelift pouze v detailech a u Suzuki se více věnovali hlavně technické stránce auta. Což určitě není na škodu, neboť Vitara je se svým „samurajským“ vzezřením docela hezká a působí vyváženě. Mezi detaily se dá určitě vyzdvihnout modré okolí čoček v předních světlometech, černá střecha nebo stříbrné lemování předního nárazníku. A pak je tu samozřejmě barva. Už při představení faceliftu se vůz v tiskových materiálech objevil oděn do fešné zlaté metalízy, která je naživo dokonce ještě slušivější.

V interiéru jsou změny v rámci faceliftu přece jenom pozorovatelnější. Tu a tam se objevuje měkčený plast, nahrazující plasty tvrdé, takže jako celek působí vnitřní prostor kvalitněji a hodnotněji. Mírné přešlapy ve zpracování se tu a tam pořád najdou, nicméně jestli něco udělalo vyloženě špatný dojem, je to systém infotainmentu s navigací a dalšími funkcemi. Ten je graficky zastaralý, nemluvě o jeho velmi pomalých reakcích. Další technologie jsou ovšem u Suzuki na stejné úrovni s konkurencí. Nechybí tady systém nouzového brždění, adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, hlídání jízdy v pruhu a další vychytávky.

Našince však přirozeně daleko víc zajímá praktická stránka věci a v ní se myslelo především na posádku. Přední sedadla jsou pohodlná a pochopitelně s vyšší pozicí, což ocení milovníci pořádného rozhledu. Na štíru s místem to není ani vzadu a při mých 184 centimetrech jsem se naprosto bez problému posadil sám za sebe. I přes velikost auta je tedy prostor pro zadní pasažéry parádní, což si ovšem vybralo daň v kufru. Objem 375 litrů při základním postavení sedadel není nijak zázračná hodnota, a navíc tu chybí větší variabilita.

V první řadě je nutno vyzdvihnout, že Vitara disponuje příplatkovou čtyřkolkou, a to dokonce uzamykatelnou. Stačí stisknout tlačítko „Lock“ u voliče jízdních režimů a mezinápravová spojka zůstane stabilně sepnutá, aby dávala maximum trakce už při rozjezdech, a hlavně tam, kde trakce chybí. S Vitarou se můžete bez obav pustit i do tvrdšího terénu, a dokud nenarazíte na limity světlé výšky o hodnotě 185 mm, projedete téměř všude. I bez uzamykatelných diferenciálů si Vitara umí přibrzdit protáčející se kola a při sjezdech se pak můžete opřít o služby sjezdového asistenta.

Schopnosti v terénu jsou tedy velmi obstojné. Výrazně důležitější ale je, že podobně obstojně si Vitara vede i na normální silnici, kde stráví drtivou většinu života. Podvozek s lehkostí žehlí nerovnosti ve městě i mimo něj, přitom ale nepůsobí přehnaně rozměklým nebo houpavým dojmem. Tu a tam se projeví nepříliš dokonalé odhlučnění, přenášející do interiéru trochu rušivou akustiku, ale vzato kolem a kolem, je Vitara po všech stránkách dostatečně komfortní na to, abyste s ní chtěli strávit každodenní cestu do práce.

Pokud budeme brát jako „starou školu“ i stav jen pár let zpátky, lze takto označit taky motor. Tím je benzinový přeplňovaný agregát 1.4 BoosterJet, jehož hlavní kouzlo spočívá v tom, že se jedná o čtyřválec, zatímco mnoho dalších automobilek už v autech této velikosti přezbrojilo na poli benzinových motorů výhradně na tříválce. Ačkoliv nutno podotknout, že tříválec můžete mít i ve Vitaře. Konkrétně se jedná o litr 1.0 BoosterJet o výkonu 112 koní a točivém momentu 170 Nm. Větší testovaná čtrnáctistovka má koní 140 a točivý moment činí pěkných 220 Nm.

A Vitaře benzinová jedna-čtyřka vcelku sluší. Motor je to kultivovaný, tichý, a hlavně fungující už od velmi nízkých otáček. Dokonce i pod hranicí 1 500 za minutu se čtyřválec umí vcelku rychle sebrat a ještě před dosažením dvou tisíc už čile táhne, aby s překročením pětitisícové hranice vygradoval do hezké výkonové špičky. Šestistupňový manuál je navíc poskládán vcelku nakrátko, takže po městě i mimo něj je Vitara příjemně živá. Zrychlení z nuly na sto za 10,2 sekundy není z nejsvižnějších, ale řadí se do průměru. Samotné řazení manuálního šestikvaltu je příjemně přesné a občas jen trochu tužší, což se projevuje hlavně při studeném motoru.

Mám-li ovšem pohonnému ústrojí něco vytknout, bude to spotřeba. Nejedná se o nic šíleného, ale městské či dálniční přesuny přes osm litrů nejsou zrovna úsporné. Aby spotřeba vůbec spadla pod hranici osmi, je potřeba vyjet mimo město a trochu se snažit.

Nová Vitara není dokonalá a má svoje mouchy, na druhou stranu však umí velmi úspěšně kombinovat trochu té „staré školy“ s moderním pojetím městského crossoveru. Je hezká a je z ní dobře vidět, na druhou stranu ovšem skutečně zvládne i dospělácký terén, navíc disponuje výborným (leč trošku rozežraným) benzinovým motorem. Kromě toho je pohodlná, a pokud vám jde spíše o prostor pro pasažéry než pro zavazadla, tak i docela praktická. Svoje místo tak Vitara najde u spousty rodin, a to i v případě, že se jejich víkendové chaty a chalupy nachází ve skutečných horách.

Cena Vitary začíná zajímavě znějící částkou 393 900 korun, ovšem to platí pro základní motorizaci, pohon pouze předních kol a nejnižší výbavu Comfort. Testovaný kus měl silnější čtyřválec, čtyřkolku a výbavu Elegance, takže stál ceníkových 549 900 korun.